7 Azs 79/2009 — Nejvyšší správní soud

57 A 63/2024- 41 - text  13 57 A 63/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Veroniky Burianové a soudců Mgr. Aleše Smetanky a Mgr. Jana Šmakala ve věci žalobce: L. F. bytem X zastoupený JUDr. Stanislavem Hájkem, advokátem sídlem náměstí Republiky 202/28, 301 00 Plzeň proti žalovanému: Krajský úřad Plzeňského kraje sídlem Škroupova 18, 306 13 Plzeň o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 8. 2024, č. j. PK-DSH/13060/24, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Napadené rozhodnutí a vymezení věci 1. Žalobce se žalobou ze dne 16. 9. 2024, podanou u Krajského soudu v Plzni (dále jen „soud“) dne 17. 9. 2024, domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 8. 2024, č. j. PK-DSH/13060/24 (dále jen „napadené rozhodnutí“). Žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Magistrátu města Plzně, odboru registru vozidel a řidičů (dále jen „prvostupňový orgán“) ze dne 22. 5. 2024, č. j. MMP/243136/24 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). 2. Prvostupňovým rozhodnutím bylo žalobci odňato řidičské oprávnění pro skupiny A2, A a BE z důvodu, že žalobce nesplnil při udělení řidičského oprávnění podmínku odborné způsobilosti podle § 82 odst. 1 písm. c) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále jen „zákon o silničním provozu“), ve znění pozdějších předpisů. II. Žaloba 3. V části žaloby označené jako „Žalobní body svědčící o nezákonnosti napadeného rozhodnutí“ žalobce poté, co shrnul obsah napadeného a prvostupňového rozhodnutí, konstatoval, že jádro sporu tkví v otázce, zda správní orgány opatřily veškeré podklady svědčící o vině, ale i nevině žalobce, resp. zda správními orgány shromážděné podklady jsou dostatečnými ve smyslu § 50 odst. 3 správního řádu pro rozhodnutí, že žalobce nesplnil veškeré podmínky k získání předmětných řidičských oprávnění A2, A, BE. 4. V další části žaloby označené jako „Nevypořádání žalobcových námitek“ žalobce namítal, že ve svém odvolání vznesl námitky týkající se zásady materiální pravdy, která ukládá správním orgánům povinnost zjistit v průběhu dokazování skutečný stav věci a na to navazující povinnost hodnotit důkazy tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Ovšem žalovaný se podle názoru žalobce tímto okruhem jeho námitek v napadeném rozhodnutí vůbec nezabýval a pouze jinými slovy „přetlumočil“ rozhodnutí prvostupňového orgánu, přičemž jen přidal komentář k videozáznamům založeným ve spise, v němž popisuje toliko domněnky Policie ČR, která vznesla podnět na odebrání jeho řidičského oprávnění. Konkrétně žalobce zmínil následující čtyři dílčí závěry prvostupňového orgánu. Zaprvé, že žalobce seděl u stolu, který je označován jako VIP – k tomu konstatoval, že seděl tam, kde bylo místo a kam byl komisařem usazen, přičemž z podnětu Policie ČR ani z prvostupňového rozhodnutí nevyplývá, že žalobce měl tento VIP stůl domluvený. Podle žalobce žalovaný tuto jeho námitku bagatelizuje, že to není pro věc podstatné, ale žalobce to za podstatné považuje, neboť k tomuto stolu je vázáno celé rozhodnutí. Zadruhé, že žalobce namítal, že z obou videozáznamů není patrné nic, tedy ani tvrzení prvostupňového orgánu o činnosti zkušebního komisaře, který manipuluje s technickým zařízením na konkrétním počítači; podle žalobce prvostupňový orgán vidí, co vidět chce, to ovšem nepředstavuje žádný důkaz. Zatřetí, že žalobce namítal, že ani DVD od policie neprokazuje vinu žalobce. A začtvrté, že výpovědi svědků I. T. a Z. H. nejsou žádným důkazem proti žalobci, jde pouze o snahu Policie ČR a prvostupňového orgánu analogicky spojit zjištění s žalobcem. Žalobce z právě uvedených důvodů považuje napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné. Podle žalobce pouhé tvrzení, že se žalovaný ztotožňuje s posouzením věci prvostupňovým orgánem, aniž by své závěry vůči podanému odvolání jakkoli odůvodnil, zakládá zjevnou vadu nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí. 5. A konečně v části označené jako „Shrnutí“ žalobce konstatoval, že došlo k porušení § 3 správního řádu, neboť dle jeho názoru lze mít důvodné pochybnosti o tom, že se údajné jednání žalobce skutečně stalo (neexistuje jediný přímý důkaz proti žalobci). Dále opakoval, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, neboť z něj nevyplývá, jak žalovaný nad vznesenými námitkami uvážil a proč je nepovažoval za důvodné (v tom žalobce spatřuje rozpor s § 68 odst. 3 správního řádu). Podle žalobce rozhodovací důvody žalovaného nemají oporu v obsahu spisového materiálu a jsou pouhými domněnkami. O zjištěných skutečnostech lze mít důvodné pochybnosti, které nebyly provedeným dokazováním odstraněny. Žalobce závěrem uvedl, že se ničeho nedopustil, celý kurz řádně absolvoval v komisařem určeném rozsahu, kurz zcela řádně zaplatil a nerozumí celému řízení, které je proti němu vedeno. Řidičské oprávnění vykonával v Mariánských Lázních jen z důvodu, že v Plzni nebyla v rozhodné době volná kapacita u autoškol a do Mariánských Lázní to není z Plzně daleko. 6. Žalobce navrhl, aby soud napadené i prvostupňové rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Žalobce rovněž uplatnil vůči žalovanému nárok na náhradu nákladů řízení. III. Vyjádření žalovaného k žalobě 7. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 26. 9. 2024 (doručeném soudu dne 30. 9. 2024) navrhl zamítnutí žaloby jako nedůvodné. 8. K žalobním námitkám žalovaný předně odkázal na napadené rozhodnutí. Poté uvedl, že mu o správnosti a zákonnosti prvostupňového rozhodnutí nevznikly pochyby. Podle žalovaného správní orgány vycházely především ze zjištění orgánů činných v trestním řízení a jejich závěry zcela podporuje rovněž videozáznam, na kterém je zadokumentován nestandardní a nezákonný průběh zkoušek z odborné způsobilosti, kterým se žalobce podrobil dne 2. 6. 2022 u Městského úřadu Mariánské Lázně. Správní orgány měly k dispozici celkem tři kamerové záznamy, které dokumentují celý průběh zkoušky k získání odborné způsobilosti. Z těchto záznamů zřetelně vyplývá, že zkušební komisař při skládání zkoušek z odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel absolutně rezignoval na kontrolu provádění těchto zkoušek. Podrobnosti vyplývající z předmětných videozáznamů jsou popsány v odůvodnění prvostupňového rozhodnutí. Dále je součástí spisové dokumentace DVD obsahující videodokumentaci Policie ČR k provedené prohlídce prostor v kanceláři č. 4 zkušebního komisaře, na kterém je názorně předvedeno ovládání zájmového počítače (na kterém žalobce zpracovával zkušební test), a to pomocí myši umístěné pod stolem zkušebního komisaře, kterou ovládal kurzor na monitoru počítače č. 6 umístěného na stole ve zkušební místnosti nejblíže stolu zkušebního komisaře. Tento fakt z praktické ukázky provedené Policií CR je zcela shodný s chováním zkušebního komisaře v rámci probíhající zkoušky z odborné způsobilosti žalobce a je nepochybné, že předvedené skutečnosti jsou nezaměnitelné s jakýmkoliv jiným jednáním. Žalovaný dále poukázal na to, že součástí podnětu zaslaného Policií ČR je citace z protokolu o výslechu zadržené osoby (zkušebního komisaře I. T.) ze dne 3. 10. 2022, která mj. uvádí, že zkoušení žáků, kteří potřebují nápovědu, se řešilo až těsně před zkouškami, a dále že na systém nápovědy přišel nejspíš on sám a jednalo se o cvakání propiskou a pohyb pomocí bezdrátové myši, kterou ovládal přímo on od svého stolu. Součástí podnětu je rovněž citace z protokolu o výslechu svědka Z. H. ze dne 21. 10. 2022, který detailně popsal způsob nápovědy pomocí bezdrátové myši. 9. Podle žalovaného správními orgány shromážděné podklady jednoznačně a prokazatelně vypovídají o tom, že zkoušky z odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel nebyly provedeny řádně a v souladu s platnými právními předpisy, přičemž žalobce po celou dobu trvání správního řízení nepředložil jediný relevantní důkaz, který by svědčil v jeho prospěch. Žalovaný vyjádřil přesvědčení o tom, že se v odůvodnění napadeného rozhodnutí řádně vypořádal se všemi důvody výroku rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, zhodnotil provedené důkazy, je zřejmé, jakými úvahami se řídil a byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. 10. Žalovaný závěrem konstatoval, že žalobce nevykonal zkoušku z odborné způsobilosti samostatně, tudíž ji vykonal nezákonně. Pokud zkouška z odborné způsobilosti nebyla získána v souladu se zákonem, lze jednoznačně dovodit, že žalobce nebyl při podání žádosti o udělení řidičského oprávnění odborně způsobilý, přičemž odborná způsobilost je podle § 82 odst. 1 písm. c) zákona o silničním provozu jednou z podmínek pro udělení řidičského oprávnění. Tuto podmínku však žalobce nesplnil, a proto správní orgány musely přistoupit k odnětí řidičského oprávnění. IV. Průběh řízení a ústní jednání 11. Soud konstatuje, že žalob