1 Ads 345/2020 — Nejvyšší správní soud

57 A 38/2022- 79 - text  12 57 A 38/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Lukáše Pišvejce a soudců JUDr. Veroniky Burianové a Mgr. Aleše Smetanky ve věci žalobce: M. H. bytem K. zastoupen Mgr. Martinou Tetzeliovou, advokátkou sídlem U Svépomoci 2020/9, 301 00 Plzeň proti žalovanému: Magistrát města Plzně sídlem Škroupova 4, 301 00 Plzeň o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 2. 2022, č. j. MMP/033223/22, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Včas podanou žalobou proti rozhodnutí správního orgánu ve smyslu § 65 a násl. s. ř. s. se žalobce domáhal zrušení shora uvedeného rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 2. 2022, č. j. MMP/033223/22 (dále jen „napadené rozhodnutí“). Napadeným rozhodnutím bylo zamítnuto žalobcovo odvolání proti rozhodnutí Úřadu městského obvodu Plzeň 1 (dále jen „stavební úřad“) ze dne 8. 11. 2021, č. j. UMO1/23200/21 (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“), a toto bylo potvrzeno. Prvoinstančním rozhodnutím bylo zastaveno řízení o žádosti žalobce, podané dne 10. 6. 2020, o vydání společného povolení k provedení stavebního záměru „Přestavba terasy na obytnou místnost P.“ (dále jen „stavební záměr“) na pozemku parc. č. X v k. ú. X. Zastavení řízení odůvodnil stavební úřad s odkazem na § 66 odst. 1 písm. c) ve spojení s § 64 odst. 1 písm. a) správního řádu tím, že žalobce ve stanovené lhůtě neodstranil vadu žádosti, bránící pokračování v řízení, spočívající v absenci souhlasu spoluvlastníka společné zdi mezi objekty nacházejícími se na pozemcích parc. č. X a parc. č. Xa v k. ú. X k umístění a provedení stavebního záměru ve smyslu § 94l odst. 2 písm. a) ve spojení s § 184a zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění ke dni 10. 6. 2020 (dále jen „stavební zákon“). 2. V odvolání proti prvoinstančnímu rozhodnutí žalobce uvedl, že stavební úřad nebyl oprávněn vyžadovat souhlas spoluvlastníka společné zdi. Podle žalobce s odkazem na § 1024 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) může spoluvlastník rozhrady svoji část zdi užít dle své vůle a nepotřebuje k tomu souhlas druhého spoluvlastníka, přičemž jediným omezením vyplývajícím z citovaného ustanovení zákona je, že vlastník nesmí činit nic, co zeď ohrozí nebo sousedovi překáží v užívání jeho části. Společnou zeď zamýšlel žalobce využít jen do poloviny její šířky jako oporu pro zasklení a k tomu disponoval soukromoprávním zákonným titulem, kdy nebylo zjištěno, že by stavební záměr společnou zeď ohrožoval nebo překážel spoluvlastníkovi v užívání jeho poloviny. 3. Napadené rozhodnutí odůvodnil žalovaný následovně. Žalovaný posoudil společnou zeď jako rozhradu ve smyslu § 1024 občanského zákona a zdůraznil s odkazem na § 1 odst. 1 občanského zákoníku, že uplatňování soukromého práva je nezávislé na uplatňování práva veřejného. Následně rozlišil, že nepodléhaly-li by stavební úpravy schvalovacímu režimu podle stavebního zákona, bylo lze postupovat podle § 1024 odst. 2 občanského zákoníku. Vyžaduje-li však stavební úprava společné zdi společné povolení, je stavební úřad povinen postupovat podle § 94l odst. 2 písm. a) ve spojení s § 184a stavebního zákona. Proto byl stavební úřad oprávněn vyžadovat po žalobci souhlas spoluvlastníka společné zdi k umístění a provedení stavebního záměru. Nepředložil-li žalobce tento souhlas přes výzvu stavebního úřadu, byl stavební úřad povinen řízení zastavit. Žalovaný dodal k odvolacím námitkám žalobce, že § 1024 a násl. občanského zákoníku nevylučuje vzhledem k § 1 odst. 1 občanského zákoníku a komentářové literatuře aplikaci § 184a stavebního zákona, podle něhož rozhodují spoluvlastníci společné věci o provedení změny dokončené stavby většinou hlasů a žadatel je povinen předložit souhlas k umístění a provedení stavebního záměru podle § 184a stavebního zákona. K odkazu žalobce na úpravu ABGB a diplomovou práci žalovaný uvedl, že relevantní je pouze platná právní úprava. Podle žalovaného stavební zákon s odkazem na metodickou pomůcku odboru stavebního řádu Ministerstva pro místní rozvoj ČR neumožňuje odchýlit se od § 184a např. z důvodu práva věc užívat na základě jiného právního důvodu – pro uskutečnění stavebního záměru vyžaduje právní řád jak titul veřejnoprávní podle stavebního zákona, tak soukromoprávní podle občanského zákoníku. Jedinou výjimkou z aplikace § 184a stavebního zákona je § 184a odst. 1 stavebního zákona, kdy jde o vlastnické právo, služebnost nebo právo stavby, to vše zapsané v katastru nemovitostí, kdy služebnost nelze zaměňovat s rozhradou podle § 1024 občanského zákoníku. Žalobce žádnou z výjimek podle § 184a odst. 1 neplnil. Žalobce byl proto podle § 184a ve spojení s § 94l odst. 2 písm. a) stavebního zákona povinen předložit stavebnímu úřadu souhlas spoluvlastníka společné zdi, kdy součástí stavebních úprav, v nichž spočívá změna dokončené stavby, jsou stavební úpravy společné zdi. Podle žalovaného § 1024 odst. 2 občanského zákoníku nezakládá titul užívání společné zdi bez souhlasu vlastníka. Žalovaný zdůraznil, že nesporuje právo každého spoluvlastníka užívat společnou zeď na své straně do poloviny její tloušťky a další skutečnosti vyplývající z tohoto ustanovení, avšak toto právo nevylučuje použití § 184a stavebního zákona v případech, kdy stavební úpravy společné zdi podléhají povolovacímu procesu dle stavebního zákona. II. Žaloba 4. Žalobce v podané žalobě namítal, že správní orgány nebyly oprávněny vyžadovat po něm předložení souhlasu spoluvlastníka společné zdi s umístněním a provedením stavebního záměru podle § 184a stavebního zákona, neboť žalobce byl z titulu svého vlastnického práva na základě § 1024 odst. 2 občanského zákoníku ex lege oprávněn bez omezení využívat společnou zeď do poloviny její šířky i bez souhlasu spoluvlastníka. Žalobce odkázal na úpravu ABGB a diplomovou práci, podle níž má institut rozhrad speciální povahu ve vztahu k obecné úpravě spoluvlastnictví dle § 855 ABGB. Občanský zákoník oproti ABGB pouze upustil od příkladného výčtu způsobů užití a ponechal obecnou definici. Je obecně známo, že zeď je obvykle užívána tím způsobem, že slouží k upevnění jiných předmětů, tvoří oporu pro jiné předměty či jiné zdi - v posuzované věci bude zeď do poloviny její tloušťky sloužit jako opora pro stavební záměr, nijak však nezasáhne a nehrozí druhou polovinu rozhrady. Spoluvlastník rozhrady může svoji část zdi užít dle své vůle a nepotřebuje k tomu souhlas druhého spoluvlastníka, přičemž jediným omezením vyplývajícím z citovaného ustanovení zákona je, že vlastník nesmí činit nic, co zeď ohrozí nebo sousedovi překáží v užívání jeho části. Argumentace žalovaného klasickým spoluvlastnictví je nepoužitelná - jednak zde není ve spoluvlastnictví stavba, nýbrž pouze rozhrada, a jednak jde o zvláštní režim spoluvlastnictví s odlišnou úpravou práv spoluvlastníků. Ust. § 184a stavebního zákona tak i při použití historického výkladu a výkladu účelu právní úpravy míří pouze na situace, kdy soukromoprávní titul k užití pozemku nebo stavby neplyne přímo ze zákona nebo není zjistitelný z katastru nemovitostí a je třeba jej souhlasem pro účely povolovacího řízení osvědčit. Závěr správních orgánů, že žalobci sice svědčí zákonný titul k užití zdi za účelem stavby, ale přesto musí být udělen souhlas podle veřejnoprávního předpisu, je v rozporu s účelem úpravy § 184a stavebního zákona i s jeho gramatickým výkladem. Dle žalobce byl výkladem zastávaným správními orgány nedůvodně zvýhodněn spoluvlastník společné zdi, bez jehož souhlasu by nebylo možné provést žádnou stavební úpravu zasahující do společné zdi, aniž by však došlo k zásahu do spoluvlastníkovy části společné zdi. V rámci realizace stavebního záměru bude společná zeď užívána pouze do poloviny její šířky jako opora pro zasklení prostoru sloužícího aktuálně jako terasa. K tomuto způsobu užití zdi žalobci svědčí zákonný titul a v průběhu správního řízení nebylo správními orgány zjištěno, že by stavební záměr zasahoval i do druhé poloviny společné zdi, že by společnou zeď ohrožoval nebo překážel spoluvlastníkovi v užívání jeho poloviny. Úvaha správních orgánů, že právo na neomezené užití věci založené speciální úpravou spoluvlastnictví podle § 1024 občanského zákoníku nelze podřadit pod výjimku upravenou v § 184a stavebního zákona, je nesprávná. Žalobce je oprávněn stavební záměr provést ze soukromoprávního pohledu z titulu vlastnictví stavby čp. Xb, včetně zákonného oprávnění k užití rozhrady bez souhlasu jejího spoluvlastníka. Proto souhlas vlastníka společné zdi ve smyslu § 184a není potřebný, a tudíž není hledat nebo odůvodňovat existenci výjimky z jeho potřebnosti. 5. Žalobce shrnul, že napadené rozhodnutí je nezákonné jednak z důvodu nedostatečně zjištěného skutkového stavu pro posouzení potřebnosti souhlasu druhého spoluvlastníka společné zdi, pokud jde o zjištění, zda stavební záměr zasahuje spoluvlastníkovu část