4 As 10/2012 — Nejvyšší správní soud

55 A 11/2023- 81 - text  34 55 A 11/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Alexandra Krysla a soudců Mgr. Jana Šmakala a Mgr. Jaroslavy Křivánkové ve věci žalobce: K. M. zastoupen advokátem JUDr. Dr. Miroslavem Zamiškou, sídlem Na Příkopě 583/15, Praha proti žalovanému: Krajský úřad Plzeňského kraje, odbor kultury, památkové péče a cestovního ruchu, sídlem Škroupova 1760/18, Plzeň o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 12. 2022, č.j. PK-KPP/4246/22, takto: I. Žaloba se z a m í t á. II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Napadené rozhodnutí 1. Žalobce se žalobou ze dne 21. 2. 2023, Krajskému soudu v Plzni (dále též jen „soud“) doručenou téhož dne, domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 12. 2022, č.j. PK-KPP/4246/22 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo zamítnuto žalobcovo odvolání proti rozhodnutí Městského úřadu H., odboru památkové péče, školství a kultury (dále jen „prvoinstanční orgán“ nebo „OPP H.“) ze dne 29. 9. 2022, č.j. MH/11792/2022 (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“ nebo „rozhodnutí OPP H.“), a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. Prvoinstančním rozhodnutím bylo dle § 44a odst. 3 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči (dále jen „zákon o památkové péči“) k žádosti žalobce vydáno závazné stanovisko, jímž bylo stanoveno, že příprava záměru výstavby 2 bytových domů dle projektové dokumentace (studie) s názvem „Novostavba 2 bytových domů na p. č. X., X“, kterou vypracoval Atelier U5 s.r.o., se sídlem K Zaječímu vrchu 904, 339 01 Klatovy IV, v srpnu 2022 na parc. č. X. v k. ú. X v Městské památkové zóně X prohlášené vyhláškou Ministerstva kultury ČR č. 476/1992 Sb. ze dne 10. září 1992, je nepřípustná. II. Žaloba 2. Žalobce žalobu rozdělil do několika částí. 3. V části žaloby označené jako „II. Žalobní námitky žalobce vycházející z odvolacích námitek“ uvedl následující. 4. Žalobce ve správním řízení vedoucím k vydání napadeného rozhodnutí uplatnil po vydání rozhodnutí OPP Horažďovice své odvolání, jehož obsahem byly ve zkratce mimo jiné tyto skutečnosti: 1) Soulad stavebního záměru žalobce s územním plánem města H., jehož regulativ je ve své podstatě rozhodnutím OPP H. negován; 2) Existence dřívějšího stanoviska i územně plánovací informace Městského úřadu H., kterou byla potvrzena možnost realizace stavebního záměru žalobce na předmětné nemovitosti, a schválení stavebního záměru ze strany města H.; 3) Vadnost a nedůvodnost závěrů OPP H. o nesouladu stavebního záměru s hodnotami městské památkové zóny X. 5. Žalobce dále uvedl, že pro přehlednost dodržuje výše uvedenou posloupnost odvolacích námitek uplatněných ve správním řízení i pro vymezení žalobních námitek uplatňovaných touto žalobou, neboť na jejich vypořádání žalovaným ilustruje, resp. dokládá, zkrácení svých práv postupem tohoto správního orgánu. 6. K „souladu stavebního záměru žalobce s územním plánem města H., jehož regulativ je ve své podstatě rozhodnutím OPP H. negován“ žalobce uvedl, že v první řadě je třeba konstatovat, že s touto námitkou žalobce uplatněnou již v první fázi správního řízení u OPP H. se prvoinstanční orgán ve svém rozhodnutí vůbec nevypořádal, když v rámci odůvodnění prvoinstančního rozhodnutí není namítaný soulad stavebního záměru žalobce s územním plánem města H. v korelaci s negativním závazným stanoviskem OPP H., resp. podkladem ve formě písemného vyjádření Národního památkového ústavu, jakkoliv hodnocen, resp. jakkoliv zdůvodněna přípustnost této odchylky ze strany správních orgánů památkové péče. Dle názoru žalobce tak OPP H., jakožto správní orgán prvního stupně, původně vůbec nedostál své povinnosti vyjádřit se ke všem, resp. vypořádat všechna, věcná vyjádření žalobce vztahující se k obsahu závazného stanoviska nebo směřující proti podkladům shromážděným správním orgánem na úseku památkové péče pro účely rozhodnutí ve věci závazného stanoviska. Žalobce tak má za to, že tímto postupem již OPP H. zatížil prvoinstanční rozhodnutí (závazné stanovisko) dílčí nepřezkoumatelností pro nedostatek důvodů. 7. Jelikož shodnou námitku následně žalobce uplatnil v rámci svého odvolání proti rozhodnutí OPP H., snažil se dle žalobce žalovaný následně tento nedostatek v postupu OPP H. zjevně překlenout v rámci napadeného rozhodnutí, když v jeho odůvodnění uvedl: „Městský úřad H., Odbor výstavby a územního plánování se vyjádřil pod č.j. MH/13937/2022 ze dne 07.10.2022 k obsahu odvolání. Zejména upozorňuje, že územně plánovací dokumentace nenahrazuje stanoviska dotčených orgánů ke konkrétnímu záměru s tím, že vymezení MPZ ve výrokové části územního plánu má upozornit vlastníky, investory a projektanty na nutnost projednání záměrů s dotčeným orgánem památkové péče. Na tuto skutečnost bylo upozorněno i v územně plánovací informaci č.j. MH/13443/2022 ze dne 27.09.2022, kde se uvádí, že do záměru a pozemku p.č. 96/1 zasahuje ochranné pásmo železnice, ochranné pásmo vlečky, území s archeologickými nálezy a MPZ.“ Vyjádření prvoinstančního orgánu k odvolání žalobce při postoupení spisu nadřízenému správnímu orgánu pro rozhodnutí o odvolání nicméně jistě nemůže jakkoliv nahradit dřívější opomenutí prvoinstančního orgánu řádně se vypořádat s veškerými skutečnostmi, resp. argumentací, účastníků řízení v rámci vlastního správního řízení a prvoinstančního rozhodnutí. Žalovaný v této souvislosti dále cituje z vyjádření OPP H. k odvolání žalobce: „Pověřený zmocněnec vlastníka, Ing. I. Š., ve svém odvolání uvádí, že „dle platného ÚP je řešený návrh v naprostém pořádku“. Městský úřad H., odbor památkové péče, školství a kultury si vyžádal informaci Městského úřadu H., odboru výstavby a územního plánování k ÚP H., který přikládá k tomuto dokumentu. Ve svém Sdělení ze dne 07. 10. 2022 Odbor výstavby a územního plánování sděluje, že „územně plánovací dokumentace nemá za úkol dle stavebního zákona posuzovat jednotlivé záměry vlastníka, ale vytvořit základní koncepci území. K posuzování konkrétních stavebních záměrů pak slouží územní rozhodování a stavební řízení. Dle stavebního zákona a jeho prováděcích vyhlášek k jednotlivým žádostem jsou nutné povinné podklady, kterým je např. stanovisko dotčeného orgánu památkové péče. Územně plánovací dokumentace stanoviska dotčených orgánů ke konkrétnímu záměru nenahrazuje.“ Žalovaný ve stejném duchu v odůvodnění napadeného rozhodnutí dále rozvíjí tuto argumentaci vlastní tezí, resp. hodnocením: „K námitce č. 1 odvolání KPP uvádí, že územní plán je základním nástrojem územního plánování, jehož cílem je vytvořit předpoklady pro výstavbu a pro udržitelný rozvoj konkrétního území (obce) spočívající ve vyváženém vztahu podmínek pro příznivé prostředí, pro hospodářský rozvoj a pro soudržnost společenství obyvatel území a který uspokojuje potřeby současné generace, aniž by ohrožoval podmínky života generací budoucích (viz § 18 stavebního zákona). Zařazení konkrétního pozemku do funkční plochy umožňující zástavbu však není automatickým důvodem předpokladu vydání rozhodnutí o umístění stavby či stavebního povolení nebo kladného závazného stanoviska orgánu státní památkové péče. Představuje toliko možnost zastavění pozemku, ovšem za předpokladu, že v konkrétním individuálním případě dojde ke splnění všech právní úpravou předvídaných podmínek, mezi něž patří také stanoviska dotčených orgánů státní správy včetně orgánu státní památkové péče. Územní plán a ochrana architektonického dědictví jakožto dva veřejné zájmy nejsou v obecné rovině v žádném hierarchickém vztahu (viz rozsudek Krajského soudu v Ostravě č.j. 22 A 10/2022 ze dne 22. 09. 2022). Městský úřad H., Odbor výstavby a územního plánování ve svém sdělení č.j. MH/13937/2022 ze dne 07. 10. 2022 uvedl, že územně plánovací dokumentace stanoviska dotčených orgánů ke konkrétnímu záměru nenahrazuje. V územně plánovací informaci ze dne 27. 09. 2022, kterou odvolatel argumentuje, bylo upozornění, že projektová dokumentace musí být v souladu se stanovisky dotčených orgánů s odkazem na odbor památkové péče. Neuplatnění připomínek ze strany NPÚ či příslušného dotčeného orgánu k předmětné nemovitosti při zpracování územně plánovací dokumentace neznamená nemožnost omezit vlastníka dotčeného pozemku ve vztahu ke konkrétnímu záměru. Ústavní soud v usnesení spis. zn. IV.ÚS 3548/17 z 10.04.2018 konstatoval, že: „Umožňuje-li územní plán výstavbu, neznamená to bez dalšího právní nárok na vydání správního úkonu o povolení umístění či dokonce realizace zamýšleného stavebního záměru.“. I z usnesení Ústavního soudu České republiky je naprosto zřejmé, že soulad záměru odvolatele s územním plánem neznamená automaticky jakýsi nárok na vydání kladného závazného stanoviska OPP.“ 8. Z uvedeného postupu a argumentace žalovaného však dle názoru žalobce vyplývá několik zásadních skutečností. 9. V první řadě je dle žalobce zřejmé, že až žalovaný (nejméně navenek, resp. vůči žalobci) se nějakým způsobem skutečně obsahově věnoval předmětné námitce žalobce.