3 As 36/2005 — Nejvyšší správní soud

15 A 111/2013- 60 - text Pokračování 9 15A 111/2013 15A 111/2013-60 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Markéty Lehké, Ph.D. a soudců Mgr. Václava Trajera a Mgr. Gabriely Vršanské ve věci žalobkyně: Tlaková plynárna Ústí nad Labem a. s., IČ: 44569173, se sídlem Ústí nad Labem, Havířská 346/100, PSČ 400 10, zastoupené JUDr. Lubomírem Pánikem, advokátem, se sídlem Masarykova 43, Ústí nad Labem, proti žalovanému: Krajský úřad Ústeckého kraje, odbor životního prostředí a zemědělství, se sídlem Velká Hradební 3118/48, Ústí nad Labem, zastoupenému JUDr. Danielem Volákem, advokátem, se sídlem Jiráskova 413, Litvínov, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 7. 2013, č. j. 1512/ZPZ/2013/ODV-369, JID 1003114/2013/KUUK takto: I. Žaloba s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Žalobkyně se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného Krajského úřadu Ústeckého kraje, odboru životního prostředí a zemědělství ze dne 22. 7. 2013, č. j. 1512/ZPZ/2013/ODV-369, jímž žalovaný změnil část I. výroku rozhodnutí Magistrátu města Ústí nad Labem, odboru životního prostředí ze dne 10. 4. 2013 č. j. OŽP 88801/POK-007/13/Ba (dále jen „vodoprávní úřad“), kterým vodoprávní úřad podle § 125d odst. 7 písm. c) zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „vodní zákon“), uložil žalobkyni pokutu ve výši 50.000,- Kč tak, že původní text:… I. ukládá pokutu dle ust. § 125d odst. 7 písmeno c) zák. č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů ve výši 50 000,- Kč (slovy padesát tisíc korun českých) za porušení ustanovení §§ 59 a 62 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů“ změnil na text: „ … I. ukládá dle ustanovení § 125d odst. 7 písm. c) vodního zákona pokutu ve výši 50 000 Kč (slovy padesát tisíc korun českých) za správní delikt dle § 125d odst. 1 písm. b) vodního zákona, kterého se TPÚ dopustila tím, že prokazatelně od roku 2009 do srpna 2012 neprováděla technickobezpečností dohled na vodním díle odkaliště tzv. Stará popelová skládka (SPS) zařazeného do kategorie III a umístěného na p.p.č. 927/16 v k.ú. Všebořice a neplnila tak povinnost vlastníka dle ustanovení § 59 odst. 1 písm. c) vodního zákona“. Žalovaný k odvolání žalobkyně tak pouze formulačně zpřesnil výrok napadeného rozhodnutí a doplnil jeho odůvodnění. Současně se žalobkyně v žalobě domáhala toho, aby soud uložil žalovanému povinnost nahradit jí náklady soudního řízení. V žalobě žalobkyně namítala, že žalovaný zejména porušil ustanovení § 51 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen sprvání řád), když shodně jako správní orgán prvního stupně, neprovedl žalobkyní navržené důkazy a tak řádně nezjistil stav věci. Kromě toho v řízení nebyly provedeny důkazy ve smyslu ustanovení § 52 odst. 1 a odst. 6 správního řádu, ani ohledání ve smyslu ustanovení § 54 správního řádu, takže žalovaný neprovedl důkazy potřebné k řádnému zjištění stavu věci. V důsledku toho nemohl následně zhodnotit, že žalobkyně nemohla technickobezpečnostní dohled (dále jen „TBD“) na vodním díle odkaliště tzv. Stará popelová skládka (dále jen „SPS“) zařazeného do kategorie III a umístěného na p.p.č. 927/16 v k.ú. Všebořice provádět, resp. nezhodnotil, zda v daném případě nebyla zcela vyloučena odpovědnost žalobkyně za správní delikt, když jí bylo ve výkonu dohledu zabráněno protiprávním jednáním vlastníků pozemků sousedících s předmětným vodním dílem, kteří brání žalobkyni v přístupu k vodnímu dílu. Žalobkyně namítla, že žalovaný neprovedl žalobkyní navržený důkaz zprávou ze spisů a obsahem podání účastníků žaložených ve spisech Okresního soudu v Ústí nad Labem, sp. zn. 11C 461/2008 a sp. zn. 14 C 164/2008. V řízení, které vede Okresní soud v Ústí nad Labem pod sp. zn. 11 C 461/2008, se žalobkyně proti vlastníkovi sousedících pozemků domáhá zřízení práva průchodu a průjezdu k předmětnému vodnímu dílu, neboť vlastník pozemků od roku 2009 blokuje žalobkyni přístup tím, že dosud užívanou panelovou cestu uzavřel závorou a odmítá vpustit pracovníky žalobkyně i případné pracovníky provádějící TBD přes uvedený pozemek, přes který je jedině možný přístup k vodnímu dílu. Ve spisu Okresního soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 11 C 468/2008, jsou založeny další z navržených a žalovanou neprovedených důkazů, a to znalecký posudek číslo 2984-028/11P znalce Ing. M. M. a znalecký posudek ústavu Stavexis Brno číslo 4453-34/12, v nichž znalci popisují, že byl zcela rozebrán panelový kryt vozovky a došlo i k zásahu do zemního tělesa spočívajícím v odtěžení komunikace tak, že v trase komunikace vznikl ostrý schod v minoritě s výškou 0,8 metrů, odstraněné panely byly odvezeny na hromadu na navazující úsek panelové vozovky, čímž vlastník pozemku vytvořil nepřekonatelnou překážku jakéhokoliv provozu. Žalobkyně k tomuto doplnila vyjádření, že toto vytěžení a rozebrání vozovky provedla vlastnice pozemku ve snaze zabránit žalobkyni v přístupu k vodnímu dílu. Žalobkyně uvedla, že v řízení vedeném u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 14 C 164/2008 se právní předchůdkyně současného vlastníka sousedících pozemků (pozn. soudu: pozemků, na nichž se nacházala panelová vozovka), domáhá absolutního znemožnění průchodu a průjezdu, tedy vyklizení panelů, které byly položeny jako přístupová cesta. V této souvislosti žalobkyně poukázala na to, že zásadní příčinou vzniklé situace je skutečnost, že v důsledku chybně provedené privatizace majetku státu v roce 1992, došlo k převodu cesty, která sloužila k přístupu k vodnímu dílu od jeho kolaudace, na jiný subjekt, než vlastníka vodního díla. V neposlední řadě žalobkyně zdůraznila, že obě shora uvedená řízení se vedou (nikoli z důvodů na straně žalobkyně) již o roku 2008, což je okolnost žalobkyní neovlivnitelná. Žalobkyně namítala, že žalovaný, v důsledku neprovedení důkazu znaleckým posudkem při rozhodování nepřihlédl k tomu, že přerušením provádění TBD nemohlo dojít k závažným škodám, pro jejichž vyloučení se TBD provádí, neboť v tomto znalec konstatoval, že bývalé plaviště je zcela suché. Žalobkyně dále, shodně jako v odvolacím řízení, argumentovala tím, že není možno požadovat po subjektu provádějícím TBD, aby tento prováděla nepozorovaně, resp. utajeně a riskovala přitom postih za porušování cizích práv, tedy při vstupu na pozemek proti vůli jeho vlastníka. Tuto situaci přitom, dle názoru žalobkyně neřeší ustanovení § 60 vodního zákona, které sice ukládá vlastníkům pozemků sousedících s vodním dílem povinnost umožnit vstup na své pozemky, ovšem zároveň zakotvuje, že se tak může stát jen po předchozím projednání s nimi. Žalobkyně v této souvislosti odkazuje na nález Ústavního soudu číslo IV. ÚS 652/06, dle kterého nelze pro všechny případy předpokládat dosažení dohody o způsobu, času, rozsahu a dalších okolnostech průchodu, a proto v případě nedohody musí eventuální spory na základě žaloby řešit soud. Žalobkyně rovněž poukázala na to, že v současné době je TBD již prováděn a je umožněn přístup k vodnímu dílu, když dle jejího názoru toto patrně vyplývá ze skutečnosti, že se očekává vydání rozhodnutí soudu. Žalobkyně dále namítala nesprávnost odůvodnění rozhodnutí žalovaného, který na straně 4/6 pod bodem 2 „z neznámých důvodů“ uvádí spis trestního soudu v Ústí nad Labem, a to následně opakuje, ačkoli v odvolání je uvedeno, že se věc projednává u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 14 C 164/2008 a sp. zn. 11 C 461/2008. Dále žalobkyně nesouhlasila s argumentací žalovaného, že zahrazená příjezdová cesta není jediným možným přístupem na SPS za účelem pravidelného provádění TBD, a že TBD je možné provádět i jen vstupem (nikoli vjezdem). Z obsahu vyjádření žalovaného k podané žalobě vyplývá, že na shodné námitky žalobkyně podrobně reagoval v textu odůvodnění napadeného rozhodnutí na stranách 4/6 – 5/6 s tím, že v odvolacím řízení doplnil odůvodnění týkající se posouzení nemožnosti přístupu žalobkyně k předmětnému dílu. Uvedl, že návrhem na provedení důkazu žalobkyní specifikovanými spisy Okresního soudu v Ústí nad Labem se necítil vázán, když v těchto je, dle vyjádření samotné žalobkyně řešen přístup k vodnímu dílu po původní příjezdové komunikaci, přičemž přístup žalobkyně je možný přes pozemky dalších na soudních řízeních nezúčastněných osob, které dosud v přístupu k vodnímu dílu nebránily. Žalovaný k argumentaci žalobkyně k nutnosti zajištění přístupu k vodnímu dílu – příjezdem, a to s ohledem na řešení případných havárií, oponoval tím, že k provedení TBD je zcela dostačující zajištění vstupu na pozemek, na němž se vodní dílo nachází, když při řešení havarijních stavů se povinnost umožnění přístupu řídí nikoli § 60 vodního zákona, ale § 23 odst. 2 zákona č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému a změně některých