33 Ad 16/2025 – Krajský soud v Plzni

33 Ad 16/2025- 146 - text  7 33 Ad 16/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Jaroslavou Křivánkovou ve věci žalobce: F. Ch., nar. X, bytem X proti žalovanému: Česká správa sociálního zabezpečení, IČ 00006963, sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 (dále i ČSSZ), v řízení o žalobě doručené soudu dne 12. 5. 2025 proti rozhodnutí žalované ze dne 4. 4. 2025, č. j. X o invalidní důchod takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Napadená rozhodnutí 1. Rozhodnutím č. j. X ze dne 13. 2. 2025 žalovaný v rámci prvostupňového řízení zamítl žádost žalobce o změnu výše invalidního důchodu pro nesplnění podmínek ustanovení § 39 odst. 2 písm. b) a c) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zdp“). Žalovaný při rozhodnutí vycházel z posudku Institutu posuzování zdravotního stavu (dále jen „IPZS“) ze dne 27. 1. 2025, dle něhož žalobce je i nadále invalidní pro invaliditu prvního stupně dle § 39 odst. 2 písm. a) zdp. 2. Rozhodnutím žalovaného č. j. X ze dne 4. 4. 2025 byly zamítnuty námitky žalobce proti výše uvedenému rozhodnutí a toto bylo potvrzeno. Podkladem pro rozhodnutí byl posudek o invaliditě IPZS ze dne 31. 3. 2025, dle něhož se u žalobce jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ve smyslu ustanovení § 26 zákona č. 155/1995 Sb. o důchodovém pojištění, v platném znění, žalobce není invalidní podle § 39 odst. 1 zdp, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnost pouze o 30 %. Nejedná se proto o invaliditu. Datum zániku invalidity bylo stanoveno dnem prvoinstančního posouzení, tedy dnem 27. 1. 2025. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles žalobcovy pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII (postižení svalové a kosterní soustavy), oddílu E (dorzopatie a spondylopatie), položce 1b (bolestivý syndrom páteře včetně stavů po operaci páteře nebo po úrazech páteře, degenerativní změny páteře, výhřezy meziobratlových plotének – s lehkým funkčním postižením, postižení zpravidla více úseků páteře, polytopní blokády s omezením pohyblivosti, svalové dysbalance, porucha statiky a dynamiky páteře s občasnými projevy kořenového dráždění, s recidivujícím lehkým neurologickým nálezem, bez známek poškození nervu, některé denní aktivity vykonávány s obtížemi) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., pro které je stanovena míra poklesu pracovní schopnosti 10 % až 20 %. Lékař IPZS stanovil míru poklesu pracovní schopnosti na horní hranici daného rozmezí, tedy na 20 %. Vzhledem k jeho vlivu na schopnost využívat dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti, na schopnost pokračovat v předchozí výdělečné činnosti nebo na schopnost rekvalifikace, navýšil tuto hodnotu o 10 % bodů, celkově tak činí 30 % a zjištěný dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav tak neodpovídá žádnému stupni invalidity. Žalovaný konstatoval, že správní řízení bylo zahájeno na žádost žalobce a předmětem řízení tak je výlučně otázka, zda žalobci vznikl nárok na zvýšení stupně invalidního důchodu z důvodu zhoršení jeho zdravotního stavu. Pokud tedy v rámci námitkového řízení dospěl k závěru, že u žalobce nejde o invaliditu, nemůže v tomto řízení rozhodnout o odnětí invalidity podle ust. § 56 zdp., a proto v řízení o námitkách se uplatní pouze právní závěr, že v případě žalobce nebyly shledány skutečnosti odůvodňující zvýšení výše invalidního důchodu dle ust. § 56 odst. 1 písm. e) zdp, jak se žalobce domáhá. II. Žaloba 3. Včasnou žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 12. 5. 2025 (datovanou proto zjevně nesprávně dne 7. 6. 2025) se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalované. Žalobu odůvodnil tím, že nesouhlasí s rozhodnutím ze dne 4. 4. 2025, jímž byly zamítnuty jeho námitky proti rozhodnutí ČSSZ ze dne 12. 2. 2025 s tím, že nesplňuje podmínky pro invaliditu 1. stupně. S rozhodnutím nesouhlasí, neboť jeho zdravotní stav se naopak zhoršuje, posudek ze dne 31. 3. 2025 je chybný, jeho léčba nadále probíhá, čeká na operaci nohy, vše je ve zprávách, jež posudkový lékař bohužel nečetl. Navrhl proto, aby byl jeho zdravotní stav znovu posouzen a žádá, aby mu byl poskytnut alespoň 1. stupeň invalidity, byť žádal o 2. stupeň. III. Vyjádření žalované k žalobě 4. Žalovaný dne 10. 6. 2025 ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že shromážděné podklady pro invaliditu vyššího stupně nesvědčily, neboť závěr o neexistenci invalidity vyplývá z posudku Institutu z 2. 4. 2025, předmět řízení však tvořila žádost o zvýšení invalidního důchodu, potažmo její zamítnutí. Zkonstatované dominantní postižení (srovnatelně) na úrovni funkčního postižení „Dorzopatie a spondylopatie – Bolestivý syndrom páteře včetně stavů po operaci páteře nebo po úrazech páteře, degenerativní změny páteře, výhřezy meziobratlových plotének – s lehkým funkčním postižením„ (bod 1b oddílu E kapitoly XIII přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb.) posudková lékařka Institutu evidentně ozřejmila, jeho tíži zároveň zdůraznila volbou horní hranice rozpětí zvolené položky, přičemž procentní bonifikaci určené rozhodující příčiny) úbytku zkoumané schopnosti navíc současně navýšil (vzhledem k aktivaci § 3 odst. 2 uvedeného prováděcího předpisu) právě se zřetelem k výraznějšímu vlivu dominantního postižení na žalobcovo pracovní uplatnění o celých 10 % (ve světle § 3 odst. 3 vyhlášky tudíž o maximum možného). Shledané předchozí posudkové nadhodnocení reprezentuje pak jistě dostatečně aprobovanou okolnost ospravedlňující změnu či zánik invalidity prve uznané. Klíčovou roli tu sehrály zdokladované poruchy. Je vhodné připamatovat direktivu § 39 odst. 4 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, v rozhodném znění, tj., že se při určování poklesu pracovního potenciálu vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření. Ergo ve prospěch nárokovaného postupu by musely hovořit medicínské nálezy. Žalovaný má proto za prokázané, že objektivizovaná funkční omezení nesplňovala hlediska invalidizace druhého, popř. třetího stupně, žaloba proto není důvodná. IV. Posouzení věci soudem 5. V dané věci bylo rozhodnuto bez jednání v souladu s ustanovením § 51 odst. 1 s. ř. s. 6. V souladu s § 75 odst. 1, 2 s. ř. s. vycházel soud při přezkoumání napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, a napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích žalobních bodů uplatněných v žalobě. V. Rozhodnutí soudu 7. Žaloba není důvodná. 8. K námitce žalobce, že jeho zdravotní stav a s tím související pokles pracovní schopnosti byl ve správních řízeních nesprávně posouzen, není soud oprávněný se vyjadřovat, protože v této věci se jedná o dávku podmíněnou zdravotním stavem, a v takovém případě je rozhodnutí soudu závislé především na odborném lékařském posouzení. 9. V přezkumném řízení soudním jsou k posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti osob i k zaujetí posudkových závěrů o invaliditě ze zákona povolány posudkové komise (§ 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení). V soudní praxi je důkaz posudkem posudkové komise chápán jako případ předepsaného důkazu (srov. rozsudek NSS č. j. 2 Ads 58/2003-75 ze dne 4. 12. 2003, č. 133/2004 Sb. NSS). 10. Soud hodnotí posudek jako každý jiný důkaz v rámci volného hodnocení důkazů [§ 77 odst. 2 soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“)]. Nejsou-li namítány jiné vady řízení, soud v řízení o žalobě proti rozhodnutí orgánů sociálního zabezpečení ve věci invalidity ověřuje pouze to, zda je posudek posudkové komise úplný a přesvědčivý (např. rozsudek NSS č. j. 4 Ads 13/2003-54 ze dne 25. 9. 2003, č. 511/2005 Sb. NSS), případně – namítá-li to žalobkyně – zda byla příslušná posudková komise řádně obsazena (např. rozsudek NSS č. j. 6 Ads 11/2013-20 ze dne 15. 5. 2013). Posudek, který splňuje požadavek úplnosti a přesvědčivosti a který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi, bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí (např. rozsudek NSS č. j. 4 Ads 61/2010-63 ze dne 11. 11. 2010, č. 2240/2011 Sb. NSS). 11. Z těchto důvodů si soud vyžádal, aby Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR – pracoviště v Plzni vypracovala posudek, který byl vypracován po jednání konaném dne 15. 10. 2025 za účasti odborného lékaře z oboru neurologie, jemuž žalobce nebyl přítomen, neboť dokumentace byla dostačující. Z obsahu tohoto posudku soud mimo jiné zjistil, že k datu vydání napadeného rozhodnutí byl žalobce invalidní dle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. o důchodovém pojištění, šlo o invaliditu prvního stupně podle § 39 odst. 2 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., ve znění zákona č. 306/2008 Sb., nešlo o invaliditu druhého nebo třetího stupně podle § 39 odst. 2 písm. b) nebo c) zákona č. 155/1995 Sb., ve znění zákona č. 306/2008 Sb. Šlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříz