6 Azs 373/2018 — Nejvyšší správní soud

30 A 105/2019- 57 - text  30 A 105/2019 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Roučky a soudců JUDr. Ondřeje Szalonnáse a Mgr. Jaroslava Škopka v právní věci žalobce: A. K., zastoupen Mgr. Janem Blažkem, advokátem, se sídlem Riegrova 223/20, 301 00 Plzeň, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, sídlem nám. Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 9. 9. 2019, č. j. MV-109977-4/SO-2019, takto: I. Rozhodnutí žalované ze dne 9. 9. 2019, č. j. MV-109977-4/SO-2019, a jemu předcházející rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 10. 6. 2019, č. j. OAM-13905-14/ZM-2019, se zrušují a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaný je do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku povinen zaplatit žalobci plnou náhradu nákladů řízení ve výši 16 342 Kč a to k rukám Mgr. Jana Blažka, advokáta. O d ů v o d n ě n í : Předmět řízení 1. Žalobce se domáhá zrušení rozhodnutí žalované ze dne 9. 9. 2019, č. j. MV-109977-4/SO-2019 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo podle ust. § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky ze dne 10. 6. 2019, č. j. OAM-13905-14/ZM-2019 (dále jen „rozhodnutí správního orgánu I. stupně“), kterým byla podle § 44a odst. 11 ve spojení s § 46e odst. 1 a dále ve spojení § 37 odst. 2 písm. a) a v návaznosti na § 56 odst. 1 písm. j) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), zamítnuta žádost o prodloužení doby platnosti zaměstnanecké karty. Žalobce požaduje rovněž zrušení rozhodnutí správního orgánu I. stupně. Žaloba 2. Žalobce napadenému rozhodnutí vytkl, že nesprávně potvrdilo rozhodnutí správního orgánu I. stupně, které bylo samo nezákonné. Tuto nezákonnost spatřuje žalobce v tom, že k závěru, že se dopustil výkonu nelegální práce ve smyslu § 5 odst. 2 písm. e) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti (dále jen „zákon o zaměstnanosti“), dospěly správní orgány obou stupňů pouze na základě protokolu o kontrole konané Oblastním inspektorátem práce pro Plzeňský kraj a Karlovarský kraj (dále též: „OIP“) č. j. 2124/6.71/17-9, sp. zn. I6/2017-182 (dále též: „protokol o kontrole“). V této souvislosti žalobce upozornil, že správní orgán I. stupně ve svém rozhodnutí tvrdí jednak výkon práce mimo pracovněprávní vztah, dále pak výkon práce na místě odlišném od místa výkonu práce dle povolení k zaměstnání a konečně obecně výkon práce v rozporu se zaměstnaneckou kartou. Žalovaná ale v napadeném rozhodnutí tvrdí a odůvodňuje pouze výkon odlišného druhu práce od druhu práce uvedeného v zaměstnanecké kartě a povolení k zaměstnání, přesto ale potvrdila rozhodnutí správního orgánu I. stupně v celém rozsahu. Žalobce k tomu dodal, že výkon závislé práce mimo pracovněprávní vztah není tvrzen ani v protokolu o kontrole, ani v žádném jiném podkladu správních orgánů, ani žalovaná se o tomto důvodu ve výroku rozhodnuté ani v jeho odůvodnění nijak nezmiňuje. Pracovní smlouva žalobce je přitom součástí spisu. 3. Pokud jde o výkon práce na místě odlišném od místa výkonu práce uvedeného v zaměstnanecké kartě a povolení k zaměstnání, konstatoval žalobce, že v protokolu o kontrole není žádné zjištění, které by takový závěr potvrdilo. Fakt, že byl žalobce nalezen na místě odlišném od místa výkonu práce dle povolení k zaměstnání, ještě sám o sobě nedokládá výkon nelegální práce, neboť žalobce již samotné kontrole OIP předložil cestovní příkaz, na jehož základě byl svým zaměstnavatelem vyslán na adresu, na níž byl zastižen, na pracovní cestu. Cestovní příkaz je součástí správního spisu zn. OAM-13887-13/ZM-2019. Správní orgány shledaly bez dalšího, že se jednalo o zastíraný výkon práce mimo místo výkonu práce dle povolení k zaměstnání a zaměstnanecké karty, aniž by takový závěr přezkoumatelně doložily či odůvodnily. Žalobce zdůraznil, že správní orgány obou stupňů nejsou oprávněny rozhodovat o otázce výkonu nelegální práce a příslušným správním orgánem, tedy OIP, nebyla tato otázka ještě pravomocně rozhodnuta. Jde-li o výkon práce v rozporu se zaměstnaneckou kartou a povolením k zaměstnání, uvedl žalobce, že během kontroly OIP měl vykonávat „technologické úkony přímo související s výrobou obráběcích strojů.“ Žalobce přitom disponuje zaměstnaneckou kartou k zaměstnavateli ALMAX WORK-Group, družstvo na pracovní pozici „Montážní dělníci výrobků a zařízení“, respektive povolením k zaměstnání vydaným Úřadem práce ke společnosti ALMAX WORK-Holding, družstvo na pracovní pozici „Manipulační dělníci ve výrobě.“ V napadeném rozhodnutí i v jemu předcházejícím rozhodnutí správního orgánu I. stupně přitom absentuje zdůvodnění, proč správní orgány shledaly výkon jiného druhu činnosti. Správní orgány obou stupňů se nijak nezabývaly případným rozsahem možných prací, které mohl žalobce v souladu se zaměstnaneckou kartou a povolením k zaměstnání vykonávat. Že by se žalobcem během kontroly OIP vykonávaná činnost tkvící v „technologických úkonech přímo souvisejících s výrobou obráběcích strojů“ těmto vymezením vymykala, není očividné. Žalovaná se omezila na konstatování činnosti, již žalobce při kontrole vykonával, a odkaz na povolený druh práce. Nedoložila, že daná činnost jasně spadá pod jiné zaměstnání s jiným označením. Zjištění obsažená v protokole o kontrole jsou navíc rozporována tím, že rozhodnutím Státního úřadu inspekce práce ze dne 12. 12. 2018, sp. zn. S6/2018/47, bylo zrušeno rozhodnutí OIP navazující na provedenou kontrolu mj. právě proto, že je třeba specifikovat, v čem spočívá rozpor mezi žalobci povolené práci a jím vykonávané práci. Dle žalobce je rovněž nedůvodný postup správních orgánů, které berou v úvahu v potaz jak zaměstnaneckou kartu, tak povolení k zaměstnání, když tyto jsou vystaveny k různým subjektům na různé druhy prací; v den kontroly, tj. 22. 6. 2017 byl žalobce na daném pracovišti na základě pracovní smlouvy a cestovního příkazu od svého tehdejšího zaměstnavatele ALMAX WORK-Holding, družstvo. Dále namítl, že napadené rozhodnutí nesprávně potvrdilo rozhodnutí správního orgánu I. stupně, které chybně dospělo k závěru o výkonu práce mimo místo uvedené v zaměstnanecké kartě a povolení k zaměstnání. Žalobce rovněž namítl, že napadené rozhodnutí nesprávně potvrdilo rozhodnutí správního orgánu I. stupně, které chybně dospělo k závěru o výkonu druhu práce v rozporu se zaměstnaneckou kartou a povolením k zaměstnání. Dle žalobcova mínění správní orgány obou stupňů zcela nedostatečně nebo vůbec neodůvodnily své právní závěry, na jejichž podkladě dospěly k rozhodnutí o výkonu nelegální práce a naplnění pojmu jiné závažné překážky v pobytu na území, v čemž žalobce spatřuje porušení § 68 odst. 3 správního řádu. Žalovaná i správní orgán I. stupně také podle žalobce nesprávně vyhodnotily vlastnosti protokolu o kontrole, neboť s kontrolními zjištěními pracovaly jako s výroky rozhodnutí, o které se však v dané věci nejedná. Z těchto důvodů žalobce považuje napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné, nesprávné a nezákonné; má za to, že napadeným rozhodnutím i postupem žalované a správního orgánu I. stupně byl zkrácen na svých právech. 4. Žalobce dále správním orgánům vytkl nedostatky v odůvodnění jejich rozhodnutí. Správní orgán I. stupně se v odůvodnění omezil na konstatování, že byl shledán výkon nelegální práce, která byla spatřována v tom, že žalobce vykonával práci v rozporu se zaměstnaneckou kartou a povolením k zaměstnání. Správní orgány obou stupňů vycházely z jediného podkladu, a to protokolu o kontrole, jehož závěry byly navíc zpochybněny rozhodnutím Státního úřadu inspekce práce ze dne 12. 12. 2018, č. j. 4910/1.30/18-4, sp. zn. S6-2018-47. Správní orgány obou stupňů svá tvrzení ani neodůvodnily, ani nedoložily. Tím dle žalobce porušily povinnosti jim stanovené v § 68 odst. 3 správního řádu a zatížily svá rozhodnutí vadou nepřezkoumatelnosti. 5. Dále se žalobce zabýval vlastnostmi protokolu o kontrole. Vyšel z teoretického vymezení povahy protokolu o kontrole, který není aktem, jímž jsou kontrolované osobě ukládány povinnosti či zakládána nebo deklarována práva, nejde tak o rozhodnutí. Z obsahového hlediska může protokol o kontrole obsahovat pouze ta zjištění, jež mají podklad v obdržených informacích a dokumentech. Zachycené skutkové zjištění je toliko podkladem pro následující správní řízení, což ale neplatí o případná hodnocení těchto zjištění ze strany kontrolorů, která se v něm také mohou nacházet. Podle žalobce nelze na základě protokolu o kontrole či kontrolních zjištění dovozovat vznik jakýchkoli práv či povinností v jiných správních řízeních než v těch, která navazují na provedenou kontrolu. Listiny a jiné dokumenty, které byly podkladem pro vyhotovení protokolu o kontrole, nemohou být použity v jiném správním řízení, zvláště pokud v něm nebyly řádně provedeny