7 As 451/2018 — Nejvyšší správní soud

30 A 207/2018- 59 - text  11 30 A 207/2018 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Alexandra Krysla a soudců JUDr. Veroniky Burianové a Mgr. Lukáše Pišvejce ve věci žalobce: Lesy České republiky s. p. IČO 42196451 sídlem Přemyslova 1106/19, 500 00 Hradec Králové proti žalovanému: Krajský úřad Karlovarského kraje IČO 70891168 sídlem Závodní 353/88, 360 21 Karlovy Vary za účasti osoby zúčastněné na řízení: Správa železnic, státní organizace IČ 70994234 sídlem Dlážděná 1003/7, 110 00 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 7. 2018 č. j. 524/SÚ/18-3 takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 7. 2018 č. j. 524/SÚ/18-3, se zrušuje a věc se vrací k dalšímu řízení žalovanému. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 3 000 Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Napadené rozhodnutí 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení shora uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Magistrátu města Karlovy Vary, úřadu územního plánování a stavebního úřadu, ze dne 4. 4. 2018, č. j. 3899/SÚ/18 (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“), jímž bylo dle § 135 odst. 2 zákona č. 183/2006 Sb. (dále jen „stavební zákon“) rozhodnuto o nařízení zabezpečovacích prací na Ovčím mostě přes železniční trať Nejdek, Tisová na pozemcích parc. č. 1254/1, 1254/2 a 1301/1 v k. ú. Tisová u Nejdku (dále jen „stavba“), a prvoinstanční rozhodnutí bylo potvrzeno. II. Žaloba 2. V podané žalobě žalobce namítal, že není vlastníkem stavby. Stavba se nachází na pozemku parc. č. 1301/1 v k. ú. Tisová u Nejdku se železniční tratí, jehož vlastníkem je ČR s právem hospodaření pro Správu železniční dopravní cesty, státní organizace (dále jen „SŽDC“). Závěr, že není vlastníkem stavby, žalobce opíral o to, že stavbu zřídil v minulosti právní předchůdce SŽDC v rámci železnice, která je SŽDC spravována. Stavba není předmětem zápisu v katastru nemovitostí a její vlastník je dán ustanovením § 3054 zákona č. 89/2014 Sb. (dále jen „o. z.“). Vlastnictví stavby nelze odvozovat od žalobcova vlastnictví přilehlých komunikací, protože žalobce stavbu nevybudoval a nebyla mu svěřena do práva hospodaření jeho zakladatelem, tj. ministerstvem zemědělství. Žalobce zdůraznil, že § 12 odst. 1 písm. b) zákona č. 13/1997 Sb. (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“) nelze použít. Žalobce dodal, že se žalovaný vlastnictvím stavby nezabýval a jen odkázal na své předchozí rozhodnutí ze dne 6. 3. 2018 čj. 49/SÚ/18-3. 3. V druhém okruhu žalobních námitek žalobce uvedl, že prvostupňový orgán nepoučil žalobce podle § 142 odst. 2 stavebního zákona o možnosti uplatnit námitku u soudu. Správní orgány vzhledem k tvrzení SŽDC nezkoumaly, zda se jedná o stavbu dráhy nebo stavbu na dráze, a požadovaly po žalobci důkaz o tom, že není vlastníkem stavby, čímž postupovaly vůči žalobci a SŽDC nerovně v rozporu s § 7 zákona č. 500/2004 Sb. (dále jen „správní řád“) – žalovaný nevypořádal námitku žalobce, že pouze na něj prvostupňový orgán přenášel důkazní povinnost. 4. V třetím okruhu žalobních námitek žalobce uvedl, že žalovaný se dostatečně nevypořádal s námitkou neurčitosti výroku I prvostupňového rozhodnutí, který odkázal na to, že rozsah prací bude určen autorizovaným inženýrem pro mostní konstrukce dle protokolu o podrobné prohlídce mostního objektu ze dne 31. 5. 2017 zpracovaného Ing. P. M., zaměstnancem SŽDC. Žalobce shrnul, že rozsah prací měl být určen rozhodnutím a popsaná vada činí napadené rozhodnutí nepřezkoumatelným a nevykonatelným. 5. Žalobce žádal, aby soud zrušil napadené i prvoinstanční rozhodnutí a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného k žalobě 6. Ve vyjádření k podané žalobě žalovaný uvedl, že všechny námitky žalobce řádně vypořádal, kdy vadou napadeného rozhodnutí není, že žalovaný odkázal na své předchozí rozhodnutí vydané v této věci, kdy jde o hospodárný postup v situaci, kdy žalovaný plně aproboval závěr prvoinstančního orgánu o vlastnictví stavby. Žalobce byl marně poučen o právu uplatnit námitku u soudu opakovaně žalovaným a dále na str. 4 prvoinstančního rozhodnutí. 7. K namítané neurčitosti výroku I prvoinstančního rozhodnutí žalovaný uvedl, že výrok obsahuje přesný popis prací s tím, že ve třetí odrážce bylo stanoveno, že přesnější rozsah prací bude určen specifikovaným protokolem, příp. podle následně zpracované projektové dokumentace dle vyhlášky č. 146/2006 Sb. Žalobce mohl zvolit, zda zabezpečovací práce provede podle předmětného protokolu nebo si nechá zpracovat podrobnější projektovou dokumentaci ve smyslu uvedené vyhlášky. Žalovaný dodal, že žalobce nechal projektovou dokumentaci zpracovat, podle ní zabezpečovací práce provedl a pak byl vydán souhlas s užíváním stavby. 8. Žalovaný žádal, aby zdejší soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. IV. Replika 9. Žalobce v replice ze dne 27. 11. 2018 trval na žalobě a dodal, že má právo hospodaření k pěšině na pozemcích parc. č. 1254/1 a 1254/2 v k. ú. Tisová u Nejdku, která navazuje na stavbu, ale nevlastní okolní lesní či zemědělské pozemky, přičemž pěšina dlouhodobě neslouží pro provoz motorových vozidel za účelem obhospodařování okolních pozemků. Přístup k nemovitostem je řešen po jiných cestách. Bude-li pro rozhodnutí soudu významný aktuální stav cesty, navrhl žalobce provést místní šetření. Žalobce dodal, že napadená rozhodnutí jsou nicotná, protože jsou nevykonatelná. Závěrem žalobce uvedl, že by bylo žádoucí, aby stavba byla pod kontrolou SŽDC, protože zajišťuje bezpečnost na denně využívané železniční trati pod stavbou. V. Vyjádření osoby zúčastněné na řízení 10. Osoba zúčastněná na řízení ve svém vyjádření k žalobě uvedla, že stavba je s odkazem na § 16 odst. 1 nařízení vlády č. 37/1951 Sb. vlastnictvím žalobce, protože spojuje žalobcovy pozemky parc. č. 1254/1 a 1254/2 s účelovou komunikací, která slouží žalobci. Žalobce nabyl vlastnictví stavby vydržením. Pilíře stavby se sice nacházejí na hranicích pozemku osoby zúčastněné na řízení, nicméně tato stavbu nikdy nevyužívala, nevystavěla a ve svém vlatsnictví ji neeviduje. VI. Posouzení věci soudem 11. Vzhledem k tomu, že žalovaný s tímto postupem vyslovil výslovný souhlas ve vyjádření k žalobě a žalobce v podání ze dne 27. 11. 2018, rozhodl soud v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. o věci samé bez jednání. 12. V souladu s § 75 odst. 1, 2 s. ř. s. vycházel soud při přezkoumání napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, a napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích žalobních bodů uplatněných v žalobě. VII. Rozhodnutí soudu 13. Žaloba je důvodná. 14. Rozhodnutím prvoinstančního orgánu ze dne 15. 11. 2017 čj. 13436/SÚ/17 bylo nařízeno žalobci jako vlastníkovi stavby provést nutné zabezpečovací práce na stavbě, když k odvolání žalobce bylo toto rozhodnutí zrušeno rozhodnutím žalovaného ze dne 6. 3. 2018 čj. 49/SÚ/18-3. 15. Prvoinstančním rozhodnutím bylo pak žalobci jakožto vlastníkovi stavby nařízeno provést nutné zabezpečovací práce na stavbě. Podle odůvodnění prvoinstančního rozhodnutí vyplývá závěr o vlastnictví stavby žalobcem z následujících skutečností: Stavba jako samostatná věc se nezapisuje do katastru nemovitostí a nestala se součástí pozemku podle § 3054 o. z. Stavba spojuje účelové pozemní komunikace (slouží k obhospodařování lesních pozemků a spojení pozemků č. 1254/1 a 1254/2). Stavba byla vybudována za účelem zachování původní cesty, která by bez stavby ztratila smysl. Jelikož vlastníkem přilehlých účelových komunikací je žalobce, je žalobce vlastníkem i stavby. Zákon č. 266/1994 Sb. vlastnictví stavby SŽDC nestanoví, kdy drážní úřad v usnesení čj. DUCR-43839/17/Ho ze dne 7. 8. 2017 uvedl v souladu s § 15 odst. 3 stavebního zákona, že stavba není stavbou dráhy, ani stavbou na dráze. 16. V odvolání proti prvoinstančnímu rozhodnutí žalobce uvedl, že prvoinstanční orgán pominul, že SŽDC nerozporoval to, že stavba byla zřízena jeho právním předchůdcem v rámci výstavby železnice. Skutečnost, že stavba není stavbou dráhy, ani stavbou na dráze, nebyla předmětem posouzení žádného správního orgánu. Prvoinstanční orgán nejednal s účastníky stejně, když na rozdíl od SŽDC prvoinstanční orgán po žalobci požadoval důkaz o tom, že není vlastníkem stavby. Žalobci stavba nebyla svěřena do práva hospodaření jeho zakladatelem, tj. ministerstvem zemědělství. Vlastnictví žalobce ke stavbě nevyplývá ze zákona o pozemních komunikacích. Vlastnictví SŽDC ke stavbě vyplývá z § 3054 o. z. a toho, že stavba se nachází na pozemku, k němuž svědčí právo hospodaření SŽDC. Výrok I prvostupňového rozhodnutí je neurčitý, protože odkazuje na to, že rozsah prací bude určen autorizovaným inženýrem pro mostní konstrukce dle protokolu o podrobné prohlídce mostního objektu ze dne 31. 5. 2017 zpracovaného Ing. P. M., zaměstnancem SŽDC. Žalobce shrnul, že rozsah prací měl být