4 As 68/2008 — Nejvyšší správní soud

57 A 98/2020- 102 - text  21 57 A 98/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Lukáše Pišvejce (soudce zpravodaj), soudce Mgr. Alexandra Krysla a soudkyně JUDr. Veroniky Burianové ve věci žalobkyně: obec Přestavlky sídlem Přestavlky 60, 334 01 Přeštice proti žalovanému: Český báňský úřad sídlem Kozí 748/4, 110 00 Praha 1 za účasti osoby zúčastněné na řízení: LB MINERALS, s.r.o. sídlem Tovární 431, 330 12 Horní Bříza o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 6. 2020, č. j. SBS 06494/2020/ČBÚ-21/5, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 6. 2020, č. j. SBS 06494/2020/ČBÚ-21/5, a rozhodnutí Obvodního báňského úřadu pro území krajů Plzeňského a Jihočeského ze dne 3. 1. 2020, č. j. SBS 39423/2019/OBÚ-06/3, ve znění opravného rozhodnutí ze dne 10. 1. 2020, č. j. SBS 39423/2019/OBÚ-06/4, se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 4 000 Kč, a to do třiceti dnů od nabytí právní moci tohoto rozsudku. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Napadené rozhodnutí 1. Žalobkyně se žalobou domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 6. 2020, č. j. SBS 06494/2020/ČBÚ-21/5 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto odvolání žalobkyně (a odvolání Ing. J. S. a I. S.) a bylo potvrzeno rozhodnutí Obvodního báňského úřadu pro území krajů Plzeňského a Jihočeského (dále též jen „obvodní báňský úřad“, „OBÚ“) ze dne 3. 1. 2020, č. j. SBS 39423/2019/OBÚ-06/3, ve znění opravného rozhodnutí ze dne 10. 1. 2020, č. j. SBS 39423/2019/OBÚ-06/4. Tímto prvoinstančním rozhodnutím byl k žádosti osoby zúčastněné na řízení stanoven dobývací prostor Soběkury pro dobývání výhradního ložiska bentonitu Dnešice-Plzeňsko-jih (ev. č. 3123500) o plošném obsahu 0,049918 km2 na pozemcích parc. č. X, X, X a X v k. ú. Soběkury a 4025 v k. ú. Přestavlky u Dnešic, přičemž byly zároveň stanoveny podmínky k zabezpečení zákonem chráněných obecných zájmů a byly vypořádány námitky účastníků řízení. II. Žaloba 2. Žalobkyně předně namítala zásadní pochybení žalovaného jakožto odvolacího orgánu, kdy tento svým postupem omezil právo žalobkyně odvolat se proti správnímu rozhodnutí. Žalobkyně podala dne 14. 1. 2020 včasné a přípustné odvolání, přičemž toto odvolání doplnila o tři nové odvolací body a návrhy před vydáním napadeného rozhodnutí dne 30. 4. 2020. Zákon možnost doplnit odvolání o nové odvolací důvody nijak neomezuje zákonnou lhůtou, byť lze akceptovat, že pro případné potřeby postupu dle § 86 odst. 2 správního řádu bude doplněné odvolání považováno za vyjádření účastníka. To však nezbavuje odvolací orgán povinnosti materiálně se s námitkami a návrhy odvolatele vypořádat, byly-li tyto učiněny před vydáním rozhodnutí o odvolání, aniž by před tím odvolací orgán možnost činit v řízení nové návrhy postupem dle § 36 správního řádu vyloučil. 3. Žalovaný v rámci odvolacího řízení naložil s doplněnou částí odvolání jako s vyjádřením účastníka řízení s tím, že reagoval výhradně na požadavek posouzení kvality stacionárního zdroje znečištění ovzduší, kterýžto s odkazem na vyjádření MěÚ Přeštice odmítl. Zcela ignoroval požadavek žalobkyně na potvrzení či změnu závazného stanoviska odboru životního prostředí Městského úřadu v Přešticích k zásahu do krajinného rázu a k zásahu do VKP – lokálního biocentra, které jsou součástí souhrnného vyjádření uvedeného MěÚ ze dne 18. 10. 2019, č. j. PR-OŽP-VOK/16898/2019. Tím žalovaný porušil ustanovení § 149 odst. 5 správního řádu a žalobkyni zásadně zkrátil na jejích právech, když cesta integrovaného odvolacího přezkumu je jedinou možností žalobkyně brojit proti závaznému stanovisku dotčeného orgánu. 4. Žalobkyně v průběhu správního řízení namítla, že záměr stanovení dobývacího prostoru je v rozporu s platným územním plánem obce Přestavlky. Tento obsahuje vzhledem k době pořízení vytyčení chráněného ložiskového území dle stavu do poloviny roku 2017. Navrhovaný dobývací prostor zasahuje mimo toto původní chráněné ložiskové území tak, jak je vyznačeno v územním plánu. OBÚ vypořádal tuto námitku odkazem na závazné stanovisko Krajského úřadu Plzeňského kraje ze dne 9. 9. 2019, č. j. PK-RR/3219/19, v jehož obsahu je konstatováno, že záměr umístění dobývacího prostoru je v souladu s územním plánem obce Přestavlky. Pokud Krajský úřad Plzeňského kraje uvedl, že záměr umístění dobývacího prostoru je v souladu s územním plánem obce Přestavlky, přičemž žalobkyně současně uvedla, že záměr v souladu není, bylo povinností OBÚ rozpor ve skutečnostech uvedených v závazném stanovisku a tvrzených účastníkem řízení objasnit. Krajský úřad byl zároveň podle § 96b odst. 3 stavebního zákona povinen stanovit podmínky uskutečnění záměru umístění dobývacího prostoru, přičemž tento chybně toliko odkázal na obsah jemu předložené projektové dokumentace bez toho, aby se jejím obsahem zabýval v kontextu provedení vlastního záměru a právě na bázi tohoto vyhodnocení sám autoritativně konkrétní podmínky uskutečnění záměru stanovil. Tím spíše pak byl takový postup závažný, když žalobkyně vznesla několik požadavků na změnu projektu umístění dobývacího prostoru (změna umístění deponie skrývky ornice, změna způsobu nakládání s důlními vodami), které byly na jednu stranu ze strany OBÚ odmítnuty jako v dané fázi irelevantní, na stranu druhou se staly bezpředmětnými v důsledku vágně formulované a věcně neuchopitelné podmínky jakési „quasizávaznosti“ stávající projektové dokumentace. 5. Závazným stanoviskem Ministerstva pro místní rozvoj ze dne 30. 3. 2020, č. j. MMR-12919/2020-81-1, bylo uvedené závazné stanovisko sice potvrzeno, avšak z obsahu tohoto aktu, stejně jako z obsahu napadeného rozhodnutí, nijak nevyplýval způsob vypořádání základní otázky, tedy rozporu umístění dobývacího prostoru s územním plánem obce Přestavlky. Žalobkyně nerozporovala, že hranice chráněného ložiskového území se vyznačí v územně plánovací dokumentaci, což v případě územního plánu nelze učinit jinak než cestou jeho změny. Změna územního plánu je však časově a zejména finančně náročný proces, ke kterému nemůže obec přistupovat výhradně na základě jediného požadavku. 6. Nic z toho, co uvedlo MMR ve svém potvrzujícím stanovisku a žalovaný ve svém rozhodnutí, nemění nic na tom, že tvrzení krajského úřadu o souladu umístění dobývacího prostoru s územním plánem obce Přestavlky bylo nepravdivé. V důsledku existence nezákonného a nepravdivého podkladu bylo nutno považovat za nezákonné rovněž napadené rozhodnutí, bylo-li na tomto podkladu založeno. Žalobkyně se k tomu pozastavila nad rozdílem ve striktnosti přístupu orgánu územního plánování v právě projednávané věci a ve věci kolaudace stavby rodinného domu v obci, která o asi 4 m2 přesáhla do plochy, jež není vedena jako zastavitelná. 7. Žalobkyně v řízení dále namítala, že dle § 10 horního zákona je povinností žadatele řešit již při stanovování dobývacího prostoru včas veškeré střety zájmů, a to především s cílem omezit nepříznivé vlivy na životní prostředí. Dle § 27 odst. 5 horního zákona je dále povinností žadatele projednat předem s dotčenými subjekty podmínky stanovení dobývacího prostoru. Osoba zúčastněná na řízení, ačkoli obdržela ze strany žalobkyně odůvodněný nesouhlas s návrhem dobývacího prostoru Soběkury, nevyvinula následně žádnou snahu o jednání s obcí, v jehož rámci by došlo k jakémukoli projednání záměru. Žalobkyně požadovala uložit osobě zúčastněné na řízení odstranění těchto nedostatků, neboť bez toho nelze v řízení o žádosti pokračovat. OBÚ požadavek na doplnění odmítl s tím, že střety zájmů musí být vyřešeny organizací až před případným následným řízením o povolení hornické činnosti. 8. Žalovaný tyto závěry OBÚ v rámci napadeného rozhodnutí potvrdil, avšak dopustil se ve své argumentaci stejných nezákonností jako OBÚ v rámci prvostupňového rozhodnutí. Žalovaný opakovaně odkázal na řízení o povolení hornické činnosti a věcně se námitkami nezabýval. 9. Žalobkyně setrvala na tom, že podle § 27 odst. 5 horního zákona má žadatel povinnost projednat předem s dotčenými subjekty nikoli podmínky povolení hornické činnosti, nýbrž podmínky stanovení dobývacího prostoru. Projednávání podmínek řešení střetu zájmů před zahájením vlastního dobývání je zcela samostatným procesem uvedeným v § 33 horního zákona, přičemž se tak přirozeně nelze tímto procesem zaštiťovat ve snaze zbavit se povinnosti již ve fázi stanovení dobývacího prostoru zabývat se náležitě vlivy dobývání. Žalovaný soustavně explicitně porušuje ustanovení § 25 odst. 1 in fine horního zákona, dle kterého se při stanovení dobývacího prostoru (nikoli při povolení hornické činnosti) vychází ze stanoveného chráněného ložiskového území a musí se přihlédnout i k dobývání sousedních ložisek a k vlivu dobývání. Odmítají-li se orgány báňské správy zabývat vlivy dobývání s odkazem na jejich řešení až ve fázi povolování hornické činnosti, odmítají zabývat se jedním ze zákonných