57 A 12/2025 – Krajský soud v Plzni

57 A 12/2025- 63 - text 22 57 A 12/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Veroniky Burianové a soudců Mgr. Aleše Smetanky a Mgr. Jana Šmakala ve věci žalobce: M. T. bytem X zastoupen Mgr. Janem Pořízkem, advokátem sídlem Gorazdova 1982/19, 120 00 Praha 2 proti žalovanému: za účasti osoby zúčastněné na řízení: Krajský úřad Plzeňského kraje sídlem Škroupova 1760/18, 306 13 Plzeň Mgr. P. K. bytem X zastoupen JUDr. Barbarou Drahokoupilovou, advokátkou sídlem Solní 274/12, 301 00 Plzeň o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 1. 2025, č. j. PK-DSH/575/25, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 1. 2025, č. j. PK-DSH/575/25, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 15 269 Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku, k rukám jeho právního zástupce Mgr. Jana Pořízka, advokáta. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. V této věci posuzoval soud na základě žaloby žalobce, zda správní orgány pochybily, pokud dospěly k závěru, že na pozemcích osoby zúčastněné na řízení (dále i jako „žadatel“) neexistuje veřejně přístupná účelová komunikace (dále i jako „VPÚK“). 2. Dne 7. 10. 2020 podal žadatel žádost podle § 142 správního řádu na určení neexistence VPÚK na pozemcích parc. č. Xa a Xb v k. ú. X (dále jen „předmětné pozemky“). Rozhodnutím ze dne 10. 6. 2022, č. j. PR-OSD-SED/46956/2022, Městský úřad Přeštice (dále jen „silniční správní úřad“) žádosti žadatele vyhověl (dále jen „původní prvostupňové rozhodnutí“) a rozhodnutím ze dne 11. 10. 2022, č. j. PK- DSH/9322/22 (dále jen „původní druhostupňové rozhodnutí“) žalovaný původní prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Rozsudek zdejšího soudu ze dne 22. 3. 2023, č. j. 57 A 106/2022-57 (dále jen „původní rozsudek“), jímž byla žaloba žalobce proti původnímu druhostupňového rozhodnutí zamítnuta, zrušil Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 20. 11. 2023, č. j. 1 As 51/2023-54 (dále jen „kasační rozsudek“). Kasačním rozsudkem bylo zrušeno též původní druhostupňové rozhodnutí a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení. Žalovaný následně původní prvostupňové rozhodnutí zrušil svým rozhodnutím ze dne 1. 2. 2024, č. j. PK-DSH/1540/24, a věc vrátil silničnímu správnímu úřadu k novému projednání. 3. Rozhodnutím silničního správního úřadu ze dne 19. 8. 2024, č. j. PR-OSD-PEA/87763/2024 (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“), bylo určeno, že na předmětných pozemcích, které vlastní žadatel, není VPÚK ve smyslu § 7 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“). Rozhodnutím ze dne 10. 1. 2025, č. j. PK-DSH/575/25 (dále jen „napadené rozhodnutí“) žalovaný zamítl odvolání žalobce proti prvoinstančnímu rozhodnutí a potvrdil ho. 4. Včas podanou žalobou proti rozhodnutí správního orgánu ve smyslu § 65 a násl. s. ř. s. se žalobce domáhal zrušení napadeného rozhodnutí. II. Žaloba 5. Žalobce žádal, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. 6. Žalobce v žalobě namítl, že se silniční správní úřad nevypořádal s jeho vyjádřením k podkladům rozhodnutí a že žalovaný v odvolacím řízení aktivně vyhledával nové skutkové okolnosti ve prospěch žadatele, důkazy navržené žalobcem zpochybnil bez řádného odůvodnění a nezpřístupnil žalobci vyjádření žadatele k odvolání. Dále žalobce namítl, že žalovaný nesprávně interpretoval podmínky pro vznik VPÚK, a to zejména ve vztahu k požadavku veřejného zájmu, který není nutný, pokud byl dán, byť konkludentní, souhlas vlastníka. Žalobce dále tvrdil, že žalovaný nesprávně pominul pasport pozemních komunikací obce Štěnovice a územní plán, které potvrdily existenci komunikace a prokázaly její veřejné užívání. Podle žalobce dále z obsahu rozhodnutí a způsobu vedení řízení vyplývala podjatost osob podílejících se na rozhodování. III. Vyjádření žalovaného k žalobě 7. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 8. Žalovaný shrnul předchozí průběh řízení a uvedl, že v novém řízení bylo dokazování doplněno a žalobce neprokázal užívání předmětných pozemků veřejností po roce 1991. Žalovaný nesouhlasil s tvrzením o podjatosti, kdy úřední osoby neměly žádný vztah k věci ani účastníkům řízení. Podle žalovaného nebyl naplněn znak veřejného zájmu, neboť pozemky užívá v soukromém zájmu pouze žalobce a jeho známí (přístup k nemovitosti je možný i jinak a podnikatelská činnost žalobce je minimální). S veřejným užíváním nebyl dán konkludentní souhlas, neboť od roku 1991 nebylo prokázáno, že by pozemky užívala široká veřejnost, na pozemcích byly umístěny překážky a značka „zákaz vjezdu“, což podle žalovaného dokládá nesouhlas vlastníka. Podle žalovaného nejsou pasport ani územní plán důkazem existence veřejně přístupné komunikace. Zápis do pasportu mohl být proveden bez souhlasu vlastníka a nelze jej považovat za relevantní podklad pro deklaratorní řízení. Žalovaný odmítl tvrzení o porušení rovnosti účastníků řízení. Oba účastníci měli možnost nahlížet do spisu a nebyli zkráceni na svých právech. IV. Vyjádření osoby zúčastněné na řízení 9. Žadatel navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 10. Žadatel uvedl, že se silniční správní úřad vyjádřením žalobce zabýval dostatečně. Všechny důkazy, na které žalovaný odkázal, byly předloženy již ve vyjádření žadatele ze dne 31. 5. 2021. Žadatel zdůraznil, že je nutné zkoumat aktuální stav, a pokud nejsou naplněny znaky VPÚK, musí převážit vlastnické právo. Správní orgány správně zkoumaly, zda je užívání pozemků ve veřejném zájmu. Žadatel akcentoval, že rozsudkem Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 21. 7. 2023, č. j. 8 C 128/2004–1770, byl zamítnut návrh žalobce na zřízení nezbytné cesty. V. Posouzení věci soudem 11. V souladu s § 75 odst. 1 s. ř. s. vycházel soud při přezkoumání napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Přezkumná činnost soudu dále respektovala dispoziční zásadu vyjádřenou v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 in fine a v § 75 odst. 2 větě první s. ř. s. 12. Žaloba je důvodná. 13. Podle § 2 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích je pozemní komunikací dopravní cesta určená k užití silničními a jinými vozidly a chodci, včetně pevných zařízení nutných pro zajištění tohoto užití a jeho bezpečnosti. 14. Podle § 7 odst. 1 věty první zákona o pozemních komunikacích je účelovou komunikací pozemní komunikace, která slouží ke spojení jednotlivých nemovitostí pro potřeby vlastníků těchto nemovitostí nebo ke spojení těchto nemovitostí s ostatními pozemními komunikacemi nebo k obhospodařování zemědělských a lesních pozemků. Závazné právní názory Nejvyššího správního soudu 15. Správní orgány byly v souladu s § 110 odst. 2 písm. a) ve spojení s § 78 odst. 5 s. ř. s. vázány následujícími právními názory vyslovenými v kasačním rozsudku. 16. Pro závěr o vzniku VPÚK je nutné kumulativní splnění čtyř podmínek (znaků): (1) stálá a v terénu patrná dopravní cesta, (2) která naplňuje zákonný účel, (3) jejíž vlastník dal souhlas k obecnému užívání své cesty a (4) která naplňuje nezbytnou komunikační potřebu (pozn. zdejšího soudu: v mezidobí nedošlo k žádným změnám v § 7 odst. 1 ve spojení s § 2 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích, na něž Nejvyšší správní soud odkazoval). Pokud jde o třetí podmínku, základním prvkem obecného užívání je skutečnost, že komunikaci užívá širší veřejnost a že ji bez dalšího může užívat předem neomezený okruh uživatelů. Obecně užívána může být v některých případech i „slepá“ cesta. Výprosa (soukromoprávní povolení vlastníka k užívání cesty bez úplaty konkrétnímu okruhu osob, které lze kdykoli odvolat) spočívá v tom, že vlastník trpěl užívání svého pozemku jednou osobou či úzkým uzavřeným okruhem osob. Obecné užívání pozemku na základě konkludentního souhlasu vlastníka pozemku ve smyslu zákona o pozemních komunikacích na rozdíl od toho spočívá v tom, že vlastník toleroval užívání pozemku neuzavřeným okruhem osob, o němž neměl přesný přehled a ani nad ním neměl kontrolu, tedy jde o veřejné věnování k užívání neurčitému okruhu osob (komukoli). Obecné užívání pozemku nelze odvolat a vlastník je povinen takové užívání strpět tak dlouho, jak dlouho existuje veřejně přístupná účelová komunikace. Obecné užívání pozemku je nutno náležitě zkoumat a závěr o něm dostatečně odůvodnit, jelikož vlastnické právo nelze omezit bez náhrady a k tomuto omezení může dojít pouze se souhlasem vlastníka, resp. postačí, že vlastník neprojeví kvalifikovaný nesouhlas (srov. body 17 až 24 kasačního rozsudku a tam odkazovaná judikatura). Nelze směšovat veřejný zájem na užívání komunikace veřejností a účel užívání takové komunikace, tj. jakou budovu komunikace obsluhuje (srov. bod 26 kasačního rozsudku). Pro souhlas s obecným užíváním komunikace není rozhodující (veřejný versus soukromý) účel návštěv ani charakter této nemovitosti, přičemž tyto prvky j