8 As 109/2013 — Nejvyšší správní soud

59 A 78/2014- 112 - text Pokračování 14 59A 78/2014 59 A 78/2014 - 112 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Lucie Trejbalové a soudců Mgr. Karolíny Tylové, LL. M. a JUDr. Pavla Vacka v právní věci žalobce: L.M.H., státní příslušník V. socialistické republiky, bytem XX, zastoupený Mgr. Markem Čechovským, advokátem se sídlem AK Čechovský & Václavek, s.r.o., Opletalova 25, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem nám. Hrdinů 1634/3, Praha 4, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 5. 2014, č. j. MV-130235-7SO/2013, takto: I. Rozhodnutí Ministerstva vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců ze dne 14. 5. 2014, č. j. MV-130235-7/SO-2013, se zrušuje pro vady řízení a věc se vrací k dalšímu řízení žalovanému. II. Žalovaný je povinen žalobci zaplatit náhradu nákladů řízení ve výši 36 135 Kč, k rukám jeho právního zástupce Mgr. Marka Čechovského, advokátem se sídlem AK Čechovský & Václavek, s.r.o., Opletalova 25, Praha 1, ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Předmět řízení Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhal zrušení shora uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo změněno rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále také jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 21. 9. 2013, č. j. OAM-301-22/ZR-2013, jímž bylo žalobci zrušeno povolení k trvalému pobytu podle § 87l odst. 1 písm. a) a c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), stanovena lhůta k vycestování z území ČR do 30 dnů od právní moci rozhodnutí a uložena povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč. Změna prvostupňového rozhodnutí spočívala ve změně lhůty k vycestování, jež byla dle § 50 odst. 1 písm. b) a odst. 5 zákona o pobytu cizinců stanovena na 30 dnů od právní moci rozhodnutí, nejdéle však 30 dnů od propuštění z výkonu trestu odnětí svobody; zároveň žalovaný vyslovil, že se žalobci neukládá povinnost uhradit náklady řízení. Výrok o zrušení trvalého pobytu dle § 87 odst. 1 písm. a) a c) zákona o pobytu cizinců zůstal napadeným rozhodnutím v podstatě beze změny. Žalobce je státní příslušník Vietnamské socialistické republiky, trvalý pobyt na území ČR měl povolen od 18. 6. 2006 za účelem sloučení rodiny. Podnětem pro zahájení správního řízení bylo jeho pravomocné odsouzení. Z výpisu z evidence rejstříku trestů a rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 12. 2011, sp. zn. 3 To 66/2011, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 10. 7. 2011, č. j. 4 T 21/2010-6578, vyplývá, že žalobce byl pravomocně odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody ve výši 7 roků a 6 měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem, a to za zvlášť závažný zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 trestního zákoníku, dílem dokonaným a dílem ve stádiu pokusu; přečin padělání a pozměňování předmětů k označení zboží pro daňové účely a předmětů dokazujících splnění poplatkové povinnosti podle § 245 odst. 1 alinea druhá, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku; a přečin porušení práv k ochranné známce a jiným označením podle § 268 odst. 1, odst. 2 trestního zákoníku. Od 7. 5. 2009 byl žalobce ve vazbě. Dne 16. 12. 2011 nastoupil do výkonu trestu odnětí svobody. V průběhu správního řízení správní orgán I. stupně z údajů z evidence cizinců zjistil, že žalobce je otcem J.Č., nar. XX, jehož matkou je O.Č. Tu se správní orgán I. stupně pokusil neúspěšně vyslechnout. Správní orgán I. stupně měl k dispozici vyjádření Magistrátu města Teplice, odboru sociálních věcí a zdravotnictví ze dne 20. 5. 2013; dále rozsudek Okresního soudu v Teplicích, č. j. 15 P 33/2007-48, jímž byl nezletilý J.Č. svěřen do výchovy babičky nezletilého V.Č.. Babička nezletilého byla správním orgánem I. stupně jako svědkyně vyslechnuta. Žalobce byl se zajištěnými podklady seznámen dne 15. 7. 2013 prostřednictvím tlumočníka ve Věznici Ostrov nad Ohří, ohradil se pouze proti tomu, že by na syna J.Č. neplatil výživné. V písemném vyjádření ze dne 6. 8. 2013 vysvětloval důvody, proč nemohl výživné V.Č. zasílat. Rozhodnutím ze dne 21. 9. 2013, č. j. OAM-301-22/ZR-2013, správní orgán I. stupně rozhodl o zrušení platnosti povolení k trvalému pobytu dle § 87l odst. 1 písm. a) a c) zákona o pobytu cizinců. Protože se žalobce dopustil závažného zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby, čin spáchal ve velkém rozsahu ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech, podílel se na nelegálním dovozu tabáku do ČR a nelegální výrobě a distribuci cigaret v období roku 2008 a 2009, čímž českému státu společně s ostatními způsobil škodu ve výši 35 314 153 Kč, lze jednání považovat za ohrožující bezpečnost státu a zejména za závažné narušování veřejného pořádku. Vzhledem k rozsahu a podstatě spáchaného závažného zločinu, k navyknutému způsobu života a délce trestu odnětí svobody správní orgán I. stupně uvedl, že lze mít za to, že u žalobce nedošlo k socializaci a plné integraci, nenaučil se český jazyk a je důvodný předpoklad pokračování v činnosti směřující k ohrožení bezpečnosti státu ve smyslu daňových trestných činů i k závažnému narušování veřejného pořádku. Dále správní orgán I. stupně na základě sdělení Magistrátu města Teplice a rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 17. 9. 2012 o svěření do pěstounské péče nezl. J.Č. V.Č. dovodil, že ta se na výchově nezletilého podílela od narození, žalobce se o syna dlouhodobě nezajímá, není s ním v kontaktu, přičemž ze svědecké výpovědi V.Č. vyplynulo, že matka O.Č. od žalobce dostala nějaké peníze a na osvojení se s žalobcem dohodla. Pouze na základě rozhodnutí soudu má žalobce stanovenou vyživovací povinnost, proto správní orgán I. stupně dospěl k závěru, že žalobce je sice formálním otcem J.Č., ale souhlas k určení otcovství dal pouze za účelem získat trvalý pobyt na území ČR. Zrušení trvalého pobytu správní orgán I. stupně vyhodnotil jako přiměřený zásah, neboť žalobce má povolen trvalý pobyt za účelem sloučení s občanem ČR, ovšem s tímto dítětem nežije ve společné domácnosti, od narození se o něj nestaral, nenavštěvuje ho, nepodílí se na jeho výživě, proto zde nemá žádný rodinný život. Nebyla shledána nepřiměřenost dopadu dle § 174a zákona o pobytu cizinců, neboť žalobce na území sice pobýval dlouhou dobu, přesto návrat do domovského státu nelze považovat za nepřiměřený, neboť se žalobce vrátí do společnosti a kultury důvěrně známé, když v ČR nemá vybudovány žádné pevné a rodinné vztahy, což také vyplývá z trestu odnětí svobody na 7 let a 6 měsíců, přičemž vzhledem k způsobu života zde žalobce nemá vybudované žádné majetkové vazby. V odvolání žalobce namítal, že on ani matka dítěte O.Č. nebyli vyslechnuti a že výslech V.Č. není dostatečný, navíc je důkazem z druhé ruky. Žalobce se dále bránil tomu, že by v současné době závažně narušoval veřejný pořádek a ohrožoval bezpečnost státu a rovněž tak činil do budoucna. Namítal, že povolení k trvalému pobytu má již od 18. 6. 2006, navíc zde má silné sociální vazby, má na území další dítě, a to dceru, jejíž je biologickým otcem a která je občankou ČR. Proto je zásah do rodinného a soukromého života nepřiměřený. Žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 13. 4. 2014 bylo prvostupňové rozhodnutí změněno co do počátku běhu lhůty k vycestování a zrušení povinnosti nahradit náklady řízení, jak bylo rozvedeno již v úvodu rozsudku. Žalovaný se ztotožnil s prvostupňovým správním orgánem, že jsou dány důvody pro zrušení povolení k trvalému pobytu žalobce dle § 87l odst. 1 písm. a) a c) zákona o pobytu cizinců. Žalovaný uvedl, že matku J.Č., O.Č., se nepodařilo vyslechnout, neboť její pobyt není znám. Žalobce měl možnost se k věci vyjádřit, omezil se pouze na to, že výživné se pokoušel platit. Jeho vyjádření, ani snaha platit výživné závěr o účelovosti prohlášení otcovství nevyvrací. I podle žalovaného z vyjádření Magistrátu města Teplice a rozsudku Okresního soudu v Teplicích a svědecké výpovědi V.Č. vyplývá, že žalobce s matkou J.Č. nikdy nevedl společnou domácnost, na výživu dítěte nepřispíval, dítě nekontaktoval, dlouhodobě se o něj nezajímá, na výchově se nijak nepodílí, a proto sdělení svědkyně, že žalobce učinil prohlášení o otcovství za úplatu a po vzájemné dohodě s O.Č. do tohoto rámce logicky zapadá. Žalovaný dále uvedl, že nebylo prokázáno vybudování silných sociálních vazeb žalobce na území. V případě žalobce jsou tyto vazby nepravděpodobné, neboť od 7. 5. 2009 jen po 2,5 letech pobytu žalobce pobýval ve věznici. Neexistence vazby na syna J.Č. byla prokázána a z rodného listu nezletilé V.T.Q. vyplývá, že jejím otcem je J.F.. Tvrzení o otcovství jmenované považoval žalovaný za neprokázané. Žalovaný se ztotožnil se závěrem, že žalobce porušoval závažným způsobem veřejný pořádek. V další části odůvodnění se