2 Ads 58/2003 — Nejvyšší správní soud

75 A 17/2015- 45 - text Pokračování 5 75A 17/2015 75A 17/2015-45 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Černým, Ph.D. v právní věci žalobce: Ing. B. K., nar. „X“, bytem „X“, zastoupeného JUDr. Helenou Tukinskou, advokátkou se sídlem J. V. Sládka 1363/2, 415 01 Teplice, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, generální ředitelství Hasičského záchranného sboru České republiky, sídlem Kloknerova 26, 148 01 Praha, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29.5.2015, č.j. MV-62603-3/PO-C-2015, takto: I. Rozhodnutí Ministerstva vnitra, generálního ředitelství Hasičského záchranného sboru České republiky, ze dne 29.5.2015, č.j. MV-62603-3/PO-C-2015, se pro vadu řízení zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 11.228,-Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanoveného lhůtě prostřednictvím své právní zástupkyně domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného Ministerstva vnitra, generálního ředitelství Hasičského záchranného sboru České republiky, ze dne 29.5.2015, č.j. MV-62603-3/PO-C-2015, jímž žalovaný zamítl jeho odvolání a potvrdil rozhodnutí Hasičského záchranného sboru Ústeckého kraje (dále jen „správní orgán I. stupně“), ze dne 16.2.2015, č.j. HSUL-4272-37/TP-2014, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku na úseku požární ochrany dle § 78 odst. 1 písm. h), písm. j) zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o požární ochraně“), za nějž mu byla uložena pokuta ve výši 10.000,-Kč a povinnost uhradit náhradu nákladů řízení ve výši 1.000,-Kč. Přestupku se měl dopustit tím, že dne 3.7.2014 v době od 9:45 hodin do 10:00 hodin v Újezdíčku v ulici Řetenická u zahrádkářské kolonie neumožnil orgánu státního požárního dozoru provedení potřebných úkonů při zjišťování příčiny vzniku požáru osobního automobilu Lada 1500, registrační značky „X“, k jehož požáru došlo dne 3.7.2014 v době od 9:24 hodin do 9:26 hodin na témže místě, když nepodal potřebné informace k průběhu události a neumožnil ohledání příslušného vozu, čímž porušil povinnost stanovenou v § 17 odst. 1 písm. g) zákona o požární ochraně. Současně žalobce požadoval, aby soud zrušil i prvostupňové rozhodnutí a uložil žalovanému povinnost nahradit mu náklady soudního řízení. Žalobce předně namítl, že rozhodnutí žalovaného a správního orgánu I. stupně nejsou v souladu s hmotným právem a že napadené rozhodnutí žalovaného je zcela nepřezkoumatelné, neboť z něj není zřejmé, jak se žalovaný vypořádal s námitkami a návrhy žalobce, dále jaké konkrétní námitky žalobce v odvolání uplatnil, a neplynou z něj ani konkrétní úvahy a právní a skutkové hodnocení žalovaného. Dále žalobce uvedl, že výrok rozhodnutí správního orgánu I. stupně nesplňuje s ohledem na zásadu právní jistoty a ne bis in idem zákonné požadavky dle § 77 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích (dále jen „zákon o přestupcích“) a dle § 68 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“), neboť neobsahuje právní větu, z níž by bylo patrné, jakou konkrétní skutkovou podstatu přestupku měl žalobce naplnit, když se v případě přestupků podle § 78 odst. 1 písm. h), písm. j) zákona o požární ochraně jedná o alternativní skutkové podstaty. Řízení je podle žalobce zatíženo další procesní vadou, neboť nebyl řádně zjištěn skutkový stav a právní závěry z něj vyvozené jsou v rozporu s platnou právní úpravou. Skutkový stav dle žalobce neodpovídá skutečnosti a správní orgán I. stupně nezohlednil všechny předložené důkazy, zejména důkazy svědčící ve prospěch žalobce, konkrétně fotodokumentaci místa skutku předloženou žalobcem, která má vyvracet výpověď svědka K. a dokládat tvrzení žalobce, že vozidlo bylo odtaženo nikoli do garáže, nýbrž do areálu společnosti Ferotherm s.r.o. blízkého cca 150 až 200 m, a výpovědi svědka S. a svědka P., z nichž plyne, že žalobce s hasiči spolupracoval. Žalobce také navrhl ustanovit osobu, která volala na tísňovou linku, a dále navrhoval svědky (přihlížející zahrádkáře) za účelem prokázání skutečnosti, že na místě byly pořízeny fotografie místa požáru, nikoli zda mohli slyšet rozhovor žalobce se svědkem H. Žalobce taktéž namítl, že jej vyšetřovatel nprap. P. H. prokazatelným způsobem (tj. písemně) nepoučil o jeho právech a povinnostech ve spojení s § 17 odst. 1 písm. g) zákona o požární ochraně a neposkytl mu přiměřenou lhůtu k poskytnutí součinnosti, čímž porušil § 4 a § 5 správního řádu. Žalobce jako civilista mohl těžko rozpoznat funkce jednotlivých hasičů a prokazatelně se zasahujícími hasiči spolupracoval, přičemž svou informační povinnost o svém záměru odtáhnout vozidlo splnil vůči některým hasičům, kteří na místo dorazili dříve, a správní orgán se s těmito otázkami nevypořádal. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě uvedl, že nesouhlasí s námitkou, že je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné a že skutkový stav věci neodpovídá skutečnosti, a odkázal na str. 2 svého rozhodnutí, kde vycházel z toho, že odůvodnění rozhodnutí správního orgánu I. stupně je velmi podrobné a důsledně vychází z podkladového spisu. Žalovaný dodal, že odůvodnění rozhodnutí správního orgánu I. stupně rozebírá základní skutečnosti vztahující se k dané věci, vypořádává se s výpověďmi svědků i s námitkami žalobce, proto žalovaný dospěl ke stejným závěrům jako správní orgán I. stupně. Žalovaný taktéž vyjádřil nesouhlas s námitkou, že výrok rozhodnutí správního orgánu I. stupně nesplňuje zákonné náležitosti, neboť obsahuje popis skutku včetně časových údajů i citaci konkrétních ustanovení zákona o požární ochraně. Ve vztahu k námitce porušení § 4 správního řádu žalovaný uvedl, že písemné a prokazatelně doručené poučení neodpovídá charakteru dané situace (požár automobilu) ani právnímu předpisu a že se vyšetřovatel požáru žalobci prokázal služebním průkazem (dle služebního záznamu o odmítnutí potřebné součinnosti). Napadené rozhodnutí soud přezkoumal v řízení podle části třetí hlavy druhé prvního dílu zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen („s.ř.s“), který vychází z dispoziční zásady vyjádřené v ust. § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 věty druhé a třetí a v ust. § 75 odst. 2 věty první s.ř.s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí ve smyslu ust. § 72 odst. 1 věty první s.ř.s. Povinností žalobce je proto tvrdit, že rozhodnutí správního orgánu nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení, a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních bodů musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle ust. § 76 odst. 2 s.ř.s. Takové nedostatky v projednávané věci ovšem zjištěny nebyly. Soud po přezkoumání skutkového a právního stavu, který zde byl v době rozhodování žalovaného (dle § 75 odst. 1 s.ř.s.), dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Nejprve se soud zabýval otázkou namítané nepřezkoumatelnosti žalobou napadeného rozhodnutí ve spojení s prvostupňovým rozhodnutím pro nesrozumitelnost z důvodu absence právní věty ve výroku rozhodnutí správního orgánu I. stupně, neboť k meritornímu přezkumu může soud přistoupit pouze v případě rozhodnutí, které je mimo jiné srozumitelné a opřené o dostatek důvodů. Podle ust. § 77 zákona o přestupcích, ve znění účinném do 30. 9. 2015, musí výrok rozhodnutí o přestupku, jímž je obviněný z přestupku uznán vinným, obsahovat též popis skutku s označením místa a času jeho spáchání, vyslovení viny, druh a výměru sankce, popřípadě rozhodnutí o upuštění od uložení sankce (§ 11 odst. 3), o započtení doby do doby zákazu činnosti (§ 14 odst. 2), o uložení ochranného opatření (§ 16), o nároku na náhradu škody (§ 70 odst. 2) a o náhradě nákladů řízení (§ 79 odst. 1). Podle ust. § 68 odst. 2 věty první správního řádu se ve výrokové části uvede řešení otázky, která je předmětem řízení, právní ustanovení, podle nichž bylo rozhodováno, a označení účastníků podle § 27 odst. 1. Soud neshledal výrok rozhodnutí správního orgánu I. stupně nesrozumitelným, neboť právní věta nepatří mezi nezbytné zákonné náležitosti výroku rozhodnutí o přestupku, jímž je obviněný z přestupku uznán vinným, vyžadované výše citovaným ust. § 77 zákona o přestupcích ani ust. § 68 odst. 2 správního řádu. Takovýto závěr rovněž nevyplývá ani z dosavadní judikatury správních soudů. Soud konstatuje, že výrok prvostupňového rozhodnutí obsahuje jak popis skutku s přesným označením místa i času jeho spáchání, který specifikuje protiprávní jednání žalobce nezaměnitelným způsobem, tak vyslovení viny žalobce ze spáchání přestupků, právní kvalifikaci spáchaných přestupků podle dle § 78 odst. 1 písm. h), písm. j) zákona o požární ochraně i ustanovení, které m