5 As 15/2011 — Nejvyšší správní soud

57 A 150/2019- 89 - text  32 57 A 150/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Alexandra Krysla a soudců Mgr. Lukáše Pišvejce a JUDr. Veroniky Burianové ve věci žalobkyně: Alza.cz a.s., sídlem Jankovcova 1522/53, Praha 7 zastoupena advokátem Mgr. Pavlem Steinwichtem, sídlem Hlavní 2725/153, Praha 4 - Záběhlice proti žalované: Česká obchodní inspekce, ústřední inspektorát, sídlem Štěpánská 567/15, Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 7. 8. 2019, č.j. ČOI 101356/19/O100/2200/19/Bal/Št takto: I. Žaloba se z a m í t á. II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Napadené rozhodnutí 1. Žalobkyně se žalobou ze dne 9. 9. 2019, Krajskému soudu v Plzni (dále jen „soud“) doručenou téhož dne, domáhala zrušení rozhodnutí žalované ze dne 7. 8. 2019, č.j. ČOI 101356/19/O100/2200/19/Bal/Št (dále jen „napadené rozhodnutí“ nebo „Rozhodnutí“), jímž bylo zamítnuto žalobkynino odvolání proti rozhodnutí České obchodní inspekce, Inspektorátu Plzeňského a Karlovarského (se sídlem v Plzni), ze dne 14. 6. 2019, č.j. ČOI 79264/19/2200 (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“ nebo „Původní rozhodnutí“), a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. Event. se žalobkyně domáhala upuštění od uložené pokuty (viz níže). 2. Prvoinstančním rozhodnutím byla žalobkyně uznána vinnou z přestupku dle § 3 odst. 1 zákona č. 223/2016 Sb., o prodejní době v maloobchodě a velkoobchodě (dále jen „zákon o prodejní době“), pro porušení § 1 odst. 1 písm. e) téhož zákona, za což jí byla uložena pokuta ve výši 200 000 Kč (výrok I., II.); žalobkyni byla současně uložena povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč (výrok III.). Předmětného přestupku se žalobkyně dopustila tím, že dne 28. 10. 2018 v provozovně „ALZA“ Truhlářská 2755/5, 301 00 Plzeň – Východní Předměstí, kde podniká, porušila zákaz prodeje v den státního svátku, tj. 28. října – Den vzniku samostatného československého státu, když v prodejní době prodala spotřebiteli výrobek Flash disk Silicon Power Ultima U03 White 8 GB v hodnotě 159 Kč. II. Žaloba 3. Žalobkyně uvedla, že žaloba je podána z následujících důvodů: A. řízení, jež předcházelo vydání Rozhodnutí, je stiženo vadou ve smyslu § 76 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s.ř.s.“ nebo „soudní řád správní“). B. Rozhodnutí je v důsledku aplikace nesprávného zákona, tj. zákona o prodejní době, resp. v důsledku chybné interpretace zákona o prodejní době ze strany žalované, nezákonné ve smyslu § 65 soudního řádu správního; C. I kdyby se žalobkyně byla bývala přestupku sankcionovaného dle § 3 odst. 1 zákona o prodejní době dopustila, považuje žalobkyně udělenou pokutu za nepřiměřeně vysokou a zcela v rozporu s běžnou praxí České obchodní inspekce, v čemž shledává porušení zásady legitimního očekávání dle § 2 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“). 4. Jednotlivé důvody podání této žaloby odůvodnila žalobkyně takto: 5. Pod bodem „III. Ke skutkovým zjištěním v řízení, jež předcházely vydání Rozhodnutí“ žalobkyně uvedla, že dne 28. 10. 2018 prováděli inspektoři České obchodní inspekce, inspektorátu Plzeňského a Karlovarského, kontrolu ve věci dodržování zákona o prodejní době v provozovně žalobkyně umístěné na adrese Truhlářská 2755/5, 301 00 Plzeň – Východní Předměstí (dále též „Provozovna“). Inspektoři podřízeného inspektorátu objednali na webových stránkách žalobkyně zboží sami přes internet, a to dle jejich vlastního výběru. Jednalo se tedy o objednávku učiněnou distančním způsobem. V okamžiku objednání zboží se inspektoři nenacházeli v Provozovně, zboží si přišli až následně vyzvednout. Objednávka tak mohla být učiněna v zásadě z jakéhokoliv místa s přístupem k internetu (např. na veřejném prostranství, v kavárně či místě bydliště kupujícího), což z tohoto místa jistě nečiní místo prodeje. Žalobkyně shrnuje, že inspektory zjištěný skutkový stav neodpovídá skutečnosti a vzbuzuje tak přinejmenším důvodné pochybnosti o stavu věci tak, jak jej zjistil inspektorát České obchodní inspekce pro Plzeňský a Karlovarský kraj. Dále žalobkyně opakuje, že výměra podlahové plochy ani prodejní plochy tak, jak se jí tento inspektorát pokouší nesprávně vykládat (dle názoru žalobkyně jde o výklad protiprávní, a dokonce i protiústavní), nebyla v rozhodné době (tj. v den provádění kontroly, tedy dne 28. 10. 2018) zjištěna ani prokázána, ale pouze tvrzena. Závěrem žalobkyně zdůrazňuje, že inspektoři v průběhu kontroly uzavřeli kupní smlouvu distančním způsobem, přičemž okamžik uzavření kupní smlouvy (tím je v souladu s čl. III, bodem 1., odst. 1 obchodních podmínek žalobkyně okamžik doručení potvrzení objednávky do dispoziční sféry kupujícího – viz příloha č. 4, které jsou dostupné i na www.alza.cz/article/10.htm) se pojmově shoduje s pojmem prodej. V prostorách Provozovny bylo zboží pouze vydáno (stejně tak, jako mohlo být vydáno kdekoliv jinde, např. na poště, v tzv. odběrných místech jako jsou například tzv. AlzaBoxy žalobkyně či v místě bydliště zákazníka). Nutnost přisvědčení této argumentaci je podrobně odůvodněna v následujících článcích této správní žaloby. 6. Pod bodem „IV. Nezákonnost Rozhodnutí v důsledku aplikace chybného právního předpisu, resp. v důsledku chybné interpretace spojení „prodej v maloobchodě a velkoobchodě“ žalobkyně uvedla, že je přesvědčena, že zákon o prodejní době se vůbec na internetové obchody a jejich výdejny (výdejny internetových obchodů jsou ze strany České obchodní inspekce vč. žalované nesprávně označovány za prodejny; důvodem pro tyto závěry je zásadní nepochopení rozdílu ve fungování internetových obchodů oproti fungování kamenných maloobchodních prodejen) nevztahuje, vztahovat neměl a ani vztahovat nemůže. Výklad České obchodní inspekce vč. žalované, důsledkem kterého se zákon o prodejní době na internetové obchody a jejich výdejny vztahuje, totiž vede ke zcela absurdním, neekonomickým a hrubě nespravedlivým důsledkům. Rovněž jsou tímto výkladem porušeny ústavní zásady in dubio pro libertate a in dubio mitius. I proto je takový výklad nutno odmítnout jako nesprávný. Vzhledem k tomu, že zákon o prodejní době ve svém § 1 odst. 1 a 2 zakazuje (byť s určitými výjimkami) v maloobchodě a velkoobchodě o vymezených dnech „prodej“ (a necháme-li stranou skutečnost, že takovýto počin zákonodárce je sám o sobě svévolným a protiústavním zásahem do ústavně garantovaných práv a svobod soukromých osob), čímž v konečném důsledku zakazuje o těchto dnech i určité skupině osob opatřovat si finanční prostředky pro své životní potřeby prací, je nutné, aby se žalobkyně v prvé řadě vyjádřila právě k tomuto pojmu. 7. Obecně vzato k uzavření kupní smlouvy mezi kupujícím a žalobkyní coby prodávající dochází zpravidla tím, že kupující přijme návrh na uzavření smlouvy na internetové stránce žalobkyně, jak podrobněji uvádí i čl. III. odst. 1 obchodních podmínek žalobkyně (viz příloha č. 4 této žaloby): „Smlouvu může Kupující uzavřít tak, že přijme návrh k uzavření smlouvy na webu provozovaném Alzou tím, že požadované plnění (zboží, službu, elektronický obsah) vloží do košíku příp. pokud je registrovaným uživatelem Alzy koupí expres. … Kupní smlouva vzniká odesláním objednávky Kupujícím po zvolení dopravy a způsobu úhrady a přijetím objednávky Alzou, za případné chyby při přenosu dat Alza nenese odpovědnost. Uzavření smlouvy Alza neprodleně potvrdí Kupujícímu informativním emailem na Kupujícím zadaný email.“ Kupní smlouva je tedy uzavřena okamžikem, kdy žalobkyně objednávku přijme a odešle potvrzující e-mail kupujícímu. To je ostatně i v souladu s § 1745 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), který uvádí, že smlouva je uzavřena okamžikem, kdy přijetí nabídky nabývá účinnosti. Je tedy evidentní, že kupní smlouva je uzavírána distančním způsobem po síti Internet, tedy i mimo kamenné provozovny žalobkyně. Jinak tomu nebylo ani v případě předmětné kontroly inspektory České obchodní inspekce. Pod pojem „prodej“ však již nelze podřadit samotný akt odevzdání předmětu koupě kupujícímu, tj. pouhý výdej zboží, který je jen jednou z mnoha nutných fází prodeje či koupě zboží. Výdej zboží může být uskutečněn tolika rozličnými způsoby jako je například výdej zboží kurýrem zásilkové služby, výdej zboží příslušným zaměstnancem na poště, výdej zboží prostřednictvím AlzaBoxu žalobkyně či výdej zboží na jakémkoliv jiném místě (např. v maloobchodní prodejně, jejíž prodejní plocha nedosahuje 200 m2 či na jiném místě vyňatém ze zákazu prodeje dle § 1 odst. 3 zákona o prodejní době, k čemuž v praxi i často dochází), a proto nelze jinak než dojít k závěru, že výdej zboží nelze pod pojem „prodej“ ve smyslu § 1 odst. 1 zákona o prodejní době vůbec subsumovat. To je imperativ, jak žalobkyně odůvodňuje dále. Výdej zboží je tedy pouze jedním z mnoha způsobů doručení zboží (tzv. doručení „na pobočku“). 8. Česká obchodní inspekce je naopak přesvědčena, že výdej zboží odpovídá