1 As 9/2008 — Nejvyšší správní soud

55 A 15/2022- 43 - text  12 55 A 15/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Alexandra Krysla a soudců Mgr. Jana Šmakala a Mgr. Jaroslavy Křivánkové ve věci žalobkyně: T. L. N. zastoupena advokátem Mgr. Ing. Janem Klikem, Ph.D., sídlem Karlovarská 87/130, Plzeň proti žalované: Česká obchodní inspekce, ústřední inspektorát, sídlem Štěpánská 796/44, Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 11. 1. 2022, č.j. ČOI 4713/22/O100/Bal/Št, takto: I. Žaloba se z a m í t á. II. Žádný z účastníků řízení n e m á právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Napadené rozhodnutí 1. Žalobkyně se žalobou ze dne 9. 3. 2022, Krajskému soudu v Plzni (dále též jen „soud“) doručenou dne 10. 3. 2022, domáhala zrušení rozhodnutí žalované ze dne 11. 1. 2022, č.j. ČOI 4713/22/O100/Bal/Št (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo zamítnuto žalobkynino odvolání proti rozhodnutí České obchodní inspekce, Inspektorátu Plzeňského a Karlovarského (dále jen „prvoinstanční orgán“), ze dne 1. 10. 2021, č.j. ČOI 119034/21/2200 (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“), a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. Prvoinstančním rozhodnutím byla žalobkyně uznána vinnou z přestupku dle § 24 odst. 7 písm. d) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele (dále jen „zákon o ochraně spotřebitele“) pro porušení § 8 téhož zákona, za což jí byla uložena pokuta ve výši 80 000 Kč a propadnutí 249 ks výrobků, tj. padělků ve smyslu § 2 odst. 1 písm. n) bod 1. téhož zákona; současně byla žalobkyni uložena povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč. 2. Uvedeného přestupku se žalobkyně dopustila tím, že dne 26. 10. 2019 v provozovně „prodejní jednotka D 7“, tržnice Kostel II, Horní Folmava 43, 345 32, Česká Kubice, skladovala výrobky, které porušují některá práva duševního vlastnictví, konkrétně padělky ve smyslu § 2 odst. 1 písm. n) bod 1 zákona o ochraně spotřebitele, a to 249 ks výrobků: - 206 ks výrobků, na kterých byla neoprávněně užita ochranná známka Champion - č. zápisu 199784 (ÚP V-ČR) - 159 ks mikina, 24 ks tepláky, 18 ks triko a 5ks kraťasy - 43 ks výrobků, na kterých byla neoprávněně užita ochranná známka FILA - č. zápisu 448755 (WIPO-CZ) - 43ks mikina. 3. Eventuálně žalobkyně v žalobě navrhla, aby bylo rozhodnuto tak, že „uložená pokuta se snižuje“. II. Žaloba 4. Žalobkyně uvedla, že považuje napadené rozhodnutí spolu s prvoinstančním rozhodnutím za nezákonné a nesprávné. Skutkový stav, jak jej vyhodnotily správní orgány, nebyl zjištěn v důsledku neúplného dokazování správně a zákonně a tedy i na tomto stavu založené hodnocení věci bylo provedeno nesprávně, nezákonně a v neprospěch žalobkyně. Žalobkyně není odpovědnou osobou za skladování výrobků, které porušují některá práva duševního vlastnictví („padělky“), v cizím uzavřeném objektu ozn. jako „D7“, ke kterému nemá žádný vztah, ani není odpovědna za jednání jiné osoby, jak je argumentováno v dalších bodech. Kromě již její argumentace uvedené zejména v odvolání proti prvoinstančnímu rozhodnutí a na kterou odkazuje, reaguje dále tímto na argumentaci žalované uvedenou v napadeném rozhodnutí. 5. Žalobkyně konstatovala, že nezpochybňuje, že byly zjištěny padělky podle uvedené specifikace v napadeném rozhodnutí v neobsazeném prodejním objektu D7 (není nikomu pronajat), na tržnici Kostel II, Horní Folmava 43, 345 32, Česká Kubice (dále též jen „tržnice“). Pokud žalovaná uvádí (na s. 4 posl. odst.), že z celkového množství padělků nalezených příslušníky Celního úřadu pro Plzeňský kraj (dále též jen „celní úřad“) v této jednotce (1 254 ks dne 26. 10. 2019 nebo 2 440 ks dne 9. 6. 2019) bylo předáno 249 ks České obchodní inspekci k dalšímu řízení, tak je nejasné, proč bylo předáno zrovna takové množství (počet kusů), když od zjištěného množství padělků se odvíjí závažnost přestupku a výše vyměřené pokuty, samozřejmě za předpokladu prokázání odpovědnosti za spáchané v zákoně popsané přestupkové jednání (viz bod 6. odvolání). 6. Žalobkyně dále uvedla, že odkazuje na prováděný monitoring na tržnici (celkem ve 3 případech), a to dne 9. 6. 2019, kdy měl být p. V. K. N., manžel žalobkyně, hlídkou celního úřadu kontrolován v objektu D7 a mělo zde být zadrženo 2 440 ks padělků. Dále je zmiňován monitoring prováděný týmž orgánem dne 22. 9. 2019, kdy opět byla zjištěna přítomnost uvedené osoby (nikoliv žalobkyně) v uvedeném objektu, a naposled dne 26. 10. 2019 došlo k zjištění jeho přítomnosti v objektu D7 spolu se zadržením padělků v počtu 1 254 ks, když celní úřad konstatuje, že ohledně manipulace s padělky touto osobou nemůže poskytnout relevantní informace. Je otázkou, z jakého důvodu tedy nedošlo k vznesení obvinění vůči žalobkyni při zjištění padělků v daném objektu již po provedeném monitoringu dne 9. 6. 2019, a byly prováděny v delších časových intervalech další 2 monitoringy v podstatě se stejným zjištěním, tj. že se p. V. K. N. nacházel v objektu D7, ale nikdy nebylo jednoznačně prokázáno, že by zbožím z tohoto objektu zásoboval provozovny žalobkyně E4 a E5 na tržnici. Pokud měl manipulovat s několika kusy oděvu v provozovně žalobkyně, jak uvádí hlídka celního úřadu při prvním monitoringu, tak žalobkyně nepopírá, že jí náhodně, občasně a krátkodobě vypomohl, ale manželé rozhodně spolu formálně ani fakticky nepodnikali a nespolupracovali při prodejní činnosti. 7. Dle žalobkyně považuje žalovaná všechna vyjádření pana V. K. N., která učinil před správním orgánem, za nevěrohodná a účelová, na s. 5. a 6. napadeného rozhodnutí zevrubně rozebírá, z jakých důvodů došla k tomuto hodnocení. Ovšem zásadní pro celou věc je to, zda lze mít za prokázaný vztah mezi padělky skladovanými v objektu D7 a žalobkyní a její prodejní činností, tj. zda osobně či prostřednictvím další osoby (svého manžela) skladovala tyto padělky v tomto objektu, jak je jí kladeno za vinu. Odvolací správní orgán - žalovaná považuje vztah mezi provozovnou D7 a provozovnami E4 a E5 provozovanými žalobkyní za bezpečně prokázaný bez důvodných pochybností. S tímto závěrem se žalobkyně zásadně neztotožňuje, považuje ho naopak za ryze spekulativní a neprokázaný. Lze zobecnit, že veškeré jednání p. V. K. N. vzhledem k objektu D7 a zjištěním padělků zde stíhá pouze a jen jeho osobu. Spojitost mezi těmito padělky a žalobkyní vyvozují správní orgány pouze ze skutečnosti, že se jedná o manžela žalobkyně, která podnikala na jiném místě na tržnici. Nejsou žádné další přímé či nepřímé důkazy, které by žalobkyni z přestupkového jednání usvědčovaly. 8. Podstatnou skutečností je dle žalobkyně ovšem i to, že v provozovnách obviněné nebyla provedena kontrola, tj. pokud měl kontrolní orgán za to, že žalobkyně má vztah k nalezeným padělkům v objektu D7, mohl tuto kontrolu provést a jednoznačně usvědčit žalobkyni, pokud by zde v její provozovně E4 a E5 byla nalezena část těchto padělků z uvedeného objektu nebo jen některé. Je irelevantní, zda p. V. K. N. souhlasil před celním úřadem se zničením zboží – padělků, stejně tak zda objekt D7 zamykal či nikoliv (ve vyjádření provozovatele tržnice je uvedeno, že objekt D7 byl volně přístupný), jedná se čistě o zjištění aktivit výlučně jeho osoby. Jeho vyjádření před kontrolním orgánem mohla být ovlivněna strachem z postihu jeho samého. Jeho znalosti českého jazyka nikdo neprověřoval, český jazyk ovládá pouze na nejzákladnější úrovni, není podnikatelem. V den kontroly byl údajně kontrolním orgánem poučen a seznámen se zaměřením kontroly a tlumočníka nežádal – v podstatě nevěděl, o co se jedná a otázkám nemohl rozumět, z důvodu obav z problémů s kontrolním orgánem podepsal vše, co mu bylo předloženo, podrobněji viz bod 7. odvolání. Řádně mu bylo tlumočeno až při ústním jednání konaném u prvoinstančního orgánu 28. 5. 2021. 9. Žalobkyně dále uvedla, že hodnocení žalované uvedené na s. 6 posl. odst. dole není přiléhavé ani ve smyslu odkazu na § 22 odst. 2 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“), neboť v tomto případě manžel žalobkyně není osobou, jejíž jednání by bylo přičitatelné podnikající fyzické osobě a nenaplňuje definici takové osoby uvedené v § 22 odst. 2 uvedeného zákona, nelze hovořit o jeho soustavné a trvalé výpomoci svojí manželce v podnikatelské činnosti či o společném podnikání, ani tato pomoc a její rozsah nebyl prokázán. Tuto argumentaci prvoinstanční orgán neuplatnil, objevuje se až v napadeném rozhodnutí žalované. 10. Žalobkyně též napadla výši uložené pokuty, když má za to, že vzhledem ke všem doloženým podkladům prokazujícím její ekonomické a osobní poměry je nepřiměřeně vysoká a přísná, též viz bod 9. odvolání. Navrhuje tedy její snížení ve smyslu § 78 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s.ř.s.“) na základě zjištěného skutkového stavu. K prokázání ekonomických a osobních poměrů žalobkyně odkazuje na: - daňové přiznání za rok 2018 a 2019 (doloženy do správ. spisu), ze kterého vyplývá, že její příjmy z podnikání byly i v době před