9 Afs 113/2007 — Nejvyšší správní soud

15 Af 382/2012- 115 - text Pokračování 9 15Af 382/2012 15Af 382/2012-115 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Markéty Lehké, Ph.D. a soudců Mgr. Václava Trajera a JUDr. Petra Černého, Ph.D. v právní věci žalobkyně: R T R – T R A N S P O R T A L O G I S T I K A, s.r.o., se sídlem v Ústí nad Labem, ul. Štefánikova č. p. 13, IČ: 148 68 792, zastoupené JUDr. Alicí Kubovou Bártkovou, M.E.S., advokátkou se sídlem v Praze 2, ul. Rubešova č. p. 83/10, proti žalovanému: F i n a n č n í m u ř e d i t e l s t v í v Ústí nad Labem, se sídlem v Ústí nad Labem, ul. Velká Hradební č. p. 61, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 7. 2009, č. j. 8386/09-1700-506634, t a k t o : I. Rozhodnutí Finančního ředitelství v Ústí nad Labem ze dne 30. 7. 2009, č. j. 8386/09-1700-506634, a platební výměr Finančního úřadu v Ústí nad Labem ze dne 21. 1. 2009, č. j. 9059/09/214980506373, se pro nezákonnost z r u š u j í a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. V řízení o žalobě a kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 9. 2011, č. j. 15 Ca 136/2008 - 66 je žalovaný p o v i n e n zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 18.520,-Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í : Žalobkyně se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 7. 2009, č. j. 8386/09-1700-506634, jímž bylo zamítnuto její odvolání proti platebnímu výměru Finančního úřadu v Ústí nad Labem (dále jen „správce daně“) ze dne 21. 1. 2009, č. j. 9059/09/214980506373, kterým bylo žalobkyni uloženo odvést do státního rozpočtu odvod za porušení rozpočtové kázně ve výši 75.304,-Kč. Zároveň žalobkyně navrhla, aby soud zrušil i prvoinstanční rozhodnutí a aby předmětná věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení. Ve velmi obsáhlé žalobě uvedla, že na základě provedené kontroly se žalobkyně měla dopustit porušení rozpočtové kázně ve smyslu ust. § 44 odst. 1 písm. b) zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změnách některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o rozpočtových pravidlech“), když žalobkyně údajně nesplnila podmínku pro poskytnutí příslušných dotací spočívající v povinnosti ve stanovených termínech předložit Úřadu práce v Ústí nad Labem jakožto poskytovateli dotací doklad o neexistujících nevyřízených závazcích vůči Okresní správě sociálního zabezpečení Ústí nad Labem či formulář o vypořádání vztahu se státním rozpočtem. V návaznosti na to pak žalobkyně namítla, že v rámci příslušného správního řízení bylo zjištěno a prokázáno, že příslušné dotace byly řádně využity v souladu s účelem dotace, tedy na zřízení a udržování v dohodách o poskytnutí dotace určených pracovních míst, a že tato pracovní místa byla i zřízena a udržována řádně v souladu s podmínkami poskytnutí dotací. Smysl dotace – tedy zjevně podpora v nezaměstnanosti jistých „ohrožených skupin“ jako jsou absolventi apod. včetně plnění dalších základních povinností, které jsou vždy se zaměstnáváním osob spojeny – byl zcela bez výjimky naplněn. Dále žalobkyně namítla, že vytýkané nesplnění povinnosti předložit Úřadu práce v Ústí nad Labem jakožto poskytovateli dotací ve stanovených lhůtách doklad o neexistujících nevyřízených závazcích vůči Okresní správě sociálního zabezpečení Ústí nad Labem a doklad o vypořádání se státním rozpočtem nebylo podmínkou poskytnutí dotace. Z toho důvodu proto nemohlo být zjištěno a prokázáno porušení rozpočtové kázně žalobkyní ve smyslu ust. § 44 odst. 1 písm. b) zákona o rozpočtových pravidlech. Dle žalobkyně vytýkané údajně nesplněné povinnosti, které navíc byly z větší části splněné, avšak s drobným zpožděním, nemají na využívání daných dotací s ohledem na její účel žádný zásadní vliv a jsou tedy povinnostmi prakticky mizivého významu a mají jen a pouze formální charakter. V rámci správního řízení přitom bylo prokázáno, že formulář o vypořádání se státním rozpočtem, který měla žalobkyně předložit v rámci Dohody o zřízení společensky účelného pracovního místa – úhrada mzdových nákladů č. ULA-S-474/2003 ze dne 4. 12. 2003, žalobkyně skutečně předložila, třebaže nikoliv ve stanovené lhůtě. Žalobkyni je pak vedle pozdního zaslání formuláře o vypořádání se státním rozpočtem vytýkáno pouze to, že ve stanovených lhůtách údajně nezaslala Úřadu práce v Ústí nad Labem jakožto poskytovateli dotací doklad o neexistujících nevyřízených závazcích vůči Okresní správě sociálního zabezpečení Ústí nad Labem, ačkoliv žalobkyně v průběhu řízení svou tzv. bezdlužnost vůči Okresní správě sociálního zabezpečení Ústí nad Labem řádně prokázala. Vedle toho má žalobkyně za to, že žalovaný svým rozhodnutím věc nesprávně posoudil, když především zcela nesprávně vyložil pojem „neoprávněné použití nebo zadržení peněžních prostředků poskytnutých ze státního rozpočtu“, čímž došlo k porušení čl. 2 odst. 2 a čl. 11 Listiny základních práv a svobod. Žalovaný totiž na daný případ aplikoval takové znění zákona, které na něj z části vůbec nedopadá, když použil ust. § 3 odst. 1 písm. e) zákona o rozpočtových pravidlech ve znění k 30. 7. 2009, kdy vydával napadené rozhodnutí. Příslušné dotace, jichž se údajná povinnost odvodu týká, však byly zčásti, a to celkem v částce 18.500,-Kč, poskytnuty 30. 1. 2002 a 30. 1. 2003, a proto i na posouzení otázky odvodu za údajné porušení podmínek poskytnutí takovýchto dotací je třeba aplikovat znění zákona o rozpočtových pravidlech, které bylo platné a účinné v době jejich poskytnutí. Znění ust. § 3 odst. 1 písm. e) zákona o rozpočtových pravidlech k 30. 1. 2003 i k 30. 1. 2002 přitom pod pojem „neoprávněné použití peněžních prostředků“ nezahrnuje také porušení podmínek, za kterých byly příslušné peněžní prostředky poskytnuty, nýbrž jen a pouze výdej příslušných peněžních prostředků, jehož provedením byla porušena povinnost stanovená právním předpisem, smlouvou popř. rozhodnutím nebo dohodou o poskytnutí dotace. K porušení takovéto povinnosti však nedošlo, když účel dotace – zřízení a udržování příslušných pracovních míst – byl řádně naplněn a daná pracovní místa byla zřízena a udržována řádně v souladu se stanovenými podmínkami. Na podporu správnosti svých názorů ohledně části odvodu ve výši 18.500,-Kč pak žalobkyně poukázala na závěry obsažené v rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka Liberec ze dne 9. 6. 2005, č. j. 59 Ca 33/2003 – 56, o tom, že neoprávněně použité prostředky státního rozpočtu musí povinný užít tak, že jejich skutečné užití je zcela v rozporu s jejich určením podle smlouvy či rozhodnutí, popř. byly užity zcela zjevně nehospodárně, přičemž je nutno zkoumat, zda porušení podmínek je tak vážné, aby mohlo být hodnoceno jako neoprávněné použití prostředků státního rozpočtu. Dle žalobkyně se tak žalovaný naproti tomu nemůže v předmětné věci na podporu svých názorů dovolávat závěrů obsažených v rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 6. 2007, č. j. 15 Ca 203 2006 – 40, či v rozsudcích Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 4. 2008, č. j. 5 Afs 50/2007 – 101, nebo ze dne 19. 3. 2008, č. j. 9 Afs 113/2007 – 63, když tato rozhodnutí se jednak týkají výkladu zákona o rozpočtových pravidlech v takovém znění, které se ohledně části odvodu ve výši 18.500,-Kč neaplikuje, a jednak se týkají nedodržení zcela zásadních a významných podmínek poskytnutí dotace, což však není případ žalobkyně. Žalobkyně má za to, že dodržení nevýznamných povinností ohledně dohod o poskytnutí dotace ze strany žalobkyně, by mohlo případně být zjištěno jejich sankcionováním Úřadem práce v Ústí nad Labem postupem dle ust. § 8 zákona č. 9/1991 Sb., o zaměstnanosti a o působnosti orgánů České republiky na úseku zaměstnanosti, (dále jen „zákon o zaměstnanosti“), na jehož základě byly předmětné dotace poskytnuty, a nikoliv však postupem dle ust § 44 zákona o rozpočtových pravidlech, jehož účel je zcela jiný. Žalovaným zvolený postup proto porušuje základní právní princip proporcionality a přiměřenosti zvoleného opatření. Nedostatky vytýkané žalobkyni nelze ve smyslu standardní judikatury vůbec zahrnout pod pojem porušení rozpočtové kázně dle ust. § 44 odst. 1 písm. b) zákona o rozpočtových pravidlech, když tyto nedostatky nejsou ani výdejem, jehož provedením by byla porušena povinnost daná dohodou o poskytnutí těchto prostředků a ani porušením podmínek poskytnutí dotace v takovém rozsahu, aby byla naplněna míra potřebná pro naplnění podmínek dle citovaného ust. § 44 odst. 1 písm. b) zákona o rozpočtových pravidlech. Závěrem pak žalobkyně namítla, že v daném případě bylo ust. § 44 odst. 1 písm. b) zákona o rozpočtových pravidlech vykládáno správcem daně a žalovaným nepřípustně extenzivním a formalistickým způsobem, čímž prakticky z jejich strany bylo přikročeno k šikanóznímu výkonu státní moci, kterým došlo k porušení základních práv a svobod žalobkyně ve smyslu čl. 11 Listiny základních práv a svobod. Nepřípustný post