3 Ads 23/2010 — Nejvyšší správní soud

16 Ad 65/2018- 26 - text 9 16Ad 65/2018 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Hockou ve věci žalobkyně: E.R., narozená …, trvale bytem … proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, IČ 00551023, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, 128 01 Praha 2 (dále jen MPSV), v řízení o žalobě ze dne 21.8.2018 proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19.7.2018 č.j. MPSV-2018/144037-914 o příspěvek na bydlení takto: I. Rozhodnutí žalovaného Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 19.7.2018 č.j. MPSV-2018/144037-914 a jemu předcházející rozhodnutí ze dne 20.6.2018 č.j. 163143/18/PM se zrušují a věc se vrací k dalšímu řízení žalovanému. II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Včasnou žalobou ze dne 21.8.2018 téhož dne předanou k poštovní přepravě a soudu doručenou dne 22.8.2018, se žalobkyně domáhala přezkoumání napadeného rozhodnutí žalovaného ze dne 19.7.2018 č.j. MPSV-2018/144037-914, jímž bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Plzni (dále jen ÚP) ze dne 20.6.2018 č.j. 163143/18/PM o nepřiznání dávky státní sociální podpory příspěvek na bydlení ode dne 1.1.2018. 2. V žalobě žalobkyně uvedla mimo jiné, že ÚP ji vyzval dne 6.2.2018 i k doložení platné nájemní smlouvy, protože doloženou „Dohodu o vypořádání úhrady za užívání bytu ze dne 3.3.2017“ (dále jen Dohoda) za nájemní smlouvu nepovažoval; případně uložil žalobkyni doložit písemné prohlášení vlastníka bytu, že tuto Dohodu považuje za nájemní smlouvu, žalobkyni za nájemce předmětného bytu a měsíční částku 4.000,- Kč za zdanitelný příjem „nájemné“ dle § 9 zákona o daních z příjmů. Na výzvu ÚP reagovala žalobkyně svým podáním ze dne 12.2.2018 v tom smyslu, že žádnou jinou smlouvu uzavřenou s majitelkou bytu předložit bohužel nemůže. Dále se k dokreslení své sociální situace podrobněji vyjádřila též ke skutečnostem předcházejícím uzavření Dohody (uzavření písemné smlouvy s majitelkou bytu předcházelo složité vyjednávání, které se neobešlo bez psychického nátlaku a snahy o vystěhování žalobkyně z bytu ze strany jejích rodinných příslušníků). Zároveň v podání žalobkyně vyslovila své přesvědčení, že předloženou Dohodu je potřeba posuzovat podle jejího obsahu, nikoli názvu a lze ji považovat za nájemní smlouvu. Následně žalobkyně obdržela Oznámení o zahájení správního řízení ze dne 15.2.2018 a poté i Rozhodnutí ze dne 8.3.2018 č.j. 70098/18/PM, kterým ÚP rozhodl o nepřiznání dávky státní sociální podpory - příspěvku na bydlení. Své zamítavé rozhodnutí odůvodnil ÚP tak, že Dohodu ani podle jejího obsahu nepovažuje za nájemní smlouvu podle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník). Žalobkyně v odvolání setrvala na svém názoru, že Dohodu je možno považovat za dvoustranný právní úkon zakládající nájemní vztah k předmětnému bytu, když jejím obsahem je přenechání konkrétní bytové jednotky do jejího dočasného užívání a závazek žalobkyně hradit vlastnici bytu za toto užívání dohodnutou úplatu a zálohy za služby spojené s užíváním bytu. Rozhodnutím žalovaného ze dne 13.4.2018 č.j. MPSV-2018/73680-914 bylo napadené rozhodnutí zrušeno a věc vrácena k novému projednání pro zřejmé nedostatky při zjišťování stavu věci s tím, že ÚP bylo uloženo zjišťovat, zda pojem „úhrada za užívání bytu“ je označení pro nájemné. Dne 13.6.2018 žalobkyně obdržela vyrozumění účastníka řízení s tím, že byly shromážděny nové důkazy a nárok na příspěvek na bydlení žalobkyni nevzniká. Žalobkyně ze spisu zjistila, že tento neobsahuje žádný protokol o výslechu vlastnice bytu či obdobný záznam o průběhu jednání ÚP s vlastnicí bytu dne 28.5.2018, pouze její následné písemné prohlášení ze dne 4.6.2018. Dne 20.6.2018 vydal ÚP rozhodnutí, dle něhož příspěvek na bydlení žalobkyni nepřiznal s odůvodněním, že dohodu nepovažuje ani podle jejího obsahu za nájemní smlouvu. Své zamítavé rozhodnutí ÚP opíral zejména o stanovisko vlastnice. S ohledem na výslovně zmiňované osobní jednání dne 28.5.2018 požádala žalobkyně opětovně o nahlédnutí do spisu, který již najednou obsahoval i Protokol o ústním jednání s majitelkou bytu Bc. R.L., který byl datován dnem 29.5.2018 (den po konání jednání). Žalobkyně s ohledem na obsah protokolu, jehož existence jí byla navíc ze strany ÚP nejprve zatajována, uvedla, že pociťuje silnou potřebu se k němu vyjádřit, přestože uvedené skutečnosti nejsou předmětem tohoto soudního řízení. Také uvedla, že současně vyhledala odbornou pomoc za účelem jednání a vyjasnění právních vztahů a první písemnou žádost v tomto ohledu adresovala vlastnici bytu 21.10.2016, protože vztahy mezi ní a rodinnými příslušníky jsou vyhrocené, když na ni činili psychický nátlak, aby byt, do něhož investovala v roce 2012 značnou část svých úspor v domnění, že si zajistí bydlení na stáří, opustila, přistoupila pouze k písemné komunikaci pro nemožnost psychicky dále snášet chování svých rodinných příslušníků. Rovněž uvedla, že není pravdou, že vnučka koupila byt v roce 2014 z důvodu, že žalobkyně neměla kde bydlet; koupi bytu organizačně zajišťovala dcera žalobkyně (matka majitelky) a ke koupi přesvědčila žalobkyni, která v té době bydlela v Plzni v nájmu, měla platnou nájemní smlouvu do roku 2016 a nic nenasvědčovalo tomu, že by jí nájem neměl být prodloužen. Poukázala také na to, že pracovnice ÚP se jí ústně snažily vysvětlit důvod nepřiznání příspěvku tak, že její platba prý není „nájmem“, ale je to přece „příspěvěk na splátky hypotéky“, kterou si vnučka vzala a že takových lidí, kteří nechtějí platit daně z nájemného, je spousta. Od té doby se aktivně snažila vyjednat si písemně s majitelkou přijatelné podmínky pro užívání bytu. Vyjednat se však podařilo pouze úplatné užívání bytu na dobu určitou 10 let za cenu 4.000,- Kč. Ani nové rozhodnutí ve věci se blíže nezabývá obsahem předložené smlouvy ani konkrétně neuvádí, jaká podstatná náležitost ve smyslu § 2201 občanského zákoníku ve smlouvě absentuje. Stanovisko vlastníka bytu, zda žalobkyni vede či nevede jako nájemníka a zda měl či má v úmyslu uzavřít nájemní smlouvu, nepovažuje žalobkyně za natolik relevantní, aby mohlo být fakticky rozhodujícím důkazem o existenci či neexistenci nájemního vztahu. Dohodu je možno naopak dle názoru žalobkyně považovat za dohodu zakládající nájemní vztah k předmětnému bytu, když jejím obsahem je přenechání konkrétní bytové jednotky žalobkyni do dočasného užívání a závazek žalobkyně hradit vlastnici bytu za toto užívání dohodnutou úhradu a zálohy za služby spojené s užíváním bytu. Na základě uvedených skutečností má žalobkyně za to, že jí bylo přiznání dávky státní sociální podpory - příspěvku na bydlení odepřeno v rozporu se zákonem a rozhodnutí správních orgánů ve věci nejsou ani dostatečně vysvětlená a srozumitelná natolik, aby z nich byl patrný kvalifikovaný názor žalovaného na právní posouzení předložené smlouvy. Závěrem žalobkyně navrhla, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. (K žalobě byly připojeny tiskopisy, Dohoda o vypořádání úhrady za užívání bytu ze dne 3.3.2017, dále doklady pro posouzení výše nároku na dávku). 3. Napadeným rozhodnutím žalovaného ze dne 19.7.2018 č.j. MPSV-2018/144037-914 bylo zamítnuto odvolání žalobkyně a potvrzeno rozhodnutí ÚP ze dne 20.6.2018 č.j. 163143/18/PM podle § 68 odst. 1 písm. e) a v návaznosti na § 49 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o státní sociální podpoře) o nepřiznání dávky státní sociální podpory příspěvek na bydlení ode dne 1.1.2018. Z odůvodnění rozhodnutí ze dne 19.7.2018 vyplývá, že žalobkyně dne 17.1.2018 podala žádost o příspěvek na bydlení s nárokem na dávku ode dne 1.1.2018, když v žádosti i v tiskopise Doklad o výši nákladů na bydlení uvedla, že je nájemcem bytu č. x na adrese J. 2426/35, P. Spis rovněž obsahuje předmětnou Dohodu, podle níž se vlastník bytu zavazuje přenechat byt č. x, J. 2426/35, P., o velikosti 1 + 1 ve druhém podlaží, k výhradnímu užívání své babičce, tedy žalobkyni, která bude poukazovat sjednanou měsíční úhradu na účet vlastníka bytu ve výši 4.000,- Kč měsíčně od září 2017, vždy nejpozději do 5. dne příslušného kalendářního měsíce, za který úhrada náleží. Zbývající 1.000,- Kč se odečte z platby za září 2017, tzn., že v září 2017 činí splatná částka 3.000,- Kč. Žalobkyně se zavazuje byt řádně užívat a hradit za služby a správu společenství vlastníků v celkové výši 800 Kč měsíčně od února 2017 na účet majitelky nejpozději do 5. dne příslušného kalendářního měsíce s tím, že případné rozdíly budou vyrovnány dle ročního vyúčtování těchto záloh, vždy nejpozději do 30 dnů ode dne vyúčtování záloh. Majitelka se zavazuje převést odběrná místa energií na uživatelku v průběhu měsíce února 2017 s tím, že uživatelka bude úhradu za energie platit přímo dodavateli energií. Tato Dohoda se uzavírá na dobu určitou, a to 10 let, se souhlasem obou stran. Obsahem Dohody je rovněž vypořádá