5 Afs 16/2003 — Nejvyšší správní soud

57 A 26/2024- 56 - text  21 57 A 26/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Lukáše Pišvejce a soudců JUDr. Veroniky Burianové a Mgr. Aleše Smetanky ve věci žalobkyně: Nik Company s.r.o., IČO 06544240 sídlem Edvarda Beneše 590/31, 301 00 Plzeň zastoupená Mgr. Janem Blažkem, advokátem sídlem Dvořákova 44/38, 301 00 Plzeň proti žalovanému: Státní úřad inspekce práce sídlem Kolářská 451/13, 746 01 Opava o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 4. 2024, č. j. 9490/1.30/23-6, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Oblastní inspektorát práce pro Plzeňský a Karlovarský kraj (dále jen „OIP“) rozhodnutím ze dne 15. 9. 2023, č. j. 3273/6.30/23-27 (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“), uznal žalobkyni vinnou ze spáchání přestupku dle § 140 odst. 1 písm. g) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti (dále jen „zákon o zaměstnanosti“), jehož se žalobkyně měla dopustit tím, že zastřeně zprostředkovávala zaměstnání podle § 5 písm. g) zákona o zaměstnanosti, neboť nejméně od 2. 5. 2022 do 16. 6. 2022 pronajala pracovní sílu společnosti Penny Market s. r. o. (dále jen „Market“) tím, že čtyři cizinci, zaměstnanci žalobkyně (dále jen „Zaměstnanci“), na pracovišti Marketu prováděli práci spočívající v manipulační práci s vozíkem při vyskladňování zboží, kompletaci palet, odvozu a převážení palet, třídění odpadu a druhotných surovin a třídění vráceného zboží, aniž by byly dodrženy podmínky pro zprostředkování zaměstnání dle § 14 odst. 1 písm. b) zákona o zaměstnanosti, čímž žalobkyně porušila § 14 odst. 3 písm. b) zákona o zaměstnanosti (dále jen „Přestupek“), a přestupku dle § 140 odst. 1 písm. d) zákona o zaměstnanosti, jehož se žalobkyně měla dopustit tím, že neinformovala nejpozději v den nástupu k výkonu práce příslušnou krajskou pobočku Úřadu práce o nástupu tří osob do zaměstnání, čímž žalobkyně porušila § 87 odst. 1 zákona o zaměstnanosti (dále jen „Druhý přestupek“). Za toto jednání žalobkyni uložil OIP pokutu ve výši 165 000 Kč a povinnost nahradit náklady správního řízení ve výši 1 000 Kč. 2. Odvolání žalobkyně proti prvoinstančnímu rozhodnutí zamítl žalovaný shora uvedeným napadeným rozhodnutím a prvoinstanční rozhodnutí potvrdil. Proti napadenému rozhodnutí podala žalobkyně včasnou a přípustnou žalobu ve smyslu § 65 a násl. s. ř. s. II. Žaloba 3. Žalobkyně žádala, aby soud napadené rozhodnutí zrušil, kdy výslovně v žalobě uvedla, že žalobu nesměřuje proti Druhému přestupku, nýbrž výlučně proti Přestupku. 4. Žalobkyně předně vytýkala žalovanému to, že pouze zopakoval a odkázal na závěry prvoinstančního rozhodnutí, nijak nereagoval na většinu odvolacích námitek žalobkyně (v žalobě žalobkyně následně specifikovala některé námitky, které žalovaný pominul) a napadené rozhodnutí řádně neodůvodnil. V tom spatřovala žalobkyně důvod nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí. 5. Podstatou žaloby byl nesouhlas žalobkyně se závěrem správních orgánů, že žalobkyně v případě Přestupku pronajala pracovní sílu Marketu. Na podporu svého stanoviska, že Marketu nepronajímala pracovní sílu, ale poskytovala služby, snesla žalobkyně následující argumenty. 6. Žalovaný podle žalobkyně pominul, že žalobkyně v řízení prokázala, že komplexně zajišťovala činnosti související s plněném závazků ze smlouvy o dílo – sama zadávala, organizovala a kontrolovala práci Zaměstnanců, zajistila jim pracovní pomůcky, oblečení, pracovní prostředí a přístup do něj, sama je školila jak z hlediska prováděné práce, tak také z bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, a následně nesla odpovědnost za jejich činnost a výsledek předala objednateli. Žalovaný popsané aktivity žalobkyně nerozporoval, a přesto nesprávně uzavřel, že žalobkyně dodala pracovní sílu a neplnila na smlouvu o dílo. 7. Žalobkyně nesouhlasila se závěrem správních orgánů, že skladování a distribuce zboží je činností související s hlavní činností Marketu a že představuje bezpodmínečný předpoklad prodeje zboží zákazníkovi. Žalobkyně tvrdila, že skladování a distribuci zboží může zajišťovat Market outsourcingem a že žalovaný tuto odvolací námitku žalobkyně dostatečně nevypořádal. 8. Žalobkyně dále namítla, že žalovaný popřel, že v prvoinstančním rozhodnutí bylo uvedeno, že paní D. L. (dále jen „koordinátorka") byla řízena prostřednictvím vychystávacích vozíků, ač je takové tvrzení součástí jak prvoinstančního rozhodnutí, tak i v protokolu o kontrole na pracovišti Distribučního skladu Penny Market Dobřany ze dne 7. 12. 2022, č.j. 11551/6.71/22-4 (dále jen „Protokol o kontrole"). Žalobkyně dodala, že ani tuto námitku žalovaný nijak nevypořádal. 9. Žalobkyně s odkazem na svědecké výpovědi koordinátorky, R. N. a M. B. namítla, že nešlo o poskytnutí pracovní síly, nýbrž o plnění dle smlouvy o dílo. 10. Žalobkyně nesouhlasila se závěrem žalovaného, že veškeré objednávky díla mezi žalobkyní a Marketem jsou falešné, protože vždy ráno docházelo mezi stranami k rozdělování práce. Žalobkyně vysvětlila, že plnění, které poskytovala Marketu, spočívalo v kompletaci palet zboží ve skladu a jeho připravení na konkrétní místo (stopa). Ze stopy je následně paleta odvážena do jednotlivých prodejen Marketu. Toto plnění je určující pro posouzení, nakolik je běžné a nutné činit další pokyny objednatele k plnění díla. Z velké části lze ze statistických údajů na měsíc dopředu stanovit denní obsah zásilky do určité prodejny, což právě bylo předmětem předložených měsíčních objednávek objednatele. Při zpracování takových objednávek Market zvážil nejen potřebu té které své prodejny, ale i odhadovaný počet svých práceschopných zaměstnanců a počet svých subdodavatelů. Právě v důsledku popsaného charakteru díla mezi stranami docházelo pak na denní či týdenní bázi k upřesňování předmětu plnění – takové upřesnění reagovalo na stav zboží v konkrétní prodejně, který nutně nemusel odpovídat předchozímu měsíčnímu odhadu. Bez písemných měsíčních objednávek by žalobkyně nemohla poskytnout dohodnuté služby, protože musela v návaznosti na ně na daný měsíc rozvrhnout směny zaměstnancům atp. Z uvedených důvodů se nemohla objednávka na nadcházející měsíc shodovat se soupisem provedeného díla. 11. Žalobkyně nesouhlasila dále s tím, že manipulace se zbožím nemůže představovat dílo, protože nejde o úpravu věci: Dle § 2587 občanského zákoníku je zde dílem jako výsledkem činnosti provedené na základě smlouvy kompletace palet, tj. shromáždění příslušného počtu a druhu zboží na paletu, zabalení palety a její přemístění na konkrétní místo. Při hodnocení, zda jde o dílo, je nutné vzít v potaz, že dílem občanský zákoník rozumí i ústní prezentace, tlumočení, průběžné udělování ústních rad či úklid společných prostor bytového domu. Podle žalobkyně je dílo poskytované žalobkyní Marketu příkladem díla jakožto úpravy věci. Součinnost objednatele a jeho pokyny jsou běžnou součástí smlouvy o dílo dle § 2591, § 2592 a § 2594 občanského zákoníku. 12. Žalobkyně shrnula prvky prokazující své obchodněprávní plnění Marketu. Žalobkyně odpovídala smluvně i fakticky za výsledek (vadné nebo pozdní provedení díla), což prokázala vyúčtováním smluvních pokut i škod při provádění díla. Prvoinstanční rozhodnutí je rozporuplné, protože uvádí, že dílo bylo vymezeno nedostatečně určitě, a proto jde o pracovní činnosti, a že pokyny z přílohy č. 1 ke smlouvě o dílo jsou moc specifické, a proto jde o pracovní činnosti. Správní orgány neodůvodnily závěr o odpovědnosti zaměstnance za vadně vykonanou práci. Cena díla byla určena jako jednotková mj. za vyskladnění kartonu, ale její výše se odvíjela od objednaného rozsahu díla i rozsahu skutečně provedeného díla podle předávacího protokolu, kdy nic neukazovalo na závislou práci. Správní orgány podle žalobkyně nesprávně posoudily přebírání díla. Dílo nemohlo být prováděno jinde a časový rámec provádění díla určovala žalobkyně. Platbami Marketu žalobkyně hradila náklady spojené s užíváním předmětných prostor. Zhotovitel díla nemusí být zcela časově nezávislý, neboť pro provádění díla může být nutná součinnost objednatele, jakož i jiných zhotovitelů. Časová závislost žalobkyně nemohla spočívala i v tom, že zboží mělo být vyskladněno v daném termínu, kdy čas dokončení díla je podstatnou náležitostí smlouvy o dílo. Ač žalovaný uznává, že pracovní dobu Zaměstnanců evidovala výhradně žalobkyně, dospěl k nelogickému závěru, že pracovní doba byla nepřímo určena Marketem. Nelze souhlasit s tím, že Market určoval zaměstnance provádějící dílo, protože byla žalobkyně zavázána užít pouze zaměstnanců s platným pobytovým i pracovním oprávněním, protože šlo o běžnou součást smlouvy o dílo a zákonnou povinnost. Vozíky potřebné k provádění díla měla žalobkyně pronajaty. Žalobkyně samostatně zajišťovala a vybavovala své zaměstnance ochrannými pomůckami a pracovními oděvy. Školení zaměstnanců prováděla též sama, evidenci odpracované doby Zaměstnanců prováděla také sama. Žalobkyně poukázala na t