2 As 34/2006 — Nejvyšší správní soud

15 A 123/2013- 88 - text Pokračování 11 15A 123/2013 15A 123/2013-88 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Markéty Lehké, Ph.D., a soudců JUDr. Petra Černého, Ph.D. a Mgr. Václava Trajera, v právní věci žalobce: R. H., nar. „X“, bytem „X“, proti žalovanému: Krajskému úřadu Ústeckého kraje, odboru životního prostředí a zemědělství, se sídlem Velká Hradební 3118/48, 400 02 Ústí nad Labem, zastoupeného JUDr. Danielem Volákem, advokátem se sídlem Jiráskova 413, 436 01 Litvínov, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31.7.2013, č.j. 2614/ZPZ/13/ODV-378.1, JID: 102591/2013/KUUK, takto: I. Rozhodnutí Krajského úřadu Ústeckého kraje, odboru životního prostředí a zemědělství, ze dne 31.7.2013, č.j. 2614/ZPZ/13/ODV-378.1, JID: 102591/2013/KUUK a rozhodnutí Magistrátu města Chomutov, odboru obecního živnostenského úřadu, stavebního úřadu a životního prostředí, vodoprávního úřadu, ze dne 29.5.2013, č.j. MMCH/30770/2013, se pro vady řízení a nezákonnost zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 3.000,- Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného Krajského úřadu Ústeckého kraje, odboru životního prostředí a zemědělství, ze dne 31.7.2013, č.j. 2614/ZPZ/13/ODV-378.1, JID: 102591/2013/KUUK, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města Chomutov, odboru obecního živnostenského úřadu, stavebního úřadu a životního prostředí, vodoprávního úřadu (dále jen „správní orgán I. stupně“), ze dne 29.5.2013, č.j. MMCH/30770/2013, jímž byla žalobci podle ust. § 173 odst. 1 písm. a) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (dále jen „stavební zákon“), uložena pořádková pokuta ve výši 20.000,- Kč za jednání spočívající v závažném ztěžování provedení kontrolní prohlídky tím, že oprávněné úřední osobě a osobám jí přizvaným znemožnil vstup přes své pozemky ke stavbě retenční nádrže „Nádrž Vysočany“, jež se nachází na pozemkových parcelách č. 1150, 1151, 1151 a 1158, vše v katastrálním území Vysočany u Chomutova (dále jen „stavba“), a to přesto, že byl o konání prohlídky předem písemně informován. Žalobce v žalobě uvedl, že žalovaný i správní orgán I. stupně porušili zásady správního řízení, v důsledku čehož jsou jejich rozhodnutí nezákonná a vnitřně rozporná. Tato pochybení spatřuje žalobce zejména v následujících skutečnostech: Prvoinstanční rozhodnutí neobsahuje sídlo, ani adresné označení orgánu, který jej vydal, v napadeném rozhodnutí pak chybí přesné označení správního orgánu I. stupně. V poučení o odvolání proti prvoinstančnímu rozhodnutí je také uveden jiný orgán (Krajský úřad Ústeckého kraje, odbor územního plánování a správního řádu), jenž má toto rozhodnutí přezkoumávat, než který následně napadené rozhodnutí vydal (žalovaný). Napadené rozhodnutí i rozhodnutí prvostupňové byly rovněž vydány správním orgánem, jenž k tomuto úkonu nebyl místně příslušný, když se pozemek p.č. 176/4, na který měl žalobce umožnit vstup, nachází v jiném katastrálním území, než které spadá do jejich správního obvodu. Žalobce byl dále zkrácen na svých právech tím, že mu nebylo umožněno hájit svá práva prostřednictvím jím zvoleného právního zástupce, a to přesto, že sdělení o zastupování učinil ústně do protokolu při nahlížení do spisu dne 4.2.2013. Uvedená listina se však dle žalobce ve správním spisu nenalézá. Žalobce rovněž namítal, že jej správní orgán I. stupně označil v řízení za účastníka řízení, k výzvě k účasti na kontrolní prohlídce byl však toliko vyrozuměn, nikoliv však jako účastník řízení. Ve výroku prvostupňového rozhodnutí pak jako jeden z pozemků, na který žalobce neumožnil vstup, uvedl i pozemek p.č. 1158 nacházející se v k.ú. Vysočany u Chomutova. Ten ale ve výzvě uveden nebyl, žalobce tudíž žádnou povinnost porušit nemohl. V odůvodnění napadeného rozhodnutí jsou uváděny i jiné důkazy (protokol o jednání ze dne 7.2.2013, protokol o nevpuštění k opravě ze dne 27.3.2013, záznam z provozního deníku ze dne 4.10.2011), než které jako podklad rozhodnutí uváděl v prvoinstančním rozhodnutí správní orgán I. stupně. Co se týče protokolu ze dne 7.2.2013, o jeho existenci nebyl žalobce vyrozuměn a nemohl se s ním před vydáním napadeného rozhodnutí seznámit. K protokolu ze dne 27.3.2013 se vyjádřit nemohl, sdělil však, že předmětného dne byl vyrozuměn o tom, že u brány k jeho pozemkům stojí osoby vydávající se za zaměstnance spol. ČEZ, jež se ale nebyly schopny prokázat žádným průkazem či povolením ke kontrole. S ohledem na to událost ohlásil Policii České republiky a následně se spojil i se spol. ČEZ, a.s., jež sice vyslání zaměstnanců potvrdila, avšak současně uvedla, že nedisponovali jejím pověřením. Žalobce zaslal soudu ještě několik podání prostřednictvím e-mailu, avšak tato podání nebyla podepsána uznávaným elektronickým podpisem ani doplněna ve smyslu ustanovení § 37 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s.ř.s.“), a proto k nim soud nemohl přihlížet. Žalovaný dle názoru žalobce rovněž zkrátil jeho práva tím, že mu neumožnil seznámit se se spisem před vydáním rozhodnutí a v rozporu se skutečností uváděl spol. ČEZ, a.s. jako vlastníka stavby, ačkoliv jí je obec Hrušovany. Správní orgán I. stupně taktéž porušil zásadu přímosti, když ve svém rozhodnutí hodnotil důkazy jiných správních úřadů, jež byly prováděny v odlišných řízeních. Oba správní orgány dále jednaly v rozporu se zásadou materiální pravdy, pokud předstíraly okolnosti, které nebyly v souladu se skutečným stavem věci a zatajovaly skutečnosti týkající se kolaudačního rozhodnutí. Žalovaný pak pochybil i v dalších případech: nebyl schopen rozlišit význam slov „retenční nádrž“ a „vodní nádrž umělá“ a jejich technickou podstatu, uvedl nesprávně, že v odvolacím řízení nebyly doplňovány další důkazy, poučení napadeného rozhodnutí se týká dvou účastníků, zatímco výrok rozhodnutí obsahuje toliko jednoho účastníka řízení, žalovaný naopak nesdělil, jakým způsobem bude oběma účastníkům doručováno, když účastník č. 2 neuvedl adresu ani sídlo, v důsledku čehož nemohlo napadené rozhodnutí nabýt ani právní moci, ani vykonatelnosti. Bez významu není ani to, že proces, který předcházel udělení pokuty, nebyl kontrolní prohlídkou podle stavebního zákona, ale vodoprávním dozorem, byť byla žalobci doručena listina označená jako „výzva k účasti na kontrolní prohlídce“ ze dne 25.1.2013. Žalovaný taktéž v odůvodnění svého rozhodnutí konstatoval, že námitky žalobce uplatněné v odvolacím řízení (zejména týkající se záznamu z kontrolní prohlídky ze dne 19.6.2013 svolané obcí Hrušovany) nejsou pro dané řízení relevantní. Tento závěr je však nesprávný, neboť při předmětném šetření byla prokázána existence dalších cest vedoucích k vodní ploše mimo pozemky žalobce, hráz vodní plochy nebyla poškozena a nejsou na ní zaznamenány ani žádné opravy a zásadní posouzení bezpečného provozu. Konečně – žalovaný i správní orgán I. stupně se ani dostatečně nezabývali námitkami žalobce, přičemž žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí i úmyslně zatajil určité okolnosti uváděné prvoinstančním orgánem. S ohledem na uvedené žalobce navrhnul, aby soud napadené rozhodnutí zrušil. V doplnění žaloby ze dne 8.10.2013 pak žalobce ke skutečnostem, jimiž se správní orgán I. stupně zabýval v odůvodnění svého rozhodnutí, dodal, že při kontrole dne 7.2.2013 sdělil přítomnému zástupci obce Hrušovany, aby si uzavřenou bránu vedoucí k nádrži odemknul svými klíči, ten mu však odpověděl, že klíče nemá u sebe. Přesto však byla následně žalobci udělena pokuta za nevpuštění na pozemek. Kromě toho žalobce rovněž poukázal na to, že napadené rozhodnutí neobsahuje údaj o pověřené osobě a její podpis. Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhnul její zamítnutí a dále uvedl, že rozhodnutí prvního stupně o uložení pokuty bylo vydáno k tomu příslušným vodoprávním úřadem, neboť se týkalo vodoprávního dozoru stavby. Zaměstnanci vodoprávního dozoru jsou přitom dle ust. § 114 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách, ve znění účinném do 31.12.2013 (dále jen „vodní zákon“), oprávněni v nezbytně nutném rozsahu vstupovat na pozemky třetích osob a dle ust. § 114a vodního zákona pak ukládat pořádkové pokuty těm, kdo jejich činnost neumožní. K údajným vadám vydaných rozhodnutí žalovaný sdělil, že splňují veškeré požadavky stanovené v ust. § 68 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“), přičemž v nich není nutné uvádět způsoby doručení, když tato skutečnost vyplývá z ust. § 19 a násl. správního řádu. Stejně tak není ve výzvě k součinnosti vlastníkům sousedních pozemků nutné vymezovat veškerá parcelní čísla těchto pozemků, pokud z výzvy vyplývá, k jaké stavbě se tato povinnost vztahuje. Není pak případná ani další námitka žalobce týkající se jeho procesního postavení, neboť byl zcela v souladu se zákonnou úpravou v