1 Afs 92/2005 — Nejvyšší správní soud

57 Af 18/2019- 53 - text  18 57 Af 18/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Alexandra Krysla a soudců JUDr. Veroniky Burianové a Mgr. Lukáše Pišvejce ve věci žalobkyně: Bezpečnostně právní akademie Plzeň, s. r. o., střední škola IČ 252 14 144, sídlem Tylova 988/18, 301 00 Plzeň zastoupená advokátem Mgr. et. Mgr. Michalem Bouškou sídlem Teplého 2789, 530 02 Pardubice proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 3. 2019, č. j. 12321/19/5000-10480-710970, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Napadené rozhodnutí 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zrušení shora uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo podle § 116 odst. 1 písm. c) zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu (dále jen „daňový řád“) zamítnuto její odvolání proti rozhodnutí Finančního úřadu pro Plzeňský kraj ze dne 25. 6. 2018, č. j. 1405233/18/2300-31472-401943 – platebnímu výměru na odvod za porušení rozpočtové kázně, kterým byl vyměřen odvod do státního rozpočtu ve výši 1.366.752 Kč a proti rozhodnutí ze dne 25. 6. 2018, č. j. 1405234/18/2300-31472-401943 – platebnímu výměru na odvod za porušení rozpočtové kázně, kterým byl vyměřen odvod do státního rozpočtu ve výši 7.744.926 Kč. II. Žaloba 2. V podané žalobě byla žalobkyně předně přesvědčena, že jí podané odvolání nebylo řádně vypořádáno a že právní názor žalovaného je nesprávný. S ohledem na to namítala následující. 3. Významná okolnost, kterou ani žalovaný podle žalobkyně řádně nezohlednil, spočívá v tom, že konečným příjemcem dotace byli jednotliví partneři a nikoli žalobkyně. I žalovaným v odst. 21 citovaného rozhodnutí předpokládá, že cílem odvodové povinnosti je vrátit do veřejných rozpočtů finanční prostředky využité v rozporu s dotačními podmínkami. Mají-li být určité již využité finanční prostředky vráceny, pak logicky tím, kdo je využil, resp. kdo z nich získal dotačními podmínkami předpokládaný přínos. Vrchnostenské postavení orgánů finanční správy umožňuje podstatně snadnější inkasování odvodu od konečného a skutečného příjemce dotace po jeho přímém vyměření partnerským školám. Nyní zvolený postup vede toliko k tomu, že žalobkyně, bez jakkoli nadřazené pozice vůči partnerským školám, bude ve výsledku nucena v případě nedobrovolné úhrady ze strany partnerských škol volit dle všeho cestu soudního řízení, což jistě není žádoucí a z hlediska dosažení nápravy vzniklého stavu efektivní. 4. Z hlediska faktického lze podle žalobkyně ve stručnosti dále rekapitulovat, že tato byla příjemcem dotace dle rozhodnutí o poskytnutí dotace č. 12/51/1.3/2014 na projekt „Využíváme ICT ve výuce“, reg. č. CZ.1.07/1.3.00/51.0012, a v té souvislosti uzavřela s partnerskými školami smlouvy o partnerství s finančním příspěvkem. Tyto školy, jako zcela samostatné, na žalobkyni nezávislé právnické osoby, poté byly konečným příjemcem podstatné části dotace. Žalovaný sice následoval stanovisko prvostupňového orgánu, že kontrola může být prováděna toliko u žalobkyně, ale toto své konstatování neopírá o žádné ustanovení právních předpisů. Stěžejní fakt, že finanční prostředky nečerpala žalobkyně, ale od ní odlišné právnické osoby, které jako jediné mohou tyto prostředky případně vrátit, zůstává zcela opomenut. Pokud tedy orgány finanční správy neprovedly plnohodnotnou kontrolu též u jednotlivých partnerů, coby reálných příjemců dotace, u nichž mohly zjistit veškeré rozhodné skutečnosti o průběhu výběrových řízení, vč. údajného zapojení V. P. a L. S. (viz dále), jsou kontrolní zjištění naprosto nedostatečná. Rozhodnutí o poskytnutí dotace je přitom jednoznačně postaveno tak, že fakticky zavazuje veškeré partnery k plnění dotačních pravidel, jejichž dodržování jsou orgány finanční správy bezesporu příslušné kontrolovat. S ohledem na povahu práv a povinností sjednávaných ve smlouvě o partnerství, jejíž podoba byla přímo dána závazným vzorem zpracovaným poskytovatelem dotace, a která řeší způsob a pravidla čerpání dotace, a to v přímé vazbě na správní rozhodnutí poskytovatele dotace, je namístě dospět k závěru, že dané smlouvy mají daleko spíše povahu smlouvy veřejnoprávní. Pro povahu smlouvy není rozhodující její formální označení, ale vymezení práv a povinností. Žalobkyně upozorňovala na skutečnost, že opak – závěr o soukromoprávní povaze smlouvy – uváděný žalovaným není nikterak zdůvodněn. 5. Výsledkem podkladové daňové kontroly bylo zjištění rozčleněné celkem do 35 bodů na základě podnětů od poskytovatele dotace a hlášení nesrovnalostí. V zásadě veškeré body (vyjma bodů č. 1, 3, 4, k nimž žalobkyně nemá ani nadále dalších vyjádření) se shodně týkají výběrových řízení na nákup tabletů v rámci projektu či jejich přímého nákupu. Výhrady orgánů finanční správy směřují k údajnému nesprávnému určení předpokládané hodnoty zakázky a střetu zájmů. S ani jednou výhradou žalobkyně ani nadále nemůže v nejmenším souhlasit, a to z následujících důvodů. 6. Finanční úřad i žalovaný v napadeném rozhodnutí žalobkyni vytýkají, že v uskutečněných výběrových řízeních a dále při přímém nákupu byla nesprávně stanovena předpokládaná hodnota veřejné zakázky. Konkrétně mělo pochybení spočívat ve stanovení předpokládané (přitom nejvýše možné) hodnoty jednoho tabletu na částku 15.000,- Kč bez DPH, ačkoli se dle dotačních pravidel mělo jednat o částku 15.000,- Kč včetně DPH. Tohoto pochybení pak měl údajně využít posléze vítězný dodavatel. V žalobkyní připraveném výběrovém řízení se toto pochybení nevyskytuje. Zadávací dokumentace (datovaná dnem 11. 11. 2014 a doložená v rámci daňové kontroly) výslovně počítá s tím, že cena za jeden tablet nesmí přesahovat částku 15.000,- Kč vč. DPH. Tomuto faktu se oba dodavatelé, kteří předložili nabídku do tohoto výběrového řízení, přizpůsobili. Jedním z nich byla též společnost IT služby školám s.r.o., která tak i pro další své nabídky mohla logicky vycházet z výběrového řízení uspořádaného žalobkyní. Tento fakt nebyl brán v rámci daňové kontroly vůbec v potaz. Totéž platí i v tom ohledu, že informace o maximální možné částce za jeden tablet byla po celou dobu veřejně dostupná v dokumentech k výzvě poskytovatele dotace, do které byl úspěšně podán shora uvedený projekt žalobkyně. Nelze považovat za nic překvapivého, pokud se obchodní společnost, která se již dle svého názvu pohybuje na trhu s informačními technologiemi pro školy, seznámí se všemi relevantními dokumenty (vč. dotačních pravidel) a pokud tomu přizpůsobí svou cenovou politiku ve výběrových řízeních tak, aby neriskovala vyřazení nabídky. Jestliže tedy také žalovaný vychází z okolnosti, že vítězný dodavatel věděl o skutečné požadované ceně tabletů, pak za tím není nejmenší důvod spatřovat jakési personální propojení. Daleko spíše lze přístup daného dodavatele považovat za výraz profesionality a snahy o podání kvalitní nabídky zpracované na základě všech veřejně dostupných informací. Pochybení těch partnerů, kteří uváděli předpokládanou hodnotu zakázky tak, že výsledkem byla částka 15.000,- Kč bez DPH, nelze v žádném případě spojovat se žalobkyní či realizačním týmem projektu. Ten učinil nejen to, co bylo jeho povinností, ale také to, co bylo v jeho možnostech, aby partneři byli informováni o správné maximální částce, tj. 15.000,- Kč vč. DPH za 1 ks tabletu. 7. Přílohou každé smlouvy o partnerství s finančním příspěvkem byl dokument označený jako „Rozpočet projektu a finanční podíl Partnera“. V tomto dokumentu bylo v řádku řešícím koupi tabletů pro každého partnera uvedeno, kolik ks tabletů bude pořizováno, jaká je jejich jednotková cena a jaké jsou celkové náklady, tj. způsobilé výdaje. Již z rozpočtu muselo být každému partnerovi zřejmé, jaká nejvyšší možná částka mu bude při koupi 1 ks tabletu vyplacena v rámci projektu a jeho pravidel. Vše přitom bylo nastaveno jednoznačně tak, že koupě tabletů bude kryta z dotačních prostředků a že žádný partner nebude ničeho doplácet. Kromě rozpočtu byla maximální možná částka (15.000,- Kč vč. DPH) součástí dotačních pravidel, která měli všichni partneři k dispozici a k jejichž dodržování se též zavázali. Ještě podstatnější však je, že žalobkyně v rámci klíčové aktivity projektu č. 1 řádně zpracovala jako součást školení ředitelů partnerských škol modul zadávání veřejných zakázek. V připravené prezentaci je poté také výslovně uvedeno, že maximální částka za tablet činí 15.000,- Kč vč. DPH. Tato informace byla dokonce poskytovatelem dotace začleněna do rubriky často kladených otázek. V souhrnu uvedeno, výhrady žalovaného k okolnostem výběrových řízení/přímých nákupů se v žádném svém smyslu netýkají žalobkyně. Ta splnila veškeré své povinnosti, a to vůči poskytovateli dotaci i vůči jednotlivým partnerům. Dovozovat, že daná chyba má svůj původ v údajném personálním propojení, je ze shora uvedených důvodů také mylné. Je totiž absurdní, pokud výhodou má být dispozice s informací