1 Azs 16/2021 — Nejvyšší správní soud

55 A 29/2022- 81 - text  11 55 A 29/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Alexandra Krysla, soudce Mgr. Jana Šmakala a soudkyně Mgr. Jaroslavy Křivánkové ve věci žalobkyně: L. M. H. zastoupená advokátem Mgr. Daliborem Lípou, sídlem Jugoslávská 856/2, Karlovy Vary, proti žalovanému: Ministerstvo zahraničních věcí, sídlem Loretánské náměstí 101/5, Praha, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného č. j. 303340-2/2022-VO ze dne 25. 3. 2022, takto: I. Rozhodnutí Ministerstva zahraničních věcí č. j. 303340-2/2022-VO ze dne 25. 3. 2022 se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni náklady řízení ve výši 18 418 Kč ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně advokáta Mgr. Dalibora Lípy. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobkyně se domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného, jímž žalovaný nově posoudil důvody, pro které žalobkyni nebylo uděleno krátkodobé vízum rodinného příslušníka občana EU. Žalovaný shledal předchozí rozhodnutí Velvyslanectví České republiky v Abuji (dále také „zastupitelský úřad“) v souladu s důvody uvedenými v § 20 odst. 5 písm. e) zákona o pobytu cizinců. Dospěl tedy k závěru, že žalobkyni správně nebylo uděleno krátkodobé vízum, neboť uzavřela manželství s občanem ČR pouze za účelem získání práva na volný pohyb a pobyt na území EU. V souzené věci se soud musel zabývat tím, zda správní orgány dostatečným a přesvědčivým způsobem prokázaly, že manželství žalobkyně je účelové. II. Řízení před správními orgány 2. Zastupitelský úřad rozhodnutím o žádosti č. ABUJ 2021 12 21 0004 ze dne 7. 3. 2022 zamítl žádost žalobkyně o udělení krátkodobého víza jako rodinného příslušníka občana EU, neboť se žalobkyně dopustila obcházení zákona o pobytu cizinců s cílem získat vízum k pobytu na území tím, že účelově uzavřela manželství podle § 20 odst. 5 písm. e) zákona o pobytu cizinců. 3. Žalobkyně následně požádala o nové posouzení důvodů neudělení krátkodobého víza. V té době již u žalovaného probíhalo jiné řízení o žádosti žalobkyně, neboť rozhodnutím zastupitelského úřadu o žádosti č. ABUJ 2021 10 26 0002 ze dne 10. 12. 2021 byla také zamítnuta žádost žalobkyně o udělení krátkodobého víza jako rodinného příslušníka občana EU. Obě žádosti se týkaly téhož předmětu a týchž účastníků, a proto je žalovaný spojil do jednoho řízení. Žalovaný rozhodnutím č. j. 303340-2/2022-VO ze dne 25. 3. 2022 poté rozhodl tak, že obě rozhodnutí zastupitelského úřadu jsou v souladu s § 20 odst. 5 písm. e) zákona o pobytu cizinců. Žádosti žalobkyně tedy nevyhověl. II. Řízení před soudem II. a) Žaloba 4. Proti rozhodnutí žalovaného o novém posouzení důvodů neudělení krátkodobého víza žalobkyně brojila žalobou. V té předně namítla, že nesouhlasí s tím, že by účelově uzavřela manželství, a tím by se dopustila obcházení zákon o pobytu cizinců s cílem získat vízum k pobytu na území. Žalovaný bez jakékoliv opory v zákoně spojil dvě řízení o jejích žádostech do jednoho, přičemž v každém řízení byl jiný skutkový stav. Postup žalovaného nebyl v souladu se zákonem o pobytu cizinců, zásadami správního řádu ani zásadou enumerativnosti veřejnoprávních pretenzí. Svůj závěr žalovaný opřel o § 154 správního řádu, který se však na danou věc nevztahoval. Spojení dvou řízení do jednoho činilo napadené rozhodnutí nepřezkoumatelným, neboť nebylo zřejmé, jakým způsobem se žalovaný vypořádal s jednotlivými námitkami žalobkyně. Žalobkyně měla za to, že žalovaný účelově vyčkával s vydáním rozhodnutím v prvním řízení o žádosti žalobkyně, aby mohl obě zamítnout v rámci jednoho rozhodnutí. Dále žalobkyně namítla nedostatečně zjištěný skutkový stav. Žalovaný rozhodl na základě skutečností, které nebyly obsaženy ve správních spisech a zcela v rozporu se skutečným skutkovým stavem, nehledě na to, že důkazy předložené jí nebo jejím manželem nebyly žalovaným zohledněny. Žalovaný své rozhodnutí omezil především na skutečnosti, které žalobkyně uvedla při prvním pohovoru, při němž sdělila i některé nepřesnosti. Ty však byly dodatečně vysvětleny jí či jejím manželem v rámci dalších pohovorů. Na udělení vstupního víza měla jako rodinný příslušník občana EU právní nárok. Žalovaný se ani neřídil souborem indikativních kritérií obsažených ve sdělení Evropské komise Evropskému parlamentu a Radě o pokynech pro lepší provádění a uplatňování směrnice 2004/38/ES o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států (dále také ,,sdělení Komise”), na které sám odkazoval a vytvořil si pro hodnocení kritéria vlastní. II. b) Vyjádření žalovaného 5. Žalovaný považoval žalobu za nedůvodnou. Předně nesouhlasil s tím, že by správní rozhodnutí byla nepřezkoumatelná. Skutkový stav byl zjištěn řádně, v souladu se všemi důkazy, které žalobkyně či její manžel předložili včetně paralelních pohovorů, které s nimi byly učiněny. Ke spojení výše uvedených řízení došlo z důvodu totožných předmětů, hospodárnosti řízení, minimálního zatěžování dotčených osob a procesní ekonomie. Ke každé žádosti byly žalobkyní doloženy jiné důkazy, spojením došlo k úplnému zjištění skutkového stavu. S námitkou žalobkyně, že tím byla zkrácena na svých právech, nemohl žalovaný souhlasit, neboť v každém případě by žalovaný vycházel ze všech pohovorů provedených s ní či jejím manželem. Zákon o pobytu cizinců neupravoval situaci, kdy ve stejné věci probíhají dvě řízení, žalovaný proto postupoval podle zásady subsidiarity zakotvené v § 1 odst. 2 správního řádu. Soubor indikativních kritérií obsažených ve sdělení komise byl pouze podpůrný, dále dotvořený judikaturou správních soudů. II. c) Ústní jednání 6. Účastníci řízení setrvali při ústním jednání na svých procesních postojích: žalobkyně považovala žalobu za důvodnou, žalovaný za nedůvodnou. S ohledem na jejich skutkovou i právní argumentaci se soud dotázal žalobkyně, v čem přesně spočívá tvrzené zkrácení na procesních právech. Žalovaného se soud dotázal, v jakém jazyce zastupitelský úřad vedl pohovory s žalobkyní, a zda může stručně shrnout tzv. indikativní kritéria, která považuje za naplněná. 7. K doplnění skutkového stavu soud provedl důkaz e-mailovou komunikací zástupce žalobkyně se zastupitelským úřadem (č. l. 13 soudního spisu). Tato komunikace není obsahem správního spisu, soud však uvěřil, že jde o komunikaci autentickou. Žalovaný ostatně vůči tomuto důkazu nic nenamítl. Zbylé důkazní návrhy soud považoval za nadbytečné, neboť měly oporu v správním spisu, kterým zásadně není třeba provádět důkaz, popřípadě za nevýznamné pro posouzení zákonnosti napadeného rozhodnutí (soud by jimi nedoplňoval zjištění skutkového stavu, ale již by nahrazoval činnost správního orgánu). II. d) Složení soudu 8. Věc žalobkyně se týká neudělení krátkodobého víza – nové posouzení důvodů jeho neudělení podle § 180e zákona o pobytu cizinců je pouze zvláštním opravným prostředkem (srov. rozsudek NSS č. j. 9 As 92/2013-41 ze dne 31. 10. 2013). O přezkumu napadeného rozhodnutí tedy měl podle § 31 odst. 2 soudního řádu správního („s. ř. s.“) rozhodovat samosoudce. Samosoudkyni byla věc také původně přidělena, následně však byla z důvodu domněle mylného zápisu přidělena k rozhodnutí senátu. O tomto obsazení soudu byli účastníci informování a nevznesli proti němu námitky. S ohledem na tento postup a skutečnost, že o předchozí věci žalobkyně sp. zn. 77 A 87/2021 soud již v senátu rozhodoval, soud i tuto věc projednal v senátu. Nejde o postup optimální, s ohledem na okolnosti případu však směřoval rozhodnutí bez dalších průtahů a účastníci jím nemohli být poškozeni (srov. rozsudek rozšířeného senátu NSS č. j. 6 As 165/2015-38 ze dne 26. 7. 2016, č. 3450/2016 Sb. NSS, odst. 41). III. Posouzení věci 9. Žaloba je důvodná. Správní orgány přesvědčivě neprokázaly, že manželství žalobkyně je účelové. Jejich hodnocení se sice částečně opírá o indikativní kritéria ze sdělení Komise, nevysvětluje však relevanci některých skutečností, některé skutečnosti hodností vnitřně rozporně a některé pomíjí. III. a) Procesní námitky 10. Žalobkyně předně namítla, že žalovaný porušil její procesní práva tím, že spojil dvě řízení o jejích žádostech o nové posouzení důvodů neudělení krátkodobého víza (jedno řízení bylo zahájeno na základě žádosti, dřívější řízení o žádosti „obživlo“ po kasaci ze strany krajského soudu). Tomu soud nepřisvědčil. 11. Souběh rozhodování o téže věci ve víceru řízení je obecně nežádoucí. To platí tím spíše, pokud jde zároveň rozhodování i ze stejného důvodu. Pokud by se na případ žalobkyně uplatnil správní řád, bylo by vedení dvou řízení o žádosti o totéž krátkodobé vízum důvodem překážky litispendence podle § 48 odst. 1 správního řádu vedoucí k zastavení správního řízení podle § 66 odst. 1 písm. e) téhož zákona. V souzené věci je však toto ustanovení vyloučeno, stejně jako je vyloučena celá část II. a III. správního řádu (§ 168 odst. 1 zákona o pobytu cizinců). 12. Za toho stavu by zastavení řízení