5 As 194/2014 — Nejvyšší správní soud

59 A 12/2021- 351 - text  28 59 A 12/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Lukáše Pišvejce, soudkyně JUDr. Veroniky Burianové a soudce Mgr. Aleše Smetanky ve věci žalobkyně a navrhovatelky: LB MINERALS, s.r.o., IČO 27994929, sídlem Tovární 431, 330 12 Horní Bříza, proti žalovanému: a proti Český báňský úřad, sídlem Kozí 748/4, 110 00 Praha, odpůrkyni: za účasti osob zúčastněných na řízení: obec Lestkov, IČO 00259977, sídlem Lestkov 210, 349 01 Stříbro, zastoupená Mgr. Martinou Knickou, advokátkou, sídlem Tyršova 1434/4, 405 01 Děčín, 1. Lesy České republiky, s. p., Lesní správa Toužim, sídlem Plzeňská 580, 364 01 Toužim, 2. Spolek Větrné mlýny na Tepelsku, IČO 26995654, sídlem Hanov 17, 349 53 Lestkov, zastoupen Mgr. Radkem Klesou, advokátem, sídlem Riegrova 223/20, 301 00 Plzeň, 3. L. J. o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 8. 2021, č. j. SBS 14393/2021/ČBÚ-21/1, a o návrhu na zrušení části územního plánu obce Lestkov schváleného usnesením Zastupitelstva odpůrkyně č. 15/2 ze dne 1. 12. 2017, který nabyl účinnosti dne 16. 12. 2017 takto: I. Návrh na zrušení opatření obecné povahy – části územního plánu obce Lestkov schváleného usnesením Zastupitelstva odpůrkyně č. 15/2 ze dne 1. 12. 2017, který nabyl účinnosti dne 16. 12. 2017, a to v rozsahu týkajícím se části vylučující umisťování staveb, zařízení a jiných opatření pro těžbu nerostů vymezené v bodě A/1f pro plochy zemědělské, se odmítá. II. Návrh na zrušení opatření obecné povahy – části územního plánu obce Lestkov schváleného usnesením Zastupitelstva odpůrkyně č. 15/2 ze dne 1. 12. 2017, který nabyl účinnosti dne 16. 12. 2017, a to v rozsahu týkajícím se části vylučující umisťování staveb, zařízení a jiných opatření pro těžbu nerostů vymezené v bodě A/1f pro plochy lesní a smíšené nezastavěného území, se zamítá. III. Žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 8. 2021, č. j. SBS 14393/2021/ČBÚ-21/1, se zamítá. IV. Navrhovatelka je povinna do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit odpůrkyni náklady řízení ve výši 16 688 Kč k rukám zástupkyně odpůrkyně Mgr. Martiny Knické, advokátky. V. Žalobkyně vůči žalovanému nemá právo na náhradu nákladů řízení. VI. Žalovanému se vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává. VII. Žádná z osob zúčastněných na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobkyně žalobou ze dne 12. 10. 2021, doručenou Krajskému soudu v Plzni (dále jen „soud“) dne 13. 10. 2021, napadla rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 8. 2021, č. j. SBS 14393/2021/ČBÚ-21/1 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo rozhodnuto o odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Obvodního báňského úřadu pro území krajů Plzeňského a Jihočeského (dále jen „prvostupňový orgán“ nebo „OBÚ v Plzni“) ze dne 11. 2. 2021, č. j. SBS 49379/2020/OBÚ-06/2 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) tak, že rozhodnutí se potvrzuje a odvolání se zamítá. 2. Prvostupňovým rozhodnutím byl zamítnut návrh žalobkyně na stanovení dobývacího prostoru Hanov u Lestkova na výhradním ložisku živce Hanov u Lestkova, č. ložiska 3267100 (dále též jen „předmětný dobývací prostor“) z důvodu, že ve vztahu k návrhu bylo vydáno nesouhlasné závazné stanovisko Městského úřadu Tachov, odboru výstavby a územního plánování (dále jen „MÚ Tachov“) ze dne 7. 8. 2020, č. j. 2180/2020-OVÚP/TC (dále též jen „nesouhlasné závazné stanovisko MÚ Tachov“), dle kterého byl záměr stanovit předmětný dobývací prostor nepřípustný pro nesoulad s územně plánovací dokumentací obce Lestkov (odpůrkyně) a pro nerespektování stanovené koncepce využití území. 3. Žalobkyně navrhla zrušit nejen napadené rozhodnutí, ale i prvostupňové rozhodnutí a dále závazné stanovisko MÚ Tachov. Společně s žalobou žalobkyně též podala návrh na zrušení opatření obecné povahy – části územního plánu odpůrkyně schváleného usnesením Zastupitelstva odpůrkyně č. 15/2 ze dne 1. 12. 2017, který nabyl účinnosti dne 16. 12. 2017 (dále jen „Územní plán“), a to konkrétně „v části vylučující umisťování staveb, zařízení a jiných opatření pro těžbu nerostů vymezené v bodě A/1f pro plochy lesní, zemědělské a smíšené nezastavěného území“. II. Žaloba a návrh na zrušení části Územního plánu 4. Žalobkyně po úvodním vymezení věci (čl. I. žaloby) uvedla v čl. II. žaloby žalobní body, pro které považuje napadené rozhodnutí za nesprávné a nezákonné. Žalobkyně namítala, že napadené rozhodnutí bylo učiněno na podkladě nezákonného závazného stanoviska MÚ Tachov, přičemž tuto nezákonnost spatřovala v nedostatečném a vnitřně rozporném odůvodnění a dále ve skutečnosti, že bylo vydáno na podkladě územního plánu, který není v souladu s právními předpisy. Své žalobní námitky pak žalobkyně rozvedla v čl. III. žaloby, když nejprve brojila proti posouzení v závazném stanovisku MÚ Tachov [a to shodně, jako v odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí – pozn. soudu] a poté proti dotčené části Územního plánu. 5. Žalobkyně nejprve (v části označené jako posouzení souladu záměru s územním plánem) uvedla, že MÚ Tachov při svém posouzení vycházel z toho, že záměr je situován v chráněném ložiskovém území Hanov u Lestkova (dále též jen „CHLÚ Hanov“) a záměrem dotčené pozemky parc. č. XA, XB, XC, XD a XE v k. ú. Hanov u Lestkova se nacházejí mimo zastavěné území, a dále z toho, že uvedené pozemky jsou podle Územního plánu součástí ploch lesních a ploch smíšených nezastavěného území, přičemž v obou těchto druzích ploch je dle Územního plánu podmíněně přípustné umisťovat stavby, zařízení a jiná opatření v souladu s § 18 odst. 5 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“), mimo jiné však s výjimkou staveb, zařízení a opatření pro těžbu nerostů. Žalobkyně tato východiska dotčeného orgánu nezpochybnila. 6. Žalobkyně namítala vnitřní rozpornost a nedostatečnost odůvodnění nesouhlasného stanoviska. Tu spatřovala ve vztahu k pozemku parc. č. XA v k. ú. Hanov u Lestkova v odůvodnění nesouhlasného stanoviska, neboť z údajů evidovaných v katastru nemovitostí nevyplývá, že by u tohoto pozemku byla evidována informace, že se jedná o „dobývací prostor“. Rovněž není zřejmé, co bylo myšleno respektováním tohoto stavu s tím, že „není však uvažován další rozvoj“. Ve vztahu k pozemkům parc. č. XB, XC, XD a XE v k. ú. Hanov u Lestkova (které jsou součástí ploch lesních zajišťujících plnění funkce lesů a jejich využití) žalobkyně namítala, že samotné stanovení dobývacího prostoru nemůže narušit způsob využití území, neboť jde pouze o územní vymezení prostoru (plochy), ve kterém organizace bez dalšího není oprávněna zahájit dobývání výhradního ložiska. V tomto smyslu je třeba vzít v úvahu, že řízení o stanovení dobývacího prostoru není řízením o povolení hornické činnosti k dobývání ložiska. Žalobkyně v dané souvislosti odkázala na § 24 odst. 1 a § 5 zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „horní zákon“), s tím, že stanovení dobývacího prostoru nezakládá právo báňské organizaci provádět bez následného povolení hornickou činnost. Podle žalobkyně obdobné platí ve vztahu k namítanému budoucímu řešení dopravní zatíženosti území, zajištění stability sousedící komunikace, jakož i k otázkám hlučnosti a prašnosti. 7. Žalobkyně poté upozornila, že vymezení podmíněně přípustného využití shora uvedených ploch dle Územního plánu, které v CHLÚ Hanov vylučuje stavby, zařízení a opatření pro těžbu nerostů, znemožňuje vydobytí ložiska vyhrazeného nerostu, tedy zabraňuje státu v disponování s jeho majetkem. Územní plán navíc neobsahuje žádné odůvodnění, z jakého veřejného zájmu byly stavby, zařízení a opatření pro těžbu nerostů z umísťování v těchto plochách vyloučeny, a má být tedy zřejmé, že poměřováním různých veřejných zájmů se zpracovatel územního plánu vůbec nezabýval, ačkoliv mu tuto povinnost výslovně ukládá § 15 odst. 1 horního zákona. Znemožnění vydobytí surovinového ložiska v CHLÚ Hanov by bylo v přímém rozporu s veřejným zájmem na ochraně a hospodárném využití nerostného bohatství ve vlastnictví státu. Tuto skutečnost však při svém posuzování MÚ Tachov zjevně vůbec nevzal v úvahu, a to bez ohledu na povinnost dle § 15 odst. 1 horního zákona dopadající i na něj. 8. Žalobkyně dále poukázala na souhlasné stanovisko ke stanovení předmětného dobývacího prostoru a k návrhu souhrnného plánu sanace a rekultivace vydané Ministerstvem zemědělství (dále jen „MZE“), jakožto orgánem státní správy lesů, ze dne 10. 12. 2020, č. j. 65457/2020-MZE-16211 (dále jen „stanovisko MZE“), které bylo přílohou návrhu na stanovení předmětného dobývacího prostoru. Uvedla, že MZE hodnotilo veřejný zájem na efektivním dobývání živcové suroviny jako zájem převyšující veřejný zájem na zachování dotčených lesních pozemků pro plnění funkcí lesa, jejichž funkce bude navíc v co nejvyšší možné míře zachována i během celého procesu těžby, resp. i po skončení těžby. Žalobkyně