57 A 5/2025 – Krajský soud v Plzni

57 A 5/2025- 199 - text  20 57 A 5/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Veroniky Burianové a soudců Mgr. Aleše Smetanky a Mgr. Jana Šmakala ve věci žalobkyně: FIXNET s.r.o., IČO 26357739 sídlem Pravdova 1274, 342 01 Sušice zastoupená Mgr. Jiřím Chejnem, advokátem sídlem K Vinici 987, 280 02 Kolín proti žalovanému: za účasti osoby zúčastněné na řízení: Krajský úřad Plzeňského kraje sídlem Škroupova 18, 306 13 Plzeň Zemědělské zásobování a nákup Strakonice a.s., IČO 46678379 sídlem Radošovice 83, 386 01 Strakonice zastoupená Mgr. Luďkem Vránou, advokátem sídlem Jungmannova 745/24, 110 00 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 12. 2024, č. j. PK-RR/7608/24 takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 12. 2024, č. j. PK-RR/7608/24, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce, advokáta Mgr. Jiřího Chejna, náhradu nákladů řízení ve výši 29 083 Kč. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobkyně podala Městskému úřadu Sušice (dále jen „vyvlastňovací úřad“) dne 8. 4. 2024 návrh na omezení vlastnického práva osoby zúčastněné na řízení (dále jen „OZNŘ“) k pozemku st. p. č. Xa v k. ú. S. n. O., jehož součástí je stavba sila bez čp. (dále jen „stavba sila“), zřízením věcného břemene na dobu neurčitou ve prospěch žalobkyně za náhradu podle zákona č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (dále jen „zákon o vyvlastnění“). Obsahem věcného břemene měla být služebnost komunikačního vedení, která by žalobkyni opravňovala v určených prostorách stavby sila zřizovat, provozovat, vykonávat údržbu, opravy a modernizovat komunikační vedení. 2. Po provedení vyvlastňovacího řízení vydal vyvlastňovací úřad dne 19. 8. 2024 rozhodnutí č. j. 1790/24/zamít. (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“), kterým podle § 24 odst. 1 zákona o vyvlastnění žádost žalobkyně zamítl. Žalovaný zamítl odvolání žalobkyně proti prvoinstančnímu rozhodnutí a prvoinstanční rozhodnutí potvrdil rozhodnutím ze dne 9. 12. 2024, č. j. PK-RR/7608/24 (dále jen „napadené rozhodnutí“). 3. Žalobkyně podala proti napadenému rozhodnutí včasnou a přípustnou žalobu podle § 65 a násl. s. ř. s. II. Žaloba 4. Žalobkyně uplatnila v žalobě celkem čtyři okruhy žalobních námitek podle § 71 odst. 1 písm. d) s. ř. s. 5. Zaprvé, žalobkyně namítla nesprávnost závěru správních orgánů, že neprokázala převahu veřejného zájmu nad zachováním dosavadních práv vyvlastňovaného podle § 3 odst. 1 věta první zákona o vyvlastnění. 6. Zadruhé, žalobkyně namítla nesprávnost závěru správních orgánů o nesplnění podmínky dle § 3 odst. 1 věty druhé zákona o vyvlastnění, tedy že práva k pozemku nebo stavbě potřebná pro uskutečnění účelu vyvlastnění nelze získat dohodou nebo jiným způsobem. 7. Zatřetí, správní orgány nesprávně aplikovaly zákon č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby strategicky významné infrastruktury (dále jen „liniový zákon“), který na případ nedopadá - správní orgány správně postupovaly podle zákona o vyvlastnění a zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích (dále jen „ZEK“). 8. Začtvrté, žalobkyně namítla vadu procesu před vyvlastňovacím úřadem související s námitkami OZNŘ, kdy se tato vada měla významně podílet na vydání nezákonného prvoinstančního rozhodnutí. 9. Žalobkyně žádala, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení, v němž zruší prvoinstanční rozhodnutí. III. Vyjádření žalovaného k žalobě 10. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl k prvnímu žalobnímu bodu, že podaná žádost i všechny skutečnosti zjištěné v průběhu vyvlastňovacího řízení prokazují, že veřejný zájem nepřevážil nad zachováním dosavadních práv vyvlastňovaného. K třetímu žalobnímu bodu žalovaný uvedl, že v napadeném rozhodnutí není žádný odkaz na liniový zákon. Stavební úřad sice v preambuli prvoinstančního rozhodnutí odkázal na úpravu postupů v řízení o vyvlastnění liniovým zákonem, nicméně z odůvodnění je zřejmé, že jeho postup v řízení nebyl liniovým zákonem nijak modifikován, jelikož žádost o zřízení věcného břemene vyvlastněním byla zamítnuta pro nesplnění podmínek pro vyvlastnění daných zákonem o vyvlastnění. 11. Žalovaný odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí a navrhl, aby soud žalobu pro nedůvodnost zamítl. IV. Vyjádření OZNŘ k žalobě 12. OZNŘ k prvnímu žalobnímu bodu uvedla, že nenahraditelnost stavby sila pro umístění zařízení žalobkyně nebyla prokázána. Území, které chce žalobkyně signálem ze svého zařízení pokrýt, je pokryto signálem jiných poskytovatelů, kteří své zařízení na stavbu sila neumístili. OZNŘ ke svému podání k důkazu přiložila mapu pokrytí signálem s uvedením tamních poskytovatelů připojení a uvedla, že ze strany OZNŘ specifikovaní poskytovatelé nepotřebují k šíření svého signálu stavbu sila. Žalobkyně podle OZNŘ rezignovala na prokázání převahy veřejného zájmu nad zájmem na zachování dosavadních práv OZNŘ. Mapu pokrytí předložila žalobkyně až po koncentrační lhůtě. 13. K třetímu žalobnímu bodu OZNŘ uvedla, že pro prvoinstanční rozhodnutí neměla úprava liniového zákona žádný význam. 14. OZNŘ navrhla, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. V. Replika žalobkyně 15. Žalobkyně poukázala na to, že žalovaný ve vyjádření k žalobě tvrdil, že nebyla prokázána převaha veřejného zájmu nad zachováním stávajících práv OZNŘ, a současně, že všechny skutečnosti zjištěné v průběhu vyvlastňovacího řízení prokazují, že veřejný zájem nepřevážil nad zachováním dosavadních práv OZNŘ. Žalovaný se podle žalobkyně nezabýval porovnáním daných zájmů, neboť sám neví, co mělo být ve správním řízení prokázáno. 16. K příloze předložené OZNŘ žalobkyně uvedla, že není relevantní, protože (i) pokrytí území více poskytovateli není relevantní pro posouzení veřejného zájmu, neboť oprávnění podle § 104 ZEK jsou dána všem subjektům splňujícím podmínky, (ii) příloha byla ze strany OZNŘ předložena až po koncentrační lhůtě, (iii) z přílohy není patrné, zda jsou služby poskytované poskytovateli uvedenými v příloze srovnatelné se službami elektronických komunikací poskytovanými žalobkyní. Žalobkyně dále uvedla, že společnost STARNET, s.r.o. provozuje zařízení umístěná na stavbě sila prostřednictvím dceřiné společnosti OtavaNet s.r.o. Tvrzení OZNŘ, že jiní poskytovatelé nemají zařízení na stavbě sila, je tudíž nepravdivé. VI. Předchozí soudní řízení 17. Rozsudkem ze dne 20. 2. 2025, č. j. 57 A 5/2025-139 (dále jen „původní rozsudek“), zdejší soud k žalobě žalobkyně napadené a prvoinstanční rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Původní rozsudek byl ke kasační stížnosti OZNŘ zrušen rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 4. 2025, č. j. 2 As 48/2025-90 (dále jen „zrušující rozsudek“) a věc byla vrácena zdejšímu soudu k dalšímu řízení. VII. Závazné právní názory zrušujícího rozsudku 18. Nejvyšší správní soud vyslovil ve zrušujícím rozsudku následující právní názory, jimiž je zdejší soud při posouzení důvodnosti žaloby podle § 110 odst. 4 s. ř. s. vázán. 19. Test proporcionality se skládá ze tří kroků: 1) zda zásah sleduje legitimní cíl a je způsobilý jej dosáhnout - požadavek vhodnosti, 2) zda cíle zásahu nelze dosáhnout jiným způsobem, jenž by byl ve vztahu k dotčenému základnímu právu šetrnější - požadavek potřebnosti, 3) zda při zohlednění podstaty a smyslu dotčeného základního práva převáží zájem na dosažení sledovaného cíle - proporcionalita v užším smyslu. viz bod 25 zrušujícího rozsudku 20. Správní orgány byly povinny provést test proporcionality zásahu do vlastnického práva OZNŘ, ke kterému by zřízením služebnosti došlo, a test provedly. viz body 21, 22 a 24 zrušujícího rozsudku 21. První krok testu byl naplněn. viz bod 26 zrušujícího rozsudku Podstatou druhého kroku testu proporcionality je posouzení, zda kromě vyvlastnění či omezení vlastnického práva v rozsahu navrženém vyvlastnitelem neexistuje s ohledem na okolnosti věci jiná varianta, jak dosáhnout sledovaného legitimního cíle, která by byla ve vztahu k vlastnickému právu vyvlastňovaného šetrnější, tj. buď vůbec do tohoto práva nezasáhne nebo zasáhne s menší intenzitou. viz body 27 a 32 zrušujícího rozsudku Správní orgány provedly druhý krok testu a přijaly závěr, že ve vyvlastňovacím řízení nebylo prokázáno, že cíle ve veřejném zájmu nelze dosáhnout jiným způsobem. Tento svůj závěr odůvodnily správní orgány takto: Žalobkyně měla povinnost tvrdit a prokázat, že veřejný zájem převažuje nad zachováním dosavadních práv OZNŘ, avšak neučinila to, protože její tvrzení byla pouze v obecné rovině, a to i v reakci na námitky OZNŘ. Žalobkyně spojovala převahu veřejného zájmu pouze s existencí veřejného zájmu a nenavrhla ani žádný důkaz (např. porovnáním rozsahu pokrytí v závislosti na výšce umístění zařízení či kvantifikováním zákazníků). Žalobkyně se nevypořádala s otázkou, zda účelu vyvlas