2 As 310/2023 — Nejvyšší správní soud

57 Ad 2/2025- 68 - text 19 57 Ad 2/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Veroniky Burianové a soudců Mgr. Aleše Smetanky a Mgr. Jana Šmakala ve věci žalobce: L. D. bytem X zastoupen JUDr. Pavlem Širokým, advokátem sídlem Vodičkova 710/31, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Policejní prezident Policie České republiky sídlem Strojnická 27, 170 89 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 5. 2025, č.j. PPR-59018-4/ČJ-2024-990131 takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 5. 2025, č.j. PPR-59018-4/ČJ-2024-990131, se ruší ve výroku I v části podvýroku II, jímž žalovaný rozhodl o žádosti žalobce ze dne 23. 11. 2023 o doplatek služebního příjmu za období od 1. 8. 2020 do 31. 12. 2022, a ve výroku II, jímž žalovaný žalobci nepřiznal náhradu nákladů řízení, a věc se v tomto rozsahu vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Ve zbytku se žaloba žalobce zamítá. III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Soud v této věci posuzoval dodatečné proplacení služebního příjmu žalobce za dobu všech jeho přestávek na jídlo a odpočinek ve službě v období od 1. 1. 2020 do 30. 9. 2023 podle zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů (dále jen „zákon o služebním poměru“). 2. Žalobce byl služebně zařazen na služebním místě inspektora skupiny dopravních nehod dopravního inspektorátu územního odboru Sokolov Krajského ředitelství policie Karlovarského kraje (dále jen „SDN“). Žalobce podal dne 23. 11. 2023 žádost o doplacení služebního příjmu s odůvodněním, že mu nebyl zaplacen služební příjem za dobu, kdy fakticky nečerpal přestávky ve službě. 3. Rozhodnutím ředitele Krajského ředitelství policie Karlovarského kraje ze dne 13. 11. 2024, č. j. 4683/2024 (dále „prvoinstanční rozhodnutí“), byla žádost žalobce zamítnuta. K odvolání žalobce proti prvoinstančnímu rozhodnutí žalovaný rozhodnutím ze dne 30. 5. 2025, č.j. PPR-59018-4/ČJ-2024-990131 (dále jen „napadené rozhodnutí“), prvoinstanční rozhodnutí změnil v části formálních nedostatků (identifikace služebního zařazení žalobce a jeho žádosti), které se netýkaly podstaty nároku žalobce. Dále žalovaný změnil prvoinstanční rozhodnutí výrokem I napadeného rozhodnutí tak, že (podvýrokem I) zamítl žádost o doplatek služebního příjmu za období od 1. 1. 2020 do 31. 7. 2020, neboť nárok byl promlčen, (podvýrokem II) zamítl žádost o doplatek služebního příjmu za období od 1. 8. 2020 do 31. 12. 2022, neboť žalobce v této době vykonával přerušitelnou službu, a (podvýrokem III) zamítl žádost o doplatek služebního příjmu za období od 1. 1. 2023 do 30. 9. 2023, neboť služba žadatele byla plánována jako nepřetržitá bez plánovaných přestávek ve službě na jídlo a odpočinek v souladu s § 60 odst. 3 zákona o služebním poměru. 4. Proti napadenému rozhodnutí v celém rozsahu podal žalobce včasnou a přípustnou žalobu podle § 65 a násl. s. ř. s. II. Žaloba 5. Žalobce žádal, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. 6. Předmětem činnosti žalobce bylo zpracování dopravních nehod, zajištění výjezdů k dopravním nehodám a jejich dokumentace a řešení. Žalobce vykonával tyto činnosti převážně v terénu a zbytek v kanceláři. Žalobce svou žalobu odůvodnil tím, že přestávky byly sice formálně evidovány, ale fakticky čerpány nebyly, jelikož v době přestávek žalobce vykonával službu. Služba byla podle žalobce nepřerušitelná, neexistoval systém zastupitelnosti a přestávky nebyly předvídatelně plánovány. Žalobce tvrdil, že celý výkon služby včetně výjezdu nemohl přerušit, že na oddělení fungovala pouze jedna dvoučlenná hlídka bez možnosti plnohodnotného vystřídání, že příslušníci museli být během přestávky neustále na příjmu (mobil, radiostanice) a že nebyla stanovena jasná pravidla pro střídání během přestávky, kdy přestávky byly často čerpány až po více než 5 hodinách služby. Žalobce namítal, že žalovaný hodnotil provedené důkazy účelově. Podle žalobce měly přestávky povahu přiměřené doby na jídlo a odpočinek dle § 60 odst. 3 zákona o služebním poměru, která se měla započítat do jeho pracovní doby. III. Vyjádření žalovaného k žalobě 7. Žalovaný s odkazem na odůvodnění prvoinstančního a napadeného rozhodnutí navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 8. Žalovaný tvrdil, že žalobci byly přestávky fakticky umožněny. Žalovaný uvedl, že služba byla organizována v nepřetržitém, ale přerušitelném režimu, kdy přestávky byly plánovány ve čtyřech časových blocích během 24hodinové směny. Prvotní úkony na místě nehody mohly vykonávat jiné hlídky (prvosledové hlídky, hlídky obvodní oddělení policie a silničního dohledu). Žalovaný rozlišoval nezbytnou zastupitelnost (zajištění základních úkonů jinými hlídkami) a plnohodnotnou zastupitelnost (kompletní převzetí služby), kdy v běžných případech byla nezbytná zastupitelnost zajištěna a plnohodnotné zastoupení bylo pouze výjimečné, např. při závažných nehodách. Žalovaný popřel, že by provedené důkazy hodnotil selektivně. Přestávky byly ve většině případů čerpány dle harmonogramu a výjimečné případy jejich přerušení bylo možno dočerpat. Povinnost dosažitelnosti a být na příjmu nebyla žalobci uložena žádným služebním předpisem, avšak žalovaný potvrdil, že žalobce přiměřeně vnímal svou povinnost dosažitelnosti v souvislosti s (výjimečnou, nikoli běžnou) aktivací zakročovací povinnosti. IV. Rozhodnutí bez nařízení jednání a dokazování 9. Vzhledem k tomu, že žalovaný ve lhůtě mu k tomu soudem poskytnuté výzvou ze dne 15. 8. 2025, č. j. 57 Ad 2/2025-34, nevyjádřil svůj nesouhlas s rozhodnutím o věci samé bez jednání a žalobce s tímto postupem vyslovil výslovný souhlas v podání ze dne 26. 8. 2025, rozhodl soud v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. bez nařízení jednání. 10. Žalobcem označené listiny jsou součástí správního spisu, jímž správní soudy dokazování neprovádějí, neboť nejde o důkazní prostředky a správní soudy přezkoumávají tyto dokumenty jako součást správního spisu (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2009, č. j. 9 Afs 8/2008-117, č. 2383/2011 Sb. NSS, nebo bod 29 rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 7. 2022, č. j. 10 Afs 281/2020-70). V. Posouzení věci soudem 11. V souladu s § 75 odst. 1 s. ř. s. vycházel soud při přezkoumání napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Přezkumná činnost soudu dále respektovala dispoziční zásadu vyjádřenou v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 in fine a v § 75 odst. 2 větě první s. ř. s. 12. Žaloba byla důvodná pouze zčásti. 13. Napadeným rozhodnutím bylo třemi oddělitelnými výroky zahrnutými do souhrnného výroku I rozhodnuto takto. Podvýrokem I byla zamítnuta žádost žalobce o doplatek služebního příjmu za období od 1. 1. 2020 do 31. 7. 2020, neboť nárok byl promlčen. Podvýrokem II byla zamítnuta zamítl žádost žalobce o doplatek služebního příjmu za období od 1. 8. 2020 do 31. 12. 2022, neboť žalobce v této době vykonával přerušitelnou službu. Podvýrokem III byla zamítnuta žádost žalobce o doplatek služebního příjmu za období od 1. 1. 2023 do 30. 9. 2023, neboť služba žadatele byla plánována jako nepřetržitá bez plánovaných přestávek ve službě na jídlo a odpočinek v souladu s § 60 odst. 3 zákona o služebním poměru. Žalovaný na str. 27 napadeného rozhodnutí uvedl, že jedním z důvodů rozdělení období, jehož se žádost žalobce týkala, na jednotlivá období do jednotlivých podvýroků napadeného rozhodnutí považoval za vhodné mj. proto, aby se mohl žalobce bránit proti jednotlivým výrokům zvlášť. Období od 1. 8. 2020 do 31. 12. 2022 14. Podstata věci tkvěla v zodpovězení otázky, zda byly na pracovišti žalobce zajištěny takové podmínky, aby mohl žalobce působící na pozici inspektora SDN čerpat přestávku ve službě na jídlo a odpočinek ve smyslu § 60 odst. 1 zákona o služebním poměru, nebo zda byla jeho služba nepřerušitelná a měl možnost využít toliko přiměřenou dobu na jídlo a odpočinek ve smyslu § 60 odst. 3 zákona o služebním poměru, za kterou mu náležel služební příjem. 15. § 60 odst. 1 zákona o služebním poměru stanoví, že příslušník má nárok na přestávku ve službě na jídlo a odpočinek (dále i jen „Přestávka“), nejdéle po každých 5 hodinách nepřetržitého výkonu služby, jestliže služební funkcionář nerozhodne na žádost příslušníka jinak, a to při trvání směny a) do 9 hodin v rozsahu 30 minut, b) nad 9 hodin v takovém rozsahu, aby jedna přestávka činila 30 minut a ostatní přestávky činily nejméně 15 minut. § 60 odst. 2 zákona o služebním poměru stanoví, že Přestávka se nezapočítává do doby služby. 16. Podle § 60 odst. 3 zákona o služebním poměru platí, že jde-li o službu, jejíž výkon nemůže být přerušen, musí být příslušníkovi i bez přerušení výkonu služby zajištěna přiměřená doba na jídlo a odpočinek (dále i jen „Pauza“). Relevantní judikatura 17. Zákon o služebním poměru rozlišuje dva režimy. První vychází z jeho § 60 odst. 1 a počítá s Přestávkou, z