68 A 6/2024 – Krajský soud v Plzni

68 A 6/2024- 32 - text  9 68 A 6/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudcem Mgr. Alešem Smetankou ve věci žalobce: H. B., narozen dne X státní příslušník X v ČR bytem X zastoupen JUDr. Matějem Šedivým, advokátem sídlem Václavské náměstí 831/21, 110 00 Praha 1 proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem nám. Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 19. 6. 2024, č. j. MV-81344-5/SO-2024, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Ministerstvo vnitra (dále jen „prvostupňový orgán“) rozhodnutím ze dne 8. 4. 2024, č. j. OAM-15103-18/ZR-2023 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), zrušilo žalobci platnost jeho povolení k trvalému pobytu podle § 77 odst. 1 písm. d) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR, v relevantním znění (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), a podle § 77 odst. 3 téhož zákona stanovilo žalobci lhůtu 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k vycestování z území ČR, a to z důvodu, že žalobce pobýval mimo území ČR nepřetržitě po dobu delší než 6 let. Žalobcovo odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí žalovaná zamítla rozhodnutím ze dne 19. 6. 2024, č. j. MV-81344-5/SO-2024 (dále jen „napadené rozhodnutí“). 2. Žalobce podal proti napadenému rozhodnutí žalobu k Městskému soudu v Praze. Usnesením ze dne 7. 8. 2024, č. j. 16 A 31/2024-19, Městský soud v Praze postoupil žalobu Krajskému soudu v Plzni (dále jen „soud“) z důvodu své místní nepříslušnosti. II. Žaloba 3. Soud předesílá, že žalobcova žaloba je velmi stručná a pouze obecně formulovaná. Žalobce v úvodu své žaloby namítl, že napadené rozhodnut je nezákonné. Má za to, že ačkoli vykázal výpadek v přítomnosti na území ČR v období od 13. 3. 2017 do 27. 5. 2023, tj. po dobu delší šesti let, nemá vůči němu být uplatněno ustanovení § 77 odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců, neboť ke dni vydání napadeného rozhodnutí již více jak rok pobýval na území ČR. Žalobce odkázal na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 10. 2004, č. j. 5 Afs 16/2003-56, ze kterého citoval pasáž týkající se přepjatého formalismu při posuzování náležitostí žaloby ve správním soudnictví. Namítal, že postup správní orgánů pokládá za projev přepjatého formalismu, neboť smyslem předmětné zákonné regulace je zrušit pobytové oprávnění těm cizincům, kteří zde trvale nepobývají. Naproti tomu, pokud cizinec vykáže v minulosti letitý výpadek stran pobývání v ČR, avšak ke dni vydání rozhodnutí je již opět etablován na území ČR, tak jsou důvody pro zrušení pobytu nepřiměřené, a to tím spíše, pokud žalobce žije v ČR od roku 1997. 4. Z uvedených důvodů žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí. III. Vyjádření žalované k žalobě 5. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě ze dne 5. 8. 2024 navrhla, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Žalovaná nejprve uvedla, že trvá na zákonnosti a správnosti napadeného rozhodnutí a že odmítá námitky uvedené v žalobě jako nedůvodné. V podrobnostech odkázala na obsah napadeného rozhodnutí a na spisový materiál. 6. K žalobním bodům žalovaná uvedla, že tyto se v podstatě neodlišují od námitek uplatněných v odvolání, a proto v podrobnostech odkázala na spisový materiál. Podle žalované žaloba nepřináší žádnou novou relevantní argumentaci, která by zpochybňovala správnost napadeného rozhodnutí. K námitce přepjatého formalismu napadeného rozhodnutí žalovaná konstatovala, že správní orgán nepostupoval formalisticky, ale zcela v souladu se správním řádem i zákonem o pobytu cizinců. 7. Žalovaná poté odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 9. 2018, č. j. 2 Azs 180/2018-51, ve kterém kasační soud vyslovil závěr ve vztahu k námitce přepjatého formalismu způsobujícího porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky. Podle žalované skutečnost, že žalobce má na území roční navazující pobyt, nelze posuzovat jako zhojení předchozího porušení zákona a tuto dobu mimo území ČR není možné ani odpustit, přestože v EU má žalobce pobývat od roku 1997 a na samotném území ČR déle než rok. Žalobce na území nepobýval déle než 6 let, udělený trvalý pobyt tedy nenaplňoval svůj smysl, a proto jej prvostupňový orgán v souladu se zákonem zrušil. IV. Průběh řízení 8. Soud předně konstatuje, že žaloba směřující proti napadenému rozhodnutí byla podána včas, neboť byla dodržena zákonná lhůta 30 dnů od doručení napadeného rozhodnutí (srov. § 172 odst. 1 zákona o pobytu cizinců). Napadené rozhodnutí bylo zástupci žalobce doručeno dne 19. 6. 2024, přičemž zásilka obsahující předmětnou správní žalobu byla předána k poštovní přepravě v pátek 19. 7. 2024 (tj. třicátý den od doručení napadeného rozhodnutí), tudíž správní žaloba byla podána v otevřené zákonné lhůtě [srov. § 40 odst. 1 a 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)]. 9. Soud dále konstatuje, že žaloba byla podána osobou k tomu oprávněnou (žalobce je adresátem napadeného rozhodnutí, přičemž se napadeným rozhodnutím cítí být dotčen na svých právech), proti žalované, která je pasivně legitimována (jako odvolací správní orgán, který vydal napadené rozhodnutí), po vyčerpání řádných opravných prostředků (proti prvostupňovému rozhodnutí žalobce podal odvolání, o němž žalovaná rozhodla napadeným rozhodnutím, proti němuž již nejsou řádné opravné prostředky přípustné) a obsahuje všechny požadované formální náležitosti. 10. Soud proto mohl přistoupit k věcnému přezkoumání žaloby. O podané žalobě soud rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 51 odst. 1 s. ř. s., neboť žalovaná s takovým postupem výslovně souhlasila (ve vyjádření ze dne 5. 8. 2024) a žalobce v soudem stanovené lhůtě nevyjádřil zájem na konání jednání, ač byl v dané souvislosti řádně poučen o důsledcích případného nesdělení požadavku na konání ústního jednání (viz přípis Městského soudu v Praze ze dne 25. 7. 2024, č. j. 16 A 31/2024-13, doručený zástupci žalobce dne 29. 7. 2024). V. Posouzení věci soudem 11. V souladu s § 75 odst. 1 a 2 s. ř. s. soud vycházel při přezkoumání napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, a svůj přezkum učinil v mezích žalobních bodů uplatněných v žalobě. Soud rovněž přezkoumal napadené rozhodnutí z pohledu vad, k nimž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti, tj. vad ve smyslu § 76 odst. 2 s. ř. s. a dále vad, které by bránily přezkoumání napadených rozhodnutí v rozsahu řádně a včas uplatněných žalobních bodů (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 3. 2011, č. j. 7 Azs 79/2009-84, č. 2288/2011 Sb. NSS). Soud konstatuje, že žádné takové vady neshledal. 12. Poté, co soud v projednávané věci přezkoumal napadené rozhodnutí a žalovanou předložený správní spis, dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 13. Vzhledem k tomu, že správní spis poskytoval dostatečný podklad pro posouzení žalobních námitek a pro rozhodnutí předmětné věci, soud neprováděl žádné dokazování. Ostatně ani jeden z účastníků řízení žádný důkazní návrh neučinil. 14. Ze správního spisu soud zjistil následující průběh správního řízení, které předcházelo vydání napadeného rozhodnutí. 15. Dne 20. 6. 2023 se na pracoviště prvostupňového orgánu v Plzni dostavil žalobce, aby oznámil platnou adresu pobytu v ČR a požádal o vydání průkazu povolení k pobytu. Při této příležitosti prvostupňový orgán z cestovního dokladu žalobce zjistil, že tento pobýval od března 2017 do svého návratu v květnu 2023 ve svém domovském státě. Žalobce v dané době disponoval povolením k trvalému pobytu občana třetího státu – rezident s platností od 28. 3. 2007. 16. Oznámením ze dne 8. 9. 2023 prvostupňový orgán zahájil správní řízení ve věci zrušení platnosti žalobcova povolení k trvalému pobytu podle § 77 odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců, a to z důvodu zjištění, že žalobce pobýval mimo území ČR nepřetržitě po dobu delší než 6 let. Součástí oznámení bylo i poučení žalobce o jeho procesních právech, včetně poučení o tom, že účastník řízení je podle § 174a odst. 1 zákona o pobytu cizinců povinen v rámci řízení poskytnout správnímu orgánu relevantní informace potřebné k posouzení přiměřenosti vydaného rozhodnutí. Oznámení bylo žalobci doručeno do datové schránky dne 12. 9. 2023, kdy se přihlásila oprávněná osoba. 17. Dne 6. 10. 2023 prvostupňový orgán vyzval žalobce k součinnosti, a to k uvedení relevantních informací potřebných k posouzení přiměřenosti případného rozhodnutí ve věci, např. uvedení důvodů dlouhodobé nepřítomnosti na území, uvedení rodinných a soukromých poměrů apod. Výzva byla žalobci doručena do datové schránky dne 6. 10. 2023, kdy se přihlásila oprávněná osoba. 18. Dne 9. 10. 2023 žalobce (prostřednictvím zplnomocněného právního zástupce) zaslal prvostupňovému orgánu vyjádření k výzvě k součinnosti, v němž pouze v obecné rovině uvedl, že pobýval v domovském státě z důvodu narození dětí,