8 As 55/2012 — Nejvyšší správní soud

57 A 112/2020- 61 - text  17 57 A 112/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Alexandra Krysla a soudců JUDr. Veroniky Burianové a Mgr. Lukáše Pišvejce ve věci žalobce: L. H. sídlem P. proti žalovanému: za účasti osob na řízení zúčastněných: Krajský úřad Plzeňského kraje sídlem Škroupova 18, 306 13 Plzeň 1) 1) HAVEL & PARTNERS, s.r.o., advokátní kancelář IČ 26454807, sídlem Na Florenci 2116/15, 110 00 Praha 2) 2) Grant Thornton Advisory, s.r.o., IČ 08358991 sídlem Pujmanové 1753/10a, 140 00 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 7. 2020, č. j. PK-KDS/2438/20 takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 7. 2020, č. j. PK-KDS/2438/20, a rozhodnutí Statutárního města Plzně ze dne 4. 6. 2020, č. j. MMP/167224/20, se zrušují. II. Statutárnímu městu Plzni, sídlem náměstí Republiky 1, Plzeň, IČ 00075370, se nařizuje do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku poskytnout žalobci jednak stanovisko k variantnímu návrhu kalkulace cen pro vodné a stočné pro rok 2020, tvořící přílohu č. 3 důvodové zprávy ve věci uzavření dodatku č. 43 ke smlouvě o nájmu, provozování a údržbě veřejného vodovodu a kanalizace ze dne 23. ledna 1996, v platném znění dle dodatků, uzavřené mezi Statutárním městem Plzeň a společností VODÁRNA PLZEŇ, a.s., ve věci stanovení výše vodného a stočného a výše nájemného z nájmu vodohospodářské infrastruktury pro rok 2020, a dále úplné znění stanoviska k nutnosti konzultování dodatku č. 43 na MF ČR a SFŽP ČR, tvořící přílohu č. 8 uvedené důvodové zprávy. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 3 000 Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. IV. Žádná z osob zúčastněných na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Napadené rozhodnutí a vyžádané informace 1. Včas podanou žalobou proti rozhodnutí správního orgánu ve smyslu ust. § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb. (dále jen „s. ř. s.“) se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 7. 2020, č. j. PK-KDS/2438/20 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Statutárního města Plzně (dále jen „povinný subjekt“) ze dne 4. 6. 2020, č. j. MMP/167224/20 (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“). Prvoinstančním rozhodnutím byla odmítnuta žádost žalobce o poskytnutí některých informací na základě informačního zákona č. 106/1999 Sb. (dále jen „informační zákon“). 2. Dne 16. 9. 2019 přijala Rada města Plzně usnesení č. 929, jímž pod bodem I vzala na vědomí důvodovou zprávu ve věci uzavření dodatku č. 43 ke smlouvě o nájmu, provozování a údržbě veřejného vodovodu a kanalizace ze dne 23. ledna 1996, v platném znění dle dodatků, uzavřené mezi Statutárním městem Plzeň a společností VODÁRNA PLZEŇ, a.s., ve věci stanovení výše vodného a stočného a výše nájemného z nájmu vodohospodářské infrastruktury pro rok 2020 (dále jen „Důvodová zpráva“) a pod bodem II schválila toto nájemné v roční výši přes 169 milionů korun. Důvodová zpráva měla celkem 9 příloh. Přílohou č. 3 Důvodové zprávy bylo stanovisko k variantnímu návrhu kalkulace cen pro vodné a stočné pro rok 2020 (dále jen „Stanovisko“). Přílohou č. 8 Důvodové zprávy bylo stanovisko k nutnosti konzultování dodatku č. 43 na MF ČR a SFŽP ČR (dále jen „Příloha č. 8“). 3. Dne 5. 2. 2020 podal žalobce povinnému subjektu žádost o poskytnutí informací dle informačního zákona. Pod bodem a) této žádosti žalobce požádal o Stanovisko, které vzala na vědomí Rada města Plzně dne 9. 12. 2019, a pod bodem b) žádosti požádal o Důvodovou zprávu. Dále žalobce pod body c) a d) žádosti žádal o (c) usnesení Rady města Plzně č. 929 ze dne 16. 9. 2019 včetně příloh, a (d) rozhodnutí Rady města, Statutárního města Plzně, o zvýšení ceny vodného a stočného na území Statutárního města Plzeň od 1. 1. 2020. II. Žaloba 4. V prvním okruhu žalobních námitek žalobce s odkazem na § 2 odst. 1, § 90 odst. 1 písm. c) a § 36 odst. 1, 3 zákona č. 500/2004 Sb. (dále jen „správní řád“) a nález Ústavního soudu ze dne 3. 3. 2005, sp. zn. II. ÚS 329/04, a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 3. 2019, č. j. 7 As 60/2018-31, uvedl, že byl zkrácen na svém právu seznámit se s podklady pro vydání napadeného rozhodnutí, které zajistil žalovaný v rámci své úřední činnosti, konkrétně se smlouvou o dílo mezi HAVEL & PARTNERS, s.r.o., advokátní kancelář, IČ 26454807, sídlem Na Florenci 2116/15, 110 00 Praha (dále jen „OZNŘ 1“) a povinným subjektem a s vyjádřením držitele licence k výsledku autorského zákona. Takto byl žalobce zkrácen i na svém právu na tyto podklady reagovat. Žalobce dodal, že povinný subjekt opakovaně neposkytl žalovanému úplnou spisovou dokumentaci pro potřeby přezkumu svých rozhodnutí v rámci odvolacího řízení. Podle žalobce nezákonnost napadeného rozhodnutí spočívá i v tom, že zde byl aplikován účelový výklad a nezákonné prvoinstanční rozhodnutí nebylo zrušeno v rozporu s § 2 odst. 1, § 3, § 89 odst. 2 ve spojení s § 68 odst. 3 správního řádu. 5. V druhém okruhu žalobních námitek žalobce poukázal na to, že povinný subjekt úmyslně nesjednal licenci umožňující poskytnutí odmítnutých informací podle informačního zákona a podle zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, což je osvědčeno jinými smlouvami o dílo sjednanými povinným subjektem. Povinný subjekt opakovaným nesjednáváním licencí k veřejnému použití se podle žalobce snaží zastřít svou činnost a nepřipustit kontrolu veřejnosti a zastupitelů obce. Žalobce měl za to, že bylo úmyslně bráněno realizaci práva podle čl. 17 LZPS. Žalobce odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 21. 3. 2017, sp. zn. IV. ÚS 3208/16, podle něhož povinné subjekty musí své smlouvy koncipovat tak, aby pokrývaly jejich zákonné povinnosti na úseku přístupu k informacím. K tomu žalobce navrhl k důkazu posledních 10 smluv o dílo povinného subjektu k osvědčení tvrzení o úmyslném nesjednávání licence. 6. Předmětem třetího okruhu žalobních námitek bylo neprovedení řádného testu proporcionality ve vztahu ke kolizi ustanovení čl. 17 a čl. 34 LZSP, což žalobce navrhl prokázat výslechem oprávněné úřední osoby za povinný subjekt a žalovaného. Podle žalobce mělo být uváženo, zda je žadatel veřejným hlídačem orgánu veřejné moci, zda měla osoba vykonávající práva k autorskému dílu povinnost chránit základní lidská práva dle etického kodexu advokáta a slibu advokáta a zda neměla preferovat zájmy klienta před svými zájmy dle § 17 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, zda nejsou důvody odmítnutí poskytnutí informací účelové a konečně zda má odmítnutá informace dopad na široký okruh adresátů a může osvětlit přístup k základním životním potřebám veřejnosti, kdy jde o věcně usměrňovanou cenu vodného a stočného podle zákona č. 526/1990 Sb., o cenách. 7. Ve čtvrtém okruhu žalobních námitek žalobce uvedl, že žalovaný pominul jeho námitku, že měl právo na poskytnutí odmítnutých informací podle § 34 písm. a) ve spojení s § 61 odst. 1 zákona č. 121/2000 Sb. (dále jen „autorský zákon“) a podle důvodové zprávy novely informačního zákona č. 61/2006 Sb. K tomu žalobce navrhl důkazy spočívající ve výslechu úřední osoby za žalovaného, proč se neřídila zákonem, i ve vztahu možné podjatosti této úřední osoby. Žalobce dodal, že správní orgány zvolily ve svých rozhodnutích paušalizující přístup v rozporu s nálezem pléna Ústavního soudu ze dne 30. 3. 2010, sp. zn. Pl. ÚS 2/10. 8. Žalobce navrhl, aby soud zrušil napadené rozhodnutí i rozhodnutí prvoinstanční a povinnému subjektu nařídil poskytnout žalobci odmítnuté informace do třiceti dnů od právní moci rozsudku. III. Vyjádření žalovaného k žalobě 9. Žalovaný s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 2. 2011, č. j. 4 As 45/2010-88, a nález Ústavního soudu ze dne 31. 7. 2013, sp. zn. IV. ÚS 1684/11, uvedl k neposkytnutí příloh k žalobcem vyžadované informaci v podobě Důvodové zprávy, že žalobce o poskytnutí těchto příloh výslovně nežádal, pročež nevznikla povinnému subjektu povinnost poskytnout je žalobci – nadbytečným odmítnutím nevyžádané informace (příloh Důvodové zprávy) nemohla být zkrácena práva žalobce. 10. K prvnímu okruhu žalobních námitek žalovaný uvedl, že žalobci nebránil v seznámení se s podklady pro vydání rozhodnutí, ale připustil, že ho k tomu nevyzval, kdy současně poukázal na to, že o poskytnutí příloh Důvodové zprávy žalobce nežádal. 11. K druhému okruhu žalobních námitek žalovaný uvedl, že opakované nesjednávání licencí pro poskytnutí autorských děl není z důvodu hospodárnosti pochybením, když by řada sjednaných licencí byla využita v minimech případů. Pokud by povinné subjekty musely sjednat licenci ke každému objednanému dílu, stal by se § 11 odst. 2 písm. c) informačního zákona obsolentním. 12. K třetímu okruhu žalobních námitek žalovaný uvedl, že povinný subjekt v prvoinstančním rozhodnutí dostatečně vážil kolidující práva. Dále žalovaný poukázal na to, že zpřístupnění požadovaných informací by mohlo mít negativní dopad na pozici povinného subjektu, kdy by se nedovoleným zpřístupněním