1 Afs 92/2012 — Nejvyšší správní soud

57 Ad 2/2022- 91 - text  15 57 Ad 2/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Lukáše Pišvejce, soudkyně JUDr. Veroniky Burianové a soudce Mgr. Aleše Smetanky ve věci žalobkyně: Prima Vizus, o.p.s., sídlem Dolnická 21, 350 02 Cheb, zastoupená advokátem Mgr. et Mgr. Janem Jungem, sídlem Štěpánská 615/24, 110 00 Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, sídlem Na Poříčním právu 1/376, 128 01 Praha 2, o žalobách proti rozhodnutím žalovaného ze dne 5. 1. 2022, č. j. MPSV-2022/590-915, ze dne 5. 1. 2022, č. j. MPSV-2022/605-915, ze dne 6. 12. 2021, č. j. MPSV-2021/188948-915, ze dne 6. 12. 2021, č. j. MPSV-2021/188859-915, a ze dne 6. 12. 2021, č. j. MPSV-2021/189320-915 takto: I. Žaloby se zamítají. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věcí a napadená rozhodnutí 1. Žalobkyně se žalobou ze dne 3. 2. 2022 (dále jen „žaloba č. 1“), doručenou Krajskému soudu v Plzni (dále jen „soud“) dne 4. 2. 2022, domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 1. 2022, č. j. MPSV-2022/590-915 (dále jen „napadené rozhodnutí č. 1“), jímž bylo podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zamítnuto odvolání žalobkyně a bylo potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce České republiky – Krajské pobočky v Karlových Varech (dále jen „prvostupňový orgán“) ze dne 29. 11. 2021, č. j. 285253/21/KV (dále jen „prvostupňové rozhodnutí č. 1“). Prvostupňovým rozhodnutím č. 1 rozhodl prvostupňový orgán podle § 47d odst. 6 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon OSPOD“) o žádosti žalobkyně tak, že se žalobkyni zvyšuje státní příspěvek na výkon pěstounské péče (dále jen „SPVPP“) o částku 8 000 Kč za kalendářní rok 2021. Zvýšení příspěvku žalobkyni vzniklo z titulu jedné nově uzavřené dohody o výkonu pěstounské péče, jak bylo blíže specifikováno v předmětném rozhodnutí, přičemž nárok byl přiznán od měsíce listopadu 2021, tj. 2 x 4 000 Kč. Řízení o žalobě č. 1 bylo u soudu zaevidováno pod sp. zn. 57 Ad 2/2022. 2. Dále se žalobkyně žalobou ze dne 3. 2. 2022 (dále jen „žaloba č. 2“), doručenou soudu dne 4. 2. 2022, domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 1. 2022, č. j. MPSV-2022/605-915 (dále jen „napadené rozhodnutí č. 2“), jímž bylo podle § 90 odst. 5 správního řádu zamítnuto odvolání žalobkyně a bylo potvrzeno rozhodnutí prvostupňového orgánu ze dne 3. 12. 2021, č. j. 287582/21/KV (dále jen „prvostupňové rozhodnutí č. 2“). Prvostupňovým rozhodnutím č. 2 rozhodl prvostupňový orgán podle § 47d odst. 6 zákona OSPOD o žádosti žalobkyně tak, že se žalobkyni zvyšuje SPVPP o částku 332 000 Kč za kalendářní rok 2021. Zvýšení příspěvku žalobkyni vzniklo z titulu 21 nově uzavřených dohod o výkonu pěstounské péče, jak bylo blíže specifikováno v předmětném rozhodnutí, přičemž nárok byl přiznán u 20 dohod od měsíce září 2021 (tj. 20 x 4 x 4 000 Kč) a u jedné dohody od měsíce října 2021 (1 x 3 x 4 000 Kč). Řízení o žalobě č. 2 bylo u soudu zaevidováno pod sp. zn. 77 Ad 1/2022. 3. Dále se žalobkyně žalobou ze dne 3. 2. 2022 (dále jen „žaloba č. 3“), doručenou soudu dne 4. 2. 2022, domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 12. 2021, č. j. MPSV-2021/188948-915 (dále jen „napadené rozhodnutí č. 3“), jímž bylo podle § 90 odst. 5 správního řádu zamítnuto odvolání žalobkyně a bylo potvrzeno rozhodnutí prvostupňového orgánu ze dne 25. 10. 2021, č. j. 254255/21/KV (dále jen „prvostupňové rozhodnutí č. 3“). Prvostupňovým rozhodnutím č. 3 rozhodl prvostupňový orgán podle § 47d odst. 6 zákona OSPOD o žádosti žalobkyně tak, že se žalobkyni zvyšuje SPVPP o částku 136 000 Kč za kalendářní rok 2021. Zvýšení příspěvku žalobkyni vzniklo z titulu 8 nově uzavřených dohod o výkonu pěstounské péče, jak bylo blíže specifikováno v předmětném rozhodnutí, přičemž nárok byl přiznán od měsíce září 2021 celkem u šesti dohod (6 x 4 x 4 000 Kč) a od měsíce srpna 2021 u dvou dohod (2 x 5 x 4 000 Kč). Řízení o žalobě č. 3 bylo u soudu zaevidováno pod sp. zn. 55 Ad 2/2022. 4. Dále se žalobkyně žalobou ze dne 3. 2. 2022 (dále jen „žaloba č. 4“), doručenou soudu dne 4. 2. 2022, domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 12. 2021, č. j. MPSV-2021/188859-915 (dále jen „napadené rozhodnutí č. 4“), jímž bylo podle § 90 odst. 5 správního řádu zamítnuto odvolání žalobkyně a bylo potvrzeno rozhodnutí prvostupňového orgánu ze dne 25. 10. 2021, č. j. 254284/21/KV (dále jen „prvostupňové rozhodnutí č. 4“). Prvostupňovým rozhodnutím č. 4 rozhodl prvostupňový orgán podle § 47d odst. 6 zákona OSPOD o žádosti žalobkyně tak, že se žalobkyni zvyšuje SPVPP o částku 12 000 Kč za kalendářní rok 2021. Zvýšení příspěvku žalobkyni vzniklo z titulu jedné nově uzavřené dohody o výkonu pěstounské péče, jak bylo blíže specifikováno v předmětném rozhodnutí, přičemž nárok byl přiznán od měsíce října 2021 (1 x 3 x 4 000 Kč). Řízení o žalobě č. 4 bylo u soudu zaevidováno pod sp. zn. 55 Ad 1/2022. 5. A konečně žalobkyně se žalobou ze dne 3. 2. 2022 (dále jen „žaloba č. 5“; žaloby č. 1 až 5 dále společně jen „žaloby“), doručenou soudu dne 4. 2. 2022, domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 12. 2021, č. j. MPSV-2021/189320-915 (dále jen „napadené rozhodnutí č. 5“; napadená rozhodnutí č. 1 až 5 dále společně jen „napadená rozhodnutí“), jímž bylo podle § 90 odst. 5 správního řádu zamítnuto odvolání žalobkyně a bylo potvrzeno rozhodnutí prvostupňového orgánu ze dne 1. 11. 2021, č. j. 260062/21/KV (dále jen „prvostupňové rozhodnutí č. 5“; prvostupňová rozhodnutí č. 1 až 5 dále společně jen „prvostupňová rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím č. 5 rozhodl prvostupňový orgán podle § 47d odst. 6 zákona OSPOD o žádosti žalobkyně tak, že se žalobkyni zvyšuje SPVPP o částku 28 000 Kč za kalendářní rok 2021. Zvýšení příspěvku žalobkyni vzniklo z titulu dvou nově uzavřených dohod o výkonu pěstounské péče, jak bylo blíže specifikováno v předmětném rozhodnutí, přičemž nárok byl přiznán v jednom případě od měsíce září 2021 (1 x 4 x 4 000 Kč) a ve druhém případě od měsíce října 2021 (1 x 3 x 4 000 Kč). Řízení o žalobě č. 5 bylo u soudu zaevidováno pod sp. zn. 77 Ad 2/2022. II. Žaloby a jejich doplnění 6. Vzhledem k tomu, že žalobní námitky i argumentace obsažené ve všech pěti žalobách byly shodné, soud níže rekapituluje obsah všech žalob společně, s výjimkou skutkového základu jednotlivých věcí, v němž se žaloby lišily. 7. Úvodem všech žalob žalobkyně poté, co shrnula průběh správního řízení, uvedla, že vykonává činnost v oblasti doprovázení osob pečujících o děti v pěstounské péči nebo osob vedených v evidenci dle příslušných ustanovení zákona. Tuto činnost je oprávněna vykonávat po předchozím vyjádření příslušné pobočky Úřadu práce ČR, a to na základě dohody uzavřené mezi ním a pečující osobou, která obsahuje zákonem kogentně upravená práva a povinnosti. Stejně tak zákon vymezuje kogentně z taxativně uvedených důvodů možnosti ukončení tohoto vztahu ze strany doprovázené i doprovázející osoby. 8. Žalobkyně poté odkázala na § 47c odst. 7 zákona OSPOD, ve znění do 31. 12. 2021, upravující výpovědní lhůtu u dohod o výkonu pěstounské péče. Uvedla, že prvostupňový orgán měl pro zajištění základní určitosti a přezkoumatelnosti rozhodnutí v prvostupňových rozhodnutích uvést, že její nároky posuzoval dle § 47c odst. 7 zákona OSPOD, což ovšem neučinil. Žalobkyně tak mohla v odvoláních pouze dovozovat, že právě z tohoto ustanovení při posuzování její žádosti správní orgán postupoval. Již pouze tato skutečnost činí prvoinstanční rozhodnutí nepřezkoumatelné pro jeho neurčitost a zakládá takovou vadu, pro kterou prvostupňová i napadená rozhodnutí neobstojí jako zákonná. Žalovaný totiž v napadených rozhodnutích tuto námitku žalobkyně nereflektoval. Žalovaný v napadených rozhodnutích předložil právní výklad § 47c odst. 7 zákona OSPOD, ačkoliv z prvostupňových rozhodnutí lze jen velmi těžko usuzovat, zda prvostupňový orgán toto ustanovení zákona v posuzovaném případě aplikoval. 9. Žalobkyně namítala, že právní výklad § 47c odst. 7 zákona OSPOD provedený žalovaným není správný ani přesvědčivý. Žalovaný v napadeném rozhodnutí připouští, aby si osoba pečující s doprovázející organizací sjednala výpovědní lhůtu za podmínek odlišných od kogentní úpravy zákona, konkrétně § 47c odst. 7 zákona. Žalovaný v konkrétní věci tak umožňuje, aby dohoda o výkonu pěstounské péče obsahovala fixní výpovědní lhůtu, pokud tato lhůta nepřesáhne 30 dnů, s tím, že až po jejím uplynutí může být účinná dohoda nová. Takový závěr však podle žalobkyně odporuje základnímu účelu dotčené právní úpravy, je i nesprávný a nevychází z jazykového ani teleologického výkladu dotčeného právního předpisu. 10. Žalobkyně poukázala na veřejnoprávní povahu zákona OSPOD, z čehož dovozuje, že již z tohoto hlediska je třeba považovat argumentaci žalovaného za nesprávnou, neboť kogentnost právní normy spočívá právě mimo