2 Azs 147/2016 — Nejvyšší správní soud

69 A 11/2025- 74 - text  10 69 A 11/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudcem Mgr. Alexandrem Kryslem ve věci žalobce: A. H. zastoupen advokátem JUDr. Ivem Žižkovským, sídlem Americká 60, Staňkov proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, sídlem Nad štolou 936/3, Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 10. 2025, č.j. OAM-2934-16/ZR-2025, takto: I. Žaloba se z a m í t á. II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Napadené rozhodnutí 1. Žalobce se žalobou ze dne 10. 11. 2025, Krajskému soudu v Plzni (dále též jen „soud“) doručenou téhož dne, domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 10. 2025, č.j. OAM-2934-16/ZR-2025 (dále též jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo podle § 87l odst. 1 písm. a) a e) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) zrušeno žalobcovo povolení k trvalému pobytu (výrok I.) a současně mu byla dle § 87l odst. 3 téhož zákona stanovena lhůta k vycestování z území do 30 dnů od právní moci rozhodnutí, případně do 30 dnů od propuštění z výkonu trestu odnětí svobody (výrok II.). II. Žaloba 2. Žalobce v části žaloby uvozené slovy „II. Žalobní body“ namítal následující. 1. Nepřiměřenost zásahu do rodinného a soukromého života [§ 87l odst. 1 zákona o pobytu ve spojení s čl. 8 Úmluvy (tj. Evropské úmluvy o ochraně lidských práv, pozn. soudu)] a) Žalovaný neuvedl konkrétní důvody, proč má být zrušení pobytu a nucené vycestování z hlediska intenzity zásahu považováno za přiměřené. b) Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že žalovaný převzal skutková zjištění mechanicky a nezohlednil délku pobytu žalobce (od r. 1997), rodinné vazby na nezletilého syna (r. nar. X.) s trvalým pobytem v ČR a jeho nejlepší zájem, jak požaduje nález Ústavního soudu sp.zn. I. ÚS 1199/15. c) I při závažné trestné činnosti je nutné individuální posouzení proporcionality (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 9 Azs 3/2008-55 a č.j. 4 Azs 1/2020-39). K takovému posouzení v daném případě nedošlo. 2. Nedostatečně zjištěný skutkový stav [§ 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“)] Žalovaný opřel závěr o „trvalé hrozbě pro veřejný pořádek“ výhradně o odsouzení, aniž by hodnotil aktuální resocializační snahu žalobce, jeho rodinné zázemí a dopad případného vyhoštění na nezletilé dítě. Správní orgán žádný důkaz k aktuálnímu stavu osobnosti žalobce neprovedl. 3. Procesní pochybení – nevyřízení procesních návrhů (§ 36 odst. 3 správního řádu) V řízení nebylo rozhodnuto o žádosti žalobce na doplnění dokazování (psychologický posudek, výslech manželky a syna). Úřad se s návrhy vypořádal pouze odkazem, že nejsou „nezbytné“, čímž porušil právo žalobce vyjádřit se ke všem prováděným důkazům. 4. Rozpor s principem legální licence (§ 2 odst. 4 správního řádu) Rozhodnutí je založeno na úvaze, že opakované odsouzení stačí samo o sobě k závěru o závažném narušení veřejného pořádku. To je v rozporu s judikaturou Nejvyššího správního soudu (srov. č.j. 1 As 175/2012-34), podle níž musí správní orgán prokázat současnou hrozbu pro veřejný pořádek. 5. Porušení zásady předvídatelnosti rozhodnutí Žalovaný se odchýlil od vlastní správní praxe i od stálé judikatury, nezohlednil obecná kritéria stanovená ve vnitřním metodickém pokynu MV (č. 1/2023 SPM-OAM) k posuzování proporcionality. 3. V části žaloby uvozené slovy „III. Nesoulad tvrzení správního orgánu s důkazy“ žalobce konstatoval toto. a) Na straně 5 druhý odstavec rozhodnutí správní orgán tvrdí, že každý materiál ve spisu je očíslován a odpovídá záznamu ve sběrném archivu spisu. Právní zástupce účastníka se dne 14. 7. 2025 seznámil se spisem s podklady pro vydání rozhodnutí. Tento spis nebyl očíslovaný ani svázaný, ani nijak zabezpečený proti záměně, což právní zástupce uvedl do protokolu ze dne 14. 7. 2025 a zároveň pořídil fotodokumentaci obsahu spisu, ze které vyplývá, že listiny nejsou číslovány. Z výše uvedených skutečností vyplývají dle žalobce dva možné závěry. První závěr je, že právnímu zástupci byl předložen zcela jiný spis než ten, na základě kterého správní orgán učinil rozhodnutí, neboť správní orgán vycházel z jiného spisu, kde dokumenty jsou číslovány. Druhý závěr, dle účastníka méně pravděpodobný, je, že po seznámení se spisem byly jednotlivé listiny pozměněny, případně mohl být spis doplněn jinými listinami, případně mohly být ze spisu listiny odebrány, což by mohlo být posouzeno jako padělání či pozměňování listin. „V případě by účastník celou věc oznámí GIBS“, neboť by se jednalo o činnost, která má poškodit jeho a zúčastněné osoby. Oba závěry vedou k tomu, aby věc byla vrácena správnímu orgánu, neboť řízení je tímto zatíženo vadou, kterou soud sám nemůže odstranit, ledaže by veškeré důkazy provedl sám znovu. Žalobce se dále věnoval problematice vedení spisu. S odkazem na § 17, § 18 správního řádu a „další ustanovení správního řádu“ (např. § 38 – nahlížení do spisu, § 49 – ústní jednání), dále § 63 a násl. zákona č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě (dále jen „zákon o archivnictví a spisové službě“), „prováděcí vyhlášku“ a „Národní standard pro elektronické systémy spisové služby“ uvedl, že povinnost založit a vést správní spis, jeho obsah a základní manipulaci stanoví správní řád (§ 17 - 18), spisovou službu (evidence, ukládání, skartační lhůty, elektronické systémy) upravuje archivní zákon (§ 63 a násl.). Orgán veřejné správy tedy vede správní spis podle správního řádu; zároveň musí při nakládání se spisy dodržovat pravidla spisové služby dle zákona o archivnictví. Závazné celostátní předpisy (správní řád a archivní legislativa) neukládají výslovnou povinnost všechny listy (strany) správního spisu číslovat. Vyplývá z nich „pouze“ povinnost zajistit úplnost a identifikovatelnost obsahu spisu a ochranu proti ztrátě či záměně dokumentů. Dále pak žalobce s odkazem na § 17 odst. 1 správního řádu, § 19 odst. 2 vyhlášky č. 259/2012 Sb., o podrobnostech výkonu spisové služby (dále jen „vyhláška č. 259/2012 Sb.“), § 63 a násl. zákona o archivnictví a spisové službě uvedl, že samotná číselná posloupnost listů není zákonnou povinnou náležitostí spisu, zajištění přehlednosti a kontroly integrity (včetně číslování listů, svázání šňůrou, sběrného archu apod.) bývá obvykle nařízeno interními spisovými/kancelářskými řády příslušného úřadu či resortu (např. u soudů je číslování listů přikázáno kancelářským řádem Ministerstva spravedlnosti). Pokud „váš úřad“ takový interní předpis má, je číslování listů pro něj závazné – vyplývá totiž z povinnosti dodržovat vlastní spisový řád (§ 63 odst. 1 a 2 zákona o archivnictví a spisové službě). Dle žalobce tedy celostátní právní předpis neříká, že „musí se číslovat listy“. Určuje však, že a) spis musí být přehledný, úplný a mít soupisku (§ 17 správního řádu), b) konkrétní technické postupy (včetně případného číslování listů) stanoví spisový řád každého veřejnoprávního původce (§ 63 zákona o archivnictví, § 19 vyhlášky 259/2012 Sb.). Jestliže tedy „interní spisový řád vašeho orgánu“ číslování listů přikazuje, stává se to pro daný orgán povinností; v opačném případě jde o doporučenou dobrou praxi k zajištění integrity spisu. Dále se žalobce věnoval problematice spisového řádu Ministerstva vnitra - nařízení Ministerstva vnitra č. 12/2019, Spisový řád Ministerstva vnitra a Policie České republiky. K tomu především uvedl, že toto nařízení je uveřejněno ve Věstníku Ministerstva vnitra (částka 64/2019), nemá charakter obecně závazného právního předpisu, je závazné pro organizační složky Ministerstva vnitra, Policii ČR a další podřízené útvary. Obsahuje podrobná pravidla stran číslování listů a svazování analogových spisů, vedení sběrných archů, postupů podatelny a evidence dokumentů, ukládání, zapůjčování a skartace spisů a elektronických systémů spisové služby Ministerstva vnitra. Tento předpis tedy konkretizuje technické detaily vedení správních (i trestních, kázeňských aj.) spisů u všech organizačních složek Ministerstva vnitra a Policie ČR – včetně povinného číslování listů, svazování, vedení sběrných archů, elektronické evidence a skartačních postupů. Nařízení není publikováno ve Sbírce zákonů, plné znění je k nalezení ve Věstníku Ministerstva vnitra nebo v interní dokumentaci úřadu. Pro zaměstnance Ministerstva vnitra/Policie ČR je závazné stejně jako pracovně-organizační pokyny. Porušení pravidel spisového řádu může být kvalifikováno jako kázeňské provinění. b) Žalobce dále konstatoval, že na straně 7 uprostřed stránky rozhodnutí se uvádí: „Je nutné doplnit, že plánovaný konec výkonu trestu odnětí svobody má stanoven na 25.2.2029, tedy na dobu, kdy jeho syn bude již zletilý.“ Dle žalobce je pravda, že celkový konec trestu má stanoven na 25. 2. 2029, ale správní orgán nemůže činit závěry, co bude v budoucnu. Dále skutečnost, zda jeho syn bude zletilý či nikoliv, nen