4 As 19/2009 — Nejvyšší správní soud

30 A 159/2016- 69 - text 7 pokračování 30A 159/2016 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Václava Roučky a soudců JUDr. Petra Kuchynky a Mgr. Jaroslava Škopka, v právní věci žalobce: K.M., nar. …, bytem …, zastoupeného Mgr. et Bc. Filipem Schmidtem, LL.M., advokátem, se sídlem Helénská 1799/4, 120 00 Praha 2, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha 4, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 16. 8. 2016 č. j. MV-40726-4/SO-2016, t a k t o: I. Rozhodnutí žalované ze dne 16. srpna 2016 č. j. MV-40726-4/SO-2016 s e z r u š u j e a věc s e v r a c í k dalšímu řízení žalované. II. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 0 Kč k rukám zástupce žalobce Mgr. et Bc. Filipa Schmidta, do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í : I. Předmět řízení Žalobce se žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 16. 8. 2016 č. j. MV-40726-4/SO-2016 (dále též „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaná zamítla odvolání žalobce a potvrdila rozhodnutí Ministerstva vnitra ČR, odboru azylové a migrační politiky, ze dne 2. 2. 2016 č. j. OAM-16625-23/PP-2015, kterým byla žalobci dle ust. § 87e odst. 1 s odkazem na ust. § 87d odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky (dále též „zákon o pobytu cizinců“) zamítnuta žádost o vydání potvrzení o přechodném pobytu žalobce na území České republiky, a to z toho důvodu, že se žalobce stal neodůvodnitelnou zátěží systému pomoci v hmotné nouzi. II. Žaloba Žalobce v žalobě nejprve pouze obecně uvedl, že napadeným rozhodnutím byla porušena ustanovení § 2 odst. 1a 4, § 3 a § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále též „správní řád“), ustanovení § 66 odst. 1 písm. b) a § 174a zákona o pobytu cizinců a rovněž čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Ustanovený zástupce následně k výzvě soudu žalobu doplnil. Žalobce tak v prvé řadě namítá, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, jelikož správní orgán nevyložil neurčitý právní pojem „neodůvodnitelná zátěž systému pomoci v hmotné nouzi“, který na případ žalobce aplikoval. Správní orgány obou stupňů v dané věci vyšly z bodového hodnocení krajské pobočky úřadu práce, aniž by však výše uvedený právní pojem samy definovaly. Správní orgány dokonce ani ve svých rozhodnutích neuvedly, jaké sociální dávky žalobce pobírá, když jej považují za zátěž systému pomoci v hmotné nouzi. K výkladu neurčitého právního pojmu žalobce odkázal na rozhodnutí Nevyššího správního soudu ze dne 30. 11. 2009 č. j. 4 As 19/2009-103. Ve vztahu k výše uvedenému žalobce dále v žalobě namítal, že správní orgány neudělaly tzv. test proporcionality, který by měl být v daném případě dle Sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě KOM (2009) 313 ze dne 2. 7. 2009 k čl. 8 směrnice 2004/38/ES. Dle tohoto testu proporcionality by měly správní orgány posoudit trvání dávek, osobní poměry, vyplacenou částku a rovněž možnost uplatnění na trhu práce. Toto správní orgány neposoudily a nezohlednily tu okolnost, že žalobce nemohl pracovat na území České republiky, jelikož mu nebylo uděleno pobytové oprávnění. Žalobce rovněž namítal, že se správní orgány v rozporu s ust. § 174a zákona o pobytu cizinců a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, nevypořádaly s otázkou přiměřenosti dopadů rozhodnutí do rodinného a soukromého života žalobce. Žalobce k tomu uvedl, že je ženatý s občankou České republiky, se kterou se stará o jejich nezletilou dceru, která je rovněž českou občankou. Lze si jen těžko představit, že by rodina měla, pakliže nebude žalobci pobyt udělen, odcestovat a vést svůj rodinný život mimo Českou republiku. Manželka s dcerou žalobce nemají k domovské zemi (Pákistánská islámská republika) žalobce žádné vazby, ani jazykovou výbavu. Žalobce navrhl, aby rozhodnutí žalovaného i rozhodnutí správního orgánu I. stupně zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení a uložil žalované zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení. III. Vyjádření žalované k žalobě Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě shrnula dosavadní průběh řízení a ohledně žalobních námitek odkázala na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Závěrem žalovaná navrhla, aby byla žaloba zamítnuta. IV. Posouzení věci krajským soudem Krajský soud při přezkoumávání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného a napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích žalobních bodů, kterými bylo rozhodnutí správního orgánu řádně a včas napadeno (§ 75 odst. 1 a 2 s.ř.s.). Zákonnost rozhodnutí krajský soud přezkoumával ve vazbě na příslušná procesní ustanovení zák. č. 500/2004 Sb., správního řádu, jejichž porušení se žalobce dovolával a dále ve vztahu k příslušným hmotněprávním ustanovením zák. č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky. Krajský soud shledal žalobu důvodnou. Krajský soud při rozhodování o věci vycházel z následujících zákonných ustanovení. Dle ust. § 87e odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., zákona o pobytu cizinců na území České republiky platí, že: „Na zamítnutí žádosti o vydání povolení k přechodnému pobytu se důvody podle ů 87d odst. 1 vztahují obdobně.“ Dle § 87d odst. 1 písm. a) citovaného zákona dále platí, že: „Ministerstvo žádost o vydání potvrzení o přechodném pobytu na území zamítne, jestliže žadatel se stal neodůvodnitelnou zátěží systému dávek pro osoby se zdravotním postižením nebo systému pomoci v hmotné nouzi České republiky.“ Dle ust. § 16 zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi (dále též „zákona č. 111/2006 Sb.“) platí, že: „Požádá-li o poskytnutí dávky občan členského státu Evropské unie, který je hlášen na území České republiky k pobytu podle zvláštního právního předpisu o dobu delší než 3 měsíce, nebo jeho rodinný příslušník, který je hlášen na území České republiky k pobytu podle zvláštního právního předpisu po dobu delší než 3 měsíce, příslušný orgán současně posuzuje, zda tato osoba není neodůvodnitelnou zátěží systému pomoci v hmotné nouzi podle tohoto zákona; to neplatí, má-li tato osoba na území České republiky trvalý pobyt.“ Soud vzal za rozhodné následující okolnosti vyplývající ze správního spisu. Žalobce podal dne 25. 11. 2015 žádost o vydání povolení k přechodnému pobytu na území podle ust. § 87b zákona o pobytu cizinců za účelem sloučení s manželkou, která je občankou Evropské unie ve smyslu ust. § 15a odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců. Součástí správního spisu je mimo jiné sdělení Úřadu práce České republiky ze dne 15. 12. 2015 o tom, že žalobce je hodnocen jako osoba, která je zátěží systému dávek pomoci v hmotné nouzi. Spolu se sdělením zaslal Úřad práce ČR tabulku Posouzení neodůvodnitelné zátěže pro systém pomoci v hmotné nouzi, ve které je uvedeno, že žalobce při posouzení v bodovém systému hodnocení dle ust. § 16 odst. 4 zákona č. 111/2006 Sb., dosáhl pouze 4 bodů, čímž se stal neodůvodnitelnou zátěží pro systém pomoci v hmotné nouzi. Součástí správního spisu je rovněž potvrzení o poskytnutí dávky pomoci v hmotné nouzi – příspěvku na živobytí ze dne 4. 8. 2015, který vydal Úřad práce ČR, pobočka v Karlových Varech, ze které se podává, že manželka žalobce spolu s posuzovanými osobami (žalobcem a synem) jsou ode dne 4. 8. 2015 příjemci příspěvku na živobytí, tj. dávky pomoci v hmotné nouzi. Správní orgán I. stupně následně dne 2. 2. 2016 vydal rozhodnutí č. j. OAM-16625-23/PP-2015, kterým zamítl žádost žalobce o vydání povolení k přechodnému pobytu, jelikož se žalobce stal neodůvodnitelnou zátěží systému pomoci v hmotné nouzi. V odůvodnění rozhodnutí správní orgán I. stupně uvedl, že dle čl. 7 odst. 1 písm. b) Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2004/38/ES ze dne 29. 4. 2004 platí, že občané Evropské unie mají právo pobytu na území jiného členského státu po dobu delší než tři měsíce, pokud mají pro sebe a své rodinné příslušníky dostatečné prostředky, aby se po dobu svého pobytu nestali zátěží pro systém sociální pomoci hostitelského státu. Dále správní orgán uvedl, že dle Posouzení neodůvodnitelné zátěže pro systém pomoci v hmotné nouzi ze dne 15. 12. 2015, dosáhl žalobce pouze 4 body, čímž se stal neodůvodnitelnou zátěží systému pomoci v hmotné nouzi, jelikož dle ust. § 16 odst. 5 zákona č. 111/2006 Sb., se za neodůvodnitelnou zátěž systému považuje osoba, jejíž bodové hodnocení činí 10 nebo méně bodů. Za neodůvodnitelnou zátěž systému se vždy nepovažuje osoba, jejíž bodové hodnocení činí 20 nebo více bodů. Žalobce tak naplnil důvod pro zamítnutí jeho žádosti o povolení k pobytu podle ust. § 87e odst. 1 s odkazem na ust. § 87d odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců. Správní orgán I. stupně dále uvedl, že v daném případě nelze hodnotit přiměřenost dopadů rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobce. Proti prvoinstančnímu rozhodnutí podal žalobce odvolání, o kterém žalovaná rozhodla dne 16. 8. 2016 rozhodnutím č. j.