— Nejvyšší správní soud

15 Af 58/2014- 40 - text Pokračování 8 15Af 58/2014 15Af 58/2014-40 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Markéty Lehké, Ph.D. a soudců Mgr. Václava Trajera a Mgr. Gabriely Vršanské v právní věci žalobkyně: Z. P., nar. „X“, „X“, zastoupené JUDr. Richardem Třeštíkem, advokátem se sídlem v Ústí nad Labem, Masarykova 43, proti žalovanému: Finanční úřad pro Ústecký kraj, Územní pracoviště v Děčíně, Řetězová 1369/2a, 405 39 Děčín, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 4. 6. 2014, č.j. 1451500/14/2503-25200-506462, t a k t o : I. Rozhodnutí Finančního úřadu pro Ústecký kraj, Územní pracoviště v Děčíně ze dne 4. 6. 2014, č.j. 1451500/14/2503-25200-5064622 se zrušuje pro nezákonnost a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je p o v i n e n zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 11.228,-Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í : Žalobkyně se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě domáhala zrušení rozhodnutí Finančního úřadu pro Ústecký kraj, Územního pracoviště v Děčíně ze dne 4. 6. 2014, č.j. 1451500/14/2503-25200-5064622, jímž byl zamítnut návrh žalobkyně na zastavení daňové exekuce srážkami z jiných příjmů manželky dlužníka J. P. dle § 252 odst. 2 a § 183 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen „daňový řád“) a § 262a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen „o.s.ř.“), nařízené exekučním příkazem ze dne 9. 4. 2014, č.j. 977556/14/2503-25200-506867. Žalobkyně navrhla, aby soud napadené rozhodnutí zrušil. Nesprávnost žalobou napadeného rozhodnutí je žalobkyní spatřována v nezákonném způsobu provedení nařízené exekuce, která, ačkoliv se jedná o daňové nedoplatky, které jsou výlučnými dluhy manžela žalobkyně, tj. nejsou součástí společného jmění manželů, je směřována proti příjmům žalobkyně jako manželky dlužníka. Takový způsob provedení daňové exekuce je nezákonný, neboť daňové nedoplatky vyplývají z norem práva veřejného a na závazky vzniklé z veřejného práva nelze uplatňovat normy práva soukromého, včetně ustanovení občanského zákoníku, upravující společné jmění manželů. Současně žalobkyně poukázala na to, že rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 10. 6. 2011, č.j. 20 C 181/2010-11, který nabyl právní moci dne 27. 7. 2011, bylo společné jmění žalobkyně a jejího manžela zúženo na věci tvořící obvyklé vybavení domácnosti, tj. daňové nedoplatky vzniklé po 27. 7. 2011 nemohou i z tohoto důvodu tvořit společné jmění manželů. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě navrhl její zamítnutí pro nedůvodnost. K postupu při daňové exekuci žalovaný odkázal na § 185 odst. 1 daňového řádu, dle kterého je možno za podpůrného použití § 262a o.s.ř. ve spojení s § 177 daňového řádu k vymožení daňových dluhů, které patří do společného jmění manželů, postihnout daňovou exekucí i majetek manžela dlužníka, v takovém případě je manžel dlužníka ohledně tohoto majetku také účastníkem daňového řízení ve stejném postavení jako dlužník. Dle § 262a odst. 2 o.s.ř. lze nařídit výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy nebo jiného příjmu manžela povinného, jde-li o vydobytí dluhu, který patří do společného jmění manželů. Žalovaný poukázal na to, že ačkoliv podle § 710 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen „nový občanský zákoník“), jsou součástí společného jmění manželů jen dluhy převzaté za trvání manželství (tj. pouze dluhy, které lze převzít), daňové dluhy manžela žalobkyně vymáhané exekučním příkazem ze dne 9. 4. 2014, č.j. 977556/14/2503-25200-506867, jsou součástí společného jmění manželů žalobkyně a jejího manžela, neboť vznikly do 31. 12. 2013 a jejich vznik se posuzuje podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), podle kterého byly součástí společného jmění manželů také závazky, které některému z manželů nebo oběma manželům společně vznikly za trvání manželství. Žalovaný rovněž zdůraznil, že k datu vydání předmětného exekučního příkazu mu nebylo známo, že rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 10. 6. 2011, č.j. 20 C 181/2010-11, který nabyl právní moci 27. 7. 2011, došlo k zúžení rozsahu společného jmění manželů na věci tvořící obvyklé vybavení domácnosti, když tento rozsudek žalovaná nepředložila ani k návrhu na zastavení daňové exekuce. Z uvedeného žalovaný vyvodil, že na základě § 143a odst. 4 občanského zákoníku se žalobkyně nemůže vůči správci daně na omezení společného jmění manželů odvolávat, když správci daně nebyla existence tohoto omezení známa. Žalovaný dále uvedl, že daňové nedoplatky zahrnuté do exekučního příkazu na srážky ze mzdy nebo z jiných příjmů manžela dlužníka J. P., ze dne 9. 4. 2014, č.j. 977556/14/2503-25200-506867, v celkové výši 20 459 680,06 Kč (nedoplatky včetně příslušenství daně a exekučních nákladů) uvedené pod položkami č. 1 až č. 18 a č. 24 až č. 56 jsou daňovými povinnostmi za zdaňovací období, která předcházejí datu 27. 7. 2011. Jedná se o daňové povinnosti a příslušenství k těmto daňovým povinnostem za zdaňovací období roků 2007, 2008 a 2009 a v těchto letech také tyto daňové povinnosti dle § 3 daňového řádu vznikly (bez ohledu na to, že byly vyměřeny až v roce 2012 a byla jim stanovena náhradní splatnost). Nedoplatky uvedené pod položkami č. 19 až č. 23 a č. 57 až č. 63 mají splatnost až po zmíněném datu 27. 7. 2011. Jedná se o nedoplatky na dani z přidané hodnoty za jednotlivá zdaňovací období roků 2012 a 2013 v celkové výši 2 230,- Kč a na dani silniční za rok 2013 ve výši 634,- Kč. Souhrnná výše exekucí vymáhaných daňových nedoplatků vzniklých po zúžení společného jmění manželů celkem činí 2 864,- Kč. O žalobě soud rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“), bez jednání, neboť účastníci nesdělili soudu do dvou týdnů od doručení výzvy svůj nesouhlas s takovýmto projednáním, ačkoli byli ve výzvě výslovně poučeni, že nevyjádří-li se v dané lhůtě, má se za to, že souhlas s rozhodnutím bez jednání byl udělen. Napadené rozhodnutí žalovaného soud přezkoumal v řízení podle části třetí hlavy druhé prvního dílu s.ř.s., který vychází z dispoziční zásady vyjádřené v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 větě druhé a třetí a v § 75 odst. 2 větě první s.ř.s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí ve smyslu § 72 odst. 1 věty první s.ř.s. Povinností žalobce je proto tvrdit, že rozhodnutí správního orgánu nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení, a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních bodů musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s.ř.s. Takové nedostatky však v projednávané věci nebyly zjištěny. Po přezkoumání skutkového a právního stavu a po prostudování obsahu předloženého správního spisu dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Z obsahu správního spisu bylo zjištěno, že exekučním příkazem ze dne 9. 4. 2014 bylo správcem daně přistoupeno k exekuci srážkami ze mzdy nebo jiných příjmů žalobkyně -manželky dlužníka k vymožení daňových nedoplatků ve výši 12 719 403,55 Kč, úroku z prodlení ke dni 7. 4. 2014 ve výši 7 319 106,51 Kč, exekučních nákladů ke dni nařízení exekuce ve výši 401 170,- Kč a úroku z prodlení ve výši repo sazby stanovené ČNB, platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, zvýšené o 14 procentních bodů, z částky 10 134 724,55 Kč od 8. 4. 2014 do zaplacení. Jednalo se o nedoplatky na dani z přidané hodnoty (úroku z prodlení a penále) za období roku 2009 uvedené v exekučním příkazu pod položkou č. 1 až č. 18 ; o nedoplatky na dani z přidané hodnoty (úroku z prodlení a penále) za období roku 2012, uvedené v exekučním příkazu pod položkou č. 19 až č. 23; na dani z příjmů fyzických osob za rok 2007 uvedené pod položkou č. 24, č. 25; nedoplatky na dani z přidané hodnoty (úroku z prodlení a penále) za období roku 2007, uvedená v exekučním příkazu pod položkou č. 26, č. 27, č. 48; nedoplatky na dani z přidané hodnoty (úroku z prodlení a penále) za období roku 2008, uvedené v exekučním příkazu pod položkou č. 28 až č. 47, č. 49 až č. 52; nedoplatky na dani z příjmů fyzických osob podávajících přiznání (úroku z prodlení a penále) za období roku 2008 uvedené pod položkou č. 53 a č. 54; nedoplatky na dani z příjmů fyzických osob podávajících přiznání (úroku z prodlení a penále) za období roku 2009 uvedené pod položkou č. 55 a č. 56; nedoplatky na dani z přidané hodnoty (úroku z prodlení a penále) za období roku 2012, uvedené v exekučním příkazu pod položkou č. 57 až č. 58; nedoplatky na dani z přidané hodnoty (úroku z prodlení a penále) za období roku 2013, uvedené v exekučním příkazu pod položkou č.