77 A 37/2023

Žalobci (řízení o jejich samostatných žalobách byla usnesením ze dne 27. 9. 2023, č. j. 77 A 37/2023-83, spojena ke společnému projednání) se domáhají zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 6. 2023, č. j. PK-RR/2346/23 (dále též jen: „napadené rozhodnutí“). Jím byla zamítnuta jejich odvolání proti rozhodnutí Městského úřadu Staňkov ze dne 31. 9. 2021, č. j. 1949/2021/SÚ (dále též jen: „rozhodnutí správního orgánu I. stupně“), a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. Jím Městský úřad Staňkov jednak (výrokem I.) povolil výjimku z obecných požadavků na využívání území z § 24a odst. 2 písm. d) vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území (dále též jen: „vyhláška č. 501/2006 Sb.“), pro umístění stavby vrtané studny pro zásobování objektu hasičské zbrojnice vodou, umístěné na pozemku p. č. X v k. ú. X ve vzdálenosti 9,5 m od veřejné komunikace nacházející se na pozemku p. č. XA v k. ú. X, jednak (výrokem II.) schválil podle § 94p odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., stavebního zákona (dále též jen: „StavZ“) a § 13a vyhlášky č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního rozhodování, územního opatření a stavebního řádu, schválil stavební záměr na stavbu hasičské zbrojnice včetně vrtané studny a vodovodu, domovní ČOV a kanalizace, dešťové kanalizace včetně nádrže na dešťovou vodu, plynové přípojky, přemístění elektrického měření a zpevněné plochy na pozemcích p. č. XA, XB v k. ú. X (dále též jen: „předmětná stavba“).

Krajský soud v Plzni se věcí předmětné stavby zabývá již podruhé. Rozsudkem ze dne 23. 11. 2022, č. j. 77 A 5/2022-108, totiž zrušil k žalobě žalobkyně ad a) předchozí rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 11. 2021, č. j. PK-RR/4243/21 (dále též jen: „předchozí rozhodnutí žalovaného), a to pro jeho nepřezkoumatelnost ve smyslu § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s., protože vypořádání odvolací námitky týkající se vjezdu na sousední pozemek žalobkyně ad a) se opírá o podklady, které vůbec nejsou součástí správního spisu. Kromě toho soud zjistil, že nebyla řádně vypořádána námitka žalobkyně ad a) týkající se problému hloubky umístění základové spáry (zda je či není umístěna v nezámrzné hloubce) a případných dopadů této skutečnosti na statiku stavby hasičské zbrojnice. Související žaloba podaná proti předchozímu rozhodnutí žalovaného žalobkyní ad b) byla pak usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 12. 2022, č. j. 77 A 7/2022-97, odmítnuta pro odpadnutí předmětu řízení.

Žalovaný po zrušení svého původního rozhodnutí pokračoval v řízení a doplnil správní spis o nové podklady. Následně ve věci vydal napadené rozhodnutí, které je předmětem nyní projednávaných žalob obou žalobců.

Podle žalobkyně ad a) se žalovaný fakticky nevypořádal s námitkami nesplnění ochranných pásem inženýrských sítí, umístění předmětné stavby pouze 0,9 m od hranice pozemku p. č. XB, se skutečností, že dochází k povolení vodohospodářské stavby, které standardně nejsou povolovány bez samostatného povolení vodoprávního úřadu, námitkou spornosti využití nové studny jako hlavního zdroje pitné vody pro předmětnou stavbu, s tím, že projektová dokumentace nesprávně uvádí vyústění domovní ČOV do stávající jednotné kanalizace, nedostatečným řešením likvidace dešťových vod ze zpevněných ploch, se skutečností, že projektová dokumentace neodpovídá prostorovému uspořádání, že není zřejmé, jak budou v rámci hasičské zbrojnice vozidla zajíždět a vyjíždět, že projektová dokumentace neřeší opatření proti padajícímu sněhu na pozemek žalobkyně ad a) a veřejný prostor, že z projektové dokumentace není zřejmý původní a upravený terén, není zřejmé technické provedení napojení kanalizace na stávající BT 300 a že nebyl předložen provozní řád dešťové kanalizace.

Žalovaný zcela pominul, že jeho předchozí rozhodnutí bylo zrušeno a v řízení postupoval tak, jakoby v něm pokračoval a navazoval na své předchozí rozhodnutí. Jelikož v době vydání napadeného rozhodnutí předchozí rozhodnutí žalovaného neexistovalo, předmětné námitky žalobkyně ad a) nebyly vypořádány a jejich vypořádání mělo být předmětem napadeného rozhodnutí. Žalovaný pouze v části napadeného rozhodnutí věnující se shrnutí předchozích fází řízení připomněl, že již jednou o věci rozhodl a z jakých důvodů, přičemž uvedl, že toto rozhodnutí bylo zrušeno.

Podle žalobkyně ad a) popis předchozích fází správního řízení včetně popisu důvodů pro rozhodnutí předchozího rozhodnutí žalovaného nemůže mít povahu vypořádání námitek žalobkyně ad a). Tento postup žalovaného má za následek nezákonnost napadeného rozhodnutí.

I v případě, že by snad mělo být postačující, aby vypořádání se s odvolacími námitkami žalobkyně ad a) mělo povahu pouhého skutkového shrnutí dřívějšího stanoviska správního orgánu k těmto námitkám vyjádřeného v již zrušeném rozhodnutí, nemohl by jistě takový postup obstát ve vztahu k odvolacím námitkám nesplnění ochranných pásem inženýrských sítí v místě vjezdu na pozemek p. č. XB a odstupu předmětné stavby 0,9 m od hranice pozemku p. č. XB. U těchto námitek totiž došlo po zrušení předchozího rozhodnutí žalovaného k doplnění námitek podkladů a tvrzení ze strany žalobkyně ad a) i osoby zúčastněné na řízení.

Dále se žalobkyně ad a) věnovala námitce nesplnění ochranných pásem inženýrských sítí v místě vjezdu na pozemek p. č. XB. S touto námitkou se žalovaný vypořádal jen částečně, a to jednak co do navrhovaného vedení dešťové kanalizace, jednak co do rozšíření volného prostoru před pozemkem p. č. XB. Správní orgán I. stupně neúplně zjistil skutkový stav a poměry v daném území a nezohlednil stavební záměr z pohledu zákonných požadavků na ochranná pásma inženýrských sítí v místech, kde historicky i nadále dochází k průjezdu vozidel. V důsledku nedostatečné ochrany inženýrských sítí pak může časem docházet k jejich zvýšenému poškození, což vyústí k nutnosti jejich oprav.

Žalobkyně ad a) uvedla, že tato námitka se vztahuje zejména k uložení vedení odpadních a dešťových vod obecní kanalizační stoky jednotné kanalizace. Předmětná stavba nesplňuje regulativy nejmenšího krytí pro podzemní trasy konstrukce stoky a kanalizační přípojky od vozovky a nezámrznou hloubku. Žalovaný sice v minulosti uváděl, že předmětné vedení se nachází mimo komunikaci, toto tvrzení ale nijak blíže nespecifikoval či nepodložil. I pokud by tomu tak bylo, zůstává v rámci umisťovaného projektu nenaplněn regulativ vztahující se k požadavku na nezámrznou hloubku liniových staveb.

K námitce umístění předmětné stavby pouze 0,9 m s přesahem střechy o dalších 0,45 m od hranice pozemku p. č. XB žalobkyně ad a) uvedla, že ve správním řízení opakovaně namítala, že si nedokáže představit údržbu střechy předmětné stavby v tak malém prostoru. Správní orgán I. stupně se zároveň nikterak nevypořádal s možným rušením vlastnického práva žalobkyně ad a) předpokládanými emisemi, které bude předmětná stavba působit ve vztahu k jejím nemovitostem. Není jasné, jak předmětná stavba může být v souladu se zájmy na úseku požární ochrany, když je zřejmé, že v případě požáru by existovalo značné riziko dopadu hořících částí na pozemek žalobkyně ad a).

Správní orgán I. stupně se zjevně nezabýval souladem předmětné stavby s požadavky § 23 vyhlášky č. 501/2006 Sb. Podle odstavce druhého tohoto ustanovení nesmí být umístěním stavby na hranici pozemků nebo v její bezprostřední blízkosti znemožněna zástavba sousedního pozemku. Umístěním předmětné stavby přitom dojde právě ke znemožnění zástavby pozemku p. č. XB. Umístění předmětné stavby v části jejího nejbližšího odstupu od hranice pozemku p. č. XB významně komplikuje žalobkyni ad a) dlouhodobě požadované umístění oplocení a též umístění záměru nové haly.

Byť správní orgán I. stupně ve svém rozhodnutí uvedl, že údajně provedl test souladu předmětné stavby s požadavky vyhlášky č. 501/2006 Sb. takové zhodnocení je ale dle žalobkyně ad a) minimálně zcela nedostačené. Ani s touto námitkou se žalovaný nevypořádal.

S námitkami nerespektování stávajícího vjezdu na pozemek p. č. XB a s tím, že projektová dokumentace nesplňuje požadavky vyhlášky č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby (dále též jen „vyhláška č. 268/2009 Sb.“), se žalovaný v napadeném rozhodnutí nějakým způsobem vypořádal, ale podle žalobkyně ad a) tak učinil zcela nedostatečně a nesprávně.

Vypořádání žalovaného s námitkou nerespektování stávajícího vjezdu na pozemek p. č. XB bylo velice stručné a nelze jej považovat za vypořádání námitky žalobkyně ad a). Žalobkyně ad a) žalovanému sdělila, že řízení o její žádosti o povolení umístění nového oplocení a nových vrat bylo zastaveno, došlo k tomu z důvodu, že žalobkyně ad a) ve stanovené lhůtě údajně neodstranila vady žádosti, které měly bránit pokračování v řízení. Žalobkyně ad a) nicméně podklady nedoplnila zejména z toho důvodu, že jejím záměrem nebylo žádat o povolení nového připojení pozemku, když se na pozemku historicky sjezd nachází, a to právě směrem k předmětné stavbě. Pokud by žalobkyně ad a) postupovala v intencích výzvy stavebního úřadu, konkludentně by aprobovala stanovisko stavebního úřadu, že se na pozemku p. č. XB se žádný vjezd nenachází.

Žalobkyně ad a) po dobu několika let opakovaně žádá o schválení záměru s vybudováním výrobní a skladovací haly na tomto pozemku, ale veškeré její žádosti byly dosud neúspěšné. Žalobkyně ad a) alespoň chtěla začít s menšími přípravnými pracemi ve formě nahrazení původního nevyhovujícího oplocení pozemku p. č. XB a též nahrazením vjezdových vrat na pozemek. Právě z tohoto důvodu bylo žalobkyní ad a) oplocení pozemku odstraněno a požádáno o povolení umístění nového oplocení a nových vrat.

Původní oplocení pozemku a zejména vjezdová vrata se nacházejí západním směrem od předmětné stavby. Oplocení i vjezdová vrata zde historicky souvisle existovaly, což je patrno z historických snímků místa a z technické dokumentace k záměru stavby nové haly žalobkyně ad a). Odstranění původní stavby č. p. 13 stojící na pozemku p. č. XB nemohlo mít objektivně jakýkoli vliv na existenci vjezdu na tento pozemek. Právo umístění historického vjezdu navíc muselo být žalobkyní ad a) již vydrženo.

K historickým leteckým snímkům Plzeňského kraje z roku 2011, 2017 a 2019 obsaženým ve správním spise žalobkyně ad a) uvedla, že z nich objektivně nelze učinit jakékoli závěry, když snímek z roku 2011 vjezd zjevně zobrazuje a u snímků z let 2017 a 2019 pak z důvodu výšky jejich pořízení nelze prokazatelně určit, zda na nich vrata jsou. Žalobkyně ad a) byla zkrácena na svých právech, neboť její námitka vztahující se k omezení přístupu na pozemek p. č. XB stávajícími vjezdovými vraty byla správním orgánem I. stupně účelově a neoprávněně zlehčena a nebyla řádně vypořádána. Žalovaný se v rámci napadeného rozhodnutí omezil pouze na konstatování, že nový vjezd na pozemek žalobkyně ad a) nebyl povolen. K námitkám reagujícím na doplnění podkladů v průběhu odvolacího řízení se žalovaný nevyjádřil. Žalovaný zároveň nezmínil podklady založené žalobkyní ad a) na podporu jejích tvrzení.

Hrozí faktické znemožnění dalšího užívání stávajícího vjezdu na pozemek p. č. XB, neboť ten bude realizací předmětné stavby částečně zakryt v potřebné šířce stavbou hasičské zbrojnice. Je zcela irelevantní tvrzení žalovaného, že pozemek je eventuálně volně přístupný z vedlejší komunikace, neboť v případě historické existence vjezdu na pozemek není na správním orgánu, aby určoval, jakým způsobem má žalobkyně ad a) svůj pozemek využívat. Žalobkyně ad a) v této souvislosti opakovaně odkazovala na vyjádření Krajského úřadu Plzeňského kraje, Odboru dopravy a silničního hospodářství, ze dne 8. 10. 2018, sp. zn. ZN/2158/DSH18, z něhož v rámci rozhodování o obnově oplocení a vjezdových vrat na pozemek p. č. XB vyplynulo, že souhlas Obecního úřadu X, jako silničního správního orgánu, nemůže mít jakoukoli závaznou relevanci. To žalobkyni ad a) utvrdilo v postupu, kdy svou žádost o povolení nového plotu a vjezdových vrat nedoplnila o požadované podklady, neboť stavebním úřadem požadované rozhodnutí silničního správního úřadu odporuje dřívějším stanoviskům správních orgánů.

Žalobkyně ad a) dále v odvolacím řízení namítala, že správní orgán I. stupně se vypořádal jen částečně s námitkou, dle níž projektová dokumentace nesplňuje požadavky vyhlášky č. 268/2009 Sb. Součástí této námitky byl od počátku též odkaz na skutečnost, že úroveň základové spáry předmětné stavby není v nezámrzné hloubce dle příslušných norem a tím není zajištěna požadovaná stabilita předmětné stavby. Norma ČSN 731001 stanoví, že nezámrzná hloubka činí alespoň 0,8 m pod upraveným povrchem, přičemž v oblastech s mrazovým indexem Mi>625 se nezámrzná hloubka prohlubuje. V případech, kdy se v podloží nachází zemina kategorie F7 či F8 (hlína či jíl s vysokou plasticitou) činí nezámrzná hloubka dokonce 1,60 m. Norma ČSN 731004 obecně obsahuje de facto shodné parametry jako norma ČSN 73100. Dále uvádí, že hloubku založení ovlivňují klimatické vlivy, kterými jsou promrzání a vysychání základové půdy. Nezámrzná hloubka činí podle této normy minimálně 0,8 m pod upraveným terénem, zvětšuje se ale v oblastech s Mi>625 a v případech, kdy se v podloží nachází zemina kategorie F7 či F8 činí dokonce 1,60 m.

V drtivé většině případů není pro definitivní stanovení hloubky základové spáry a návrhu základové konstrukce zásadní výlučně nezámrzná hloubka, existují i další zásadní faktory ovlivňující únosnost a poddajnost podloží. V tomto směru je zásadní připomenout, že v případě výpočtu sedání základů bývá mnohdy zcela zásadní hloubka základové spáry.

Pro hloubku základové spáry je taktéž třeba uvážit charakter navrhovaného objektu s ohledem na jeho budoucí provoz. Návrh základové spáry je pak ovlivňován i návrhem „odvodnění“ pomocí drenáže, které může za specifických podmínek nebo v chybné kombinaci dalších faktorů též negativně ovlivnit základové konstrukce. V případě blízké vodoteče nebo jiného vodního díla je pak nutno zohlednit též stav ustálené hladiny podzemní vody i možnost jejího kolísání. Návrh základů se dle základových podmínek a náročnosti objektu pak dělí do tří geotechnických kategorií GK1 – GK3. Objekt typu hasičárny, byť by se mělo jednat o jednopodlažní objekt, není jednoduchým objektem, neboť vysoké štíhlé stěny bez dostatečného vodorovného ztužení jsou citlivé na nerovnoměrné sedání, naklonění základů apod. – je tedy nutno postupovat dle zásad pro kategorii GK2. V této kategorii dochází k posuzování z jednoznačně zjištěných parametrů základové půdy s přihlédnutím k mnoha dalším faktorům. Pro navrhování základů GK2 je tedy víceméně nutný inženýrsko-geologický průzkum nebo jeho ekvivalent. Pro stavby z veřejných rozpočtů je pak inženýrsko-geologický průzkum de facto podmínkou, neboť jinak nelze spolehlivě stanovit nabídkovou cenu.

Podle žalobkyně ad a) nebyly vzhledem ke způsobu zpracování projektové dokumentace výše zmíněné požadavky absolutně splněny. S ohledem na marginální vzdálenost předmětné stavby od pozemku žalobkyně ad a) p. č. XB může mít její narušená statika z důvodu nesplnění norem vztahujících se k úrovni základové spáry zcela zásadní vliv na vlastnické právo žalobkyně ad a) ve smyslu potenciálních negativních zásahů.

Dokumentace předložená k žádosti o vydání společného povolení předmětné stavby nebyla v souladu s § 1d a přílohy č. 8 vyhlášky č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, neboť není úplná např. důvodu chybějícího vytyčení stávajících a navrhovaných ochranných a bezpečnostních pásem. Žalovaný proto v návaznosti na námitky žalobkyně ad a) řízení přerušil a vyzval stavebníka, aby doplnil stavebně konstrukční řešení včetně statického posouzení stavby zpracované a ověřené autorizovanou osobou. Po doplnění požadovaných podkladů žalovaný pokračoval v odvolacím řízení. Žalobkyně ad a) ve svém vyjádření k novým podkladům pro rozhodnutí upozornila na nedostatečné umístění základové spáry do nezámrzné hloubky, což může mít vliv na stabilitu umísťované stavby. Tato námitka ale nebyla ani zpracováním a předložením Statického posouzení novostavby hasičské zbrojnice v obci X ze dne 19. 4. 2023 doposud vypořádána, neboť tento dokument neřeší nezámrznost podloží a jeho vliv na statiku.

Ze Zprávy o geologicko-průzkumných pracích ze dne 27. 3. 2023 navíc vyplývá, že složení podloží v pro věc relevantní hloubce je tvořeno jílovou a jílovopísčitou hlínou. Podle příslušných regulativů ČSN se doporučuje, aby hloubka založení od upraveného terénu s ohledem na promrzání zeminy činila minimálně 1,2 m pro soudržné zeminy (jíly). Dle českých technických norem se přitom v oblastech s mrazovým indexem Mi>625 nezámrzná hloubka prohlubuje a v případech, kdy se v podloží nachází zemina až kategorie F7 či F8 (hlína či jíl s vysokou plasticitou), činí nezámrzná hloubka dokonce minimálně 1,60 m.

Ze zprávy dále vyplývá, že v provedeném vrtu byla podzemní voda naražena v úrovni cca 1,9 m pod terénem, přičemž při klimaticky příhodných obdobích se může hladina dočasně objevovat i mělčeji pod terénem. V nejnižším místě uvažované základové spáry je dle provedených měření aktuální hladina vody v blízkém rybníku pouze cca o 5 cm níže. Takto blízká potenciální přítomnost podzemní vody základové spáře pak dle žalobkyně ad a) zjevně zvyšuje potřebu jasného vyloučení zámrznosti podloží v úrovni jejich umístění, která však zkoumána dosud řádně nebyla. Pokud by hloubka umístění základové spáry byla přizpůsobena výše uvedeným požadavkům českých technických norem tak, aby byla nepochybně nezámrzná, je zde reálné riziko, že hladina podzemní vody může v některých obdobích této základové spáry navíc jednoduše dosahovat.

Tyto skutečnosti však Statické posouzení předmětné stavby vůbec nebere do úvahy, když prakticky vychází pouze z uváděné hloubky podzemní vody zjištěné provedeným průzkumným vrtem. Již vůbec pak toto posouzení nedává výše uvedené skutečnosti do korelace s eventuálním určením nezámrzné hloubky, když tuto naopak jakkoliv pro stanovené podloží z hlediska statiky nedefinuje.

Statické posouzení novostavby hasičské zbrojnice v obci X ze dne 19. 4. 2023 pak v korelaci na Zprávu o geologicko-průzkumných pracích ze dne 27. 3. 2023 vůbec nevyhodnocuje otázku zmiňovaného podsypu základové spáry, realizaci drenáží, jejichž zahrnutí by s ohledem na citované zhodnocení bylo jistě vhodné uvážit apod.

V rámci navržených stavebních materiálů a konstrukcí je zcela nevhodně navržen štěrkový podsyp 32/63 pod základové pasy, kdy hrozí, že bude docházet ke zvodnění základové spáry a tím i ke snížení únosnosti, tato skutečnost přitom není ve statickém posouzení jakkoliv vyhodnocena. Zemnící páska by pak měla být 5 cm v betonovém základu, jehož pevnost je zároveň v návrhu stavebních materiálů uvedena chybně a neodpovídá aktuálně platné a účinné legislativě, byť statické posouzení již pracuje s hodnotami správnými. I přes veškeré uvedené námitky žalobkyně ad a) žalovaný vydal napadené rozhodnutí, v němž se s nimi vůbec nevypořádal.

Není přitom pravdou, že by žalobkyně ad a) odkazovala pouze na normu ČSN 73 6133 vztahující se na návrh a provádění zemního tělesa pozemních komunikací. Je zjevné, že žalobkyně ad a) opakovaně odkazovala na normy ČSN 731001 a ČSN 731004. Zároveň není ani pravdou, že by žalobkyně ad a) neuvedla, jakým způsobem by namítané skutečnosti měly představovat zásah do jejích vlastnických práv, neboť s touto námitkou od počátku přímo spojovala obavy o narušení základů předmětné stavby a tím i k emisím na její pozemek. Žalobkyně ad a) navíc poukazovala na to, že v důsledku těchto skutečností může dojít též k poruchám ležaté kanalizace spojené s únikem odváděných vod do základové půdy, destrukci přípojky vody, popřípadě dalším poruchám inženýrských sítí, což jsou všechno okolnosti, které by žalobkyni ad a) zcela jistě ovlivnily výkon jejího vlastnického práva.

Podle žalobce ad b) se žalovaný fakticky nevypořádal s námitkami nesplnění odstupu staveb, že předmětná stavba nerespektuje nutnost vjezdu na pozemek p. č. XC ve spoluvlastnictví žalobce ad b), že není zřejmé, jak budou požární vozidla do a z umísťované hasičské zbrojnice zajíždět a vyjíždět, aby nedocházelo k omezení vlastnických práv a provozu nemovitostí žalobce ad b), že dochází k povolení vodohospodářské stavby, které nejsou standardně povolovány bez samostatného povolení vodoprávního úřadu, spornosti využití nové studny jako hlavního zdroje pitné vody pro předmětnou stavbu, nesprávnosti uvedení vyústění domovní ČOV do stávající jednotné kanalizace v projektové dokumentaci, nedostatečným řešením likvidace dešťových vod ze zpevněných ploch, s tím, že projektová dokumentace neodpovídá prostorovému uspořádání a neřeší opatření proti padajícímu sněhu na pozemek žalobce ad b) a veřejný prostor, dále že z projektové dokumentace není zřejmý původní a upravený terén a není zřejmé technické provedení napojení kanalizace na stávající BT 300 a že nebyl předložen provozní řád dešťové kanalizace BT 300.

Žalovaný zcela pominul, že jeho předchozí rozhodnutí bylo zrušeno a v řízení postupoval tak, jakoby pokračoval v řízení a navazoval na své předchozí rozhodnutí. Jelikož v době vydání napadeného rozhodnutí předchozí rozhodnutí žalovaného neexistovalo, předmětné námitky žalobce ad b) nebyly vypořádány a jejich vypořádání mělo být předmětem napadeného rozhodnutí. Žalovaný pouze v části napadeného rozhodnutí věnující se shrnutí předchozích fází řízení připomněl, že již jednou o věci rozhodl a z jakých důvodů, přičemž uvedl, že toto rozhodnutí bylo zrušeno.

Podle žalobce ad b) popis předchozích fází správního řízení včetně popisu důvodů pro rozhodnutí předchozího rozhodnutí žalovaného nemůže mít povahu vypořádání námitek žalobce ad b). Tento postup žalovaného má za následek nezákonnost rozhodnutí.

I v případě, že by snad mělo být postačující, aby vypořádání se s odvolacími námitkami žalobce ad b) mělo povahu pouhého skutkového shrnutí dřívějšího stanoviska správního orgánu k těmto námitkám vyjádřeného v již zrušeném rozhodnutí, nemohl by jistě takový postup obstát ve vztahu k odvolacím námitkám nesplnění odstupu staveb, nerespektování nutnosti vjezdu na pozemek p. č. XC ve spoluvlastnictví žalobce ad b) a že není zřejmé, jak budou požární vozidla do a z umísťované hasičské zbrojnice zajíždět a vyjíždět, aby nedocházelo k omezení vlastnických práv a provozu nemovitostí ve spoluvlastnictví žalobce ad b). U těchto námitek totiž došlo po zrušení předchozího rozhodnutí k doplnění podkladů a tvrzení ze strany žalobce ad b) i osoby zúčastněné na řízení.

Podle žalobce ad b) se správní orgány dosud dostatečně nezabývaly s námitkou nerespektování požadavků na odstup staveb stanovených vyhláškou č. 501/2006 Sb., neboť se neúplně zabývaly změnou místních poměrů vyvolanou předmětnou stavbou. Odstup předmětné stavby od rodinného domu č. p. X je třeba posuzovat od reálně nejbližšího bodu umísťované stavby, který je dán přesahem střechy od obvodové zdi + osazení okapového žlabu. I v případě, kdy by žalobce ad b) vycházel z koordinačního situačního výkresu, činil by minimální odstup 9,05 m.

Předmětná stavba v místě věže na sušení hasičských hadic dosahuje výšky 11,5 m, což je výška o více než 2 m přesahující vzdálenost tohoto objektu od rodinného domu č. p. X. Dle přesvědčení žalobce ad b) je při hodnocení vzájemného odstupu staveb z hlediska naplnění požadavku na odstup staveb potřeba vycházet právě z této maximální výšky protilehlé stavby, přičemž s ohledem na účel a cíle vyhlášky č. 501/2006 Sb. je zcela irelevantní, že se tato část protilehlé stavby nenachází v celé její šířce či délce.

Žalobce ad b) rovněž poukazoval na skutečnost, že koordinační situační výkres je vyhotoven velice „nahrubo“. Žalobce ad b) vlastním přeměřením došel k odlišným délkám, než které jsou uvedeny v koordinačním výkrese. Touto námitkou se ale správní orgány vůbec nezabývaly.

Námitka nerespektování nutnosti vjezdu na pozemek p. č. XC a tedy k rodinnému domu č. p. X a zemědělské usedlosti č. p. X vycházela z projektové dokumentace, zejména z koordinačního situačního výkresu C.3. Z tohoto podkladu se podává, že součástí navrhovaného řešení je také provedení celoplošné opravy asfaltobetonových ploch kolem předmětné stavby o ploše 180 m2 poškozených stavební činností, kde dojde k odfrézování stávajícího povrchu, jeho recyklaci a použití pro nové asfaltování. Rozsah této opravy je vyznačen v koordinačním situačním výkresu šedou barvou. Z koordinačního situačního výkresu se podává, že tato celoplošná oprava asfaltobetonových ploch zcela z jihovýchodní části od předmětné stavby pokrývá oblast příjezdové komunikace ke vjezdům na pozemek p. č. XC, k pozemku p. č. XD a ke stavbám č. p. X a č. p. X. Žalobce ad b) tak bude po dobu provádění těchto oprav zásadním způsobem zasažen ve svém spoluvlastnickém právu a právu přístupu k jeho nemovitostem. Správní orgány na tuto námitku zcela rezignovaly a vůbec ji nevypořádaly, aniž by odůvodnily její nezohlednění. Správní orgány neúplně zjistily skutkový stav a poměry v daném území a nezohlednily předmětnou stavbu z pohledu nezbytnosti průjezdu vozidel ostatních vlastníků nemovitostí.

Správní orgány jsou zároveň povinny dbát na to, aby docházelo k dodržování podmínek vyhlášky č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, která mimo jiné v §1d ve spojení s přílohou č. 8, části B.8, písm. d) stanoví, že dokumentace pro vydání společného povolení musí po obsahové stránce uvádět též vliv provádění stavby na okolní stavby a pozemky, přičemž správní orgán je povinen na řádné splnění této povinnosti dohlížet. Ani touto námitkou se žalovaný v napadeném rozhodnutí nezabýval.

Dále žalobce ad b) namítal, že není zřejmé, jak budou požární vozidla do a z předmětné stavby zajíždět a vyjíždět, aby nedocházelo k omezení vlastnických práv a provozu nemovitostí ve spoluvlastnictví žalobce ad b). Vypořádání této námitky správním orgánem I. stupně považuje žalobce ad b) za zcela nedostačené, žalovaný v napadeném rozhodnutí tuto námitku jakkoli nezmínil a ani ji nehodnotil.

Žalovaný v napadeném rozhodnutí vypořádal pouze námitku omezení stávajícího vjezdu k rodinnému domu č. p. X, případně též stavbě č. p. X a na pozemek p. č. XC a námitku, že projektová dokumentace nesplňuje požadavky vyhlášky č. 286/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby. Podle žalobce správní orgány námitku omezení stávajícího vjezdu zjevně nepochopily správně a řádně ji nepřezkoumaly a nehodnotily. Hodnotily ji bez přihlédnutí ke skutečným poměrům a situaci v místě, když navíc zcela zřejmě zaměnily vjezd na pozemek p. č. XC sloužící k obsluze a údržbě stavby č. p. X s vjezdem na pozemek p. č. XC sloužícím k obsluze a údržbě pozemku p. č. XD a rodinného domu č. p. X. Z koordinačního výkresu se podává, že žalovaným v jeho zrušeném rozhodnutí hodnocená šířka odstupu předmětné stavby od hranice pozemku p. č. XC o velikosti 5,85 m a šířka vjezdových vrat na pozemek p. č. XC o velikosti 4,25 m se zjevně vztahují k vjezdu sloužícímu primárně k provozu a obsluze stavby p. č. X a většiny pozemku p. č. XC. V případě potřeby vjezdu na pozemek p. č. XC dodávkou či připojeným vozíkem bude při umístění předmětné stavby k dispozici na vytočení a manévrování prostor o šířce kolem 5 m, což vjezd takovým vozidlům znatelně ztíží, ne-li zcela znemožní. Správní orgány se s touto skutečností dosud nevypořádaly.

Umístění předmětné stavby omezuje též možnosti vjezdu na pozemek p. č. XC sloužící k obsluze a údržbě stavby č. p. X s vjezdem, k tomu žalobce ad b) odkázal na svou argumentaci týkající se vypovídající hodnoty předložených koordinačních situačních výkresů a argumentaci uvedenou v části žaloby týkající se námitky nerespektování nutnosti vjezdu na pozemek p. č. XC a k rodinnému domu č. p. X a zemědělské usedlosti č. p. X a námitky, že není zřejmé, jak budou požární vozidla zajíždět a vyjíždět z předmětné stavby, aby nedocházelo k omezení vlastnických práv a provozu nemovitostí ve spoluvlastnictví žalobce ad b).

Umístění předmětné stavby fakticky způsobuje též očividný rozpor s ustanovením § 22 odst. 2 vyhlášky č. 501/2006 Sb., podle nějž šířka veřejného prostranství, jehož součástí je pozemní komunikace zpřístupňující pozemek rodinného domu, je 8 m. Při jednosměrném provozu lze tuto šířku snížit až na 6,5 m.

Poslední žalobní námitka žalobce ad b) se týkala toho, že projektová dokumentace nesplňuje požadavky vyhlášky č. 268/2009 Sb., přičemž jeho argumentace byla totožná s argumentací obsaženou v žalobě žalobkyně ad a).

Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že po zrušení jeho předchozího rozhodnutí postupoval v souladu s právním názorem, který vyslovil soud. Do spisu doplnil podklady, se kterými se účastníci řízení měli možnost seznámit a uplatnit námitky. Uplatněné námitky žalovaný vypořádal přezkoumatelným způsobem. Žalovaný trval na napadeném rozhodnutí a odkázal na něj. Zároveň uvedl, že považuje žalobní námitky za nedůvodné. K obsahu žalob žalovaný uvedl, že v pokračujícím odvolacím řízení odstranil nedostatky, které mu vytkl soud, a s ostatními odvolacími námitkami, jejichž vypořádání shledal soud zákonným a přezkoumatelným se již nemusel znovu zabývat. Proto se již nezabýval námitkou nerespektování požadavků na odstup staveb a zabýval se námitkami týkajícími se vjezdu na pozemek p. č. XC a tím, jak je zajištěno založení předmětné stavby do nezámrzné hloubky. Námitky týkající se hloubky založení předmětné stavby nejsou zpracovány oprávněnou osobou s příslušnou autorizací a nebyl předložen žádný odborný posudek, který by mohl prokázat, že podklady doplněné do spisu nejsou pro rozhodnutí ve věci použitelné.

K žalobě se vyjádřila osoba zúčastněná na řízení, paní Ludmila Hrbáčková. Uvedla, že se plně ztotožňuje s obsahem žalob. Vyjádření žalovaného vnímá jako tendenční, přičemž žalovaný zároveň nijak přesvědčivě nevyvrátil argumenty žalobců. Žalovaný nikterak nereagoval na námitky žalobců týkající se porušení závazných norem určujících minimální nezámrznou hloubku pro různé typy zakládaných staveb v závislosti na jejich podloží. Tvrzení žalovaného, že předmětná stavba neomezí přístup na pozemek p. č. XB není ničím podložené ani blíže zdůvodněné a je v příkrém rozporu se skutečnostmi a důkazy předloženými žalobci.

V předmětné věci soud nařídil na 29. 5. 2024 jednání. Zúčastnili se ho žalobce ad b) J. H., taktéž v roli jednatele žalobkyně ad a), jeho zástupce Mgr. Jakub Limburský (na základě plné moci udělené JUDr. Miroslavem Zamiškou) a též paní L. H., osoba zúčastněná na řízení. Žalovaný se z jednání omluvil.

Soud ve věci neprováděl dokazování. Pokud jde o důkazní návrhy obsažené v obou žalobách, jednalo se o listiny, které jsou součástí správního spisu. Zástupce žalobců uvedl, že na provedení těchto důkazů netrvá, ostatně, důkaz obsahem správního spisu se v soudním řízení správním neprovádí. V rámci jednání však zástupce žalobců soudu navrhl k provedení ještě sadu šesti fotografií zachycujících zejména současný stav věci, okolí hasičské zbrojnice, vjezdové poměry a poškození splaškové a dešťové kanalizace budovanou vrtanou studnou a dále sdělení Městského úřadu Staňkov týkající se právě budované studny a vycházející z kontrolní prohlídky na místě samém.

Důvodem neprovedení těchto důkazů je jejich nadbytečnost. Jde-li o situaci týkající se vrtané studny, obsah ani jedné ze žalob se této stavbě nevěnuje. Nejde tedy o součást předmětu řízení. Provedení těchto důkazů (fotografie vzniklého poškození a sdělení Městského úřadu Staňkov k řešení tohoto poškození) by tedy z pohledu předmětu řízení nepřineslo nic podstatného.

Jde-li o navržené fotografie, které zobrazují současný stav věci, ani jejich provedením by soud nemohl získat skutková zjištění podstatná pro rozhodnutí ve věci, neboť napadené rozhodnutí přezkoumává soud optikou skutkového stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Má-li tedy některý žalobce za to, že stavebník nerespektuje vydané povolení, čímž zasahuje do jeho veřejných subjektivních práv, má k dispozici jiné právní nástroje k jejich ochraně než řízení o těchto žalobách. Konečně, pokud jde o fotografie zachycující historický stav věci, resp. o zobrazení celkové situace, soud se mohl při rozhodování věci opřít o obdobné fotografie, resp. obdobná zobrazení, která jsou obsažena ve správním spise. Nebyl proto žádný důvod tyto fotografie a zobrazení provádět k důkazu při jednání.

Z uplatněných žalobních bodů se soud nejprve zabýval problematikou přezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí. První žalobní bod uplatněný v žalobách obou žalobců poukazoval na to, že se žalovaný nedostatečně vypořádal s jejich odvolacími námitkami. Je v logice soudního přezkumu správního rozhodnutí, aby soud nejprve vypořádal námitku nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí. Jak plyne i z ustálené judikatury NSS, „teprve dospěje-li soud k závěru o přezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí, může se zabývat dalšími námitkami“ (rozsudek NSS ze dne 8. 3. 2005, č. j. 3 As 6/2004-105, č. 617/2005 Sb. NSS).

Oba žalobci představili ve své žalobě (vzájemně částečně odlišný) seznam námitek, které uplatnili ve svých odvoláních proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně. Současně poukázali na námitky uvedené pod č. 2, 3 a 5-14. Podle žalobců nebyly tyto námitky řádně vypořádány, neboť žalovaný se jimi zabýval tak, jakoby jeho předchozí rozhodnutí nebylo zrušeno, takže na něj nelze odkazovat. I kdyby to však bylo možné, nebyly řádně vypořádány námitky žalobkyně ad a) uplatněné pod č. 2 a 3 a námitky žalobce ad b) uplatněné pod č. 2, 3 a 5. S ohledem na průběh jednání ve věci dne 29. 5. 2024, v jehož rámci zástupce žalobce ad b) tyto žalobní námitky představil v poněkud jiném vyznění, totiž jakoby namítal nesprávné právní posouzení těchto námitek, konstatuje soud, že takové představení daných námitek odporuje jejich formulaci v žalobě. V této souvislosti soud poukazuje, jde-li o žalobu žalobkyně ad a), na stranu 7 žaloby, v níž žalobkyně ad a) tvrdí, že žalovaný se s její námitkou týkající se nesplnění ochranných pásem inženýrských sítí v místě vjezdu na pozemek p. č. XB „vůbec nevypořádal, ani neuvedl, z jakého důvodu ji eventuálně nepovažuje za relevantní či nezpůsobilou zasáhnout práva žalobkyně nebo vyvolat nezákonnost rozhodnutí správního orgánu I. stupně.“ Taktéž na straně 9 své žaloby uvádí žalobkyně ad a), že „Obsahově tyto námitky [uvedené pod body ad 2) a ad 3)], které byly doplněny žalobkyní v reakci na podklady nově založené do správního spisu jak z vlastní činnosti žalovaného, tak osobou zúčastněnou na řízení, zůstaly ze strany žalovaného rovněž zcela nevypořádány, a to zejména s ohledem na skutečnosti uvedené po doplnění podkladů pro rozhodnutí v následných vyjádřeních žalobkyně. (…) Jejich nevypořádání, resp. naprosté ignorování, ze strany žalovaného pak zásah do práv žalobkyně představuje zcela určitě, a to takovým způsobem, který dle žalobkyně má za následek nezákonnost napadeného rozhodnutí žalovaného.“ Ostatně, tento žalobní bod je žalobkyní ad a) na straně 5 žaloby uvozen následujícím tvrzením: „Žalobkyně předně uvádí, že dle jejího názoru se žalovaný fakticky vůbec nevypořádal s námitkami žalobkyně označenými výše v části II. této žaloby jako body ad 2), ad 3) a ad 5) až ad 14), které nicméně žalobkyně uvedla v rámci svého odvolání a již předtím v rámci námitek v řízení před správním orgánem prvního stupně.“ Obsahově totožná vyjádření v příslušném žalobním bodu uvedl i žalobce ad b), k tomu srov. str. 5 jeho žaloby, resp. str. 7 jeho žaloby.

Tato tvrzení podle názoru soudu jednoznačně konstituují žalobní bod nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí pro nedostatek důvodů. Sama skutečnost, že žalobci obsah těchto námitek, jejichž úplné nevypořádání žalovaným namítají, současně do své žaloby překopírovali ze svých podání učiněných ve správním řízení in extenso, ještě sama o sobě neznamená, že žalobci fakticky namítají, že tyto námitky byly nesprávně právně posouzeny. Takováto dvě tvrzení vedle sebe koneckonců nemohou logicky obstát. Pakliže žalobci tvrdí, že jejich konkrétní námitky nebyly žalovaným vůbec vypořádány, resp. byly naprosto ignorovány, nemohou jedním dechem upozorňovat na nesprávnost jejich vypořádání. Soudu v rámci jednání neuniklo, že zástupce žalobců při svém přednesu opustil tvrzení o úplném nevypořádání těchto námitek, přičemž se soustředil na způsob jejich vypořádání. Takovým postupem však natolik změnil svou žalobní argumentaci, že fakticky uplatnil nový žalobní bod, neboť zcela vybočil z mezí tvrzení, která jsou obsažena v žalobách. To je však nepřípustné, neboť žalobu nelze rozšiřovat o nové žalobní body po uplynutí lhůty k jejímu podání (§ 72 odst. 1 s. ř. s.). Soud proto žalobní argumentaci vypořádal tak, jak byla uplatněna ve včasně podané žalobě, nikoli v té podobě, ve které ji zástupce žalobců prezentoval v rámci jednání.

Totéž platí pro argumentaci týkající se budované vrtané studny. Tato argumentace se ani v jedné žalobě nenachází a žalobci ji uplatnili ústy svého zástupce až při soudním jednání, tedy rovněž opožděně, a proto rovněž nepřípustně.

Soud se tedy zabýval tím, zda se žalovaný zabýval žalobci označenými námitkami (které žalobci považují za zcela nevypořádané, resp. ignorované).

Žalobkyně ad a) uvádí v žalobě pod specifikovanými čísly (2, 3, 5-14) tyto odvolací námitky: · 2) Nejsou splněna ochranná pásma inženýrských sítí (hloubky, pevnosti potrubí) v místě vjezdu na pozemek účastníka parc. č. XB; · 3) Schvalovaná stavba je ze své jižní strany umístěna pouze 0,9 m (s přesahem střechy o dalších 0,45 m) od hranice pozemku účastníka parc. č. XB; · 5) Dochází k povolení vodohospodářské stavby, které standardně nejsou povolovány bez samostatného povolení vodoprávního úřadu; · 6) Sporné využití nové studny jako hlavního zdroje pitné vody pro objekt hasičské zbrojnice s ohledem na kvalitu podzemních vod a možný vliv vedlejšího rybníka; · 7) Projektová dokumentace nesprávně uvádí vyústění domovní ČOV do stávající jednotné kanalizace (splašková přípojka), když se ve skutečnosti jedná o dešťovou kanalizaci s vyústěním do rybníka; · 8) Nedostatečné řešení likvidace dešťových vod ze zpevněných ploch (zejména ropné produkty) s ohledem na přilehlý rybník a možnou kontaminaci vodního toku; · 9) Projektová dokumentace neodpovídá prostorovému uspořádání (hranice pozemků, zpevněných ploch a umístění inženýrských sítí) – je zakreslena nepřesně bez geodetického zaměření a zakreslení dle skutečnosti; · 10) Není zřejmé, jak budou v rámci hasičské zbrojnice vozidla zajíždět a vyjíždět (chybí obalové křivky) – mohlo by dojít k omezení provozu žalobkyně ad a) (vjezdu a výjezdu na / z jejího pozemku); · 11) Projektová dokumentace neřeší opatření proti padajícímu sněhu na pozemek žalobkyně ad a) a veřejný prostor; · 12) Z projektové dokumentace není zřejmý původní a upravený terén (na rozích objektu) = neodpovídají vzájemné výkresy (půdorys, řez a situace); · 13) Není zřejmé technické provedení napojení kanalizace na stávající BT 300 – prostorové uspořádání přípojky; · 14) Nebyl předložen provozní řád dešťové kanalizace BT 300, aby bylo zřejmé, o jakou kanalizaci obce se jedná.

Žalobce ad b) uvádí v žalobě pod specifikovanými čísly (2, 3 a 5-14) tyto odvolací námitky: · 2) Nejsou splněny požadavky na odstup staveb stanovené vyhláškou č. 501/2006 Sb.; · 3) Provádění navržené stavby nerespektuje nutnost vjezdu na pozemek parc. č. XA, a tedy k rodinnému domu č. p. X a zemědělské usedlosti č.p. X, ve spoluvlastnictví žalobce ad b); · 5) Není zřejmé, jak budou požární vozidla do a z umísťované hasičské zbrojnice zajíždět a vyjíždět, aby nedocházelo k omezení vlastnických práv a provozu nemovitostí ve spoluvlastnictví žalobce ad b) (chybí obalové křivky). · 6) Dochází k povolení vodohospodářské stavby, které standardně nejsou povolovány bez samostatného povolení vodoprávního úřadu; · 7) Sporné využití nové studny jako hlavního zdroje pitné vody pro objekt hasičské zbrojnice s ohledem na kvalitu podzemních vod a možný vliv vedlejšího rybníka; · 8) Projektová dokumentace nesprávně uvádí vyústění domovní ČOV do stávající jednotné kanalizace (splašková přípojka), když se ve skutečnosti jedná o dešťovou kanalizaci s vyústěním do rybníka; · 9) Nedostatečné řešení likvidace dešťových vod ze zpevněných ploch (zejména ropné produkty) s ohledem na přilehlý rybník a možnou kontaminaci vodního toku; · 10) Projektová dokumentace neodpovídá prostorovému uspořádání (hranice pozemků, zpevněných ploch a umístění inženýrských sítí) – je zakreslena nepřesně bez geodetického zaměření a zakreslení dle skutečnosti; · 11) Projektová dokumentace neřeší opatření proti padajícímu sněhu na pozemek žalobkyně ad a) a veřejný prostor; · 12) Z projektové dokumentace není zřejmý původní a upravený terén (na rozích objektu) = neodpovídají vzájemné výkresy (půdorys, řez a situace); · 13) Není zřejmé technické provedení napojení kanalizace na stávající BT 300 – prostorové uspořádání přípojky; · 14) Nebyl předložen provozní řád dešťové kanalizace BT 300, aby bylo zřejmé, o jakou kanalizaci obce se jedná.

Soud především připomíná, že vada nepřezkoumatelnosti skutečně může být založena nevypořádáním uplatněné argumentace účastníka řízení. Podle § 68 odst. 3 správního řádu platí, že informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků řízení a s jejich vyjádřením k podkladům pro vydání rozhodnutí, je esenciální součástí odůvodnění rozhodnutí správního orgánu. Tato forma nepřezkoumatelnosti se nazývá nepřezkoumatelností pro nedostatek důvodů a vzniká zejména tehdy, opomene-li správní orgán či soud na námitku účastníka zcela (i implicitně) reagovat.

Vada nepřezkoumatelnosti rozhodnutí nemůže být založena jen tím, že příslušná část jeho odůvodnění je uvozena jako rekapitulace závěrů obsažených v původním rozhodnutí, následně zrušeném soudem. V tomto směru je třeba akcentovat, že byť žalovaný správní orgán danou část napadeného rozhodnutí uvozuje větou, podle níž „Odvolací orgán rozhodnutím ze dne 25. 11. 2021, č. j. PK-RR/4243/21, napadené rozhodnutí potvrdil a odvolání zamítl v souladu s § 89 odst. 2 správního řádu, k odvolacím důvodům sdělil následující“, samotné vypořádání odvolacích důvodů pojímá do svého (nového) rozhodnutí. Ostatně, příslušná pasáž, v níž jsou již konkrétně odvolací námitky vypořádány, je označena větou: „Vypořádání se s jednotlivými body odvolání:“, takže citovaná odkazovací věta na počátku odstavce může být chápána spíše jako stylistická neobratnost, než úmysl žalovaného prostě odkázat na vypořádání odvolacích námitek v jeho předchozím rozhodnutí. I kdyby tomu tak však bylo a žalovaný by se i po doplnění správního řízení mínil přidržet způsobu, kterým odvolací námitky žalobců vypořádal, nebylo by takovému postupu z hlediska přezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí co vytknout, pakliže by ono vypořádání těchto námitek do svého rozhodnutí převzal, tj. jej v něm uvedl. V posuzované věci nejde o to, jak sugeruje žaloba, že by žalovaný „pouze“ odkazoval na své zrušené rozhodnutí, jakoby se snad omezil pouze na to, že setrvává na způsobu jejich vypořádání ve svém předchozím (soudem zrušeném) rozhodnutí, aniž by ono samotné vypořádání nebylo do odůvodnění nového (nyní žalobami napadeného) rozhodnutí vůbec převzato.

Soud z odůvodnění napadeného rozhodnutí ověřil, že ke všem uplatněným odvolacím námitkám připojil žalovaný konkrétní vypořádání, které je autentickým obsahem napadeného rozhodnutí. Paušální tvrzení žalobců, že jejich označeným námitkám se nedostalo vypořádání již jen proto, že se jedná o „byť detailnější“ vypořádání námitek, které bylo obsaženo v předchozím rozhodnutí žalovaného, není důvodné. Již z čistě praktického pohledu je obtížně představitelné, jak jinak by měl žalovaný postupovat, aby uspokojil nároky žalobců, pokud uplatněné odvolací námitky zůstaly stejné (k vypořádání těch námitek, jež se dle žalobních tvrzení obsahově změnily v důsledku dalších vyjádření žalobců, resp. v důsledku doplnění podkladů do správního spisu níže) a žalovaný je rovněž stejně jako v předchozím rozhodnutí posoudil jako nedůvodné. Měl by tedy žalovaný totéž vyjadřovat rozdílnými slovy jen proto, aby žalobci nemohli tvrdit, že neodkazuje či pouze nerozvíjí odůvodnění svého předchozí rozhodnutí? Soud je přesvědčen, že nikoli. Jednalo by se o pouhou nepraktickou manýru, aniž by se na přezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí cokoli změnilo k lepšímu. Uvádí-li přitom žalobci, že daným postupem žalovaného došlo „ke zjevnému zkrácení“ jejich práv, není soudu jasné, čím se tak mělo stát. Žalobci toto své kategorické tvrzení pohříchu nijak nevysvětlují.

Dále se soud zabýval otázkou, zda v testu přezkoumatelnosti obstojí způsob, kterým se žalovaný vypořádal s konkrétními námitkami žalobců, u nichž dle mínění žalobců došlo v dalším průběhu řízení (poté, co bylo původní rozhodnutí žalovaného zrušeno soudem), k posunu buď ve zjištěném skutkovém stavu, nebo v obsahovém vymezení těchto námitek v důsledku doplnění vyjádření apod.

Jak je uvedeno výše, u žalobkyně ad a) se jedná o námitky, které sama uvádí pod body 2) a 3). Námitka pod bodem 2) se týká ochranných pásem inženýrských sítí (hloubka, pevnost potrubí) v místě vjezdu na pozemek p. č. XB. K této námitce soud dodává, že právě žalobkyně ad a) je vlastnicí daného pozemku. Ze správního spisu soud zjistil, že je pravdou, že žalobkyně ad a) ve svém podání ze dne 20. 2. 2023 skutečně namítla totéž, co následně zkopírovala do žaloby, konkrétně že namítá uložení odvodu odpadních a dešťových vod do obecní kanalizační stoky jednotné kanalizace. Dle normy ČSN 73 6005 má být krytí pro podzemní trasy konstrukce stoky a kanalizační přípojky od vozovky minimálně 1 800 mm. Zároveň nezámrzná hloubka pro „liniové“ stavby-instalace vedené v zemi (vodovody, kanalizace apod.) činí nejméně 1 500 mm. Tyto regulativy nejsou dle žalobkyně ad a) v daném případě splňovány. Žalovaný tuto námitku vypořádal na straně 7 napadeného rozhodnutí takto: „Ad 7. Jak již uvedl odvolací orgán v předchozím bodě, vjezd na pozemek parc. XB v k.ú. X není stávající, tudíž omezení vjezdu z hlediska nosnosti je námitka neopodstatněná. V zeleném pásu se v sousedství pozemku parc. č. XB nachází kanalizační přípojka od ČOV do kanalizace BT 300. Dle projektové dokumentace „X, č. kat X, 116 Výstavba hasičské zbrojnice, ČOV“ zpracované Ing. Michaelou Tanczošovou, autorizovaným inženýrem pro stavby vodního hospodářství ČKAIT 0202320, bude kanalizační přípojka uložena v hloubce cca 1m dle platných právních předpisů a normových hodnot pro umístění stavby mimo komunikaci. Napojení na BT 300 bude též mimo komunikaci.“

Z toho je patrné, že námitka, podle níž se žalovaný s danými tvrzeními žalobkyně ad a) vůbec nezabýval, neobstojí. Z citovaného vypořádání námitky je naopak patrné, že žalovaný námitku vypořádal, přičemž vycházel z jiných skutkových zjištění, než která (bez jakýchkoli důkazních návrhů) předestírala žalobkyně ad a). Zatímco totiž žalobkyně ad a) svá tvrzení založila na tom, že existuje stávající vjezd na pozemek p. č. XB, takže je třeba zkoumat nosnost terénu nad vedením kanalizace, žalovaný setrval na svém stanovisku, že se o stávající vjezd nejedná (této otázce bude věnována samostatná pozornost níže ke zvláštní žalobní námitce). Stejně tak zatímco žalobkyně ad a) svou námitku založila na tom, že kanalizace je vedena pod komunikací, žalovaný konstatoval, že tomu tak není, kanalizace je vedena pod v zeleném pásu v sousedství pozemku p. č. XB. Z projektové dokumentace zpracované Ing. Michaelou Tanczošovou, zejména z výkresů C.2 a D.2, je navíc přitom patrné, že kanalizační přípojka není vedena pod komunikací. Toto zjištění pak samo o sobě vylučuje argumentaci žalobkyně ad a) vycházející z jejího nepodloženého tvrzení, že kanalizace a kanalizační přípojka bude uložena pod komunikací, což by pochopitelně kladlo vyšší nároky na hloubku uložení. Pokud pak žalobkyně ad a) tvrdí, že kanalizace má být uložena v nezámrzné hloubce alespoň 1,5 m, není soudu jasné, odkud tento údaj čerpá. Odkazuje-li sama na „vodovody, kanalizace apod.“, lze jen podotknout, že nároky na hloubku uložení jednotlivých inženýrských sítí z hlediska požadavku nezámrznosti se mohou podstatně lišit (vyšší nároky jsou zpravidla kladeny právě na vodovody a nižší na kanalizaci), do úvahy je navíc nutné brát i další aspekty věci jako je spád apod. Žalobkyně ad a) tedy v tomto ohledu svou žalobní námitku formuluje nejasně či zavádějícím způsobem, neboť neuvádí, odkud svá tvrzení čerpá. Za takové situace ovšem není úkolem soudu, aby vlastní pátrací činností vyhledával argumenty podporující žalobu či ji dotvářel (srov. rozsudek rozšířeného senátu ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008-78, č. 2162/2011 Sb. NSS).

Žalobkyně ad a) dále uvedla, že se žalovaný vůbec nevypořádal s její námitkou, kterou v žalobě označila pod č. 3). Ta se týká odstupu předmětné stavby od pozemku p. č. XB v k. ú. X, jehož je žalobkyně ad a) vlastnicí. Rovněž v případě této námitky soud ze správního spisu zjistil, že žalobkyně ad a) ve svém podání ze dne 20. 2. 2023 uvedla to, co následně zkopírovala do žaloby. Má za to, že předmětná stavba je umístěna v rozporu s § 25 odst. 1 vyhlášky č. 501/2006 Sb., resp. s § 23 odst. 2 této vyhlášky.

V napadeném rozhodnutí byla tato námitka žalovaným vypořádána pod bodem 9 (str. 7-8 napadeného rozhodnutí) následujícím způsobem: „Ad 9. Námitkou týkající se vzdálenosti stavby od hranice sousedního pozemku se zabýval detailně stavební úřad v rámci odůvodnění napadeného rozhodnutí a odvolací orgán se s jeho názorem ztotožňuje. Jedná se o stavbu občanské vybavenosti, pro kterou se neaplikuje § 25 odst. 2 a 5 vyhlášky o obecných požadavcích na využívání území, který vždy hovoří o stavbách rodinných domů nebo na pozemcích rodinných domů. Vzájemné odstupy staveb se tedy posuzují podle § 25 odst. 1 vyhlášky o obecných požadavcích na využívání území, musí splňovat zejména požadavky urbanistické, architektonické, životního prostředí, hygienické a požární ochrany. Stavba je navržena tak, že svým vzhledem kopíruje urbanistický a architektonický charakter obce, nad toto orgán územního plánování vydal pro stavbu souhlasné závazné stanovisko. Z hlediska vlivu stavby na životní prostředí byla stavba posouzena příslušným dotčeným orgánem odborem životního prostředí v rámci koordinovaného závazného stanoviska ze dne 28.06.2021 čj. MUHT 9085/2021. Záměr z hlediska hygienických požadavků posoudila Krajská hygienická stanice podle zákona č. 258/2000Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů ve znění pozdějších předpisů a vydala dne 25.06.2021 pod čj. KHSPL/16648/21/2021 souhlasné závazné stanovisko. Stavbu z hlediska její požární bezpečnosti posoudil Hasičský záchranný sbor Plzeňského kraje a vydal dne 28.06.2021 čj. HSPM-1003-6/2021 DO na základě dokumentace a zpracovaného požárně bezpečnostního řešení stavby souhlasné koordinované závazné stanovisko. Odvolací orgán k tomuto pouze doplňuje, že požárně nebezpečný prostor nepřesahuje na sousední pozemek. Stavební úřad potažmo pak odvolací orgán dále ověřil, zda lze provádět údržbu stavby, toto je zajištěno, protože stavba se nachází na otevřené ploše návsi a přístup je k ní ze všech stran volný. Vzájemné odstupy stavby nebytové ve vztahu ke stavbě pro bydlení se dále posuzují podle § 25 odst. 4 vyhlášky o obecných požadavcích na využívání území, který stanoví, že odstup mezi budovami musí být roven minimálně výšce vyšší z protilehlých stěn, což platí v případě, že jsou ve stavbě pro bydlení okna obytných místností. Z koordinačního situačního výkresu vyplývá, že vzdálenost rodinného domu čp. X a hasičské zbrojnice je 9,05 m což je více než je výška stěny hasičské zbrojnice směrem ke stavbě pro bydlení, stejně tak rodinný dům má stěnu směrem k hasičské zbrojnici pouze do výšky přízemí tzn. že výšky daleko nižší než je vzájemná vzdálenost staveb. I toto ustanovení vyhlášky o obecných požadavcích na využívání území je splněno. Odvolatel uvádí, že vzájemné odstupy se měří od přesahu střechy, k tomuto odvolací orgán uvádí, že dle § 25 odst. 8 vyhlášky o obecných požadavcích na využívání území se vzájemné odstupy měří na nejkratší spojnici mezi vnějšími povrchy obvodových stěn, balkónů, lodžií a teras staveb. Toto ustanovení nehovoří o přesahu střechy. Pouze ust. § 23 odst. 2 vyhlášky o obecných požadavcích na využívání území stanoví, že stavby se umisťují tak, aby stavba ani její část nepřesahovala na sousední pozemek. Toto je splněno, protože přesah střech nezasahuje na sousední pozemek.“

Z této citace je evidentní, že ani v tomto případě nemůže tvrzení žalobkyně ad a), podle něhož se žalovaný její námitkou vůbec nezabýval, obstát. Žalovaný se přezkoumatelně vyjádřil k oběma dílčím argumentům obsaženým v této námitce (jak z pohledu § 25 odst. 1 vyhlášky č. 501/2006 Sb., tak z pohledu § 23 této vyhlášky). Pokud pak žalobkyně ad a) v samém závěru svého vylíčení tohoto žalobního bodu tvrdí, že tato námitka zůstala zcela nevypořádána, „zejména s ohledem na skutečnosti uvedené po doplnění podkladů pro rozhodnutí v následných vyjádřeních žalobkyně“, nelze to opět hodnotit jinak než jako pokus o přenesení své povinnosti řádně vymezit žalobní bod na soud. Není věcí soudu, aby za žalobkyni ad a) dotvářel její argumentaci nebo snad sám přistoupil k posuzování, zda všechna dílčí tvrzení obsažená v jejím sdělení ze dne 20. 2. 2023, či dokonce ve všech dalších samotnou žalobkyní ad a) blíže neoznačených vyjádřeních nalezla adekvátní odraz v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Pokud měla žalobkyně ad a) za to, že některý její konkrétní argument nebyl dostatečně žalovaným vypořádán, bylo její povinností jej označit, což neučinila.

Lze konstatovat, že žalobní bod nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí uplatněný žalobkyní ad a) není důvodný.

Stejný žalobní bod uplatnil ve vztahu k vypořádání některých svých argumentů i žalobce ad b). Učinil tak konkrétně jednak ve vztahu ke svým odvolacím námitkám ad 2), 3) a ad 5) až ad 14). Nejprve, stejně jako žalobkyně ad a) namítl žalobce ad b), že označené námitky nebyly řádně vypořádány, protože podle jeho názoru žalovaný pouze odkázal na své předchozí, soudem zrušené rozhodnutí. Tuto námitku soud nepovažuje za důvodnou ze stejných příčin, které uvedl při vypořádání totožné námitky uplatněné žalobkyní ad a) shora. Na toto odůvodnění proto soud odkazuje.

Dále žalobce ad b) namítl nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí v tom, že nebyly vůbec vypořádány jeho námitky označené pod body ad 2), 3) a 5). Ve vztahu k nim žalobce ad b) do žaloby v plném rozsahu zkopíroval jejich znění ze svého podání učiněného ve správním řízení ze dne 20. 2. 2023 s tím, že se s nimi žalovaný nijak nevypořádal.

Jde-li o námitku pod bodem 2), tkví její podstata v tvrzení žalobce ad b), podle něhož správní orgány nerespektovaly ustanovení § 25 odst. 4 vyhlášky č. 501/2006 Sb., zakotvující minimální vzdálenost sousedících staveb pro bydlení. Podle žalobce ad b) totiž předmětná stavba včetně věží na sušení hasičských hadic bude měřit 11,5 m, ale vzdálenost od domu č. p. X, který je spoluvlastnictvím žalobce ad b), činí jen 9,05 m. Podle žalobce ad b) pro určení minimálního odstupu staveb nutno počítat právě s hodnotou výšky věže. Ze správního spisu soud ověřil, že žalobce ad b) skutečně tuto námitku ve svém podání ze dne 20. 2. 2023 uplatnil pod bodem 2).

Jak už ale soud uvedl výše, žalovaný se v napadeném rozhodnutí zabýval problematikou vzájemného odstupu staveb pod bodem 9 na str. 7-8 napadeného rozhodnutí. Jak plyne ze shora uvedené citace vypořádání této námitky, zabýval se žalovaný i odstupem staveb z pohledu § 25 odst. 4 vyhlášky č. 501/2006 Sb. Sama skutečnost, že žalobce ad b) se způsobem tohoto vypořádání možná věcně nesouhlasí, ještě neznamená, že je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné a už vůbec ne to, že by se žalovaný danou námitkou vůbec nevypořádal. Tato námitka tedy neobstojí.

Pokud jde o námitku pod bodem 3), v ní se jedná o tvrzené omezení žalobce ad b) ve výkonu jeho vlastnických práv v užívání vjezdu na pozemek p. č. XC a XD a ke stavbám č. p. X a X v žalobcově spoluvlastnictví, a to v průběhu realizace předmětné stavby v důsledku celoplošné opravy asfaltobetonových ploch kolem nové budovy hasičské zbrojnice. Soud ze správního spisu ověřil, že žalobce ad b) tuto námitku opravdu ve svém podání ze dne 20. 2. 2023 uplatnil.

Z obsahu napadeného rozhodnutí plyne, že žalovaný se touto námitkou zabýval pod bodem 10 na straně 8 napadeného rozhodnutí. Žalovaný konkrétně konstatoval: „Ad 10. Odvolatelé uvádějí, že projektová dokumentace neřeší způsob provádění stavby vzhledem k vjezdu na pozemky RD čp. X a X. Tuto námitku odvolatelé neuplatnili v rámci projednání žádosti, kdy bylo možno po dohodě s žadatelem stanovit dle požadavků odvolatelů podmínky pro provádění stavby. Odvolací orgán proto k této námitce dle § 82 odst. 4 správního řádu nepřihlíží. Obecně lze konstatovat, že stavba jednotlivých jejích částí bude prováděna oprávněnou firmou, která při provádění stavby musí obecně dbát na to, aby neobtěžovala vlastníky sousedních nemovitostí nad míru obvyklou.“

Ani ve vztahu k této námitce tedy neobstojí tvrzení žalobce ad b), že se jí žalovaný vůbec nezabýval, ani nesdělil důvod, proč ji zohlednit nelze. Žalovaný naopak jednoznačně přezkoumatelně vysvětlil, že námitku považuje za uplatněnou v rozporu s koncentrační zásadou zakotvenou v § 82 odst. 4 správního řádu.

Stejně tak nelze přisvědčit tvrzení žalobce ad b), že se žalovaný vůbec nezabýval námitkou nedostatečnosti projektové dokumentace. Žalovaný v napadeném rozhodnutí (str. 8) sdělil: „Ad 11. a 12. Tato námitka byla uplatněna v rámci projednání bez bližší specifikace, v čem spatřují odvolatelé dokumentaci nepřesnou. Odvolací orgán přezkoumal předloženou dokumentaci a dle jejího názoru je pro potřeby společného povolení záměru dostatečná. Nejedná se o prováděcí dokumentaci, ve které se jednotlivé stavby detailněji rozkreslují. Je čistě na investorovi spolu s prováděcí firmou, zda zadá vypracování prováděcí dokumentace. Dokumentace předložená k žádosti je zpracována podle vyhlášky č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění pozdějších předpisů. A stavební úřad potažmo odvolací orgán nemůže po žadateli požadovat nic nad podklady stanovené prováděcími předpisy. Geometrické zaměření stávajících sítí tzv. vytýčení sítí se provádí až před započetím výkopových prací. Na základě skutečností zjištěných ze spisového materiálu bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku rozhodnutí. Námitky týkající se splnění OTP – zejména tepelné techniky přesahují § 94n odst. 3 stavebního zákona, neboť tepelná technika budovy nemůže ovlivnit vlastnická práva k sousedním pozemkům.“

Není tedy pravda, že by se žalovaný danou námitko