4 Ads 37/2004 — Nejvyšší správní soud

77 A 60/2021- 79 - text  13 77 A 60/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jaroslava Škopka a soudců JUDr. Ondřeje Szalonnáse a JUDr. Veroniky Burianové ve věci žalobce: M. S., bytem X, proti žalovanému: Krajský úřad Plzeňského kraje, se sídlem Škroupova 1760/18, 301 00 Plzeň, za účasti osob zúčastněných na řízení: 1) M. P., bytem X, 2) P. K., bytem X, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 3. 2021, č. j. PK-DSH/2460/21, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osobám zúčastněným na řízení se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: Předmět řízení 1. Žalobce se domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 3. 2021, č. j. PK-DSH/2460/21, sp. zn. ZN/1099/DSH/20 (dále jen „napadené rozhodnutí“). Tímto rozhodnutím žalovaný zamítl žalobcovo odvolání a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Nýřany ze dne 14. 2. 2020, č. j. OV-Mrá/5388/2020 (dále jen „rozhodnutí správního orgánu I. stupně“), jímž byla panu M. P. a paní P. K. podle § 129 odst. 3 a § 115 zákona č. 183/2006 Sb., zákon o územním plánování a stavebním řádu (dále jen „stavební zákon“) dodatečně povolena stavba rekreační chaty E X na pozemku st. p. č. X v k. ú. X. 2. Meritem projednávané věci je otázka, zda rozhodnutí o vyloučení z projednávání a rozhodování konkrétní věci úřední osoby v postavení vedoucího odboru určitého správního úřadu implikuje vyloučení všech úředních osob zařazených v tomto správním úřadu, respektive zda je možno za vyloučené úřední osoby v rámci konkrétního odboru správního úřadu určit oprávněnou úřední osobu zařazenou do jiného odboru téhož správního úřadu. Obsah žaloby 3. K procesnímu vývoji tohoto řízení soud pro přehlednost podotýká, že podání, kterým bylo řízení o žalobě zahájeno, bylo žalobcem soudu zasláno v rámci řízení vedeného u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 77 A 8/2021. V něm žalobce brojil proti nečinnosti správních orgánů, které podle jeho názoru měly projednat a rozhodnout jím podané odvolání proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně, neboť Krajský úřad Plzeňského kraje tak pro vyloučení úředních osob učinit nemohl. Tato nečinnostní žaloba však byla usnesením soudu ze dne 28. 4. 2021, č. j. 77 A 8/2021-57, odmítnuta pro neodstranění vad, neboť žalobce v žalobě označil celkem čtyři žalované krajské úřady a přes poučení soudu odmítl osobu žalovaného konkretizovat. Citované usnesení Krajského soudu v Plzni napadl žalobce kasační stížností, kterou však Nejvyšší správní soud zamítl svým rozsudkem ze dne 5. 4. 2022, č. j. 6 As 159/2021-30. 4. Jediným žalobním bodem, který žalobce proti napadenému rozhodnutí uplatnil, je jeho tvrzená nicotnost ve smyslu § 77 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), kterou navrhuje žalobce vyslovit rozsudkem podle § 76 odst. 2 s. ř. s. Žalobce tvrdí, že Odbor dopravy a silničního hospodářství žalovaného nebyl věcně příslušným, není totiž obecným stavebním úřadem podle § 13 odst. 1 písm. b) stavebního zákona, ale stavebním úřadem speciálním podle § 15 odst. 1 písm. c) stavebního zákona. Žalobce má za to, že předmět řízení nepodléhá zvláštním stavebním předpisům, řízení se vede dle obecného stavebního zákona, proto byl v prvním stupni příslušným správním orgánem odbor výstavby Městského úřadu Nýřany a ve druhém stupni je věcně příslušným obecný stavební úřad, kterým je odbor regionálního rozvoje žalovaného. 5. V doplnění žaloby ze dne 14. 5. 2021 žalobce uvedl, že tvrzení žalovaného o jeho příslušnosti k přezkoumání napadeného rozhodnutí nemá oporu v zákoně. Předmět řízení v daném případě nepodléhá řízení podle zvláštních stavebních předpisů, nýbrž podle stavebního zákona obecného. Z tohoto důvodu je k vydání rozhodnutí v prvním stupni příslušný odbor výstavby Městského úřadu Nýřany a k jeho přezkoumání je věcně příslušný obecný stavební úřad podle § 13 odst. 1 písm. b) stavebního zákona, kterým je odbor regionálního rozvoje žalovaného, ostatně je tak uvedeno i v poučení rozhodnutí správního orgánu I. stupně. Žalovaný by byl věcně příslušným správním orgánem k přezkoumání rozhodnutí správního orgánu I. stupně tehdy, kdyby předmět řízení, tj. stavba rekreační chaty, byl některou z věcí pozemních komunikací, což ovšem není. Vyjádření žalovaného 6. Žalovaný se s tvrzením žalobce neztotožňuje. Jako oprávněná úřední osoba k dalšímu řízení byla usnesením žalovaného ze dne 30. 9. 2015, č. j. KŘE/784/15, dle platné právní úpravy v dané době, určena Mgr. V. K., pracovnice Odboru dopravy a silničního hospodářství žalovaného. Dle § 14 odst. 3 správního řádu tehdy platilo, že představený úřední osoby, která je vyloučena, za ni neodkladně určí jinou úřední osobu, která není k vyloučenému ve vztahu podřízenosti. V případě, kdy takovou osobu určit nelze, předá správní orgán spis nadřízenému správnímu orgánu, který bude postupovat dle § 131 odst. 4 správního řádu. Ředitel žalovaného však shledal, že lze na krajském úřadě určit úřední osobu, která není ve vztahu podřízenosti k vyloučenému a která dané řízení může vést a rozhodnout v něm. 7. Otázkou, kdo by měl dané řízení vést po vyloučení vedoucího Odboru regionálního rozvoje žalovaného, se na základě podnětů v minulosti zabývalo i Ministerstvo pro místní rozvoj, a to ve svém sdělení ze dne 13. 6. 2016, č. j. MMR-43320/2015-83/3189. Ministerstvo pro místní rozvoj se konkrétně zabývalo otázkou, zda jsou dány podmínky k postupu ministerstva dle § 131 odst. 4 správního řádu a zda lze shledat, že došlo k vyloučení všech úředních osob zařazených do žalovaného, a žalovaný tak není z důvodu vyloučení všech úředních osob tohoto orgánu způsobilý věc projednat a rozhodnout. Ve sdělení přihlédlo i k rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 7. 2015, č. j. 30 A 37/2014-77. 8. Ministerstvo zjistilo, že pověřená pracovnice krajského úřadu Mgr. V. K. není ve vztahu služební podřízenosti k vedoucímu Odboru regionálního rozvoje, Ing. arch. M. M. Stejně tak vůči němu není ve vztahu podřízenosti dle § 69 odst. 2 písm. e) zákona č. 129/2000 Sb., o krajích (dále jen „krajské zřízení“), ani Mgr. J. L., ředitel žalovaného, který usnesením rozhodl o určení Mgr. V. K. jako oprávněné úřední osoby. Ministerstvo pro místní rozvoj došlo k závěru, že nejsou dány zákonné podmínky k postupu dle § 131 odst. 4 správního řádu, neboť nedošlo k vyloučení všech úředních osob zařazených do žalovaného, ale pouze Ing. arch. M. M., vedoucího Odboru regionálního rozvoje žalovaného, a úředních osob, které jsou mu služebně podřízeny. Ministerstvo pro místní rozvoj odkázalo na § 77 odst. 1 správního řádu, dle nějž je nicotné i rozhodnutí či usnesení, k jehož vydání nebyl správní orgán vůbec věcně příslušný; to neplatí, pokud jej vydal správní orgán nadřízený věcně příslušenému správnímu orgánu a § 14 odst. 4 správního řádu, dle nějž představený úřední osoby, která je vyloučena, za ni bezodkladně určí jinou úřední osobu, která není k vyloučenému ve vztahu podřízenosti. Ředitel žalovaného byl v dle § 94 odst. 2 krajského zřízení v podstavení představeného Ing. arch. M. M., vedoucího Odboru regionálního rozvoje žalovaného. Ministerstvo pro místní rozvoj uzavřelo, že neshledalo důvody k prohlášení nicotnosti usnesení, jímž byla určena Mgr. V. K. pověřenou úřední osobou k dalšímu řízení a rozhodnutí věci. 9. Žalovaný podotkl, že danou žalobní námitkou se následně zabýval i Krajský soud v Plzni v rozsudku ze dne 30. 8. 2017, č. j. 30 A 80/2016-114. V něm soud zprvu vyjádřil závaznost právního názoru vyjádřeného v rozsudku ze dne 31. 7. 2015, č. j. 30 A 37/2014-77. V posléze uvedeném rozsudku přitom soud došel k závěru, že je z projednávané věci vyloučen vedoucí Odboru regionálního rozvoje žalovaného, Ing. arch. M. M., a že zřejmě v rámci Krajského úřadu Plzeňského kraje nelze určit žádnou jinou oprávněnou úřední osobu, která by mu nebyla podřízena. 10. V rozsudku ze dne 30. 8. 2017, č. j. 30 A 80/2016-114, soud nicméně konstatoval, že v mezidobí od vydání jeho předchozího rozhodnutí došlo k učinění řady právních úkonů. Zejména ředitel žalovaného určil dne 30. 9. 2015 jako oprávněnou úřední osobu pověřenou k provádění úkonů správního orgánu Mgr. V. K., pracovnici Odboru dopravy a silničního hospodářství žalovaného. Soud předeslal, že odvolacím správním orgánem v projednávané věci je žalovaný jako celek, nikoli určitý odbor žalovaného. 11. Soud se ztotožnil s názorem žalobce, že má být postupováno podle § 131 odst. 4 správního řádu, konstatoval však, že ředitel žalovaného nalezl jiné řešení. K tomu soud uvedl, že s výjimkou vyloučených úředních osob se vedoucímu správního orgánu neklade žádná formální zábrana, aby prováděním úkonů správního orgánu v řízení pověřil kteroukoliv úřední osobu. Konstatoval, že soud nepředpokládal, že by k provádění úkonů správního orgánu v předmětném řízení mohla být u žalovaného k dispozici jiná vhodná úřední osoba a přestože se přiklonil k postupu dle § 131 odst. 4 správního řádu, kategori