5 Afs 25/2009 — Nejvyšší správní soud

30 Af 17/2018- 122 - text  31 30Af 17/2018 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Kuchynky a soudců JUDr. Ondřeje Szalonnáse a Mgr. Jaroslava Škopka ve věci žalobce: A. K., dřevovýroba, IČO 12398314 místem podnikání Nový Kostel 107, 351 34 Nový Kostel zastoupený advokátem Mgr. Pavlem Francem proti sídlem Údolní 567/33, 602 00 Brno žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 1. 2018, č.j. 1997/18/5300-22444-711887 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Žalobci byla podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o dani z přidané hodnoty“ nebo „ZDPH“), a podle § 147 a § 143 daňového řádu doměřena daň z přidané hodnoty a vznikla mu zákonná povinnost uhradit penále ve specifikovaných výších za zdaňovací období září 2011 až únor 2014 [30 dodatečných platebních výměrů Finančního úřadu pro Karlovarský kraj ve spojení s rozhodnutím Odvolacího finančního ředitelství ze dne 17. 1. 2018, č.j. 1997/18/5300-22444-711887]. 2. Mezi účastníky soudního řízení je spor hlavně o to, zda žalobce v uvedených zdaňovacích obdobích nakupoval a do České republiky přepravoval minerální oleje (lehké topné oleje) od německých dodavatelů N. GmbH & Co. KG (dále též jen „N.“) a Martins Kohlenhandlung GmbH (dále též jen „Martins“) a byl tak povinen v České republice přiznat a zaplatit daň z přidané hodnoty z pořízení zboží z jiného členského státu (dále též jen „JČS“). 3. Průběh řízení před správními orgány je stručně shrnut v bodech 1 až 5 napadeného rozhodnutí. Žaloba 4. V čl. 1) žaloby [„Nenalezeny žádné lehké topné oleje v místě podnikání daňového subjektu“] žalobce uvádí, že dle žalovaného dne 24. 3. 2015 byl v areálu sídla právnické osoby KSZ s.r.o., totožné s místem podnikání odvolatele, proveden hromadný odběr 19 vzorků minerálních olejů určených pro pohon motorů z nádrží stavebních a zemědělských strojů. Analýzou vzorků Celně technickou laboratoří byla téměř u třetiny odebraných vzorků zjištěna přítomnost značkovací látky SOLVENT YELLOW 124 v množství 0,2 až 1,4 mg/l. Minerální olej podléhající barvení a značkování musí obsahovat nejméně 6 mg/kg značkovací látky a tolik červeného barviva, které olej prokazatelně zabarví. Výsledky odborného vyjádření Celně technické laboratoře prokazují, že v žádné z kontrolovaných nádrží vozů z vozového parku daňového subjektu nebyl nalezen žádný povinně barvený nebo značkovaný minerální olej, a tudíž se neprokázalo, že by daňový subjekt nakládal s barvenými nebo značkovanými minerálními oleji. Žalovaný přitom sám v napadeném rozhodnutí neuvádí, co ze skutečnosti, že téměř u třetiny odebraných vzorků byla analýzou zjištěna přítomnost značkovací látky SOLVENT YELLOW 124 v množství 0,2 až 1,4 mg/l, dovozuje. Výsledky analýzy vzorků nijak neprokazují, že by žalobce kdy do kterékoli nádrže čepoval lehký topný olej nebo jinou obdobnou látku povinně zbarvenou, neboť nebylo zjištěno ani prokázáno, že by v některé z nádrží, ze kterých byly vzorky odebrány, se kdy nacházela taková látka povinně zbarvená. Konstatování žalovaného, že „přítomnost značkovače i barviva ostatně potvrdila výše popsaná analýza odebraného vzorku topného oleje“, kterým podporuje svůj závěr, že faktury společnosti N. vystavované daňovému subjektu jako odběrateli, jejichž předmětem měl být (extra)lehký topný olej, byly vystavovány oprávněně a daňový subjekt (extra)lehký topný olej od společnosti N. odebíral, je v rozporu s § 2 odst. 3 daňového řádu, neboť z výše uvedených důvodů nemá oporu v provedeném dokazování. 5. V čl. 2) žaloby [„Informaci o jednom dovozu lehkých topných olejů v dubnu 2012 nelze vztáhnout na posuzované období“] žalobce namítá, že žalovaný opírá své závěry mimo jiných o důkazní prostředky, mj. protokol o místním šetření č.j. 7870/2012-076300-032, protokol o podaném vysvětlení č.j. 7870-4/2012-076300-032, oba ze dne 27. 4. 2012, a protokol o zkoušce č.j. 17964/2012-900000-020 ze dne 29. 5. 2012, které se vztahují k realizované kontrole dopravy minerálního oleje (LTO) od společnosti N. žalobci, což vyplývá z údajů uvedených na faktuře č. 094781-0 ze dne 27. 4. 2012 a výpovědí kontrolovaných osob - pana L. H. a pana M. Š.. Výše uvedené důkazní prostředky ovšem svědčí pouze o jediném případu nákupu a dovozu lehkých topných olejů žalobcem ze SRN, konkrétně od společnosti N.. Přitom i v tomto případě došlo ke změně výpovědí zúčastněných osob, tj. pana Š. a A. K., a není tudíž jasné, komu byly lehké topné oleje skutečně určeny. Žalobce upozorňuje na výpověď paní K. v průběhu hlavního líčení před Okresním soudem v Chebu dne 9. 12. 2016, ve které uvedla, že její manžel nakoupil lehké topné oleje v SRN jen jednou, za což mu vynadala a tím měla celou věc za ukončenou. Dle žalobce nelze z výše označených důkazních prostředků dovozovat, že pokud nakoupil nebo byly na jeho jméno jednou nakoupeny lehké topné oleje v SRN, lze mít za to, že je nakupoval a dovážel po dobu od února 2012 do února 2014, tj. po dobu dvou let. 6. V čl. 3) žaloby [„Odvozená povaha údajně nakupovaného lehkého topného oleje“] žalobce poukazuje na to, že žalovaný nikde neuvádí, jaké minerální oleje vlastně společnost N. prodává a jestli je tedy vůbec možné, aby uvedené LTO prodala žalobci. Žádný z důkazů, ze kterých žalovaný vychází, tak nemá oporu ve skutečném stavu, kterým by bylo např. alespoň prověření sortimentu prodávajícího v inkriminovaném období. Protože závěr žalovaného nemá oporu v provedeném dokazování a žalovaný nezjistil stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti v rozsahu nezbytném pro soulad jeho úkonu s požadavky zákona a § 2 daňového řádu, není tudíž ani nadále jisté, jaký lehký topný olej mohl v předmětném období žalobce skutečně nakoupit. Postup žalovaného, kterým dovodil, že žalobce nakupoval (extra) lehké topné oleje, tj. plynové oleje, je tak v rozporu s § 3 správního řádu. 7. V čl. 4) žaloby [„Odvozená identifikace daňového subjektu dle vydaných dokladů“] žalobce uvádí, že žalovaný dospěl k závěru, že nabyvatelem LTO byl žalobce uvedený na fakturách a přílohách vydaných společností N. pod označením „Firma, Aleš Kastl, Nový Kostel 107, CZ - 35134 Skalna“, číslo zákazníka 010182. Žalovaný se přitom opírá nejen o faktury vydané společností N., ale odkazuje i na výpověď pana Š. a pana P.. Pan P. přitom není věrohodný svědek, který by dokázal žalobce identifikovat, protože sám uvádí, že s ním nikdy nevedl žádná jednání. Žádná jednání nevedl ani s panem Š. a potvrzuje, že pan Š. neuměl německy, zatímco pan P. neumí česky. Žalobce v průběhu řízení opakoval svůj názor, že žalovaný není oprávněn dávat výpovědím zaměstnanců společnosti provedeným v SRN bez účasti daňového subjektu význam, který jim dává. Své závěry opírá žalovaný zejména o výpověď pana P. jako zaměstnance pana N.. Daňový subjekt již v odvolání poukázal na skutečnost, že z výpovědi pana P. je jednoznačné, že se nikdy osobně nesetkal s panem K., dokonce že se nikdy nesetkal s jiným zástupcem daňového subjektu než s panem Š., který o sobě tvrdil, že zastupuje daňový subjekt, ale tuto skutečnost ani nebyl schopen prokázat žádným dokladem opatřeným aktuálním datem. 8. V části tohoto článku žaloby nazvané „Tvrzení pana P. proti tvrzení paní K.“ žalobce uvádí, že finanční úřad má za prokázané, „že na základě ústně provedených objednávek na dodání lehkých topných olejů od společnosti N. a společnosti Martins byly následně zaměstnanci, resp. pověřenými osobami daňového subjektu, nakupovány lehké topné oleje“. Tento závěr nemá oporu v jiném dokazování než v tvrzení pana P., že se údajná paní K. měla dotazovat na ceny pohonných hmot, resp. lehkých topných olejů nebo nafty. Paní O. K. však v průběhu hlavního líčení před Okresním soudem v Chebu dne 9. 12. 2016 popřela, že by kdy s panem N. jednala o cenách minerálních olejů nebo se na ně jen dotazovala. S panem N. jednala výlučně o ustájení koně nebo o lidech, kteří by mohli pracovat v SRN a kterým zprostředkovávala zaměstnání. 9. V části tohoto článku žaloby nazvané „Svědek H. potvrdil dovozy nafty“ žalobce namítá, že v průběhu hlavního líčení před Okresním soudem v Chebu dne 9. 12. 2016 pan L. H., který pro daňový subjekt pracoval v blíže neurčené době (před cca 3 - 4 lety) po dobu půl roku jako řidič, popřel, že by u společnosti N. s panem Š. nakupovali lehké topné oleje. Výslovně uvedl, že šlo o ojedinělý případ, při kterém byli na území České republiky zadrženi, a lehké topné oleje byly zabaveny finanční správou. Pan H. tudíž nepotvrdil závěry o opakovaných nákupech lehkých topných olejů u společnosti N. a jejich dovozech pro daňový subjekt na území České republiky. Závěry žalovaného neodpovídají tomu, co svědci skutečně vypověděli a co navíc vyšlo najevo v průběhu navazujícího trestního řízení, a tudíž vyhodnocení protokolu o výpovědi jako důkazu je v roz