9 Afs 86/2007 — Nejvyšší správní soud

57 Af 39/2019- 51 - text č. j. 57 Af 39/2019-51 ČESKÁ REPUBLIKA[OBRÁZEK] ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Alexandra Krysla a soudců JUDr. Veroniky Burianové a Mgr. Lukáše Pišvejce ve věci žalobce: CESKA SIT OPTICS LLC, sídlem Rosecrans Street 3802/305, 921 10 San Diego, USA jednající prostřednictvím CESKA SIT OPTICS LLC – organizační složka, IČ 29082391 sídlem Boženy Němcové 120, 344 01 Domažlice zastoupena společností BDO Czech Republic s.r.o., společností oprávněnou k poskytování daňového poradenství, sídlem Praha 5, Nádražní 344/23 proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 7. 2019, č. j. 29848/19/5300-21445-708460, takto: Shodu s prvopisem potvrzuje: L. K. 10 57 Af 39/2019 I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Napadené rozhodnutí 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení shora uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo podle § 116 odst. 1 písm. c) zákona č. 280/2009 Sb. (dále jen „daňový řád“) zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Finančního úřadu pro Plzeňský kraj ze dne 24. 9. 2018, č. j. 1780950/18/2305-00510-400538, jímž byl žalobce zaregistrován jako plátce daně z přidané hodnoty (dále jen „daň“) ke dni 15. 10. 2009, a prvoinstanční rozhodnutí bylo potvrzeno. II. Žaloba 2. Žalobce seskupil žalobní námitky do třech okruhů. 3. V prvním okruhu žalobních námitek (odst. III žaloby) žalobce namítl, že pravomoc registrovat žalobce jako plátce daně prekludovala. S odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 10 Afs 329/2016 žalobce uvedl, že právo registrovat daňový subjekt z moci úřední jako plátce daně zaniká ve lhůtě dle § 20 odst. 2 daňového řádu. Po uplynutí zákonem stanovené lhůty zaniká právo správce daně napravit údajnou protiprávní situaci, vyvolanou daňovým subjektem, který nesplnil svou registrační povinnost. V daném případě měl být podle daňových orgánů žalobce registrován k dani od 15. 10. 2009, proto prvním zdaňovacím obdobím, kdy mu vznikla povinnost postupovat podle zákona o dani, je zdaňovací období říjen 2009. Podle § 264 odst. 4 daňového řádu ve spojení s § 47 odst. 1 zákona o správě daní a poplatků tříletá prekluzivní lhůta uplynula tedy dnem 31. 10. 2012. Napadené rozhodnutí je proto nezákonné, jelikož žalobce byl registrován k dani po uplynutí lhůty dle § 20 odst. 2 daňového řádu ve spojení s § 148 odst. 1 daňového řádu. 4. V druhém okruhu žalobních námitek (odst. IV žaloby) žalobce uvedl, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, protože den registrace v obchodním rejstříku bez dalšího neznamená, že nově registrovaný subjekt v tentýž okamžik započal svou podnikatelskou činnost a uzavřel smlouvu o sdružení. Žalovaný tuto otázku nezkoumal a závěr o vzniku plátcovství odvodil toliko z registrace v obchodním rejstříku, aniž lze z rozhodnutí zjistit, proč takto postupoval. V rozhodnutí absentuje úvaha o tom, jaké skutečné jednání žalobce ve vazbě na podnikatelské aktivity ve sdružení vzal žalovaný za naplnění zákonných podmínek pro vznik plátcovství daně dle § 94 odst. 2 písm. c) zákona o dani z přidané hodnoty. 5. V třetím okruhu žalobních námitek (odst. V žaloby) žalobce uvedl, že závěr žalovaného o existenci sdružení podle § 829 a násl. občanského zákoníku mezi žalobcem a firmou Česká síť s. r. o. je právně nesprávný, protože absentovala vůle zúčastněných subjektů na založení sdružení. Zúčastněné subjekty neučinily žádný právní úkon směřující ke vzniku sdružení a neexistovala ani žádná vůle fungovat jako sdružení. Dále žalobce namítl, že jeho organizační složka nedisponuje právní subjektivitou, nemá způsobilost k právním úkonům, nemůže vstupovat do právních vztahů jako smluvní strana, a proto nemohla uzavřít smlouvu o sdružení. Další námitkou žalobce bylo, že žalovaný nespecifikoval žádný společný cíl sdružení, když dotčené subjekty poskytují ve skutečnosti služby nezávisle na sobě a výnosy z činností zdaňují nezávisle. Skutečnost, že subjekty si přenechávají bezplatně zařízení k užívání, zajišťují reklamu a marketing nenahrazují společnou vůli stran vzniku sdružení. Žalobce dále namítl, že není pravdou, že organizační složka žalobce nenese hlavní náklady na poskytování služeb, protože jediným nefakturovaným nákladem je poplatek za konektivitu, ale nákup konektivity představuje zanedbatelnou položku ve srovnání s nákladem na klientský servis či správu, které si organizační složky i žalobce zajišťují samostatně. Daňové orgány neprovedly dostatečnou analýzu nákladů jednotlivých organizačních složek ve vztahu k jejich ekonomické činnosti. Ani závěr o poskytování nákladů na kancelář pro ostatní subjekty nemůže obstát, protože tento náklad není přiřaditelný jakékoli organizační složce, neboť ta kancelář nepotřebuje – totéž platí pro marketing, který organizační složky nenabízely, a reklamu. Organizační složky žalobce, CESKA SIT LLC a KDYNSKY INTERNET prováděly marketingovou kampaň k získání zákazníků, avšak pouze na počátku činnosti v letech 2009 a 2010 prostřednictvím obchodních zástupců, kteří služby fakturovali přímo a nikoli prostřednictvím žalobce. Navíc ani v roce 2009 ani v letech následujících nedošlo k žádnému přerozdělení nákladů a výnosů mezi zúčastněnými subjekty, což též vylučuje závěr o existenci jejich sdružení. Závěrem žalobce zdůraznil, že důkazní břemeno o existenci sdružení tížilo daňové orgány a že toto důkazní břemeno neunesly. 6. Žalobce žádal, aby soud napadené i prvoinstanční rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného k žalobě 7. Ve vyjádření k podané žalobě žalovaný odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí a k prvním dvěma okruhům žalobních námitek dodal následující. Odštěpný závod vykonává od svého vzniku spolu s firmou Česká síť s. r. o. a zahraničními osobami CESKA SIT LLC a KDYNSKY INTERNET LLC podnikajícími na území ČR prostřednictvím odštěpných závodů činnosti, které vykazují všechny prvky sdružení podle § 829 a násl. občanského zákoníku, a to ve vzájemném konsenzu, s použitím majetku firmy Česká síť s. r. o. Existence sdružení byla potvrzena i rozsudkem Krajského soudu v Plzni sp. zn. 57 Af 24/2018 ze dne 8. 10. 2019. Společná ekonomická činnost žalobce a Česká síť s. r. o. byla vykonávána nepřetržitě ode dne zápisu odštěpného závodu žalobce do obchodního rejstříku, a proto se žalobce stal podle § 94 odst. 2 písm. c) zákona o dani plátcem daně. Žalobce neuskutečňoval zdanitelná plnění samostatně, neboť nedisponoval majetkem a nenakupoval služby (konektivita, elektřina), bez čehož nelze činnost provozovat. Česká síť s. r. o. poskytovala žalobci řídící činnost, reklamu, marketing, kanceláře i technické místnosti. Při společném uskutečňování zdanitelných plnění s Českou sítí s. r. o. vstupoval žalobce prostřednictvím své organizační složky do obchodních vztahů s třetími subjekty, proto uzavřel, byť ústně, s Českou sítí s. r. o. smlouvu o sdružení. Prvoinstanční rozhodnutí je rozhodnutím deklaratorní povahy. Námitka nepřezkoumatelnosti není důvodná, protože napadené rozhodnutí ve spojení s prvoinstančním rozhodnutím obsahuje logickou úvahu a vypořádání všech odvolacích námitek žalobce. 8. K třetímu okruhu žalobních námitek žalovaný uvedl, že žalobce neuskutečňoval zdanitelná plnění samostatně, protože nedisponuje majetkem a nenakupuje služby, bez čehož nelze činnost provozovat. Společná ekonomická činnost s Českou sítí s. r. o. tedy existuje a v příčinné souvislosti s ní i sdružení. Česká síť s. r. o. má majetek, nakupuje konektivitu, vlastní přenosovou soustavu a v rámci ní umožňuje žalobci provozovat ekonomickou činnost (poskytování internetu). Česká síť s. r. o. a žalobce jsou personálně propojené osoby osobou J. R., které jednají ve shodě za účelem dosažení zisku. Smlouva o sdružení byla s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 3158/2010 ze dne 24. 11. 2010 uzavřena ústně. Jako plátce daně byla zaregistrována zahraniční osoba, nikoli její organizační složka. Z firmy Česká síť s. r. o. bylo na žalobce jako nového poskytovatele služeb přístupu do sítě internet bezúplatně převedeno v roce 2009 27 klientů a v roce 2010 82 klientů. Žalobce již v roce 2009 poskytoval svým klientům internet na základě sdružení s Českou sítí s. r. o. 9. Žalovaný žádal, aby zdejší soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. IV. Posouzení věci soudem 10. Vzhledem k tomu, že žalobce ve lhůtě mu k tomu soudem poskytnuté a ani později nevyjádřil svůj nesouhlas s takovýmto postupem a žalovaný s tímto postupem vyjádřil výslovný souhlas ve vyjádření k žalobě, rozhodl soud v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. o věci samé bez jednání. 11. V souladu s § 75 odst. 1, 2 s. ř. s. vycházel soud při přezkoumání napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, a napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích žalobních bodů uplatněných v žalobě. V. Rozhodnutí soudu 12. Žaloba není důvo