1 As 62/2015 — Nejvyšší správní soud

77 A 97/2020- 109 - text  12 77 A 97/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaroslava Škopka a soudců JUDr. Veroniky Burianové a JUDr. Ondřeje Szalonnáse ve věci žalobkyně: Nej.cz s.r.o., Kaplanova 2252/8, 148 00 Praha 4, zastoupené Mgr. Petrem Hanykem, advokátem, Zborovská 619/49, 150 00 Praha 5, proti žalovanému: Krajský úřad Karlovarského kraje, Závodní 353/88, 360 06 Karlovy Vary, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 6. 2020, č.j. KK/278/SÚ/20-3, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: [I] Předmět řízení 1. Žalobou ze dne 24. 7. 2020, Krajskému soudu v Plzni (dále jen „soud“) doručenou téhož dne do datové schránky, se žalobkyně domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 6. 2020, č.j. KK/278/SÚ/20-3 (dále jen „napadené rozhodnutí“), a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Napadeným rozhodnutím bylo podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítnuto žalobkynino odvolání proti usnesení Městského úřadu Sokolov, odbor stavební a územního plánování (dále jen „stavební úřad“ nebo „správní orgán I. stupně“) ze dne 5. 3. 2020, č.j. MUSO/21778/2020/OSÚP/MAVO (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“). Stavební úřad rozhodl prvoinstančním rozhodnutím v řízení o vydání rozhodnutí o povolení výjimky z obecných požadavků na využívání území dle § 169 odst. 3 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“), ve spojení s § 24 odst. 1 vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „Vyhláška“), zahájeného k žádosti společnosti RETE internet, s. r. o. a týkajícího se nadzemního vedení elektronických komunikací v zastavěném území obce, podle § 28 odst. 1 správního řádu tak, že žalobkyně není účastníkem tohoto řízení. 2. Právní úprava obecných požadavků na využívání území je obsažena ve stavebním zákonu a Vyhlášce. Účastenství v řízení o výjimce z obecných požadavků na využívání území je upraveno správním řádem. [II] Žaloba 3. Žalobkyně nejprve popsala průběh řízení zakončeného napadeným rozhodnutím i v souvislosti s řízením o odstranění stavby zahájeným usnesením správního orgánu I. stupně ze dne 22. 10. 2018, č.j. MUSO/103773/2018/OSÚ/AMVO, resp. následně zahájeným řízením o dodatečném povolení stavby. 4. Žalobkyně tvrdila, že je vlastníkem podzemního vedení sítě elektronických komunikací v rámci města Habartov. Vedení sítě elektronických komunikací jde i přes pozemky, na nichž je provedena stavba, ve vztahu k níž vedl správní orgán I. stupně řízení o jejím odstranění, resp. dodatečném povolení, a předmětné řízení o povolení výjimky z obecných požadavků na využívání území. Dle § 102 zákona o elektronických komunikacích vzniklo k tomuto vedení sítě elektronických komunikací ochranné pásmo, které činí 1 m po stranách krajního vedení. Toto ochranné pásmo je nutno vykládat trojrozměrně, nikoliv dvojrozměrně, jak tvrdily správní orgány, neboť zákonem o elektronických komunikacích nebyl omezen výškový rozměr tohoto ochranného pásma. Dle žalobkyně bylo ochranné pásmo výškově neomezené (žalobkyně v této souvislosti poukázala na právní úpravu ochranného pásma pozemních komunikací dle § 30 odst. 2 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, které je výškově omezeno, a na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 12. 2018, č.j. 4 As 302/2018-55). Předmětná stavba tak zasahovala do ochranného pásma vedení sítě elektronických komunikací ve vlastnictví žalobkyně, což správní orgány nevzaly v potaz. Žalobkyně tímto zasahováním předmětné stavby do ochranného pásma sítě elektronických komunikací mohla být dotčena na svých právech a povinnostech. 5. Dále žalobkyně namítala, že žalovaný porušil zásadu zákonnosti, neboť za účastníka správního řízení považoval toho, jehož práva jsou přímo dotčena, ačkoliv § 27 odst. 2 správního řádu a § 28 odst. 1 téhož zákona považují za účastníka řízení toho, jehož práva a povinnosti mohou být přímo dotčena. 6. Žalobkyně dále poukázala na žalovaným citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 7. 2013, č.j. 8 As 8/2011-66, přičemž závěry plynoucí z tohoto rozsudku stran samostatné soudní přezkoumatelnosti rozhodnutí o výjimce z obecných požadavků na využívání území nedopadají dle žalobkyně na účastenství v řízení o povolení takové výjimky, neboť tato otázka se řídí § 27 a § 28 správního řádu. Na účastenství v řízení o povolení výjimky nemají závěry stran samostatné soudní přezkoumatelnosti rozhodnutí o povolení výjimky žádný vliv. 7. Žalobkyně rovněž odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 5. 2017, č.j. 6 As 267/2016-20, z něhož vyplývají obdobné závěry jako z citovaného rozsudku ve věci sp. zn. 8 As 8/2011. Dále z rozsudku ze dne 24. 5. 2017, č. j. 6 As 267/2016-20, dle žalobkyně vyplývá, že nedává žádný smysl, aby účastník řízení o povolení stavby nebyl účastníkem řízení o výjimce. Dle žalobkyně by bylo nelogické, aby účastník řízení o odstranění, resp. dodatečném povolení stavby nebyl účastníkem řízení (o povolení výjimky) týkajícího se shodné stavby, když tato řízení spolu velmi úzce souvisí a jsou mezi sebou vzájemně podmíněna. 8. Dle žalobkyně bylo tvrzení žalovaného, že prozatím nebyl stanoven okruh účastníků řízení v řízení o dodatečném povolení stavby stanoven a oznámen, v rozporu se sdělením stavebního úřadu ze dne 24. 10. 2018, č.j. MUSO/104619/2018/OSÚP/MAVO, kde správní orgán I. stupně uvedl, že v řízení o dodatečném povolení stavby „Optická síť pro přenos internetu“ Habartov I. etapa bude žalobkyně jeho účastníkem. [III] Vyjádření žalovaného k žalobě 9. Žalovaný se k žalobě vyjádřil v podání ze dne 13. 10. 2020, když primárně popsal dosavadní průběh řízení a rekapituloval žalobní námitky. Dále uvedl, že stran předmětné stavby nadzemního vedení elektronických komunikací v zastavěném území obce Habartov je přerušeno jak řízení o odstranění stavby, tak řízení o jejím dodatečném povolení. 10. Žalovaný tvrdil, že žalobkyně teprve v žalobě uvedla jako důvod jejího účastenství v řízení o povolení výjimky možnost přímého dotčení na jejích právech zásahem stavby do ochranného pásma vedení sítě elektronických komunikací. Žalovaný dále uvedl, že pojem přímého dotčení ve smyslu § 27 odst. 2 správního řádu je neurčitým právním pojmem (v té souvislosti odkázal na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 5. 2016, č.j. 1 As 35/2016-38, ze dne 30. 4. 2008, č.j. 1 As 16/2008-48, a ze dne 29. 6. 2011, č.j. 7 As 54/2011-91). Žalovaný při posuzování účastenství žalobkyně v řízení o povolení předmětné výjimky zvážil nejen přímé dotčení žalobkyniných práv jako vlastníka sousední stavby podzemního vedení elektronických komunikací včetně dotčení ochranného pásma elektronických komunikací, ale i potenciální dotčení žalobkyniných práv dle § 27 odst. 2 správního řádu, a vyloučil možnost přímého dotčení žalobkyniných práv povolováním výjimečného řešení využívání území umístěním vedení elektronických komunikací v zastavěném území obce nad zemí. 11. Žalovaný rovněž argumentoval ve vztahu k rozsahu ochranného pásma podzemního komunikačního vedení. Konkrétní výškové omezení ochranného pásma není v zákoně o elektronických komunikacích stanoveno, nicméně není ani postaveno na jisto, že ochranné pásmo je ve své výšce neomezené. Stavba nadzemního vedení sítě elektronických komunikací je vedena ve výšce 10 až 20 metrů, zatímco vedení ve vlastnictví žalobkyně je vedeno pod terénem. Žalobkyní odkazovaný příklad dle zákona o pozemních komunikacích nelze vztáhnout na projednávanou věc. 12. Závěrem žalovaný poté, co se zabýval předmětem řízení o povolení výjimky, uvedl, že v napadeném rozhodnutí neposuzoval účastenství žalobkyně v řízení o dodatečném povolení stavby. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl. [IV] Replika žalobkyně 13. Žalobkyně v replice ze dne 12. 11. 2020 konstatovala, že z úvah obsažených v napadeném rozhodnutí nebylo zřejmé, že by žalovaný vyhodnocoval možnost dotčení žalobkyniných práv. Chápání ochranného pásma plošně, nikoliv prostorově, bylo dle žalobkyně proti smyslu ochranného pásma. Dle žalobkyně je třeba ochranné pásmo považovat za trojrozměrné, není-li jeho výškový rozměr omezen. Dle žalobkyně, pokud by existoval záměr limitovat ochranné pásmo v jeho výšce, byla by taková skutečnost vyjádřena v právním předpisu. V zákoně o elektronických komunikacích však takové omezení obsaženo není. Navíc není jisté, zda budováním nových vedení nedojde k poškození stávajícího podzemního vedení, např. pohybem těžké techniky. Nelze dospět k tomu, že nebude dotčeno ochranné pásmo žalobkynina vedení elektronických komunikací z toho důvodu, že ochranné pásmo má být vymezeno pouze plošně. [V] Posouzení věci soudem 14. Řízení ve správním soudnictví je upraveno zákonem č. 150/2002 Sb.,