4 As 51/2007 — Nejvyšší správní soud

30 A 123/2015- 75 - text 9 pokračování 30A 123/2015 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Roučky a soudců JUDr. Petra Kuchynky a Mgr. Jaroslava Škopka v právní věci žalobce: J.Č., zastoupeného JUDr. Lenkou Morejon Michálkovou, advokátkou, se sídlem Praha 5, Stroupežnického 2328/30, proti žalované: Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky, se sídlem Praha 3, Orlická 4/2020, v řízení o žalobě proti rozhodnutí Rozhodčího orgánu žalované ze dne 13. 5. 2015, sp. zn. S-SP-VZP-15-00573251-P87F, agendové číslo RO/1535/15/Kar, t a k t o : I. Rozhodnutí Rozhodčího orgánu Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky ze dne 13. 5. 2015, sp. zn. S-SP-VZP-15-00573251-P87F, agendové číslo RO/1535/15/Kar, a rozhodnutí Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky, ze dne 20. 3. 2015, sp. zn. S-SP-VZP-15-00573251-P87F, čj. VZP-15-00771967-P87F, se zrušují a věc se vrací k dalšímu řízení žalované. II. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 11.228,- Kč k rukám zástupkyně žalobce JUDr. Lenky Morejon Michálkové do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í [I] Předmět řízení Žalobou ze dne 23. 7. 2015, doručenou Městskému soudu v Praze téhož dne a zaevidovanou pod sp. zn. 6 Ad 18/2015, se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí Rozhodčího orgánu žalované (dále též jen „žalovaná“) ze dne 13. 5. 2015, sp. zn. S-SP-VZP-15-00573251-P87F, agendové číslo RO/1535/15/Kar (dále též jen „napadené rozhodnutí“), a vrácení věci k novému projednání. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 24. 8. 2015 č.j. 6 Ad 18/2015-8 byla věc z důvodu místní příslušnosti postoupena Krajskému soudu v Plzni (dále též jen „soud“), kde je vedena pod sp. zn. 30 A 123/2015. Napadeným rozhodnutím žalovaná zamítla odvolání žalobce a potvrdila rozhodnutí Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky (dále též jen „prvoinstanční správní orgán“ nebo „VZP“), ze dne 20. 3. 2015, sp. zn. S-SP-VZP-15-00573251-P87F, čj. VZP-15-00771967-P87F, č. 4840000134 (dále též jen „prvoinstanční rozhodnutí“ nebo „platební výměr“). Platebním výměrem byla žalobci dle § 8 odst. 5 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a dle § 15 odst. 1 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů, uložena povinnost zaplatit dlužné pojistné ve výši 311 978,- Kč. Zákon č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „zákon o pojistném na veřejné zdravotní pojištění“), upravuje mimo jiné výši pojistného na veřejné zdravotní pojištění (dále jen „pojistné“), penále, způsob jejich placení, kontrolu, vedení evidence plátců pojistného a zřízení zvláštního účtu veřejného zdravotního pojištění. Správní řízení je upraveno zákonem č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „správní řád“). [II] Žaloba Žalobce v úvodu žaloby nejprve zrekapituloval skutkový stavu věci. Dále konstatoval, že nesouhlasí se závěrem žalované, že měl v letech 2009 až 2012 do vyměřovacího základu zahrnout podruhé i části hodnoty zásob a pohledávek z roku 2006 (tak, jak je zahrnul do základu daně), ačkoliv o celou hodnotu těchto zásob a pohledávek žalobce již navýšil vyměřovací základ pojistného na veřejné pojištění v roce 2006. Dle názoru žalobce žalovaná vydala věcně nesprávné, nezákonné a navíc nedostatečně odůvodněné rozhodnutí, kterým zkrátila jeho práva jakožto plátce pojistného na veřejné zdravotní pojištění. Žalovaná v napadeném rozhodnutí vůbec neuvádí, z jakých důvodů má za to, že postup VZP při vydání platebního výměru byl správný. Žalovaná se zřejmě domnívá, že žalobce v roce 2006 pochybil, když do přehledu příjmů a výdajů OSVČ za rok 2006 nesprávně zahrnul celé hodnoty zásob a pohledávek. Žalovaná ale nijak neodůvodňuje, z jakého důvodu má za to, že tento postup žalobce byl nesprávný, ani se nijak nezabývá důvody, pro které se žalobce rozhodl celé hodnoty zásob a pohledávek do přehledu za rok 2006 zahrnout, ačkoliv tento postup byl v neprospěch žalobce. Žalovaná zcela opomíjí skutečnost, že žalobce při sestavování přehledu příjmů a výdajů za rok 2006 postupoval v souladu s instrukcemi VZP vyjádřenými jednak v poučení k přehledu a dále v e-mailovém stanovisku z oddělení informací a asistence VZP, kde bylo výslovně uvedeno, že „pro účely pojistného na zdravotní pojištění nelze částku ani rozepsat tak, jak je to možné pro daňové účely (až 9 let)“. Žalovaná v rozhodnutí nijak nevysvětluje, jakým způsobem měl žalobce zjistit, že stanoviska VZP k sestavení přehledu výdajů a příjmů při přechodu z vedení daňové evidence na vedení účetnictví nejsou správná. Je přitom zcela běžné a pochopitelné, že pokud VZP při výkonu správní činnosti, kterým výběr pojistného na veřejné zdravotní pojištění je, instruuje plátce, a to hned dvakrát a nezávisle na sobě, jakým způsobem postupovat, plátce se těmito instrukcemi bude řídit ve snaze vyhnout se nedoplatku na pojistném a sankcím ze strany VZP. Pro veškeré akty orgánů veřejné správy přece platí presumpce správnosti. Pokud tedy instrukce VZP z roku 2006 nebyly správné, jedná se o pochybení pracovníků VZP, kteří chybně sestavili poučení k přehledu a dále chybně odpověděli na dotaz položený ohledně zpracování přehledu, přičemž ale tato pochybení žalobce nemohl žádným způsobem předpokládat ani odhalit. Je tedy absurdní, že výsledkem respektování instrukcí VZP, které navíc byly pro žalobce nevýhodné, je doměření dlužného pojistného. Žalobce je navíc přesvědčen, že postup žalovaného a postup pracovníků VZP je v rozporu s dobrými mravy a popírá veškeré principy moderní a demokratické veřejné správy. Není přece možné, aby pracovníci VZP nejdříve doporučili žalobci zahrnout do vyměřovacího základu celou hodnotu zásob a pohledávek, tím ho přiměli, aby z této celé částky uhradil pojistné, a následně, téměř po deseti letech, tento postup popřeli a nařídili žalobci uhradit pojistné z hodnoty pohledávek a zásob podruhé. Ačkoliv to možná nebylo primárním záměrem VZP, tento zcela nekonzistentní postup vyvolává dojem, že VZP přistupuje k výkladu zákona účelově, podle toho, jaký výklad je pro ni výhodnější, ve snaze vybrat co největší pojistné a neváhá přitom popřít sama sebe. Napadené rozhodnutí přitom nijak tento vnitřně rozporný postup VZP nezdůvodňuje a napadené rozhodnutí žalované je tedy z hlediska odůvodnění ještě méně přesvědčivé než samotný platební výměr a řízení, které mu předcházelo. Žalobce dále považuje na nutné poukázat na skutečnost, že ani v platebním výměru, ani v řízení, které jeho vydání předcházelo, není uveden žádný argument, který by postup VZP při vyměření dodatečného dlužného pojistného za roky 2009 až 2012 odůvodňoval. Pracovníci VZP před vydáním platebního výměru i v jeho odůvodnění ospravedlňovali svůj postup tím, že: - Bod 3 v poučení k přehledu příjmů a výdajů za rok 2006 se vztahoval k příjmům, které byly pro daňové účely rozděleny do více let, zatímco v případě žalobce rozdíl mezi údaji v daňovém přiznání a údaji v přehledu OSVČ vznikl v souvislosti s povinnou úpravou základu daně při přechodu na vedení účetnictví. K tomuto žalobce uvádí, že tato skutečnost nebyla v poučení nikde uvedena, ani z něj nevyplývala a jedná se o dodatečný výklad pracovnice VZP, která o něj navíc musela požádat metodické oddělení (jak vyplývá z dopisu VZP ze dne 27. 11. 2014), z čehož je zřejmé, že ani ona sama si nebyla jista, jak si daný bod v poučení vyložit. - Pokud se žalobce cítí poškozen tím, že v roce 2006 zaplatil vyšší pojistné z důvodu zahrnutí celé hodnoty zásob a pohledávek do vyměřovacího základu pro pojistné, může požádat o opravu všech přehledů od roku 2006. Opravou přehledu z roku 2006 by však žalobce ničeho nedosáhl, jelikož právo na vrácení pojistného uhrazeného v roce 2006 již bylo v roce 2014 prekludováno. Napadené rozhodnutí sice výše uvedené argumenty pracovnice VZP nepřebírá, ale zároveň nenabízí žádné další, takže ačkoliv obsahuje dvoustránkovou část označenou formálně jako odůvodnění, skutečné odůvodnění, které by věcně vysvětlilo důvody pro zamítnutí žalobcova odvolání, postrádá. [III] Vyjádření žalované k žalobě Žalovaná se k věci vyjádřila v podání ze dne 4. 11. 2015, v němž na počátku shrnula historii předmětné věci a obsah žaloby. Konkrétně poté uvedla, že žalobce měl jako osoba samostatně výdělečně činná povinnost v kontrolovaném období 8. 7. 2010 do 27. 2. 2015 hradit pojistné, resp. zálohy na pojistné na veřejné zdravotní pojištění dle ust. § 7 odst. 1 zákona o pojistném na veřejné zdravotní pojištění. Vzhledem k tomu, že žalobce porušil výše uvedené ustanovení, bylo regionální pobočkou VZP přistoupeno k vydání platebního výměru na dlužné pojistné a na penále. Při vydání platebních výměrů postupovala regionální pobočka VZP dle ust. § 7 odst. 1 zákona o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, kdy osoba samostatně výdělečně činná platí pojistn