9 Afs 52/2017 — Nejvyšší správní soud

57 Af 5/2024- 132 - text  16 57 Af 5/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Lukáše Pišvejce a soudců JUDr. Veroniky Burianové a Mgr. Jana Šmakala ve věci žalobkyně: CEC Praha a.s., IČO 25673394 sídlem Tlumačovská 1237/32, 155 00 Praha 5 zastoupená Mgr. Miloslavem Petrů, LL.M., advokátem sídlem Jungmannova 745/24, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Úřad městského obvodu Plzeň 3 sídlem Sady Pětatřicátníků 7, 9, 305 83 Plzeň zastoupený Mgr. Bc. Vladimírem Novým, advokátem sídlem Žižkova 52, 301 00 Plzeň o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 2. 2024, č. j. UMO3/04957/24, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalovaný je správcem místního poplatku za provozovaný výherní hrací přístroj nebo jiné technické herní zařízení povolené Ministerstvem financí ČR. Žalovaný vyměřil žalobkyni místní poplatky platebními výměry ze dne 7. 11. 2011, č. j. UMO3/42608/11, ze dne 16. 3. 2012, č. j. UMO3/09373/12, ze dne 22. 3. 2012, č. j. UMO3/10124/12 a č. j. UMO3/10125/12 a č. j. UMO3/10126/12, a ze dne 20. 8. 2013, č. j. UMO3/27913/13. Žalobkyně vyměřené místní poplatky ve lhůtě splatnosti uhradila. Platební výměry byly pro nezákonnost zrušeny rozhodnutími Magistrátu města Plzně ze dne 21. 12. 2016, č. j. MMP/307341/16, ze dne 23. 8. 2017, č. j. MMP/199814/17, a ze dne 23. 8. 2017, č. j. MMP/199811/17. Žalovaný žalobkyni k jejím žádostem vrátil takto vzniklé přeplatky na místních poplatcích až dne 23. 4. 2021, resp. 21. 12. 2023. 2. Žalobkyně uplatnila u žalovaného námitku podle § 159 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu ve znění do 30. 6. 2017 (dále jen „daňový řád“) proti úkonu žalovaného při vrácení přeplatků na místních poplatcích vzniklých v důsledku zrušení nezákonných platebních výměrů žalovaného a vyzvala žalovaného k zaplacení úroku z vratitelného přeplatku podle § 254 odst. 3, 4 ve spojení s § 155 odst. 5 daňového řádu a úroku z neoprávněného jednání správce daně podle § 254 odst. 1 daňového řádu. Žalovaný rozhodnutím ze dne 7. 2. 2024, č. j. UMO3/04957/24 (dále jen „napadené rozhodnutí“), námitku žalobkyně zamítl. 3. Žalobkyně podala u zdejšího soudu proti napadenému rozhodnutí včasnou žalobu podle § 65 a násl. s. ř. s. Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhl žalobu zamítnout a nově odkázal na metodický výklad Ministerstva financí, zveřejněný na webových stranách ministerstva. Spor účastníků řízení se soustředil na výklad § 11 odst. 4 zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích (dále jen „poplatkový zákon“). Podle žalovaného na rozdíl od stanoviska žalobkyně uvedené ustanovení poplatkového zákona vylučuje ve vztahu k místním poplatkům aplikaci úroku z přeplatku a úroku z neoprávněného jednání správce daně podle daňového řádu. II. Vyjádření účastníků při jednání 4. Při jednání účastníci setrvali na svých dosavadních procesních stanoviscích. III. Posouzení věci soudem 5. V souladu s § 75 odst. 1 s. ř. s. vycházel soud při přezkoumání napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Přezkumná činnost soudu dále respektovala dispoziční zásadu vyjádřenou v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 in fine a v § 75 odst. 2 větě první s. ř. s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí ve smyslu § 72 odst. 1 s. ř. s. Povinností žalobce je proto tvrdit, z jakých skutkových či právních důvodů je napadené rozhodnutí správního orgánu nezákonné. Nad rámec žalobních bodů musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu, nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s. ř. s. - takové nedostatky však v projednávané věci nebyly zjištěny. K vadám řízení, o nichž nelze mít důvodně za to, že mohly mít vliv na zákonnost, popřípadě správnost napadeného rozhodnutí, soud v souladu s § 75 odst. 3 s. ř. s. nepřihlížel. 6. Žaloba je nedůvodná. 7. Z § 155 odst. 5 daňového řádu vyplývá, že je-li poukazován správcem daně vratitelný přeplatek po lhůtě stanovené zákonem, náleží daňovému subjektu úrok z vratitelného přeplatku ode dne následujícího po dni, ve kterém uplynula stanovená lhůta pro vrácení vratitelného přeplatku, do dne jeho poukázání daňovému subjektu; § 254 odst. 3 se použije obdobně. 8. Podle § 254 odst. 1 daňového řádu ve znění do 30. 6. 2017 platilo, že dojde-li ke zrušení rozhodnutí o stanovení daně z důvodu nezákonnosti nebo z důvodu nesprávného úředního postupu správce daně, náleží daňovému subjektu úrok z částky, která byla daňovým subjektem uhrazena na základě tohoto rozhodnutí nebo v souvislosti s tímto rozhodnutím ode dne následujícího po dni splatnosti nesprávně stanovené daně, nebo došlo-li k úhradě nesprávně stanovené daně později, ode dne její úhrady. Článkem X bodem 24 zákona č. 170/2017 Sb., kterým se mění některé zákony v oblasti daní, byla s účinností od 1. 7. 2017 na konec odstavce 1 § 254 daňového řádu doplněna věta, že tento úrok nevzniká v případě peněžitého plnění v rámci dělené správy. Uvedená změna se však posuzované věci netýká, protože zde šlo o místní poplatek, který se považuje za daň podle § 2 odst. 3 písm. a) daňového řádu, a nikoli o peněžité plnění v rámci dělené správy dle písm. c) uvedeného zákonného ustanovení. 9. Z § 254 odst. 3 daňového řádu plyne, že úrok správce daně předepíše na osobní daňový účet do 15 dnů ode dne účinnosti rozhodnutí, kterým bylo rozhodnutí o stanovení daně zrušeno. 10. Odst. 4 § 254 daňového řádu stanoví, že vznikne-li v důsledku zrušení rozhodnutí o stanovení daně vratitelný přeplatek, vrátí jej správce daně bez žádosti ve lhůtě podle odstavce 3. 11. Soud shrnuje, že podle výše citované regulace daňového řádu musí správce daně daňovému subjektu ve stanovené lhůtě uhradit v případě zrušení nezákonného rozhodnutí o stanovení daně jak úrok z neoprávněného jednání správce daně (z daně uhrazené na podkladě takového nezákonného rozhodnutí), tak i úrok z vratitelného přeplatku (za prodlení s vrácením takového přeplatku). 12. § 11 odst. 4 poplatkového zákona ve znění do 30. 6. 2017 (dále jen „sporné ustanovení“) zněl: Penále, úroky a pokuty, upravené daňovým řádem, s výjimkou pořádkových pokut, se neuplatňují. 13. Článkem VII bodem 6 zákona č. 170/2017 Sb., kterým se mění některé zákony v oblasti daní, byla s účinností od 1. 7. 2017 byla v § 11 odst. 4 za slovo "pokut" vložena slova "a pokut za nesplnění povinnosti nepeněžité povahy". 14. Žalovaný odůvodnil v napadeném rozhodnutí svůj závěr, že se u místních poplatků neuplatňuje ani úrok z vratitelného přeplatku ani úrok z neoprávněného jednání správce daně, sporným ustanovením poplatkového zákona, jakožto speciálního právního předpisu ve vztahu k daňovému řádu, a rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 3. 2018, č. j. 9 Afs 52/2017-26 (dále jen „Klíčový rozsudek“). Žalovaný dodal, že sporné ustanovení vylučuje uplatnění ustanovení daňového řádu, jejichž aplikace by byla ve správě místních poplatků kontraproduktivní, administrativně náročná a neodpovídala by požadavku na zjednodušení správy místních poplatků. 15. Soud popsaný důvod napadeného rozhodnutí aprobuje. Sporné ustanovení totiž vylučuje právo žalobkyně na úrok z vratitelného přeplatku a úrok z neoprávněného jednání správce daně upravené v daňovém řádu. 16. Soud konstatuje, že speciální úprava místních poplatků obsažená ve sporném ustanovení gramaticky jednoznačně stanovila, že se u místních poplatků neuplatňují úroky upravené daňovým řádem. Úrok z neoprávněného jednání správce daně i úrok z vratitelného přeplatku jsou upraveny v daňovém řádu. Podle dikce (jazykového výkladu) poplatkového zákona je tedy právo žalobkyně na oba uvedené úroky vyloučeno. Test jinými druhy právních výkladů, i rozumností a ústavní konformity uvedeného jazykového výkladu provedl Nejvyšší správní soud v Klíčovém rozsudku a dospěl v bodě 18 Klíčového rozsudku k závěru, že se sporné ustanovení týká veškerých úroků podle daňového řádu včetně úroku z neoprávněného jednání správce daně. Tento závěr kasační soud odůvodnil výkladem jazykovým (viz body 13 a 14 Klíčového rozsudku), logickým (viz body 15 a 16 Klíčového rozsudku), srovnávacím (viz bod 17 Klíčového rozsudku), historickým (viz body 19 až 22 Klíčového rozsudku) a systematickým (viz body 23 a 24 Klíčového rozsudku), teleologickým (viz body 25 a 26 Klíčového rozsudku) i rozumností a ústavní konformitou právní úpravy (viz body 27 a 28 Klíčového rozsudku). 17. Jednotlivé žalobní námitky vypořádá soud pro přehlednost v pořadí uplatněném žalobkyní v žalobě, nikoli podle jejich relevance. 18. Žalobkyně uvedla (viz bod 18 žaloby), že úrok z vratitelného přeplatku i úrok z neoprávněného jednání správce daně byl povinen správce daně žalobkyni vyplatit z úřední povinnosti i bez výzvy žalobkyně k zaplacení těch