1 Afs 135/2004 — Nejvyšší správní soud

30 A 92/2017- 76 - text 36 pokračování 30A 92/2017 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Kuchynky a soudců JUDr. Václava Roučky a Mgr. Jaroslava Škopka v právní věci žalobce: Fond ohrožených dětí, se sídlem Na Poříčí 1038/6, Praha 1, zastoupeného JUDr. Vojtěchem Mádrem, advokátem se sídlem Údolní 65, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1, Praha 2, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 3. 2017, č.j. MPSV-2013/74799-231/11, t a k t o : I. Žaloba s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í I. Vymezení věci Žalobce byl shledán odpovědným za to, že: – počínaje dnem 10. 5. 2012 na základě souhlasu Z. H., matky nezl. D. H., nezl. T. H., nezl. T. H., nezl. P. H., nezl. D. H. a nezl. L. H., a na základě informací získaných v souvislosti s pobytem uvedených nezletilých v zařízení pro dětí vyžadující okamžitou pomoc ZDVOP FOD Klokánek, Janovice nad Úhlavou prostřednictvím své zaměstnankyně paní L. T. vyhledával pro nezletilé rodinu, do jejíž péče by nezletilí mohli být ze ZDVOP FOD Klokánek, Janovice nad Úhlavou, přemístěni, přičemž tímto způsobem vybral manžele Mgr. V. N. a Mgr. M. N., dne 27. 12. 2012 o tomto výběru informoval prostřednictvím své zaměstnankyně paní L. T. sociální pracovníci ZDVOP FOD Klokánek, Janovice nad Úhlavou, paní Š. T., na základě čehož došlo dne 28. 12. 2012 k zajištění osobního seznámení nezletilých s manželi N. v místě bydliště manželů N., kde byli nezletilí téhož dne ponecháni a kde dlouhodobě pobývali; – v přesně nezjištěné době v září 2011 přijal prostřednictvím své zaměstnankyně paní L. T. žádost paní M. P. o vyhledání dítěte - dívky, kterou by paní M. P. mohla převzít do své péče, přičemž tímto způsobem byla vybrána nezl. M. Č., která byla v předmětné době umístěna soudním rozhodnutím do ZDVOP FOD Klokánek, Janovice nad Úhlavou, o této skutečnosti informoval prostřednictvím své pracovnice paní L. T. paní M. P. a sociální pracovnici ZDVOP FOD Klokánek, Janovice nad Úhlavou, Š. T., dne 31. 10. 2012 dopoledne umožnil osobní seznámení paní M. P. s nezl. M. Č. v prostorách ZDVOP FOD, Janovice nad Úhlavou, na jehož základě byl paní M. P. a ZDVOP Klokánek, Janovice nad Úhlavou, iniciován pobyt nezletilé v domácnosti paní M. P. v termínu od 16. 11. do 18. 11. 2012, přičemž dne 11. 12. 2012 byla nezletilá přemístěna do domácnosti paní M. P. za účelem zajištění dlouhodobé péče o nezletilou ze strany paní M. P., která trvala až do dne 4. 9. 2013, kdy byla nezletilá hospitalizována na dětském oddělení Psychiatrické nemocnice v Dobřanech; tedy jako právnická osoba vybral fyzické osoby jako budoucí pěstouny určitých dětí a zajistil osobní seznámení se dětí s těmito osobami, a to aniž by byl orgánem sociálně-právní ochrany dětí uvedeným v § 4 odst. 1 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 359/1999 Sb.“ nebo „zákon o sociálně-právní ochraně dětí“), čímž naplnil skutkovou podstatu správního deliktu podle § 59f odst. 2 písm. b} zákona o sociálně-právní ochraně dětí. Za spáchání tohoto správního deliktu byla žalobci v souladu s § 59f odst. 3 zákona o sociálně-právní ochraně dětí uložena pokuta ve výši 160.000,- Kč. Ve věci správního deliktu v prvním stupni rozhodl Krajský úřad Plzeňského kraje, odbor sociálních věcí, dne 14. 10. 2013 pod č.j. SV/3580/13. Proti tomuto rozhodnutí správního orgánu prvního stupně podal žalobce odvolání. Rozhodnutím ze dne 25. 2. 2014, č.j. 2013/74799-231/3, Ministerstvo práce a sociálních věcí podle § 90 odst. 5 správního řádu odvolání žalobce zamítlo a rozhodnutí Krajského úřadu Plzeňského kraje, odboru sociálních věcí, ze dne 14. 10. 2013, č.j. SV/3580/13, potvrdilo. Proti rozhodnutí odvolacího správního orgánu ze dne 25. 2. 2014, č.j. 2013/74799-231/3, podal žalobce žalobu ke Krajskému soudu v Plzni (vedeno pod sp. zn. 30A 51/2014). Rozsudkem ze dne 29. 6. 2015, č.j. 30A 51/2014-129, zdejší soud rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 25. 2. 2014, č.j. 2013/74799-231/3, zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení žalovanému. Proti tomuto rozsudku zdejšího soudu podal žalovaný správní orgán kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu. Rozsudkem ze dne 13. 4. 2016, č.j. 10 Ads 176/2015-46, Nejvyšší správní soud kasační stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 6. 2015, č.j. 30A 51/2014-129, zamítl. Rozhodnutím ze dne 17. 3. 2017, č.j. MPSV-2013/74799-231/11, Ministerstvo práce a sociálních věcí podle § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu rozhodnutí Krajského úřadu Plzeňského kraje, odboru sociálních věcí, ze dne 14. 10. 2013, č.j. SV/3580/13, zčásti změnilo a ve zbytku je potvrdilo. Proti rozhodnutí odvolacího správního orgánu ze dne 17. 3. 2017, č.j. MPSV-2013/74799-231/11, podal žalobce ke zdejšímu soudu aktuálně projednávanou a rozhodovanou žalobu. II. Žaloba V části II. žaloby [Vymezení žalobních bodů] žalobce ve vztahu k napadenému rozhodnutí i k rozhodnutí orgánu prvního stupně zejména namítá, že: - správní orgány nerozhodovaly v souladu se zásadou materiální pravdy, kdy musí být správním orgánem před vydáním rozhodnutí zjištěn stav věci, o kterém nejsou důvodné pochybnosti, - rozhodnutí spočívá v nesprávném právním posouzení věci, - správní orgán dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním, - správní orgán nerespektoval závěry uvedené v rozhodnutí krajského soudu a Nejvyššího správního soudu, kdy neprovedl doplnění nezbytných zjištění ve vztahu ke skutkové stránce a k prokázání jiného správního deliktu, který je žalobci kladen za vinu, - žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí řádným způsobem nevypořádal s odvolacími námitkami žalobce, - rozhodnutí nesplňuje požadavky kladené ustanovením § 68 správního řádu na podobu správního rozhodnutí, kdy nejsou uvedeny náležitě důvody výroku, popis skutku, podklady pro jeho vydání, ze kterých správní orgán vycházel a úvahy správního orgánu, kterými se řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, není dostatečně určitě vyjádřeno, v jakém jednání žalobce je spatřováno naplnění materiální stránky jiného správního deliktu a v jakém naplnění formální stránky jiného správního deliktu, - správní rozhodnutí, zejména pak napadené rozhodnutí je nepřehledné, - žalovaný v napadeném rozhodnutí nevychází při svém rozhodování z ustanovení zákona č. 359/1999 Sb. ve znění rozhodném pro posuzovanou věc a toto znění cíleně pomíjí, přičemž pro posouzení jednání žalobce je rozhodující znění platné a účinné v době, kdy se měl žalobce jednání dopustit, - v napadeném rozhodnutí absentuje řádná identifikace žalobce, kdy není uvedeno IČ, - žalovaný svým rozhodnutím porušil zásadu dvojinstančnosti správního řízení, kdy nedostatky rozhodnutí správního orgánu prvního stupně byly natolik rozsáhlé, že žalobce vůbec nemohl hodnotit zákonnost jeho rozhodnutí nebo správnost rozhodnutí, jak také poznamenává Nejvyšší správní soud: „(…) výrok rozhodnutí správního orgánu prvního stupně zcela postrádá popis skutku a nesplňuje tudíž nároky na výrokovou část rozhodnutí kladené judikaturou Nejvyššího správního soudu. Ten v usnesení rozšířeného senátu ze dne 15. 1. 2008, č.j. 2 As 34/2006-73, č. 1546/2008 Sb. NSS, uvedl, že „výrok rozhodnutí o jiném správním deliktu musí obsahovat popis skutku uvedením místa, času a způsobu spáchání, popřípadě uvedením jiných skutečností, jichž je třeba k tomu, aby nemohl být zaměněn s jiným. Neuvede-li správní orgán takové náležitosti do výroku svého rozhodnutí, podstatně poruší ustanovení o řízení [§ 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s.].“ (…)“. K udělené [roz.: uložené] sankci pak žalobce uvádí, že uložená sankce nekoresponduje se zásadou přiměřenosti z hlediska jejího účelu. Účastník řízení stojí na názoru, že takto správní orgány nerozhodovaly správně, když náležitým a dostatečným způsobem nezohlednily postavení žalobce a cíle jeho počínání, včetně ekonomických dopadů na žalobce. S ohledem na vše uvedené je žalobce právního názoru, že rozhodnutí správní orgánu prvního stupně i napadené rozhodnutí je nezákonné, nepřezkoumatelné a nepřiměřené. V části III. žaloby [Obecně vady správního řízení] žalobce uvádí, že rozhodnutí správního orgánu prvního stupně i napadené rozhodnutí jsou nezákonná, resp. předmětné řízení trpí závažnými vadami, jelikož správní orgány nezjistily řádně skutkový stav, dopustily se nesprávného právního posouzení a rozhodly v rozporu s právní úpravou i ustálenou rozhodovací praxí, přičemž rozhodnutí správních orgánů nemají oporu v podkladech rozhodnutí ani platných právních předpisech. Z výroků obou rozhodnutí není zcela zřejmé, jakými podklady se správní orgány při jejich rozhodování řídily. Obě rozhodnutí jsou tak pro nedostatek důvodů nepřezkoumatelná. Rozhodnutí správního orgánu prvního stupně i napadené rozhodnutí jsou nezákonná a nepřezkoumatelná, když v těchto absentuje