8 As 47/2005 — Nejvyšší správní soud

30 A 139/2014- 241 - text 16 pokračování 30A 139/2014 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Kuchynky a soudců JUDr. Václava Roučky a Mgr. Jaroslava Škopka v právní věci žalobce: MVDr. J.Z., zastoupeného Mgr. Bc. Ivou Jónovou, advokátkou se sídlem Masarykova 95, Ústí nad Labem, proti žalovanému: Krajský úřad Plzeňského kraje, se sídlem Škroupova 18, Plzeň, za účasti osob zúčastněných na řízení: 1) D.K., a 2) město Manětín, se sídlem Manětín 89, Manětín, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 9. 2014, čj. ŽP/7712/14, t a k t o : I. Rozhodnutí Krajského úřadu Plzeňského kraje ze dne 3. 9. 2014, čj. ŽP/7712/14, a rozhodnutí Městského úřadu Rokycany ze dne 20. 5. 2014, čj. MeRo/556/OŽP/14-10, s e z r u š u j í a věc s e v r a c í k dalšímu řízení žalovanému. II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 17.600,- Kč k rukám jeho zástupkyně Mgr. Bc. Ivy Jónové do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. III. Žádná z osob zúčastněných na řízení n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í I. Vymezení věci V řízení zahájeném z moci úřední bylo podle § 55 odst. 4 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „vodní zákon“), rozhodnuto, že stavba jezu a náhonu na pozemku p. č. 946 a 947 v k. ú. Brdo u Manětína a pozemku p. č. 564/1 a 564/2 v k. ú. Vysočany u Manětína, u Čoubova mlýna, kraj Plzeňský, je vodním dílem (rozhodnutí Městského úřadu Rokycany ze dne 20. 5. 2014, čj. MeRo/556/OŽP/14-10, ve spojení s rozhodnutím Krajského úřadu Plzeňského kraje ze dne 3. 9. 2014, čj. ŽP/7712/14). Vlastníkem tohoto jezu a náhonu je žalobce MVDr. J. Z.. Povodí Vltavy, státní podnik, k výzvě soudu sdělilo, že v předmětném řízení nebude uplatňovat práva osoby zúčastněné na řízení (odpověď ze dne 30. 1. 2015, zn. 5198/2015/PVL). Žalobce je toho názoru, že uvedený jez a náhon nejsou vodními díly, nýbrž pouze pozůstatky bývalé stavby. Podle § 55 odst. 4 vodního zákona v pochybnostech o tom, zda jde o vodní dílo, rozhodne místně příslušný vodoprávní úřad. Interpretací obtížněji aplikovatelných zákonných ustanovení se zabývají výklady úseku vodního hospodářství Ministerstva zemědělství k vodnímu zákonu a souvisejícím právním předpisům (dále jen „výklady Ministerstva zemědělství“) [k dispozici na http://eagri.cz/public/web/mze/voda/legislativa/vyklady]. II. Předcházející řízení Dne 13. 9. 2013 pod čj. OŽP/17493/13 Sli, sp. zn. OŽP/2303/2013 Sli, oznámil Městský úřad Kralovice zahájení řízení z moci úřední podle § 55 odst. 4 vodního zákona v pochybnostech, zda 1) jez na pozemku p. č. 946 v k. ú. Brdo u Manětína a 2) náhon na pozemku p. č. 947 v k. ú. Brdo u Manětína a p.p.č. 564/1 a 564/2 v k. ú. Vysočany u Manětína je vodním dílem. Dne 4. 12. 2013 pod čj. OŽP/23530/13 Sli, sp. zn. OŽP/2303/2013 Sli, Městský úřad Kralovice předmětné vodoprávní řízení přerušil z důvodu, že účastník řízení MVDr. J.Z. uplatnil dne 15. 10. 2013 námitku podjatosti pracovníků odboru životního prostředí, vedoucího odboru životního prostředí a tajemníka Městského úřadu Kralovice. Usnesením ze dne 30. 1. 2014, čj. ŽP/779/14, Krajský úřad Plzeňského kraje pověřil namísto Městského úřadu Kralovice z důvodu vyloučení všech úředních osob podle § 131 odst. 4 správního řádu projednáním a rozhodnutím ve věci vodoprávního řízení sp. zn. OŽP/2303/2013 Sli v pochybnostech, zda jde o vodní dílo, Městský úřad Rokycany. Vzhledem k uvedenému nemá soud racionální důvod zabývat se námitkami týkajícími se vyloučení úředních osob podílejících se na výkonu pravomoci Městského úřadu Kralovice z úkonů v předmětném řízení podle § 55 odst. 4 vodního zákona. Městský úřad Rokycany [dále též jen „městský úřad“] oznámil pokračování řízení ve věci rozhodnutí v pochybnostech, zda jde o vodní dílo, dne 26. 2. 2014 pod čj. MeRo/556/OŽP/14-2. Ústní jednání spojené s ohledáním na místě se uskutečnilo u jezu k Čoubovu mlýnu na Manětínském potoce dne 20. 3. 2014. Rozhodnutím ze dne 20. 5. 2014, čj. MeRo/556/OŽP/14-10, Městský úřad Rokycany v řízení zahájeném z moci úřední rozhodl podle § 55 odst. 4 vodního zákona tak, že stavba jezu a náhonu na pozemku p. č. 946 a 947 v k. ú. Brdo u Manětína a pozemku p. č. 564/1 a 564/2 v k. ú. Vysočany u Manětína, u Čoubova mlýna, kraj Plzeňský, je vodním dílem. Toto své rozhodnutí odůvodnil městský úřad zejména tím, že ve všech podkladech z jednání, která probíhala v minulosti a které má vodoprávní úřad k dispozici, je patrné, že bylo vždy na jez a náhon bez všech pochybností pohlíženo jako na vodní díla a nikdy tato vodní díla nebyla podle § 15 odst. 1 vodního zákona či dřívějších právních předpisů zrušena. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem došel správní orgán k názoru, že se bezpochyby jedná o stavby vodního díla. Proti tomuto rozhodnutí správního orgánu prvního stupně se žalobce odvolal. Rozhodnutím ze dne 3. 9. 2014, čj. ŽP/7712/14, Krajský úřad Plzeňského kraje odvolání žalobce zamítl a odvoláním napadeného rozhodnutí Městského úřadu Rokycany ze dne 20. 5. 2014, čj. MeRo/556/OŽP/14-10, potvrdil. V rozhodnutí o odvolání krajský úřad uvedl zejména to, že souhlasí s názorem odvolatele v tom, že vodní díla jsou ty stavby, které naplňují návětí § 55 vodního zákona, které obecně stanoví, že vodní díla jsou stavby, které slouží k vymezeným účelům v tomto ustanovení, tedy vodnímu hospodářství. Stavbou se pro účely vodních děl rozumí stavba ve smyslu § 3 stavebního zákona. Použití stavebního zákona ve vztahu k vodním dílům upravuje § 115 odst. 1 vodního zákona. Dle názoru odvolacího orgánu městský úřad musí v řízení v pochybnostech posuzovat též právní stránku existence stavby, právě z důvodů, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. V daném případě je účel stavby jezu a náhonu jako vodního díla zřejmý z doložených zápisů ve vodní knize. V odůvodnění pak městský úřad uvedl v souladu s § 68 odst. 3 správního řádu zejména důvody výroku a úvahy, kterými se při vydání rozhodnutí řídil. Tedy i důvody, pro které považuje jez a náhon na uvedených pozemcích za vodní díla, tj. stavby v kompetenci speciálního stavebního úřadu. Městský úřad v daném případě neposuzoval, zda jde o stavbu zcela funkční, ale posuzoval, v jakém rozsahu je vodní dílo v terénu dochované a zda je patrné jeho umístění, a z tohoto hlediska pak nejsou rozhodné ani případné rozdíly v popisu vodního díla uvedené v protokolu. Vzhledem k tomu, že žádný právní předpis nestanoví, co již stavbou je, nebo co již stavbou není, je tedy věcí správního uvážení městského úřadu a zhodnocení technického stavu stavby a možnosti její opravy, obnovy či změny tak, aby bylo možné ji využívat k původnímu účelu. Odvolací orgán se s argumentací městského úřadu ztotožňuje. Dle názoru odvolacího orgánu nelze ve vztahu k charakteru vodních děl použít definici vzniku/zániku stavby uvedenou v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2002, sp. zn. 22 Cdo 2534/2000. V případě vodních děl evidovaných v katastru nemovitostí platí vyhláška č. 23/2007 Sb., o podrobnostech vymezení vodních děl evidovaných v katastru nemovitostí České republiky, která vymezuje obvod vodního díla a také řeší situace, kdy nelze v terénu stanovit obvod vodního díla, např. z důvodu nezřetelnosti průniku vodního díla s terénem, zejména pokud vodní dílo netvoří ostrý terénní zlom nebo přechází neznatelně do břehu. V oblasti občanskoprávních vztahů proto nelze pojem stavby jakožto věci vykládat podle správních předpisů, tedy i dle vodního zákona. Rozhodné pro existenci vodních děl není ani zánik provozovny mlýna. Odvolací orgán nesouhlasí s názorem odvolatele v tom, že již jednou byla neexistence vodních děl shledána a prokazatelně písemně stvrzena, přičemž mimo jiné odkazuje na rozhodnutí krajského úřadu ze dne 24. 1. 2011, čj. ŽP/12969/10. Tímto rozhodnutím odvolací orgán zrušil podle § 90 odst. 2 správního řádu usnesení Městského úřadu Kralovice ze dne 19. 10. 2010, čj. OŽP-15932/10-588/2010-Mach a řízení zastavil. Tímto usnesením bylo podle § 64 odst. 1 písm. a) správního řádu přerušeno řízení „stížnosti ve věci stavebních prací na vodním díle náhonu pro Čoubův mlýn“ do doby vyřešení vlastnického práva k náhonu. Uvedené usnesení bylo odvolacím orgánem zrušeno z důvodu, že „stížnost ve věci stavebních prací“ byla podnětem ve smyslu § 42 správního řádu na provedení opatření z moci úřední a ze strany Městského úřadu Kralovice nebylo na základě tohoto podnětu zahájeno žádné řízení z moci úřední. Bez zahájení řízení z moci úřední pak fakticky žádné správní řízení, které by usnesením mohl Městský úřad Kralovice přerušit, neexistovalo. V odůvodnění tohoto rozhodnutí pak odvolací orgán vyslovil mimo jiné tento názor: „Tím není dotčena povinnost správního orgánu zahájit vůči osobě, která dle zápisu z šetření 12. 7. 2010 porušila vodní zákon, příslušné řízení (pokud ještě nedošlo k prekluzi lhůt), neboť v tomto směru není rozhodující vlastnictví pozemku