9 Afs 71/2009 — Nejvyšší správní soud

15 Af 29/2010- 67 - text Pokračování 13 15Af 29/2010 15Af 29/2010-67 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Markéty Lehké, Ph.D. a soudců Mgr. Václava Trajera a JUDr. Petra Černého, Ph.D. v právní věci žalobkyně: M. H., bytem „X“, zastoupené Mgr. Davidem Hejzlarem, advokátem, se sídlem v Liberci, ul. 1. máje č. p. 97, PSČ 460 01, proti žalovanému: Finančnímu úřadu pro Ústecký kraj, se sídlem Velká Hradební č. p. 61, 400 21 Ústí nad Labem, v řízení o žalobě proti rozhodnutím Finančního úřadu v Děčíně ze dne 16. 12. 2009, č. j. 126897/09/178913507251 a č. j. 126740/09/178913507251, takto: I. Rozhodnutí Finančního úřadu v Děčíně ze dne 16. 12. 2009, č. j. 126897/09/178913507251 a č. j. 126740/09/178913507251, se pro vady řízení z r u š u j í a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. V řízení o žalobě a kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 12. 2013, č. j. 15 Ca 29/2010 – 49, je žalovaný je p o v i n e n zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 16.520,-Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: Žalobkyně se žalobou, ve znění jejího doplnění ze dne 23. 6. 2010 a ze dne 9. 1. 2012, podanou u zdejšího soudu v zákonem stanovené lhůtě prostřednictvím svého právního zástupce domáhala zrušení dvou rozhodnutí původního žalovaného Finančního úřadu v Děčíně ze dne 16. 12. 2009, č. j. 126897/09/178913507251 a č. j. 126740/09/178913507251, jimiž byla zamítnuta žádost žalobkyně ze dne 12. 6. 2009 ve smyslu ust. § 55a zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (dále jen „daňový řád“), o prominutí příslušenství v podobě daňového penále, které bylo původně vyměřeno společnosti PROZATEX, v. o. s. Dotyčnou žádost podala žalobkyně z pozice ručitelky a někdejší společnice společnosti PROZATEX, v. o. s., s 30% obchodním podílem, která zanikla bez právního nástupce a ke dni 2. 10. 2008 byla vymazána z obchodního rejstříku. V žalobě předně namítla, že obě napadená rozhodnutí byla vydána v rozporu s právními předpisy, v důsledku čehož byla dotčena na svých zákonných právech. Dle žalobkyně původní žalovaný postupoval v rozporu s ust. § 55a daňového řádu, když nad rámec zákonných kritérií pro prominutí příslušenství daně stanovil absolutní překážku pro možnost (byť alespoň částečného) prominutí, která z daňového řádu nijak nevyplývá. Konkrétně se jednalo o výchozí předpoklad původního žalovaného, že penále vztahující se k daňovým povinnostem hrazeným na základě exekuce nelze prominout. Žalobkyně k tomuto doplnila, že si je vědoma, že tento právní názor je součástí správní praxe, neboť vyplývá z pokynu Ministerstva financí D-330 (dále jen „pokyn Ministerstva financí D-330“), jenž byl vydán ke sjednocení postupu finančních úřadů při promíjení daňového penále, nicméně dle žalobkyně správní praxe založená tímto pokynem je v některých ohledech v rozporu s ust. § 55a daňového řádu, což je dobře patrno z jejího konkrétního případu. Žalobkyně nikterak nezpochybňuje, že ohledně příslušného daňového nedoplatku, ke kterému se daňové penále vztahovalo, byla nucena snést exekuci ve formě dražby a prodeje jejího rodinného domu, avšak tato skutečnost nemůže být z hlediska otázky, zda toto penále znamenalo pro žalobkyni vzhledem k širším okolnostem příliš velkou tvrdost či nikoliv, nijak směrodatná. Dle žalobkyně totiž zmíněný pokyn de facto stanovuje absolutní překážku pro věcné projednání a posouzení žádosti dle ust. § 55a daňového řádu, přestože tento zákon žádnou takovou překážku nezakládá ani nepředvídá. Dále žalobkyně vyjádřila přesvědčení, že původní žalovaný ve vztahu k žalobkyni nepřijatelným způsobem omezil možnost využití mimořádného opravného prostředku dle ust. § 55a daňového řádu, neboť z důvodů formálních překážek, jež byly pokynem vymezeny zcela mimo rámec citovaného ustanovení daňového řádu, se vůbec nevěnoval specifickým okolnostem svědčícím o tvrdosti vyměřeného penále. Původní žalovaný předložil k výzvě soudu správní spis spolu s písemným vyjádřením k žalobě, v němž navrhl její zamítnutí pro nedůvodnost. K věci uvedl, že společnost PROZATEX, v. o. s., nehradila své daňové povinnosti, pročež jí byly zasílány výzvy k zaplacení daňového nedoplatku v náhradní lhůtě s tím, že tyto nedoplatky byly následně z důvodu jejich neuhrazení exekučně vymáhány a k jejich zajištění bylo zřízeno i zástavní právo. Jelikož daňové nedoplatky nebyly společností PROZATEX, v. o. s., hrazeny, zaslal původní žalovaný žalobkyni výzvu k zaplacení daňového nedoplatku, neboť žalobkyně byla v té době společníkem společnosti PROZATEX, v. o. s., a proto ji z tohoto titulu ve smyslu ust. § 86 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, vznikl ručitelský závazek za závazky společnosti PROZATEX, v. o. s., když společníci veřejné obchodní společnosti ručí za závazky této obchodní společnosti veškerým svým majetkem společně a nerozdílně. Žalobkyně proti této výzvě podala odvolání, přičemž Finanční ředitelství v Ústí nad Labem odvolání žalobkyně částečně vyhovělo a výše daňového nedoplatku byla snížena. Ani takto snížený daňový nedoplatek však žalobkyně neuhradila, proto původní žalovaný rozhodl o zřízení zástavního práva na nemovitosti, jejímž vlastníkem byla dle výpisu z katastru nemovitostí žalobkyně. Dále původní žalovaný uvedl, že během daňového řízení byla zpracována průběžná penalizace na dani z přidané hodnoty a na dani z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a funkčních požitků ke dni 30. 5. 2006 ve vztahu ke společnosti PROZATEX, v. o. s., s tím, že platební výměry na daňové penále byly nejprve doručeny na adresu společnosti PROZATEX, v. o. s. Jelikož společnost PROZATEX, v. o. s., platební výměry na daňové penále ani v náhradní lhůtě neuhradila, zaslal původní žalovaný žalobkyni výzvu k uhrazení tohoto daňového nedoplatku z titulu jejího ručitelského závazku. Žalobkyně proti této výzvě sice podala odvolání, ovšem toto odvolání bylo Finančním ředitelstvím v Ústí nad Labem zamítnuto. Poté původní žalovaný vystavil exekuční příkaz na prodej nemovitosti ve vlastnictví žalobkyně, kdy z výtěžku prodeje nemovitosti měl být uhrazen nejen daňový nedoplatek ale i exekuční náklady. Následně byl na společnost PROZATEX, v. o. s., usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 6. 2007, č. j. 43 K 10/2007-78, prohlášen konkurz, na základě čehož původní žalovaný provedl přihlášení pohledávek, jež evidoval za společností PROZATEX, v. o. s., do konkurzního řízení. Původní žalovaný v mezidobí opakovaně prováděl průběžnou penalizaci, přičemž příslušní platební výměry byly zasílány nejen správkyni konkurzní podstaty Mgr. Evě Pánkové, ale i žalobkyni. Jelikož daňové nedoplatky nebyly uhrazeny, dne 7. 5. 2008 se konala dražba nemovitosti žalobkyně, jež byla vydražena za 1.600.000,-Kč. Z této částky byly uspokojeny pohledávky původního žalovaného a částečně pohledávka Finančního úřadu ve Frýdlantu. Pro úplnost původní žalovaný doplnil, že konkurz na společnost PROZATEX, v. o. s., byl usnesením zdejšího soudu ze dne 30. 4. 2008 zrušen pro nedostatek majetku k úhradě nákladů konkurzu a společnost PROZATEX, v. o. s., byla posléze vymazána z obchodního rejstříku. Ve vztahu k žalobním námitkám pak původní žalovaný uvedl, že žalobkyně z pozice zákonného ručení za společností PROZATEX, v. o. s., podala dne 15. 6. 2009 žádost o prominutí příslušenství daně na dani z přidané hodnoty a na dani z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a funkčních požitků. Tyto žádosti se týkaly celkového penále, které bylo postupně na těchto daních předepsáno. Původní žalovaný podotkl, že při rozhodování o žádosti žalobkyně postupoval podle ust. § 55a daňového řádu, vyhlášky a pokynu Ministerstva financí D-330, který mj. upravuje postup při posuzování důvodů při rozhodování o prominutí příslušenství daně z důvodu tvrdosti, neboť v tomto pokynu jsou vymezeny nejčastější důvody pro prominutí příslušenství daně z důvodu tvrdosti dle ust. 55a daňového řádu, jakož také skutečnosti, při jejichž existenci je v zásadě vyloučeno rozhodnout o prominutí příslušenství daně z důvodu tvrdosti. K tomuto původní žalovaný doplnil, že interní pokyny Ministerstva financí nejsou obecně závaznými právními předpisy. Těmito pokyny Ministerstvo financí toliko stanovuje postup správců daně v daňovém řízení, aby toto řízení bylo v maximální míře jednotné a rozhodnutí o žádostech o prominutí příslušenství daně objektivizované. Dále původní žalovaný uvedl, že v souzené věci žalobkyně z pozice ručitele společnosti PROZATEX, v. o. s., požádala o prominutí příslušenství daně na dani z přidané hodnoty a na dani z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a funkčních požitků, kdy žádost se týkala celkového penále, které bylo postupně předepsáno a jejichž úhrada nebyla ve většině případů provedena dobrovolně, ale naopak byla vymožena exekučně. V takovémto případě, jak je stanoveno ve shora zmíněném pokynu Ministerstva financí D-330, nelze přísluše