1 Afs 1/2012 — Nejvyšší správní soud

57 A 97/2013- 142 - text 19 pokračování 57A 97/2013 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Alexandra Krysla a soudkyň Mgr. Miroslavy Kašpírkové a JUDr. Aleny Hocké v právní věci žalobce J.Š., zastoupeného Mgr. Alenou Chaloupkovou, advokátkou, se sídlem Rooseveltova 35/15, Plzeň, proti žalovanému Státnímu úřadu inspekce práce, se sídlem Kolářská 451/13, Opava, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21.6.2013, č.j. 1985/1.30/13/14.3, t a k t o: I. Žaloba se z a m í t á. II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : I. Napadené rozhodnutí. Žalobce se žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 21.6.2013, č.j. 1985/1.30/13/14.3 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo na základě žalobcova odvolání změněno rozhodnutí Oblastního inspektorátu práce pro Plzeňský kraj a Karlovarský kraj se sídlem v Plzni (dále též „oblastní inspektorát práce“ či „prvoinstanční orgán“), ze dne 8.4.2013, č.j. 6577/6.30/13/14.3, tak, že původní výše pokuty 70.000 Kč byla snížena na částku 55.000 Kč. Tato pokuta byla žalobci uložena podle § 25 odst. 2 písm. b) zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce (dále jen „zákon o inspekci práce“) za správní delikt na úseku pracovního poměru nebo dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr dle § 25 odst. 1 písm. b) zákona o inspekci práce a za správní delikty na úseku bezpečnosti práce dle § 30 odst. 1 písm. r) téhož zákona. II. Žaloba. Žalobce v žalobě namítal nezákonnost vydaných správních rozhodnutí, neboť správní orgány nesprávně zjistily skutkový stav věci a následně nesprávně aplikovaly právní normy. Ve vztahu k prvnímu vytýkanému skutku žalobce uvedl, že správní orgány hodnotily zjištěný skutkový stav tak, že mezi účastníky došlo ke vzniku pracovněprávního vztahu (dohody o provedení práce) v konkludentní podobě bez dodržení písemné formy. Žalobce se s tímto závěrem neztotožnil. Uvedl, že při jednání dne 12.12.2012 předložil správnímu orgánu dohodu o provedení práce ze dne 28.2.2012 (v žalobě nesprávně uvedeno datum 28.12.2012, pozn. soudu), na základě které pro žalobce pracoval zaměstnanec J.O. od 1.3.2012. Je pravdou, že při samotné kontrole žalobce tuto dohodu nepředložil, to však samo o sobě nemůže být důvodem pro závěr, že nebyla v písemné podobě uzavřena. Pokud žalobce a J.O. při kontrole správním orgánům uvedli, že jmenovaný je pouze na zkoušce, následně vysvětlili, že dotazům řádně nerozuměli. Stejně tak doklady o výplatě odměny jednoznačně prokazují, že pracovní vztah vznikl a že na jeho základě byla vyplácena odměna. Žalobce poukázal na skutečnost, že žalovaný jako odvolací orgán považoval obranu žalobce za účelovou a neuvěřil tomu, že dohoda o provedení práce byla v písemné podobě uzavřena. Žalobce se však domníval, že pokud dohodu v písemné podobě předložil a společně s J.O. uvedli, že tato byla uzavřena již v době kontroly, pak správní orgány měly k těmto důkazům přihlédnout a nebyl důvod, aby vycházely toliko ze záznamu o skutečnostech zjištěných při kontrole. Žalobce tak měl za to, že skutkový závěr správního orgánu, že dohoda o provedení práce se zaměstnancem J.O. nebyla uzavřena v písemné formě, neodpovídal skutečnosti. Nebyl tedy správný ani právní závěr, k němuž správní orgány dospěly, že se žalobce dopustil správního deliktu dle § 25 odst. 1 písm. b) zákona o inspekci práce. K porušení povinnosti dle § 30 odst. 1 písm. r) zákona o inspekci práce žalobce namítl, že si nebyl vědom skutečnosti, že musí mít k příslušnému stroji český návod, když rodeu v německém jazyce rozuměl. Stejně tak se žalobce neztotožnil ani se závěry správního orgánu v části týkající se sankce. V této souvislosti uvedl, že v současné době žije společně s přítelkyní a společným ½ ročním synem, narozeným 6.10.2012, v rodinném domě svých rodičů. Přítelkyně je na mateřské dovolené a jako OSVČ pobírá rodičovský příspěvek ve výši 3.800 Kč. Žalobce jako podnikající osoba je nyní v začátcích svého podnikání, provozuje autoservis, jehož činnost je tedy jediným zdrojem příjmů rodiny, neboť možnost sehnat zaměstnání je v lokalitě bydliště pro žalobce téměř nemožná. Žádné větší úspory s výjimkou určité provozní cca dvouměsíční rezervy na náklady spojené s podnikáním ani hodnotnější věci nemá. Čistý příjem žalobce v roce 2012 činil 292.120 Kč, splácí však půjčku ve výši 150.000 Kč, která není daňově zohlednitelná, měsíční příjem tedy činí cca 12.000 Kč měsíčně. Celkové příjmy tříčlenné rodiny tedy činí cca 20.000 Kč nyní a od června 2013 pak 16.000 Kč měsíčně. Žalobce hradí pravidelné měsíční výdaje spojené s bydlením u rodičů ve výši cca 4000 Kč měsíčně, jedná se o výdaje na služby spojené s užíváním domu a dále pak si hradí penzijní připojištění a životní pojištění pro případ, že by se s ním něco stalo, aby byla zajištěna jeho rodina. Jinou vyživovací povinnost než k přítelkyni a synovi nemá. Žalobce nebyl nikdy odsouzen v trestní věci a nebyl ani nikdy potrestán za přestupek, domnívá se, že ani za správní delikt. Hradí veškeré platby vůči státnímu rozpočtu, daně, pojistné na sociální a zdravotní pojištění a ostatní odvody řádně a včas. Snaží se postarat se o sebe a svoji rodinu, domnívá se, že je řádným občanem. Podnikání, které je však jediným zdrojem jeho příjmů, je v současné době s ohledem na trvající hospodářskou krizi problematické. Jeho příjmová a výdajová stránka je již nyní téměř vyrovnaná a při zohlednění osobní spotřeby nezbytné na zajištění základních potřeb jeho rodiny neumožňuje zaplacení uložené pokuty, aniž by bylo ohroženo cash flow nezbytné pro podnikání. Žalobce by musel použít veškeré své rezervy na zaplacení pokuty a nezbylo by mu ničeho na provoz podniku. S největší pravděpodobností by takový postup způsobil nezbytnost likvidace podniku a odvolatel by se musel nechat evidovat jako nezaměstnaný na úřadu práce, neboť by neměl již žádné rezervy. Navíc je třeba poukázat i na výši odměny za provedení práce ze strany pana Odcházela. Přiměřenost pokuty je třeba posuzovat i ve vztahu k výši odměny a době trvání dohody o provedení práce. Pan O. na základě této dohody pro žalobce pracoval 26 dnů, 121 hodin a jeho celková odměna činila 13.100 Kč čistého. Neúměrnost pokuty je tedy i ve vztahu k panu O. zaplacené odměně zcela zřejmá. Žalobce tak spatřoval nezákonnost vydaných správních rozhodnutí i v nepřiměřenosti uložené sankce. III. Vyjádření žalovaného k žalobě. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Ve svém vyjádření k žalobě setrval na názoru, že se žalobce dopustil vytýkaných správních deliktů. K deliktu dle § 25 odst. 1 písm. b) zákona o inspekci práce žalovaný dospěl k závěru, že předložená dohoda o provedení práce byla dodatečně vytvořeným dokumentem. Dle žalovaného se nebylo možno ztotožnit s argumentací, že žalobce spolu s J.O. následně správním orgánům vysvětlili, že dotazům řádně nerozuměli a mysleli si, že nejen tehdy, když je uzavřena pracovní smlouva, se jedná o pracovní vztah, ale že i dohoda o provedení práce je smluvním dokumentem, na který se kontrolní pracovníci dotazovali. Dle žalovaného v průběhu kontroly pokládané otázky nebyly nesrozumitelné a matoucí, a žalobce společně s J.O. si tak ve svých sděleních v den kontroly museli být jisti neexistencí dohody o provedení práce, zvláště když záznamy obsahující sdělení jmenovaných následně oba podepsali. Žalovaný proto odmítl, že by nebylo přihlédnuto k námitkám žalobce a ke svědecké výpovědi J.O., avšak dospěly k závěru, že k sepsání doložené dohody došlo až po provedené kontrole. Žalovaný v této souvislosti poznamenal, že správní orgány vycházely z protokolu o výsledku kontroly, který nebyl žalobcem (postupem dle § 41 odst. 1 zákona o inspekci) nijak rozporován, přičemž mu není znám důvod, proč by protokol o výsledku kontroly nemohl sloužit jako podklad pro rozhodnutí, když byl vyhotoven na základě řádné kontroly a žalobce s ním byl řádně seznámen. Dle názoru žalovaného tak byl ve vztahu k tomuto správnímu deliktu skutkový stav věci náležitě zjištěn. K vytýkanému správnímu deliktu dle § 30 odst. 1 písm. r) zákona o inspekci práce žalovaný uvedl, že žalobce v podané žalobě nerozporoval, že se správního deliktu v uvedených dvou případech dopustil. K námitce žalobce, že si nebyl vědom skutečnosti, že musí mít k provozovanému dvousloupcovému zvedáku vozidel zn. STENHØJ typ T67045 český návod, když rodeu v německé verzi rozuměl, žalovaný konstatoval, že odpovědnost za správní delikty je v zákoně o inspekci práce koncipována na principu objektivní odpovědnosti, tj. bez ohledu na zavinění. Ke skutečnosti, že se žalobce nedopustil porušení bezpečnostních předpisů úmyslně, žalovaný přihlédl při stanovení výše sankce. V této souvislosti pak doplnil, že povinnosti žalobce se nevztahovaly toliko ke skutečnosti, že žalobce ovládá německý jazyk natolik, že rozumí průvodní dokumentaci, ale součástí požadavků na bezpečné používání výrobních prostředků je i požadavek na vypracov