55 A 61/2022

Žalobkyně se žalobou ze dne 16. 10. 2022, podanou původně společně s paní E. K., bytem Z., domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 8. 2022, č.j. PK-RR/2924/22 (dále též jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo zamítnuto odvolání žalobkyně a paní E. K. proti rozhodnutí Městského úřadu Stod ze dne 25. 2. 2022, č.j. 251/22/OV (dále též jen „prvoinstanční rozhodnutí“) a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. Prvoinstančním rozhodnutí byla pro stavebníky G. G. a R. G., oba bytem Ch., k jejich žádosti dodatečně povolena stavba „Rodinný dvojdům, vodovodní a kanalizační přípojka, akumulační jímky na dešťovou vodu, Ch.“ na pozemcích parc. č. X., XA. a XB. v katastrálním území Ch. Žalobkyně, původně společně s paní E. K., požadovala též zrušení prvoinstančního rozhodnutí.

Usnesením Krajského soudu v Plzni (dále též jen „soud“) ze dne 22. 11. 2022, č.j. 55 A 61/2022-111, byla pod bodem I. výroku žaloba ve vztahu k paní E. K. odmítnuta. Soud proto v řízení o žalobě pokračoval pouze vůči žalobkyni M. K.

Žalobkyně uvedla, že má za to, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, skutkový stav, ze kterého žalovaný vychází, nemá oporu ve spise a rozhodnutí je též věcně nesprávné, neboť byla porušena ustanovení o řízení před správním orgánem, a rozhodnutí je nezákonné pro rozpor s obecně závaznými právními předpisy.

Dle žalobkyně došlo v řízení k závažným vadám, které měly vliv na rozhodnutí ve věci. Vydáním napadeného rozhodnutí byla porušena jedna ze základních zásad správního práva procesního, a to zásada procesní rovnosti a nestrannosti postupu správních orgánů, jež je vyjádřena v § 7 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“). Podle předmětného ustanovení mají dotčené osoby při uplatňování svých procesních práv rovné postavení, přičemž správní orgán má vůči dotčeným osobám postupovat nestranně. Jak vyplyne z textu dále, žalobkyně se domnívá, že stavební úřad zatížil řízení podstatnou vadou, která vedla k nesprávnému rozhodnutí ve věci, kdy byla tímto postupem porušena základní práva žalobkyně jako účastníka řízení a zásady správního řízení, přitom rozhodnutí krajského úřadu tuto vadu neodstranilo, a naopak se s ní ztotožnilo. Napadené rozhodnutí je nezákonné a nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů a řízení, která předcházela vydání napadeného rozhodnutí, jsou zatížena takovými vadami, které musí vést i ke zrušení rozhodnutí z nich vzešlých (rozhodnutí Městského úřadu Stod).

Žalobkyně dále namítala, že žalovaný se ztotožnil s rozhodnutím, ve kterém se správní orgán řádně nebo vůbec nevypořádal s navrženými důkazními prostředky, které mnohdy nevzal ani v potaz, čímž došlo v řízení k závažné procesní vadě. Kdyby byl daný důkaz proveden, došel by žalovaný k závěru, že rozhodnutí vydané Městským úřadem Stod není v souladu s hmotným právem, toto rozhodnutí by nepotvrdil a odvolání by nezamítl.

V části žaloby uvozené slovy „K odůvodnění rozhodnutí - umístění přípojek“ žalobkyně uvedla, že na straně 5 napadaného rozhodnutí žalovaný v souvislosti s kontrolní prohlídkou stavebního úřadu (provedena dne 6. 4. 2021) uvedl, že „kanalizační a vodovodní přípojky jsou umístěny v souladu s koordinační situací z 4/2020 a z 5/2021“ s tím, že umístění připojení nedoznalo žádných změn. Následně však v odůvodnění rozhodnutí krajský úřad uvedl, že stavebník měl nicméně k výzvě stavebního úřadu ze dne 13. 4. 2021 mimo jiné „upravit koordinační situaci - … vzdálenosti vodoměmých a revizních šachet…“. Na straně 6 rozhodnutí žalovaný k rozhodnutí stavebního úřadu uvedl, že „umístění přípojek a akumulačních objektů je zakresleno v koordinační situaci z 4/2020 a z 5/2021“ jako dovětek do závorky uvedl, že „umístění přípojek nebylo dotčeno žádnou změnou“. Žalobkyně připomíná, že stavební úřad ve svém rozhodnutí (strana 1) uvedl, že vodovodní přípojky jsou již umístěny v rozporu s původním povolením. Pomine-li žalobkyně, že tyto přípojky byly umístěny v době, kdy probíhalo řízení o dodatečném povolení mimo jiné i této stavby (a stavební úřad nikterak stavebníka za tuto činnost nesankcionoval - oproti předcházejícím dnes již zrušeným rozhodnutím stavební úřad pouze uvedl, že přípojky jsou již umístěny, v již zrušeném rozhodnutí je uvedeno, že ještě nejsou umístěny), nemůže již pominout, že na straně 2 stejného rozhodnutí je uvedeno, že „stavba bude upravena a dokončena dle projektové dokumentace, kterou vypracoval P. B. v 05/2021 ... a dle situace předložené dne 8. 12. 2021“. Není tedy pravdou, že umístění přípojek nebylo dotčeno žádnou změnou. Žalobkyně odkazuje na různá „zakreslení“ umístění přípojek v nepřeberném množství stavebníkem předkládaných koordinačních situací a na výzvy stavebního úřadu, které jsou součástí spisu vedeného v této věci. Žalobkyně napadá rozhodnutí v této části odůvodnění, neboť žalovaný používá protichůdná tvrzení. Přiznává sice, že stavební úřad vyzýval stavebníka, ale tuto výzvu již nevztahuje k umístění přípojek, přitom změní-li se vzdálenosti rodinného dvojdomu, pak se zákonitě změní i vzdálenosti přípojek, žalovaný si tak své tvrzení fakticky sám vzápětí vyvrátil.

V části žaloby uvozené slovy „Nevypořádání se s navrženými důkazy žalobkyně“ žalobkyně konstatovala, že žalovaný na straně 5 odůvodnění rozhodnutí uvádí, že dne 4. 11. 2021 svolal stavební úřad nové ohledání na místě. Dále uvádí, že obsahem protokolu z tohoto ohledání jsou vlastní zjištění stavebního úřadu a vyjádření účastníků. Dále uvádí, že stavební úřad k protokolu přiložil černobílé fotografie pořízené M. K. k doplnění jejích tvrzení. Žalobkyně namítá, že fotografie nesloužily k doplnění jejího tvrzení, ale byly navrženy jako důkaz, a jak bude dále v textu uvedeno, stavební úřad ani krajský úřad se s tímto důkazem řádně nevypořádal. Na straně 8 odůvodnění rozhodnutí žalovaný uvedl, že při ohledání na místě stavební úřad zejména ověří, zda dokumentace skutečného provedení odpovídá zjištěním kontrolní prohlídky. Taková zjištění jsou primárním důkazním prostředkem při posouzení žádosti. Provedené důkazy musí mít oporu v podkladech založených ve spise. Stavební úřad dále uvede správní úvahu a zdůvodnění, proč je dodatečně povolovaná stavba v souladu s veřejnými zájmy a aplikovanými právními předpisy. Závěry stavebního úřadu musí být srozumitelné a musí vycházet z provedeného dokazování a zjištěných okolností případu dohledatelných v příslušném správním spise. Na straně 9 odůvodnění rozhodnutí pak žalovaný uvedl: „Stavební úřad provedl na místě stavby nové povinné ohledání, při kterém zejména ověřil dokumentaci skutečného provedení s faktickým stavem. Vše zapsal do protokolu, který je součástí předmětného spisu. Přítomní účastníci neměli výhrad k provedení ohledání na místě ani postupu stavebního úřadu při zjišťování skutkových okolností.“ Žalobkyně upozorňuje, že v navazující větě za touto citací žalovaný uvádí: „Při ohledání na místě byla vznesena námitka podjatosti pověřené úřední osoby stavebního úřadu, P. B., provádějící zápis do protokolu. O námitce podjatosti pověřené úřední osoby, P. B., bylo rozhodnuto usnesením podle § 14 odst. 1 správního řádu již v roce 2018. Usnesení je pravomocné a platné.“ Žalobkyně především nemůže souhlasit s tím, že k námitce podjatosti vznesené dne 4. 11. 2021 lze vztáhnout usnesení z roku 2018. Vůči P. B. byla vznesena námitka podjatosti dne 29. 9. 2021 při nahlížení do spisu a následně písemností ze dne 27. 10. 2021, ve které bylo žalobkyní zdůrazněno, že institut vyloučení pracovníka správního orgánu pro podjatost z projednávání a rozhodování určité věci slouží k zajištění objektivity správního řízení a je praktickým vyjádřením zásady zákonnosti řízení. K námitce ze dne 29. 9. 2021 vyhotovil stavební úřad až dne 29. 11. 2021 Sdělení (viz č.j. OV/3146/21), vyřizujícím i podepisujícím je P. B., tzn. osoba, vůči níž byla v tento okamžik vznesena již 2 x námitka podjatosti. Ve sdělení P. B. uvedla, že s námitkou, která byla vznesena do protokolu dne 29. 9. 2021 při nahlížení do spisu spis. zn. OV/17/2117, by se stavební úřad vypořádal v rozhodnutí, které bude stavební úřad vydávat. Pod bodem 4) sdělení dokonce P. B. uvedla, že „nic úmyslně nezatajila. Je si vědoma toho, že nedošlo k žádným novým skutečnostem ohledně její podjatosti…“. Žalobkyně setrvává i v rámci této žaloby na své námitce a tou je, že P. B. je stále osobou podjatou, ostatně to, jakým způsobem vedla dále řízení, včetně toho, že sdělení bylo sepsáno až poté, co byla vznesena fakticky třetí námitka podjatosti (na základě více než „nestandardního“ jednání P. B. při ohledání na místě), je toho důkazem. Žalobkyně se domnívá, že o námitce podjatosti by v žádném případě neměla rozhodovat osoba, vůči níž je tato námitka vznesena. Vrátí-li se žalobkyně k větě „přítomní účastníci neměli výhrad k provedení ohledání na místě ani postupu stavebního úřadu při zjišťování skutkových okolností“, pak již v samotném odůvodnění rozhodnutí si ji žalovaný v podstatě sám vyvrátil větou následující (ohledně námitky podjatosti P. B.). Tvrzení žalovaného se však nezakládá na pravdě nejen, co se námitky podjatosti týče (nezakládá se tudíž ani na důkazech založených ve spise ani na obsahu protokolu). Žalobkyně v průběhu místního šetření vznesla množství námitek, které jsou obsahem tohoto protokolu i jeho opisu, kde na straně 2 je uvedeno (jedná se o citaci, chyby nejsou z titulu přepisu žalobkyně): „p. K. 1. SÚ na místě provedl měření vzdáleností šachet. Následně provedl měření vzdál. RD dvojdomu od zdi, která je umístěna na pozemku parc.č. XC. (žalobkyně podotýká, že se jedná o pozemek v jejím vlastnictví). V rámci měření zjistil jednu nepřesnost. Paní M.K. vítá, že došlo k přeměření vzdálenosti, avšak SÚ při měření neakceptoval zaměřenou hranici, včetně vytyčovacích bodů, které provedla k tomu oprávněná osoba, tzn. geodet. Měření proběhlo nepřesně, přesto byl zjištěn rozdíl oproti měření, které SÚ provedl v rámci kontr. prohlídky dne - viz spis bez účasti dot. osoby. Paní M.K. namítá, že pro určení vzdál. rod. dvojdomu a šachet od hranic pozemků nestačí měření metrem, byť je provedl SÚ a navíc nesprávně, ale zaměřit skut. vzdálenosti RD a šachet musí provést geodet. A tato povinnost by měla SÚ uložena stavebníkovi, neboť jak vyplývá ze stavebníkem předložených KOO situací (KOO = koordinační situace), stavebník opakovaně mění vzdálenosti. Na důkaz paní M.K. předkládá KOO situace, které byly stavebníkem předkládány … Paní M.K. dále namítá, že SÚ odmítl změřit výšku původního a upraveného terénu … Paní M.K. dále namítá, že opakovaně namítala a doložila vlastní fotodokum., neboť SÚ je (má být ji) odmítl provést, že ter. úpravy v sobě obsahují nebezpečný odpad. …“ (námitky citovány příkladmo, důkazy předložené žalobkyní mají být nedílnou součástí protokolu).

V souladu s výše uvedeným žalobkyně napadá odůvodnění rozhodnutí krajského úřadu, neboť jeho tvrzení, že „přítomní účastníci neměli výhrad k provedení ohledání na místě ani postupu stavebního úřadu při zjišťování skutkových okolností“, se nezakládá na pravdě a již úvodní citace je důkazem toho, že žalobkyně měla zásadní výhrady k provedení ohledání na místě. Žalobkyně připomíná, že ve svém odvolání mimo jiné uvedla, že „stavebník vědomě uvádí nepravdu a podjatá úřední osoba vědomě nevypořádá nezpochybnitelné důkazy (fotodokumentace) a také odmítá dotčenou osobou navržené důkazy provést - typicky sondy nebo odkrytí terénu, a to dokonce i v případě, kdy dotčená osoba nabízí odkrytí terénu na své části pozemku - tzn. tam, kde se stavebník nemůže odkrytí aktivně bránit!!!!!“. Žalovaný se ztotožnil s tím, že stavební úřad namísto provedení navrhovaného důkazu k této námitce uvedl, že „vlastník pozemku parc.č. XC. neprokázal, že by na jeho pozemku stavebník provedl nepovolené terénní úpravy…“. Žalobkyně však doložila při ohledání na místě fotodokumentaci, kterou označila za důkaz a ze které je patrno, co stavebník na pozemek zavezl a také jaké výše dosahují terénní úpravy. Žalobkyně také nechá opětovně označit hraniční body geodetem (neboť ji k tomu stavební úřad i žalovaný v jiném řízení nabádal). Žalobkyně připomíná, že v projektové dokumentaci k „opěrné zdi“ (viz též dále v textu), která sice není předmětem dodatečného povolení stavby rodinného dvojdomu, ale úzce s ním souvisí, neboť opěrná zeď má vliv na samotnou statiku stavby rodinného dvojdomu (viz projektová dokumentace a vyjádření statika k dodatečně povolované stavbě rodinného dvojdomu), stavebník uvedl rozdíl mezi původním a upraveným terénem. Toto rozhodnutí bylo předmětem řízení před žalovaným a vydáno stavebním úřadem, oběma správním orgánům je tedy z jejich vlastní úřední činnosti známo, jaké výše tyto terénní úpravy dosahují a že podléhají opatření stavebního úřadu (tzn., že již dávno mělo být zahájeno řízení o jejich odstranění). Samozřejmě výši provedených terénních úprav bylo možno ověřit při ohledání na místě - SÚ ovšem odmítl změřit výšku původního a upraveného terénu (viz opis protokolu z ohledání na místě str. 2). Žalovaný ani stavební úřad nerespektovali v terénu označenou hranici, přestože tato byla nově označena (poté, co vytyčovací body stavebník úmyslně zničil) k tomu certifikovanou osobou (protokol geodetických prací byl mimo jiné předložen žalobkyní při ohledání na místě a označen žalobkyní za důkaz, viz strana 3 opisu protokolu, má být tedy nedílnou součástí protokolu i spisu), a zcela proti logice a právu tvrdí, že průběh hranice mezi pozemkem žalobkyně a stavebníkem odpovídá zjištěním na základě pochybného přeměřování podjatou osobou s necertifikovaným metrem, které navíc neodpovídá „přeměřování“ z předcházející kontrolní prohlídky (provedena dne 6. 4. 2021 stejnou podjatou osobou). Podle žalobkyně není stavební úřad oprávněn provádět geodetická měření ani nemá certifikovaná měřidla, může si sice vlastním měřením ověřit vzdálenosti, ale toto měření není důkazem, že je takto zjištěná vzdálenost „nad měření geodeta“. Stavební úřad měl povinnost zjistit skutečný stav věci v souladu s § 3 správního řádu. Tento stav může být zjištěn jedině ze zaměření skutečného provedení stavby, které by zpracovala úředně oprávněná osoba - zeměměřický inženýr (geodet). Jak se má žalobkyně bránit, když žalovaný potažmo stavební úřad zcela nedůvodně nerespektují hranice v terénu a ignorují žalobkyní navržený důkaz? Žalovaný se ztotožnil s tím, že stavební úřad přeměřoval hranici necertifikovaným metrem a na základě tohoto nepřesného měření, které navíc bylo v rozporu s jeho předcházejícím přeměřováním, „vyvrací“ důkaz, resp. zaměření certifikovanou osobou (geodetem). Žalobkyně připomíná, že stavební úřad v rámci řízení na základě nepřesného přeměřování dokonce vyzýval k úpravě vzdáleností, a takovou praxi lze stěží označit za řádné vypořádání důkazu - ověření vzdáleností rodinného dvojdomu od hranice s pozemkem žalobkyně, viz výzva ze dne 11. 11. 2021, č.j. 3186/21/OV, kterou byl stavebník vyzván, aby „předloženou žádost doplnil o tyto údaje a podklady: 1. Upravit v koordinační situaci (výkres C.2) vzdálenost rodinného dvojdomu od hranice s pozemkem parc. č. XC. (severní strana) dle faktického stavu“. Dále výzvou ze dne 15. 11. 2021, č.j. 3206/21/OV, byl stavebník vyzván k úpravě vzdálenosti v souvislosti s Požárně bezpečnostním řešení stavby z 06/2021. K úpravě vzdálenosti byl stavebník vyzván také výzvou č.j. 1004/21/OV ze dne 13. 4. 2021. Žalobkyně odkazuje na tyto výzvy, neboť je přesvědčena, že výzvy byly nezákonné, stavební úřad fakticky „naváděl“ stavebníka k tomu, aby „upravil“ vzdálenosti dle faktického stavu, ale nikdy faktický stav ve skutečnosti neznal ani neověřil. Faktický stav nelze zjistit přeměřováním necertifikovaným metrem, ale jedině zaměřením, které by provedla certifikovaná osoba, a tou stavebník, stavební úřad ani žalovaný (krajský úřad) není. Žalovaný v odůvodnění rozhodnutí na straně 14 uvedl, že „odstupy rodinného domu jsou uvedeny v poslední platné koordinační situaci doložené na stavební úřad 8. 12. 2021 a korespondují s vlastním zjištěním stavebního úřadu při ohledání na místě dne 4. 11. 2021“. Žalobkyně nezpochybňuje, že tyto odstupy korespondují se zjištěním stavebního úřadu, ale zpochybňuje, že tato zjištění jsou v souladu se zákonem. Stavební úřad „přeměřoval“ vzdálenosti 2 x v průběhu několika měsíců, ale vždy dospěl k rozdílné vzdálenosti, a navíc při přeměřování v rámci ohledání na místě nerespektoval hranice pozemků žalobkyně. Taková správní praxe je nepřijatelná, stavební úřad nemá ve spise žádný důkaz, který by dokazoval, že vzdálenost uvedená v jeho posledním rozhodnutí je faktická, a žalovaný rovněž. Jediným důkazem, který dokazuje průběh hranice, je tak žalobkyní doložený výstup geodeta a fyzické označení hraničních bodů, ty však žalovaný ani stavební úřad zcela neodůvodněně nerespektují. Odůvodnění žalobkyně je v rozporu se zákonem.

K žalobkyní předložené fotodokumentaci ve vztahu k provedeným terénním úpravám obsahujícím v sobě i nebezpečný odpad a přesahujícím na pozemek ve vlastnictví žalobkyně (v důsledku nerespektování hranic pozemků ze strany stavebníka, ale bohužel i ze strany stavebního a krajského úřadu /žalovaného/), žalobkyně uvádí, že tato fotodokumentace byla předložena a označena za důkaz při ohledání na místě (nebyla tudíž pouze součástí odvolání, jak tvrdí žalovaný, přitom část této fotodokumentace byla veřejně dostupná, viz snímky z www.mapy.cz), žalovaný na straně 15 napadaného rozhodnutí uvedl, že „fotografie předkládané jako součást odvolání postrádají relevantnosti, neboť v povolovacím řízení platí tzv. koncentrace řízení“. Žalobkyně se domnívá, že fotografie přiložené k odvolání rozhodně nepostrádají nic ze své relevantnosti, tyto fotografie byly žalobkyní k odvolání doloženy především proto, že je jí z „praxe“ stavebního úřadu známo, že nepředkládá odvolacímu orgánu celý spis! Žalobkyně však dodržela zásadu koncentrace - předložila fotodokumentaci nejen při ohledání na místě (obdobná fotodokumentace byla mimo jiné též součástí námitky podjatosti P. B., odkazuje na ni i „Zápis o nahlížení do spisu“ ze dne 29. 9. 2021), ale také jako součást předešlých námitek, resp. v odvoláních, na základě kterých došlo ke zrušení předchozích vadných rozhodnutí o dodatečném povolení stavby rodinného dvojdomu. Tato odvolání byla a jsou součástí spisu, ještě před ohledáním na místě, stavební úřad je tudíž měl k dispozici. Žalobkyně k odvolání rovněž předložila fotografie koordinační situace a skutečné realizace rodinného dvojdomu, ani v tomto případě nelze pochybovat o tom, že by nebyla dodržena zásada koncentrace, neboť se jedná o fotografie pořízené z projektové dokumentace stavebníka, a ta byla součástí spisu ještě dříve, než proběhlo ohledání na místě. Žalobkyní navržený důkaz, resp. část z fotodokumentace v příloze k aktuálnímu odvolání, je tedy relevantní, neboť tato fotodokumentace (sice černobílá) byla předložena a označena za důkaz již při ohledání na místě a vztahovala se k námitce ohledně terénních úprav obsahujících v sobě nebezpečný odpad (viz strana 2 opisu protokolu). Žalobkyně připomíná, že na pozemku (a to i pozemku žalobkyně) byly provedeny „terénní“ úpravy přesahující výšku 2 metrů, až na těchto úpravách byla umístěna dodatečně povolovaná stavba rodinného dvojdomu a nyní na něm má být provedena ještě stavba akumulačních nádrží. V opisu protokolu na straně 2 je rovněž uvedeno, že nebyl proveden další navrhovaný důkaz, a to provedení skrývky alespoň na pozemku, který je ve vlastnictví žalobkyně, neboť stavebník tím, že nerespektoval hranice, navezl odpad a provedl „terénní“ úpravy i na pozemku žalobkyně (nebylo by třeba ani sond, neboť by bylo ihned patrno, co je na pozemku navezeno). Další část z důkazu přiloženého k odvolání je část fotodokumentace, která se vztahovala k pozměňování koordinačních situací, rovněž tato je zcela relevantní, neboť všechny koordinační situace by měly být součástí stavebníkem předkládané (několikerých verzí) projektové dokumentace, která je součástí spisu a mimochodem byla rovněž předložena a označena za důkaz při ohledání na místě. Žalobkyně tedy předpokládá, že je součástí spisu. Žalobkyně se domnívá, že o nedodržení zásady koncentrace není důvodu se dále rozepisovat, neboť fotodokumentace přiložená k odvolání by měla být dohledatelná ve spise, jelikož byla součástí projektové dokumentace (např. koordinační situace), případně byla předložena a označena za důkaz při ohledání na místě, byla součástí předcházejících odvolání, případně na ni bylo odkazováno. Žalobkyně také podotýká, že stavební úřad odmítl provést všechny jí navržené důkazy - sondy, skrývku na místě nebo provedení vlastní fotodokumentace alespoň co do výše terénních úprav. Žalobkyně již ve svém odvolání uvedla, že kdyby správní úřady prováděly řádně ohledání na místě a řádně hodnotily důkazy, případně provedly vlastní fotodokumentaci, nemusela by žalobkyně následně dokládat další a další fotodokumentaci, a to dokonce i k odvolání.

V části žaloby uvozené slovy „Doložené koordinační situace * nerespektování v terénu označené hranice“ žalobkyně uvedla, že odkazuje na skutečnost, že v rámci řízení bylo stavebníkem předloženo již několikero koordinačních situací, na kterých stavebník flexibilně překresloval vzdálenost stavby od hranice pozemku ve spoluvlastnictví žalobkyně (naposledy tak učinil v souladu s výsledkem „ručního“ měření úřední osoby - viz protokol z ohledání na místě). Žalovaný v rozhodnutí na straně 18 uvádí, že „je s podivem, že odvolatelky namítají „nezákonné“ odstupy dodatečně povolovaných staveb od hranice jejich pozemku parc.č. XC. až v odvolání proti meritornímu rozhodnutí a neučinily tak v průběhu řízení v rámci tzv. koncentrace. Odvolací orgán se proto námitkou tohoto znění nebude zabývat, navíc ji odvolatelky nepodložily relevantním důkazem.“. K tomu žalobkyně podotýká, že opakovaně namítala, že stavebník na koordinačních situacích flexibilně upravuje vzdálenosti, tzn., že více než relevantním důkazem jsou stavebníkem předkládané koordinační situace, které jsou založené ve spise (předloženy a označeny též jako důkaz při ohledání na místě). Žalovaný se odmítá námitkou zabývat - takže podle něj stavba není blíže než 2 metry. Žalobkyně napadá, že žalovaný ani stavební úřad nemohou vědět, zda je tato vzdálenost dodržena, neboť fakticky dodnes ani žalovaný nezná skutečnou vzdálenost stavby rodinného dvojdomu, vždyť ji fakticky jen odhaduje na základě přeměřování necertifikovaným metrem! Žalobkyně nemůže souhlasit s tvrzením žalovaného, že nepředložila relevantní důkazy nebo že nenamítala, že vzdálenost neodpovídá skutečnosti - žalobkyně uvedla opakovaně (viz spis), že ve stavebníkem předložených koordinačních situacích nejsou vyznačeny vzdálenosti od hranice, případně neodpovídají skutečnému provedení stavby. Žalovaný se ztotožnil s „posledním měřením“, které provedla osoba, vůči níž byla vznesena námitka podjatosti, necertifikovaným metrem a zpochybnila tím měření, resp. označení průběhu hranice oprávněnou osobou geodetem. Žalobkyně již výše v textu uvedla, že dne 6. 4. 2021 byla provedena stejnou osobou kontrolní prohlídka stavby rodinného dvojdomu, při které byly rovněž „měřeny“ vzdálenosti, ovšem s rozdílným výsledkem – v rozhodnutí stavebního úřadu je uvedena vzdálenost 2,40 metru a 2,56 metru, přitom v protokolu z kontrolní prohlídky je uvedena vzdálenost 2,50 metru a 2,40 metru. Nejenže se žalovaný tedy ztotožnil s tím, že stavební úřad zjistil při „přeměřování“ necertifikovaným metrem pokaždé jiné vzdálenosti, ale žalovaný také nikterak nevyvrací námitku, že koordinační situace neodpovídá skutečnosti, resp. že skutečné umístění stavby neodpovídá projektové dokumentaci. Žalobkyně zdůrazňuje, že body označující průběh uvedené na koordinačních situacích předkládaných stavebníkem se shodují s protokolem geodetických prací (žalobkyní označen jako důkaz), je tedy zjevné, že při určení průběhu hranice bylo vycházeno ze stejných bodů. Žalobkyně však namítá, že žalovaný (i stavební úřad) akceptují koordinační situaci, kde se mění vzdálenosti od hranice pouze ze strany k hranici žalobkyně, jiné vzdálenosti (hranice s pozemky dalších vlastníků) zůstávají nezměněny. Žalobkyně se s takovouto rozhodovací praxí nemůže ztotožnit. Jestliže se totiž změní vzdálenost od hranice na jedné straně pozemku (hranice pozemků žalobkyně a žalovaného) a rodinný dům má pořád stejnou velikost, pak se zákonitě musí změnit i vzdálenost od hranice na straně druhé. Na každé koordinační situaci však tyto vzdálenosti zůstaly nezměněné. Žalobkyně je přesvědčena, že relevantní důkaz o tom, že stavba není umístěna v souladu s koordinační situací, má žalovaný ve spise, nehledě na skutečnost, že při přeměřování metrem byla úřední osobou (ze stavebního úřadu Stod) pokaždé naměřena jiná vzdálenost, a již jen tato skutečnost zcela zpochybňuje objektivitu „přeměření“ vzdálenosti stavebním úřadem, nehledě na to, že v kontextu výše uvedeného měla být stavebníkovi již dávno uložena povinnost nechat si skutečné umístění rodinného dvojdomu zaměřit geodetem. Žalobkyně trvá na tom, že základní povinností stavebního úřadu je ověřit, zda stavba, tzn. i její umístění, odpovídá skutečnosti. Žalovaný tvrdí, že žalobkyně namítala „nezákonné“ odstupy až v odvolání, ale to přeci žalovaného ani stavební úřad nezbavuje povinnosti zjistit skutečné umístění stavby, a k tomu necertifikovaným metrem a neodpovídající koordinační situací rozhodně nedošlo. Vypořádání námitky bylo dle žalobkyně nezákonné a i z tohoto důvodu je nezákonné žalobou napadané rozhodnutí krajského úřadu (žalovaného). Žalovaný ve svém rozhodnutí na straně 18 neváhá tvrdit, že „stavebník i stavební úřad hranice pozemku respektují. Odvolatelky nepředložily důkaz, kterým by prokázaly opak“. Žalobkyně v odvolání uvedla, že setrvává na námitce, že nejsou respektovány hranice. Žalobkyně je přesvědčena, že předložila, označila i navrhla dostatek důkazů, tzn., například doložila a označila za důkaz geodetem vyznačené hranice pozemků, napadla pochybné „přeměřování“ a rozpory vzdáleností v koordinačních situacích, doložila snímky, všechny tyto důkazy jsou založeny ve spise a část byla opětovně předložena a označena za důkaz, viz přílohy k protokolu z ústního jednání. Žalobkyně je přesvědčena, že jí předložené důkazy prokazují opak, tzn., že stavebník, stavební úřad ani žalovaný nerespektují hranice. Žalobkyně je přesvědčena, že žalovaný rozhodl nezákonně, neboť nemá oporu ve spise, stavebník dosud neprokázal to, v jaké vzdálenosti je stavba rodinného dvojdomu skutečně umístěna, na čem je umístěna a založena (viz dále k prknu v základech), a za této situace nelze zpochybňovat žalobkyní předložené důkazy, či dokonce přenášet důkazní břemeno na žalobkyni. Znamená to, že pokud stavebník opakovaně předkládá koordinační situace, ve kterých je neustále měněno umístění stavby (ovšem pouze ze strany k pozemku žalobkyně), pak bylo na místě uložit stavebníkovi zaměření skutečného umístění stavby. Žalobkyně je přesvědčena, že je povinností správního orgánu toto tvrzení ověřit, tzn. ověřit soulad skutečného provedení stavby na projektovou dokumentaci, a to se v tomto řízení dosud nestalo, žalovaný se v napadaném rozhodnutí ztotožnil s postupem stavebního úřadu, dle žalobkyně tedy postupoval nezákonně.

V části žaloby uvozené slovy „Ústní jednání nesplnilo svůj zákonný účel“ žalobkyně uvedla, že žalovaný akceptoval provedené ústní jednání, přestože byla vůči osobě ho provádějící vznesena námitka podjatosti, a to dokonce opakovaně (v průběhu ohledání na místě byla vznesena další námitka podjatosti). Žalobkyně podotýká, že námitce podjatosti ani jedenkrát nebylo vyhověno, a to dokonce ani v okamžiku, kdy správní úřady věděly o zásahu do protokolu z tohoto ústního jednání (ohledání na místě), přitom tento zásah by dle žalobkyně mohl naplnit skutkovou podstatu trestného činu padělání a pozměňování veřejné listiny. Žalovaný se k zásahu do protokolu (doplněný text není v opise protokolu uveden) v napadaném rozhodnutí na straně 25 vyjádřil takto: „V kontextu všech skutkových okolností dané kauzy shledal odvolací orgán danou věc za pomíjivou a bezvýznamnou.“ Žalobkyně si musela toto vypořádání námitky několikrát přečíst a ještě dnes je z něj konsternována. Zasahovat do protokolu po jeho podpisu se prostě nesmí. S ohledem na obsáhlost svého vyjádření k zásahu do protokolu odkazuje žalobkyně na své odvolání, které je spisem u žalovaného (příp. stavebního úřadu). Žalobkyně dodává, že bagatelizovat podjatost či zásahy do podepsaného protokolu (po ukončení jednání a v nepřítomnosti účastníků tohoto jednání) je nepřípustné. Žalobkyně napadala rozhodnutí z důvodu, že námitka podjatosti nebyla řešena co do svého obsahu a důvodnosti (vypořádání tím, že bylo kdysi dávno rozhodnuto, že P. B. není podjatá, je dle žalobkyně nedostatečné), a trvala na tom, že P. B. je podjatou osobou, která měla být z řízení již dávno pro svoji podjatost vyloučena, a pokud se tak nestalo, měla tato skutečnost mít vliv na napadané rozhodnutí, neboť vydání rozhodnutí poté, co v řízení byly provedeny úkony podjatou osobou, nutno pokládat za nezákonnost ve smyslu správního řádu. Žalobkyně se stále domnívá, že podjatost je deklaratorním stavem a nevzniká tak rozhodnutím o námitce podjatosti. Úřední osoba má sama povinnost uvědomit o své podjatosti bezodkladně svého představeného. Je-li vznesena námitka podjatosti, pak se jedná o námitku, jejíž důvodnost by představovala takovou vadu řízení před správními orgány, jejímž následkem by muselo být zrušení rozhodnutí stavebního úřadu pro vadu řízení, která měla vliv na zákonnost rozhodnutí o věci samé! Žalovaný bagatelizoval zásahy do protokolu (tzn. ve své podstatě manipulaci se spisem), stejně tak se odmítal zabývat podjatostí úřední osoby, svým rozhodnutím se dokonce ztotožnil se způsobem provedení tohoto správního řízení. Žalobkyni tudíž nezbývá, než takové rozhodnutí resp. správní praxi napadnout žalobou. Žalobkyně podotýká, že ohledání na místě bylo stiženo tak závažnými vadami, že by muselo být provedeno opětovně. Způsob ohledání na místě odpovídá tomu, že jej vedla podjatá osoba, která neprovedla ani jeden navržený důkaz, a navíc při něm byla provedena fotodokumentace účelově tak, aby z ní nemohl být žádný navržený důkaz proveden (odmítnutí provedení fotodokumentace navýšeného terénu, odmítnutí ověření či fotodokumentace neutěšeného stavu „opěrné“ zdi, viz dále v textu atd.) Žalobkyně také připomíná, že při nahlížení do spisu byl opakovaně podjatou úřední osobou sepsán vždy jen „Zápis“, nikoli protokol, ačkoli žalobkyně již v minulosti upozorňovala správní orgány, že tento postup je v rozporu se zákonem. Jednak kvalita zápisu je opravdu bídná, ale hlavně, žalobkyni tím byla pokaždé odepřena [možnost] vznést vůči obsahu zápisu námitky! Žalobkyně také připomíná, že protokol z ohledání na místě má v záhlaví datum 3. 11. 2021, ačkoli jednání proběhlo dne 4. 11. 2021.

V části žaloby uvozené slovy „Vadné vypořádání dalších námitek (statika, estetika, terénní úpravy)“ žalobkyně uvedla, že žalovaný se v napadaném rozhodnutí ztotožnil s rozhodnutím stavebního úřadu, ve kterém byla mimo jiné vypořádávána i námitka související se statikou rodinného dvojdomu. Žalobkyně opakovaně namítala a dokládala vlastní fotodokumentací, ale i listinami předloženými stavebníkem, které jsou součástí spisu (projektová dokumentace, vyjádření statika aj.), že rodinný dvojdům je umístěn na nestabilním návozu, který v sobě obsahuje nebezpečný odpad, a stavba tohoto rodinného dvojdomu způsobuje další přitížení ve vztahu k „opěrné“ zdi, která však ve skutečnosti není opěrnou. Žalobkyně několikrát podala podnět, aby zeď byla odstraněna, neboť je v rozporu s vydaným rozhodnutím o dodatečném povolení stavby, žalobkyně doložila fotodokumentaci, kterou označila za důkaz (též při ústním jednání dne 4. 11. 2021), ale stavební úřad zůstal nečinným, resp. ve svém posledním sdělení pro žalobkyni uvedl, že „nelze nařídit odstranění stavby, na kterou bylo vydáno pravomocné dodatečné povolení“. Žalobkyně opakovaně prohlásila, že zeď je umístěna na jejím pozemku, otázkou tedy zůstává, jak bude moci být zeď nejen „dostavěna“, ale rovněž zkolaudována. Ačkoli se stavebník, stavební úřad, ale i žalovaný „zuby nehty“ brání tomu, aby došlo ke geodetickému vytýčení jakékoli stavebníkem realizované „černé stavby“, v rámci kolaudace k němu dojít musí. Stále pak bude žalovaný i stavební úřad zastávat stanovisko, že přeměřování metrem je nad geodeta a že byly respektovány hranice? Stále bude tvrdit, že stavbu, která je postavena v rozporu s rozhodnutím o dodatečném povolení stavby, nelze odstranit (budeme tedy čekat, až spadne)? Žalovaný dokonce v rozhodnutí na straně 18 uvedl, že „stavebník i stavební úřad hranice pozemku respektují. Odvolatelky v této souvislost nepředložily žádný důkaz, kterým by prokázaly opak. Odvolací orgán též nemá důvod o takové skutečnosti polemizovat. I proto stavební úřad uvedl v textu svého rozhodnutí větu, že v případě pochybností o vlastnické hranici se mají účastníci obrátit na soud s občanskoprávní žalobou. Stavebník neměl důvod takto postupovat, neboť hranice jeho pozemku byly vytýčeny jednoznačně a jako takové je akceptuje.“. Žalovaný dokonce tvrdí, že dokud byla vlastníkem pozemku E. K. (právní předchůdce žalobkyně), hranice pozemku nikdy nezpochybnila. Žalobkyně se lživým tvrzením žalovaného nebude zabývat (ve spise lze nalézt listiny, které prokazují opak, ač je možné, že žalovaný opět nemá kompletní spis k dispozici). Žalobkyně se k této citaci související s hranicí pozemku vrací ve vztahu k terénním úpravám, neboť neakceptace hranic ze strany stavebníka, stavebního úřadu i žalovaného je důsledkem toho, že tyto „terénní“ úpravy zasahují i na pozemek žalobkyně. Správní úvaha žalovaného i stavebního úřadu ohledně „hranic“ se nezakládá na důkazech založených ve spise. Žalobkyně by ráda vyzvala žalovaného, aby jí ve spise nalezl důkaz, na základě kterého byla vedena jeho správní úvaha, že stavebník, resp. jeho pozemky byly vytýčeny jednoznačně! Kromě koordinačních situací, které neodpovídají faktickému stavu a vycházejí z nepřesného přeměřování stavebního úřadu, je ve spise od stavebníka doložený dokument - výškopisný plán a geometrické zaměření č. 1204-39/2017 ze dne 4. 9. 2017 se seznamem souřadnic a u čísla bodu 808-2 je poznámka dř. kolík * (* body označeny dočasným způsobem z důvodu ohrožení stavební činnosti), u bodu 808-5 v poznámce uvedeno neoznačen. Právě tyto body jsou na hranici mezi pozemky žalobkyně a stavebníka. Znamená to, že věta žalovaného, že „stavebník neměl důvod takto postupovat, neboť hranice jeho pozemku byly vytýčeny jednoznačně a jako takové je akceptuje“, se nejen nezakládá na pravdě, ale dokonce je v rozporu se spisem. Jediné skutečně vytýčení hranice bylo předloženo žalobkyní a jedině žalobkyně měla tudíž právo tvrdit, že ví, kde probíhá hranice. Žalovaným, stavebním úřadem ani stavebníkem dosud nebyl předložen žádný důkaz, který by žalovaného potažmo stavební úřad opravňoval k tomu, aby byla zpochybňována hranice, kterou má žalobkyně řádně označenou (mimochodem, předchozí označení stavebník úmyslně zničil). Žalovaný v napadaném rozhodnutí na straně 15 dále uvedl, že „argument o estetickém nesouladu stavby s okolní zástavbou odvolatelky nezdůvodnily. Pokud se týká základů rodinného domu, není zřejmé, odkud byly fotografie předkládané účastnicemi pořízeny a zda se jedná o dotyčnou stavbu. … Není rovněž zřejmé, jak by se mělo složení základů rodinného domu přímo dotýkat vlastnického práva … Stejně tak vyjádření statika zpochybňují odvolatelky v odvolacím řízení neopodstatněným tvrzením. … Terénní úpravy nebyly předmětem dodatečného povolení.“. Žalobkyně připomíná, že stavební řízení probíhalo několik let a že ani skutečnost, že byla předcházející dvě rozhodnutí stavebního úřadu zrušena, neznamená, že námitky a důkazy předložené před jejich zrušením jako kdyby nebyly. Kdyby žalovaný řádně prostudoval spis, věděl by, že „odvolatelky“ (resp. žalobkyně) označily za důkaz fotodokumentaci, odvolávaly se na konkrétní části projektové dokumentace, poukazovaly na nesoulad co do listin předkládaných stavebníkem i co do navrhovaných důkazů. Pokud žalovaný uvede, že terénní úpravy nebyly předmětem dodatečného povolení, pak by měl také uvést, že stavba rodinného dvojdomu na nich umístěná nemůže být dodatečně povolena. Složení základů rodinného dvojdomu se samozřejmě přímo dotýká vlastnického práva žalobkyně, vzhledem k tomu, že je umístěn na nestabilním terénu, má doslova prkenné základy a ještě způsobuje přitížení ve vztahu ke zdi, která není opěrná, pak obava z následků jeho zřícení je oprávněná. V momentě, kdy spadne zeď, spadne i vše ostatní, co je umístěno za ní, resp. nad ní. Vzhledem k tomu, že terén na místě se svažuje k pozemku a rodinnému domu žalobkyně, sutiny ohrozí nejen její vlastnické právo, ale doslova život. Žalovaný v nyní napadaném rozhodnutí na straně 20 uvedl: „Odvolací orgán k této odvolací námitce uvádí, že se jedná o opakující se tvrzení stran odvolatelek, kterými argumentovaly již ve svých předchozích odvoláních, nejen proti meritornímu rozhodnutí prvoinstančního orgánu. Co se týká hodnocení důkazů předkládaných účastníky řízení, správní orgán je vázán zásadou volného hodnocení důkazů a je na něm, jaké důkazy v řízení provede a které nikoliv. Pokud stavební úřad fotografie předkládané vedlejšími účastnicemi neprovedl, pak nebyly pro posouzení záměru stavebníka relevantní a přiléhavé.“ a dále uvedl: „Odvolací orgán nespatřuje důvod, proč by měl stavební úřad na pozemcích stavebníka nařídit provedení sond a k čemu by takové zjištění vedlo. Stavební úřad provedl řádné ohledání na místě, při kterém ověřil dokumentaci skutečného provedení s faktickým stavem.“ Žalovaný dále argumentuje tím, že „odvolatelky v předchozím odvolání proti stavebnímu úřadu … Deklarovaly, že by řádné ohledání na místě nahradilo provedení navrhovaných důkazů - tedy sondy a předložení čestných prohlášení o odvozu stavební suti. Stavebník neměl důvod uložit na svém pozemku stavební a odpadní suť, natož nebezpečný odpad.“. Žalobkyně nezpochybňuje zásadu volného hodnocení důkazů, namítá však, že tato zásada musí být vždy aplikována v kontextu dalších zásad správního řízení, jež spolupůsobí a vzájemně se doplňují. Celý proces dokazování je ovlivněn především zásadou materiální pravdy, obsaženou v § 3 správního řádu, v souladu s ní má správní orgán povinnost postupovat tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v § 2 správního řádu. Smyslem této zásady je zajistit, aby skutková stránka věci byla zjištěna dostatečně tak, aby případ mohl být řádně posouzen, a to při zachování zásady legality, přiměřenosti, předvídatelnosti a řešení věcí v souladu s veřejným zájmem. Navrhne-li účastník řízení provedení důkazu, měl by jej správní orgán provést, a pokud tak neučiní, je povinen přesvědčivě a racionálně odůvodnit, proč považoval provedení navrženého důkazu za nadbytečné či nepodstatné. S tímto se stavební úřad ani žalovaný nevypořádal. Žalobkyně navrhla důkazy, žalobkyně předložila fotodokumentaci, která jednoznačně dokládá, co je na pozemku navezeno, žalobkyně navrhla provedení sond, žalobkyně nabídla, aby místo sond byla provedena skrývka na pozemku, který je v jejím vlastnictví a kam stavebník rovněž navezl odpad, žalobkyně zpochybnila listiny a tvrzení stavebníka (čestná prohlášení, vážní lístky), žalovaný ani stavební úřad tyto důkazy neprovedl, žalovaný bez dalšího uvedl, že nedokládaly žádné nové skutečnosti. Žalobkyně doložila fotodokumentaci i z období, ve kterém měl být odpad dle tvrzení stavebníka odvezen. Dle žalobkyně tudíž přetrvávají pochybnosti a bylo třeba v dokazování pokračovat. Podle žalobkyně existuje-li rozumná pochybnost, tj. existuje-li ne zcela nepravděpodobná možnost, že důkazy předložené žalobkyní jsou relevantní, pak důkazní břemeno k prokázání opaku nese správní orgán. Rozhodnutí žalovaného je stiženo procesní vadou podstatného charakteru, která způsobuje nezákonnost celého rozhodnutí. Pokud jde o tvrzení žalovaného, že by „řádné ohledání na místě nahradilo provedení navrhovaných důkazů“, pak žalobkyně především upozorňuje, že předpokladem pro akceptaci tohoto vyjádření žalovaného by bylo řádné provedení ohledání na místě. To se ovšem nestalo. Stavební úřad se odmítl zabývat provedenými terénními úpravami, stavební úřad odmítl při ohledání na místě provedení žalobkyní navrženého důkazu - odkrytí části pozemku, a to dokonce v místě, kde terénní úpravy a zeď zasahují na pozemek žalobkyně, stavební úřad nerespektoval hranice, stavební úřad „zaměřoval“ vzdálenosti necertifikovaným metrem (mimo jiné tak změřil jinou vzdálenost než při předcházející kontrolní prohlídce, žalobkyně pomíjí, že v prvotní koordinační situaci stavebník uváděl vzdálenost daleko větší a úřední osoba rozdíl více než metru vůbec nezaregistrovala - viz prvotní námitky ve spise). Stavební úřad prostřednictvím (dle žalobkyně) stále podjaté úřední osoby provedl ohledání na místě a přitom v místě, kde došlo k „přeměřování“ vzdáleností od hranic si nevšimnul (nebo nechtěl?) všimnout, že rodinný dvojdům má v rohu v základech prkno (je tudíž legitimní pochybnost žalobkyně o tom, zda a jaké vůbec má rodinný dvojdům základy - zatím lze tvrdit, že jsou prkenné, a to prkno tam stále je, takže o fotografii nemohou být žádné pochybnosti), tato podjatá úřední osoba dokonce neváhala po podpisu do protokolu dopsat text „SÚ byla pořízena fotodokum. oploceni“, přestože ani dnes toto oplocení na místě není a není tedy stále zabráněno tomu, aby nedošlo k pádu nepovolaných osob (především dětí) z výšky bezmála 2,5 metru. Pokud se žalovaný domnívá, že takto se provádí řádné ohledání na místě, pak je to smutné, ale především nezákonné. Řádné ohledání na místě provedeno nebylo, a proto také žalobkyně nemůže akceptovat takto „vypořádané“ námitky, či dokonce neprovedení důkazů nebo tvrzení žalovaného, že takto provedené ohledání na místě by mohlo „nahradit“ jí navržený důkaz. Jen pro doplnění, stavebník měl důvod uložit odpad na svém pozemku, jednak je to zdarma, ale hlavně stavebník rodinný dvojdům nabízel k prodeji již v roce 2018. Stavebníka tudíž vůbec netrápí, co je na pozemku zavezeno a jak je co postaveno, protože ten rodinný dvojdům staví na prodej, ne k vlastnímu bydlení. A žalobkyně jen dodává, že takto prováděné stavby lze označit příhodným českým slovním spojením „po nás potopa“. Dlužno dodat, že žalobce opakovaně upozorňoval a namítal „nesrovnalosti“ ve stavebníkem předložených dokladech o údajném odvezení suti, včetně „čestných prohlášení“ (viz spis). Žalobkyně si dovolí slovy žalovaného uvést, že ona naopak spatřuje důvod, proč by měl stavební úřad na pozemcích stavebníka nařídit provedení sond a k čemu by takové zjištění vedlo - no přeci k tomu, že by se dokázalo, že je na pozemku uložen mimo jiné též nebezpečný stavební odpad, jak ostatně doložila žalobkyně fotodokumentací (kterou ovšem stavební úřad odmítá osvědčit za důkaz), ale také by se prokázalo, že zeď nemá žádné základy nebo jaké že vlastně má základy rodinný dvojdům (viz fotodokumentace prkna v základech). Žalovaný nemá ve spise žádný důkaz, který by vyvracel fotodokumentaci žalobkyně, ale neváhá do nyní napadaného rozhodnutí uvést, že „pokud stavební úřad fotografie předkládané vedlejšími účastnicemi neprovedl, pak nebyly pro posouzení záměru stavebníka (dodatečně povolovanou stavbu) relevantní a přiléhavé a nedokládaly žádné nové skutečnosti případu, viz strana 20 napadaného rozhodnutí“, a nyní se nově odvolává na údajně řádné provedení ohledání na místě. Žalobkyně tuší, že z textu žalovaného asi vypadla nějaká ta slovíčka, ale s ohledem na způsob argumentace žalovaného napadá toto odůvodnění jako nepřezkoumatelné, neboť z něho není zřejmé, co dle žalovaného a s kým vlastně stavební úřad neprovedl. Žalobkyně musí konstatovat, že ani žalovaný, natož stavební úřad nemají ve spise založen žádný důkaz, který by zpochybnil žalobkyní předložené fotografie (byly označeny i datem, viz odvolání ve spise). Žalovaný se řádně nevypořádal s navrženými důkazy, tudíž naopak on nemá nic relevantního, o co by své odůvodnění opřel, protože jak je výše uvedeno, ani ohledání nebylo provedeno řádně. Proč žalovaný potažmo stavební úřad odmítli provést žalobkyní navržený důkaz - odkrytí pozemku a základů zdi ze strany pozemku ve spoluvlastnictví žalobkyně, když toto odkrytí by stavebníka ani správní orgán vůbec nic nestálo? Snad trochu práce z kopání. Proč se stavebník brání odkrytí? Proč se nebrání žalobkyně? Protože by vyšlo najevo, že na pozemku je umístěna suť a že zeď nemá žádné základy a dokonce že základy dodatečně povolované stavby rodinného dvojdomu jsou doslova prkenné, viz doložená fotodokumentace. Žalobkyně připomíná, že kdyby bylo provedeno řádné ohledání na místě, nemusela by žalobkyně dokládat další a další fotodokumentaci např. prkna v základech, protože toto prkno si měl vyfotit stavební úřad při ohledání na místě. Ačkoli stavební úřad stále ještě tento důkaz může provést sám, to prkno v základech totiž pořád je! Žádný z důkazů, a to ani z toho mála, co má žalovaný, resp. stavební úřad ve spise, tvrzení a námitky žalobkyně proti rozhodnutí žalovaného nevyvrací. Žalobkyně také připomíná, že mimo bagatelizace prkna v základech rodinného dvojdomu (viz argumentace žalobkyně v odvolání) stejně tak žalovaný v napadaném rozhodnutí na straně 11 uvedl, že „vlastník pozemku parc.č. XC. neprokázal, že by na jeho pozemku stavebník provedl nepovolené terénní úpravy a už vůbec ne realizoval rodinný dvojdům“. Žalobkyně je přesvědčena o tom, že nikdy netvrdila, že je rodinný dvojdům umístěn na pozemku v jejím spoluvlastnictví. Žalovaný řádně nepracoval se spisem, neboť neváhá uvádět nepravdivá tvrzení, nelze ovšem také vyloučit, že byly do spisu dodatečně doloženy další listiny či „vyrobeny“ důkazy (u stavebního úřadu totiž ani tuto praxi nejde vyloučit, když neváhá zasahovat do podepsaného protokolu). Žalobkyně pouze uvedla, že opěrná zeď není opěrná (místo 80 cm základů v nezámrzné hloubce nemá žádné) a že je umístěna na jejím pozemku, neboť i na základě ověření oprávněnou osobou (geodetem) bylo přesně označeno, jaká část zdi je umístěna na pozemku ve spoluvlastnictví žalobkyně, a vzhledem k tomu, že přesah stavby zdi a „terénních úprav“ je více než 70 cm, mohla žalobkyně s klidným svědomím tvrdit, že rovněž část terénních úprav je umístěna na jejím pozemku. Vzhledem k tomu, že za důkaz označila žalobkyně mimo jiné fotodokumentaci z veřejně dostupných zdrojů, je více než pozoruhodné, že žalovaný tuto fotodokumentaci neosvědčil za důkaz ani si nepořídil vlastní (stažením z veřejně dostupné aplikace) a přitom do nyní napadaného rozhodnutí neváhá uvádět, že není zřejmé, odkud byly fotografie předkládané účastnicemi pořízeny. Žalovaný se mnohde odvolává na zásadu koncentrace a používá ji jako štít pro nečinnost stavebního úřadu či dokonce jeho vadnou činnost. Žalobkyně přeci ani nemusela napadat projektovou dokumentaci, neboť primárně je povinností stavebního úřadu, aby tato odpovídala předpokladům zákona. Žalovaný se v nyní napadaném rozhodnutí ztotožnil s rozhodnutím stavebního úřadu, tzn., že se ztotožnil s tvrzením, že řízení bylo provedeno řádně, že byly řádně provedeny nebo zhodnoceny všechny navrhované důkazy, vypořádány námitky a připomínky. Bez ohledu na skutečnost, že „prkno v základech“ bylo uvedeno až v odvolání, nic to nemění na tom, že dodatečně povolovaná stavba je umístěna na nestabilních terénních úpravách, že tyto v sobě zahrnují nebezpečný odpad, že dosahují více než 2 metrů (tedy opět rozpor s údaji v rozhodnutí i projektové dokumentaci), že terénní úpravy sousedí přímo s komunikací a podléhají tudíž povolovacímu řízení (jejich výši lze zjistit z náhledu přes www.mapy.cz - odkud ostatně žalobkyně stahovala snímky pro část fotodokumentace, kterou předložila při ohledání na místě a označila ji za důkaz) a že žalovaný ani stavební úřad se s touto skutečností dosud řádně a především v souladu se zákonem nevyrovnali. Žalobkyně připomíná, že statik předpokládá (a tento jeho předpoklad je založen v aktuální projektové dokumentaci), že zeď je opěrnou, to mimo jiné znamená, že není-li zeď opěrnou, spadne nejen zeď, ale rovněž terénní úpravy (nebo to, co je za zdí navezeno, když žalobkyně se ztotožňuje s rozhodovací praxí stavebního úřadu o tom, že se nejedná o terénní úpravy) a spadne také dodatečně povolovaný rodinný dvojdům. Stavební úřad měl ověřit skutečný stav na projektovou dokumentaci a je zcela irelevantní, zda je na zeď vydáno dodatečné povolení nebo terénní úpravy nepodléhají dle (vadného) závěru stavebního úřadu i žalovaného opatření. Žalobkyně předložila opakovaně důkaz (fotodokumentaci) a navrhla jako důkaz provedení sond i odkrytí základů, tím by bylo ihned na místě ověřeno, že zeď opěrná není, a tudíž není splněn předpoklad statika uvedený v projektové dokumentaci k dodatečnému povolení stavby rodinného dvojdomu. Žalovaný tvrdí, že odvolatelky nepředložily důkaz. Žalobkyně naopak tvrdí, že důkaz nejen opakovaně předložila, ale také navrhla jeho provedení, a že odůvodnění žalovaného o jeho nepřijetí či neprovedení (žalobkyní navrhovaného důkazu) je nedostatečné, tudíž nezákonné a samo o sobě by mělo být důvodem pro to, aby napadané rozhodnutí bylo zrušeno, včetně rozhodnutí stavebního úřadu. Žalobkyně opakovaně upozornila, že zeď degraduje, praská a že nebude-li odstraněna, zřítí se. Okamžik zřícení se neodvratně přibližuje, uvědomují si vůbec žalovaný i úřední osoby stavebního úřadu jaké riziko ignorují? Viděli někdy, jaký je to „sešup“, když se taková zeď zřítí? Viděli někdy, co udělá s domem, když se pod ním „hne“ nestabilní terén? Myslí si snad žalovaný či úřední osoby stavebního úřadu, že až se zeď zřítí, terén zůstane na místě? No nezůstane, spadne zeď a spadne i rodinný dvojdům (ostatně statické poruchy už vykazuje, ač je stavebník zamaskoval a statik se „kryje“ tím, že uvedl, že je roh mělce založen). Žalobkyně nemůže předložit „oponentní statický posudek“, protože rodinný dvojdům není umístěn na pozemku žalobkyně - to bude, až spadne a sutiny tam „dojedou“ (proto se také žalobkyně odkazovala na nesoulad projektové dokumentace včetně vyjádření statika a namítala, že žalovaný řádně neověřil skutečné provedení na projektovou dokumentaci). Žalobkyně stále nemůže pochopit, jak je možné, aby někdo neprovedl důkaz, který by bez jakékoli pochybnosti (není třeba ani statika) prokázal, že zeď nemá žádné základy, že na pozemku je zavezen nebezpečný odpad nebo že v základech jsou prkna. Možná, že žalobkyně není tak dobrý právník a nemá ty správné zákonem předpokládané argumenty, ale to nemění nic na tom, že ta zeď základy skutečně nemá, že je dutá a že je viditelné pouhým okem, jak degraduje. Domnívá se snad někdo, že by žalobkyně navrhovala opakovaně provedení odkrytí základů údajně opěrné zdi, kdyby tam byly? Nebo že by navrhovala, aby bylo provedeno odkrytí terénu, kdyby tam nebyl zavezen odpad? Co by z takto provedeného důkazu žalobkyně měla? Žalobkyně je přesvědčena, že rozhodnutí žalovaného, ve kterém se ztotožnil s neprovedením důkazů či dokonce vypořádává navržené důkazy či námitky zcela nesmyslně, je nepřezkoumatelné a nezákonné. Již jen tím, že stavební úřad odmítl ověřit stav „opěrné“ zdi při ohledání na místě, fakticky neověřil předpoklady statického posouzení rodinného dvojdomu a dopustil se tak vady v řízení, která má vliv na zákonnost napadaného rozhodnutí, a tím, že se žalovaný s tímto rozhodnutím ztotožnil, je nezákonné i jím vydané nyní napadané rozhodnutí. Žalobkyně se také neztotožňuje s tvrzením žalovaného, že „argument o estetickém nesouladu stavby s okolní zástavbou odvolatelky nezdůvodnily“. Odvolatelky, resp. žalobkyně předložila jako důkaz ortofotosnímky a snímky z veřejně dostupných zdrojů (www.mapy.cz), kde je viditelný stav před provedením stavby a poté, co byla fakticky již provedena (rodinný dům žalobkyně i rodinný dvojdům stavebníka na místě lze snadno ztotožnit např. nahlédnutím do www.mapy.cz), tvrzení žalovaného, že není zjevné, kde a kdy byly snímky pořízeny, je tedy zcela zcestné. Žalobkyně také namítala, že oproti stavbě jsou okna obytných místností (viz též předchozí odvolání založené ve spise). Fotodokumentace byla žalovaným zcela neodůvodněně odmítnuta. Žalobkyně v řízení ovšem také namítala pohodu bydlení, ohrožení zdrojů vody, umístění odpadů, žalovaný důkazy (fotodokumentaci) ani navrhované provedení důkazů (sondy) k těmto námitkám za důkaz zcela proti smyslu zákona neosvědčil, ale vlastní důkaz, který by prokazoval, že tomu tak není, ve spise založený není, ani nebyl proveden. Žalovaný v odůvodnění rozhodnutí uvádí na straně 20, že „pokud jde o „terénní úpravy“, o kterých se projektant zmiňuje v projektové dokumentaci, jednalo se o přípravné práce (např. srovnání terénu), které předchází de facto každé výstavbě. Jen zřídka bývá stavební pozemek … V tomto případě se nejedná o terénní úpravy ve … pro které by bylo třeba povolení stavebního úřadu. Terénními úpravami jsou pro účely stavebního zákona označeny zemní práce a změny terénu, jimiž se podstatně mění vzhled, prostředí nebo odtokové poměry … Žádné takové práce předmětem projednání v návrhovém řízení nebyly. Stavební úřad nenařídil provedení sond ani odkrytí terénu, neboť k jejich provedení neshledal objektivní důvody. Námitky prezentované v tomto bodě odvolání považuje odvolací orgán za neopodstatněné.“. Žalobkyně musí k tomuto textu dodat, že v zákoně je k terénním úpravám mnohem více, např. že dle zákona na terénní úpravy provedené na pozemku se společnou hranicí s veřejnými pozemními komunikacemi nebo veřejným prostranstvím, tak jako je tomu v tomto případě, musí mít stavebník opatření stavebního úřadu. Nehledě na skutečnost, že v tomto případě došlo k navýšení terénu o více než 2 metry a na místě tak byly radikálně změněny odtokové poměry – konečně degradace opěrné zdi a na ní vysrážené mapy jsou jasným důkazem toho, co přes zeď proniká na pozemek žalobkyně. Žalovaný argumentuje v odůvodnění odvolání právním předchůdcem žalobkyně, proč se stejně tak nezmíní o tom, že pozemek byl v minulosti vlastnictvím právního předchůdce žalobkyně, že jej jak právní předchůdce, tak žalobkyně užívala a že je jí tudíž více než známo, jak vypadal před nezákonným zásahem stavebníka, tzn., jaké výše dosahoval původní terén a jaké výše dosahuje nyní - ostatně fotodokumentace předložená žalobkyní vychází z veřejně dostupných snímků z www.mapy.cz. Žalovaný se pokouší tyto snímky bagatelizovat nebo zpochybňovat, ale měl by si uvědomit, že tento důkaz je z veřejných zdrojů a že bylo jeho povinností ověřit si jeho relevantnost. Vzhledem k tomu, že na snímcích je rodinný dům žalobkyně, lze tvrzení žalovaného o tom, že by snad nebylo možné určit, odkud snímky pocházejí, snadno vyvratitelné.

V části žaloby uvozené slovy „Nezákonné zatajení podkladů pro rozhodnutí“ žalobkyně konstatovala, že žalovaný napadeným rozhodnutím stvrdil výrok i odůvodnění rozhodnutí stavebního úřadu. Žalovanému je známo, že v projektové dokumentaci je odkazováno na „prvotní“ projektovou dokumentaci z roku 2016 (viz Záznam o nahlížení do spisu ze dne 22. 8. 2022), která není součástí spisu. Žalobkyně neměla možnost do původní projektové dokumentace nahlédnout a tím byla zkrácena na svém právu se k nyní předkládané projektové dokumentaci řádně a v souladu se zákonem vyjádřit. Uvedené je rovněž porušením zákona a odůvodňuje zrušení napadeného rozhodnutí.

V části žaloby uvozené slovy „K vypořádání „opakovaných“ námitek“ žalobkyně uvedla, že žalovaný na straně 22 k vypořádání námitek ohledně statiky odůvodnění rozhodnutí uvádí, že „ve spise není k dispozici jiný statický posudek nebo statické vyjádření. … Stavební úřad vzal vyjádření statika předložené stavebníkem na vědomí. Závěry znaleckého posouzení citoval v odůvodnění napadaného rozhodnutí. … Pokud nebyly závěry znaleckého posouzení jiným relevantním důkazem, není na místě skutečnosti tam popsané rozporovat. …“ Žalobkyně v rámci nahlížení do spisu dne 29. 9. 2021 odkazovala na statické posouzení k rodinnému dvojdomu s tím, že v něm není uvažováno, že by opěrná zeď nebyla opěrnou. Žalobkyně žádala, aby byl proveden důkaz ohledně stability opěrné zdi (sondy nebo odrytí terénu). Žalovaný tento důkaz neprovedl. Žalobkyně v odvolání namítala, že statik uvedl, že „J-V roh objektu je zřejmě založen mělce vůči původní úrovni terénu, nicméně obvodové zdivo nevykazuje známky sedání. Dle informace stavebníka je objekt momentálního stáří cca 3 let. Za tuto dobu by se mírné sedání projevilo.“. Žalobkyně ve svém odvolání uvedla: „Při místním šetření provedeném dne 4. 11. 2021 prasklina v rohu místnosti nebyla viditelná, protože ji stavebník „překryl“. To je také důvod, proč statik prasklinu neviděl, ačkoli při prvotním jednání v místnosti prokazatelně byla. Ke smůle stavebníka se při ohledání na místě objevila nová prasklina ve vedlejší místnosti. Tuto skutečnost úřední osoba – P. B. neznala, proto tvrdí, že se prasklina nezvětšila. Toto tvrzení však není pravdivé, neboť se nejednalo o původní prasklinu, ta totiž byla v jiné místnosti, ale o prasklinu novou a v jiné místnosti a dlužno připomenout, že prasklina je na nosné zdi!!! Na důkaz toho, že stavebník původní prasklinu „zakryl“, se dotčená osoba odvolává na statické posouzení, neboť statik k viditelné prasklině neuvedl zhola nic, což vezmeme-li v úvahu, že velká část projevů poruch na stavbách má své příčiny zejména v podloží a že jedním z důvodů vzniku trhlin je nevhodná základová půda, by statika vedlo k tomu, že by ji ve svém posouzení nemohl opomenout vyhodnotit.“ Žalovaný uvádí, že ve spise není k dispozici jiný statický posudek. Žalobkyně namítá, že není její vinou, že tomu tak je. Navíc za stavu řízení nebylo možné přenášet důkazní povinnost na žalobkyni. Stavební úřad věděl o námitkách a důkazech, které žalobkyně uvedla či předložila ve vztahu ke statice rodinného dvojdomu, ale také zdi, která není opěrnou. Žalovaný uvádí, že stavební úřad vzal vyjádření statika (nikoli posudek) na vědomí. Žalobkyně tedy může jen shrnout, že ve spise není vůbec žádný statický posudek, ačkoli je zjevné, že stavba vykazovala a vykazuje praskliny. Žalovaný přesto uvedl v odůvodnění svého rozhodnutí, že odvolací námitky uvedené žalobkyní pod bodem VI. odvolání považuje za neopodstatněné. Žalobkyně je naopak za opodstatněné považuje. Žalovaný nikterak nevyvrátil námitku žalobkyně i zjištění stavebního úřadu ohledně prasklin rodinného dvojdomu, které byly zjištěny při ohledání na místě. Tyto praskliny nejsou v posouzení statika uvedeny, naopak je uvedeno, že by se sedání projevilo. Žalobkyně připomíná, že prvotním projevem sedání jsou právě praskliny. Žalovaný, resp. stavební úřad tudíž měl za povinnost ověřit, že rodinný dvojdům od okamžiku posouzení statikem do doby provedení ohledání na místě nezačal „sedat“ a v důsledku toho praskat. Žalovanému byla předložena fotodokumentace, kde je viditelné, že v základech rodinného dvojdomu je prkno. Není tedy divu, že dům sedá