1 Azs 116/2021 — Nejvyšší správní soud

77 A 23/2021- 38 - text  9 77 A 23/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaroslava Škopka a soudců JUDr. Veroniky Burianové a JUDr. Ondřeje Szalonnáse ve věci žalobce: N. H. zastoupen Mgr. Markem Sedlákem, advokátem sídlem Příkop 8, 602 00 Brno proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 19. 2. 2021, č. j. MV-200853-4/SO-2020, takto: I. Rozhodnutí žalované ze dne 19. 2. 2021, č. j. MV-200853-4/SO-2020, se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 11 228 Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce Mgr. Marka Sedláka, advokáta. Odůvodnění: I. Napadené rozhodnutí 1. Včas podanou žalobou proti rozhodnutí správního orgánu ve smyslu ust. § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb. (dále jen „s. ř. s.“) se žalobce domáhal zrušení shora uvedeného rozhodnutí žalované ze dne 19. 2. 2021, č. j. MV-200853-4/SO-2020 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „správní orgán prvního stupně“), ze dne 11. 11. 2020, č. j. OAM-40207-29/ZM-2019 (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“), a toto bylo potvrzeno. Prvoinstančním rozhodnutím byla podle ust. § 46 odst. 6 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), zamítnuta žádost žalobce o vydání zaměstnanecké karty, neboť žalobce nesplnil podmínku dle ust. § 42g odst. 2 písm. b) zákona o pobytu cizinců, protože sjednaná měsíční mzda žalobce nedosahovala výše minimální mzdy. 2. Napadené rozhodnutí bylo odůvodněno tím, že k žádosti o vydání zaměstnanecké karty, podané dne 20. 6. 2019, žalobce přiložil pracovní smlouvu ze dne 20. 5. 2019 uzavřenou mezi žalobcem jako zaměstnancem a firmou LAMONTEX a. s. jako zaměstnavatelem (dále jen „pracovní smlouva“) odkazující ve vztahu ke mzdě na mzdový výměr s 38,75 hodinovou týdenní pracovní dobou a hodinovou mzdou 82,40 Kč. V průběhu řízení však byla nařízením vlády č. 347/2019 Sb. (dále jen „nařízení vlády“) minimální měsíční mzda navýšena na 14 600 Kč, resp. 90,10 Kč/hod. při týdenní pracovní době 38,75 hod., tudíž mzda stanovená v mzdovém výměru neodpovídala aktuální výši měsíční minimální mzdy. Jakkoli stanovená mzda byla dostačující v okamžiku podání žádosti, rozhodný je stav ke dni správního rozhodnutí. II. Žaloba 3. Žalobce ve své žalobě nejprve provedl výklad ust. § 42g odst. 2 písm. b) zákona o pobytu cizinců. Dále žalobce uvedl, že pracovní smlouva, kterou ke své žádosti přiložil, obsahovala ujednání o mzdě, které odpovídalo výši stanovené minimální mzdy ke dni uzavření pracovní smlouvy a ke dni jejího předložení správnímu orgánu prvního stupně. Smlouva se tedy řídila zákoníkem práce a zaručovala žalobci nejméně mzdu, která odpovídala minimální výši mzdy stanovené ke dni vydání prvoinstančního rozhodnutí nařízením vlády. Dále žalobce namítal, že se žalovaná v napadeném rozhodnutí nevypořádala s otázkou nepravé retroaktivity nařízení vlády. Žalobci byla zaručena minimální mzda stanovená nařízením vlády, bez ohledu na výši mzdy stanovenou v pracovní smlouvě. 4. Žalobce navrhl napadené rozhodnutí zrušit a vrátit věc žalované k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalované k žalobě 5. Žalovaná odkázala na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Zdůraznila, že skutkový stav je správním orgánem posuzován ke dni vydání rozhodnutí, že nesplnění podmínky minimální mzdy je důvodem pro zamítnutí žádosti, nikoliv pro zastavení řízení či posouzení žádosti jako nepřijatelné, a že žalobce přes upozornění správního orgánu prvního stupně nepředložil doklad svědčící o sjednání mzdy ve výši odpovídající minimální mzdě. Dále žalovaná znovu vyložila ust. § 42g odst. 2 písm. b) zákona o pobytu cizinců způsobem odůvodňujícím napadené rozhodnutí. 6. Žalovaná navrhla žalobu jako nedůvodnou zamítnout. IV. Další podání účastníků řízení 7. Žalobce ve svém podání ze dne 14. 4. 2021 poukázal na rozsudek zdejšího soudu ze dne 9. 4. 2021, č. j. 57 A 7/2021-36, který řešil typově shodnou věc. 8. Žalovaná ve svém podání ze dne 21. 4. 2021 uvedla, že se neztotožňuje s výkladem 57. senátu zdejšího soudu, že smysl podmínky dle ust. § 42g odst. 2 písm. b) zákona o pobytu cizinců je naplněn již uzavřením a doložením platné pracovní smlouvy, nikoliv tím, že při každé změně právního předpisu stanovující výši minimální mzdy bude výše mzdy sjednaná v pracovní smlouvě upravena. Proti předmětnému rozsudku žalovaná podala kasační stížnost. Výklad, k němuž dospěl zdejší soud v posledně citovaném rozsudku, dle žalované odporuje smyslu zákona o podmínkám, které jsou pro zaměstnávání cizinců kladeny na cizince a zaměstnavatele. Žalovaná poukázala na důvodovou zprávu k zákonu č. 101/2014 Sb., kterým došlo ke změně zákona o pobytu cizinců, a dovodila, že podmínka výše mzdy a minimální mzdy se vztahuje na všechny typy smluv dle ust. § 42g odst. 2 písm. b) zákona o pobytu cizinců. Zdejší soud pak dle žalované dospěl k závěru, že i když v pracovní smlouvě nebude sjednaná výše mzdy odpovídající minimální mzdě, je taková mzda všem zaměstnancům, tedy i cizincům, garantována zákoníkem práce. Tento závěr dle žalované odporuje skutečnému významu předmětného ustanovení zákona o pobytu cizinců, ať jde o jeho výklad gramatický, logický či teleologický. Dle žalované by totiž v případě správnosti tohoto výkladu byla nadbytečná podmínka sjednání výše mzdy, která nebude nižší než minimální mzda, pro účely získání zaměstnanecké karty, neboť výše mzdy by byla garantována jinými právními předpisy. Dle žalované zdejší soud opomenul i to, že se výše mzdy vztahuje ke všem smlouvám dle ust. § 42g odst. 2 písm. b) zákona o pobytu cizinců. Mzda ve výši alespoň minimální mzdy se vztahuje i na případ, že pracovní úvazek bude alespoň 15 hodin týdně. V tomto případě ale zákoník práce žádný nárok zaměstnance na doplatek do výše minimální mzdy neposkytuje. Konečně pak žalovaná uvedla, že zdejší soud nezpochybnil, že správní orgány rozhodují dle skutkového stavu zjištěného ke dni vydání rozhodnutí. Dále žalovaná uvedla, že dle ust. § 113 odst. 3 zákoníku práce musí být mzda sjednána před začátkem výkonu práce. Současně podle ust. § 307 odst. 1 zákoníku práce zakládá-li mzdový výměr právo zaměstnance na plnění v pracovním poměru v menším rozsahu, než vyplývá ze smlouvy nebo než stanoví vnitřní předpis, je v dotčené části neplatný. Žalobce tedy může vznést námitku neplatnosti výše stanovené mzdy dle ust. § 586 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Navíc podle ust. § 113 odst. 4 věty druhé zákoníku práce dojde-li ke změně skutečností uvedených ve mzdovém výměru, je zaměstnavatel povinen tuto skutečnost zaměstnanci písemně oznámit, a to nejpozději v den, kdy změna nabývá účinnosti. Dle žalované tak požadavek na sjednání výše mzdy alespoň ve výši minimální mzdy je opodstatněný. Smyslem ust. § 42g odst. 2 písm. b) zákona o pobytu cizinců tak dle žalované je, aby ke dni udělení zaměstnanecké karty obsah pracovní smlouvy odpovídal zákonným podmínkám. Byť z ust. § 111 zákoníku práce vyplývá, že nedosáhne-li mzda minimální mzdy, tak je zaměstnavatel povinen poskytnout zaměstnanci doplatek, požadavek minimální mzdy uvedený v ust. § 42g odst. 2 písm. b) zákona o pobytu cizinců je svým charakterem ochranou žalobce, aby se uvedeného doplatku, tj. změny mzdového výměru, nemusel domáhat po nástupu do práce v případě, že tak zaměstnavatel dobrovolně neučiní. Závěrem pak žalovaná poukázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 3. 2020, č. j. 1 Azs 511/2019-38, který se týkal cizincem předloženého potvrzení o bezdlužnosti, které však bylo z důvodu délky vedeného řízení neaktuální. Žalovaná tak setrvala na svém návrhu, aby soud žalobu zamítl. V. Posouzení věci soudem 9. Soud o žalobě rozhodoval ve smyslu ust. § 51 odst. 1 s. ř. s. bez nařízení ústního jednání, neboť s tím oba účastníci řízení souhlasili (žalobce nereagoval na výzvu soudu ze dne 10. 3. 2021, č. j. 77 A 23/2021-10, a žalovaná s tímto postupem vyslovila výslovný souhlas ve vyjádření k žalobě). 10. V souladu s ust. § 75 odst. 1, 2 s. ř. s. vycházel soud při přezkoumání napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, a napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích žalobních bodů uplatněných v žalobě. VI. Rozhodnutí soudu 11. Žaloba je důvodná. 12. Z obsahu správního spisu zjistil soud tyto skutečnosti podstatné pro své rozhodnutí. Žalobce podal dne 20. 6. 2019 žádost o vydání zaměstnanecké karty podle ust. § 42g zákona o pobytu cizinců. K žádosti žalobce přiložil pracovní smlouvu, která výslovně odkazovala na ust. § 33 až 34 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“). V p