2 Azs 190/2024 — Nejvyšší správní soud

63 A 21/2024- 61 - text  10 63 A 21/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudcem JUDr. Ondřejem Szalonnásem ve věci žalobkyně: T. T. N., nar. X, státní příslušnost X, v ČR bytem X, zastoupená Mgr. Markem Eichlerem, advokátem, se sídlem Nekázanka 888/20, 110 00 Praha, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem nám. Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 13. 11. 2024, č. j. MV-137544-6/SO-2024, takto: I. Rozhodnutí žalované ze dne 13. 11. 2024, č. j. MV-137544-6/SO-2024, a jemu předcházející usnesení Ministerstva vnitra ze dne 12. 8. 2024, č. j. OAM-51625-79/ZM-2020, se zrušují a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení, jejíž přesnou výši 9 800 Kč, a to k rukám jejího zástupce, Mgr. Marka Eichlera, advokáta. Odůvodnění: Předmět řízení 1. Žalobkyně se domáhá zrušení rozhodnutí žalované ze dne 13. 11. 2024, č. j. MV-137544-6/SO-2024, kterým bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeno usnesení Ministerstva vnitra ze dne 12. 8. 2024, č. j. OAM-51625-79/ZM-2020, jímž bylo podle § 63 odst. 2 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců (dále též jen: „ZPC“) zastaveno správní řízení o její žádosti o prodloužení doby platnosti zaměstnanecké karty. Správní orgány dospěly k závěru, že žalobkyni zanikla v průběhu správního řízení dne 30. 6. 2022 platnost zaměstnanecké karty podle § 63 odst. 1 ZPC, neboť ve lhůtě 60 dní od skončení posledního pracovněprávního vztahu, na nějž jí byla vydána, neoznámila změnu zaměstnavatele podle § 42g odst. 7 ZPC. 2. Proti těmto závěrům žalobkyně uvádí, že podání oznámení podle § 42g odst. 7 ZPC jí fakticky zabránily samy správní orgány, když původně o její žádosti o prodloužení doby platnosti zaměstnanecké karty nezákonně zamítavě rozhodly s tím, že se dopustila výkonu nelegální práce, a toto jejich rozhodnutí musel následně zrušit Krajský soud v Ostravě. Současně žalobkyně tvrdí, že se správní orgány v rozporu se zákonem nezabývaly dopady svého rozhodnutí do jejích soukromých a rodinných poměrů. Obsah žaloby 3. Podle žalobkyně žalovaná naprosto nesprávným a konkrétní situaci nepřiléhavým způsobem aplikovala zákonná ustanovení a dopustila se zásadních chyb v aplikaci a výkladu právních norem a zatížila tak své rozhodnutí nezákonností a nepřezkoumatelností. 4. Žalobkyně nesouhlasí s tím, jak se žalovaná vypořádala s odvolací námitkou týkající se nemožnosti podání oznámení o změně zaměstnavatele dle zákonných požadavků ZPC. Ten stanoví lhůtu 60 dnů, během kterých po ukončení pracovního poměru je cizinec povinen si podat danou žádost. Žalobkyně tak nemohla učinit, neboť podle správního orgánu její pracovní poměr skončil k 30. 4. 2022, odvolání proti rozhodnutí žalovaná zamítla dne 3. 5. 2022, čímž byl její pobyt ukončen bez ohledu na to, že jí byl později přiznán odkladný účinek, neboť přiznání odkladného účinku pouze odkládá vykonatelnost, avšak to nic nemění na právní moci. Není tedy pravdou, že žalobkyně v případě ukončení pracovního poměru mohla využít zákonnou lhůtu a podat si žádost v 60 dnech, neboť nebylo dle zákona možné zaměstnavatele změnit. Taktéž ze strany žalobkyně nedošlo k podepsání výpovědi, tudíž nebyl řádně ukončen pracovní poměr. Žalobkyně se do dané situace dostala vlivem nezákonných rozhodnutí správních orgánů, což jí nelze klást k tíži. Skutečnost, že po obživnutí věci využila institutu oznámení o změně zaměstnavatele místo žádosti o změnu obsahu je nadbytečné, pokud měl správní orgán povědomí o tom, že došlo ke změně zaměstnavatele, mohl na to nahlížet i jako na žádost o změnu obsahu žádosti. Žalobkyně v průvodním dopise napsala, že chce být zaměstnána u nového zaměstnavatele. Je přehnaně formalistické bazírování na tom, zda žalobkyně ke změně zaměstnavatele zvolila vhodnou formu. Vzhledem k tomu, že od zamítnutí odvolání do vyhovění žaloby uplynul více než rok, tak je pochopitelné, že žalobkyně neměla jinou možnost jak postupovat. Není pravdou, jak tvrdí žalovaný na straně 6 napadeného rozhodnutí, že rozsudek neměl vliv na zákonnou povinnost žalobkyně postupovat v intencích § 42g odst. 7 ZPC. Žalobkyně byla právě díky tomu připravena o možnost toto ustanovení využít. 5. Dále není pravdou, že žalobkyni není znemožněno podávat žádosti o nová pobytová oprávnění. Skončením pobytu a nuceným odcestováním do Vietnamu je o tuto možnost připravena, jelikož z Vietnamu lze podat jen žádost o dlouhodobý pobyt za účelem sloučení rodiny a dále o studium, přičemž ani jedno žalobkyně podat nemůže. 6. Prostřednictvím nesprávného a nezákonného postupu správního orgánu I. stupně, tedy v důsledku procesního usnesení dle správního řádu namísto vydání meritorního rozhodnutí dle ZPC se správní orgány účelově vyhnuly své zákonné povinnosti zkoumání přiměřenosti dopadů rozhodnutí zakotvené v § 174a ZPC. Správní orgány se k přiměřenosti vydávaného rozhodnutí nijak nevyjádřily. K nepřiměřenosti napadeného rozhodnutí žalobkyně uvedla, že v ČR žije již od roku 2016. Žije tu společně se svým synem P. Q. D, nar. X, který má na území ČR povolen dlouhodobý pobyt a s dcerou P. T. D. T., nar. X, která má povolen trvalý pobyt. Děti jsou již sice zletilé, ale stále žijí s matkou a jsou na ní psychicky závislé. Po celou dobu pobytu na území ČR žalobkyně žila spořádaný život a nepáchala trestnou činnost. Do daných problémů se dostala vlivem nezákonných rozhodnutí správních orgánů. Rozhodnutí žalované je proto s ohledem na uvedené skutečnosti jednoznačně nepřiměřené. Vyjádření žalované 7. Ve svém vyjádření žalovaná především odkázala na rozsudek ze dne 30. 8. 2018, č. j. 1 Azs 169/2018-32, dle nějž v případech, kdy správní soud zruší napadené rozhodnutí a věc vrátí žalovanému k dalšímu řízení, vrací se případ zpět do okamžiku před vydáním zrušeného rozhodnutí. Žalovaná uvedla, že pokud tedy správní orgán I. stupně v průběhu správního řízení po zrušení rozhodnutí soudem zjistil, že jsou důvody pro zastavení správního řízení o prodloužení doby platnosti zaměstnanecké karty, nejedná se o nesprávný úřední postup. 8. Jak již bylo mnohokrát judikováno, např. v rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. 7. 2018, č. j. 50 A 78/2017-39, správní orgány obecně rozhodují podle skutkového a právního stavu, který je zde v okamžiku jejich rozhodování. Ke stejnému závěru došel NSS v rozsudku ze dne 17. 12. 2008, č. j. 1 As 68/2008-126, i v rozsudku ze dne 17. 3. 2016, č. j. 7 Azs 29/2016-22. 9. K námitce, že byl správní orgán I. stupně povinen zvážit zejména vyjmenované faktory v § 174a ZPC, žalovaná poukázala na rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 22. 6. 2015, č. j. 52 A 54/2015-45, dle nějž nelze po správním orgánu požadovat, aby výhradně z vlastní iniciativy vyhledával a opatřoval důkazy, které by mohly svědčit ve prospěch cizince. Již vůbec není nezbytné, aby se správní orgán výslovně vyjadřoval ke všem kritériím uvedeným v § 174a ZPC. Tento rozsudek byl potvrzen rozsudkem NSS ze dne 6. 4. 2016, č. j. 3 Azs 143/2015-37. Žalovaná tak uvedla, že se námitkou zásahu do soukromého a rodinného života žalobkyně dostatečně zabývala, a to na str. 8-9 napadeného rozhodnutí. 10. Závěrem žalovaná uvedla, že se ztotožňuje se závěrem správního orgánu I. stupně, který řízení o žádosti žalobkyně o prodloužení doby platnosti zaměstnanecké karty zastavil. Posouzení věci 11. Soud ve věci rozhodl bez jednání v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s., když s takovým postupem výslovně souhlasila žalovaná a žalobkyně se k dotazu soudu, zda rovněž s rozhodnutím věci bez jednání souhlasí, nevyjádřila ani ve stanovené lhůtě ani až do dne vyhlášení tohoto rozsudku. Za takové situace se souhlas žalobkyně s rozhodnutím věci bez jednání presumuje. Sám soud důvod k nařízení jednání neshledal, neboť skutkové okolnosti věci jsou mezi účastníky nesporné a rozhodnutí závisí na posouzení právních otázek. 12. Při přezkumu napadeného rozhodnutí soud vyšel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době jeho vydání (§ 75 odst. 1 s. ř. s.) a respektoval svou vázanost žalobními body (§ 75 odst. 2 s. ř. s.). 13. Žaloba je důvodná. 14. Ze správního spisu soud zjistil následující pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti. 15. Dne 16. 9. 2020 podala žalobkyně žádost o prodloužení zaměstnanecké karty, kterou měla vydánu na pracovní pozici skladníka u společnosti DIEPTRANG Fashion s.r.o. (dále též jen: „DIEPTRANG“) v její provozovně v Rýmařově. V této žádosti uvedla, že má u svého zaměstnavatele uzavřenou pracovní smlouvu na dobu neurčitou. Na území ČR se nachází také její dvě děti (P. T. D. T. nar. X a P. Q. D. nar. X) a matka (D. T. T. nar. X). 16. Správní orgán I. stupně ověřoval podklady připojené k žádosti a zjišťoval, zda jsou splněny podmínky pro prodloužení doby platnosti zaměstnanecké karty žalobkyně. V této souvislosti se mj. dne 16. 3. 2021 obrátil na zaměstnavatele žalobkyně, jehož p