7 As 73/2016 — Nejvyšší správní soud

59 A 3/2018- 49 - text  59 A 3/2018 - 49 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Lucie Trejbalové a soudců Mgr. Karolíny Tylové, LL.M. a Mgr. Zdeňka Macháčka ve věci žalobce: XX, a.s. sídlem XX zastoupen advokátem Mgr. Martinem Pecklem, sídlem Italská 753/27, Praha 2, proti žalovanému: Krajský úřad Libereckého kraje sídlem U Jezu 642/2a, Liberec 2, za účasti osoby na řízení zúčastněné: XX sídlem XX o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 10. 2017, č. j. OÚPSŘ 263/2017-330-rozh., takto: I. Žaloba proti rozhodnutí Krajského úřadu Libereckého kraje ze dne 27. 10. 2017, č. j. OÚPSŘ 263/2017- 330-rozh., se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osobě zúčastněné na řízení se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Žaloba 1. Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhal zrušení shora označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města Liberec, odboru stavební úřad (dále jen „stavební úřad“) ze dne 25. 7. 2017, č. j. SURR/7130/083874/17-So, CJ MML 156821/17, jímž bylo k žádosti stavebníka XX, XX, XX vydáno stavební povolení na stavbu „změna dokončené stavby – stavební úpravy – instalace plynových kotlů XX č. p. XX“, na pozemku parc. č. XX v k. ú. XX, obec XX. 2. Žalobce shodně jako v ostatních žalobách projednávaných zdejším soudem namítal, že napadené rozhodnutí žalovaného a stavební povolení jsou nezákonnými rozhodnutími, neboť byly vydány v rozporu se zákonem č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), zákonem č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, který s účinností od 1. 9. 2012 nahradil zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší, a v rozporu se zákonem č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon). 3. Žalobce nejprve obecně upozornil na to, že je účastníkem stavebního řízení z důvodů svého práva odpovídajícího věcnému břemeni ve smyslu energetického zákona a vlastnického práva k soustavě zásobování tepelnou energií v Liberci (dále „SZTE“), která zahrnuje i rozvod vedoucí k předmětnému bytovému domu. Změna způsobu vytápění bytového domu, zahrnující odpojení od SZTE, může mít za následek řadu technických problémů, jež se mohou projevit ve snížení účinnosti SZTE či v krajním případě v provozuschopnosti či poškození SZTE jako celku, což se dotýká žalobce jako vlastníka SZTE, nikoli pouze jako jejího provozovatele. Žalobce namítá, že došlo k zásahu do jeho procesních práv postupem žalovaného i stavebního úřadu tím, že se žalovaný dostatečně nevypořádal s námitkami žalobce a nedostatečným způsobem přezkoumal stavební povolení. Stavební povolení se nevypořádalo s podmínkami podle zákona o ochraně ovzduší, stavebního zákona a energetického zákona a žalovaný nedal podnět k přezkoumání závazných stanovisek. Žalobce v závěru tohoto žalobního bodu podotýká, že ze stavebního povolení vyplývá, že stavba zasáhne do stávajících rozvodů topné vody napojené na SZTE, což může ohrozit její funkci. 4. Žalobce namítal rozpor s § 2 odst. 2 písm. c) bod 3, § 3 odst. 2, § 77 odst. 5 energetického zákona, neboť nebyl správně posouzen soulad změny způsobu vytápění s územní energetickou koncepcí města Liberce, konkrétně s kapitolou 3.1.1., str. 99. V územní energetické koncepci Libereckého kraje (kapitola 7.3.2) je doporučení ohledně postupu stavebního úřadu v případě žádostí o odpojení s ohledem na znění energetického zákona, který stanoví, že odpojení od soustavy je možné v souladu s územní energetickou koncepcí. Žalovaný přitom soulad stavby s územními energetickými koncepcemi neposuzoval (stavební úřad se tímto nezabýval), podmínky ekonomické efektivnosti a ekologické přijatelnosti byly obsaženy v územním plánu, nikoli v územní energetické koncepci. Podle žalobce musí být ustanovení § 77 odst. 5 energetického zákona aplikováno v plném rozsahu, územní energetická koncepce nemůže být považována jen za odborný podklad. Jako nesprávnou označil žalobce úvahu žalovaného, že povolovaný zdroj tepla je centrálním. Takový pojem zákon nezná a povolovaný zdroj tepla nenaplňuje definici SZTE dle § 2 odst. 2 písm. c) energetického zákona. Žalovaný měl posoudit, zda povolovaná stavba nebude ohrožovat veřejný zájem, tedy posoudit, zda bude zachováno provozování SZTE jako prioritního systému vytápění pro velkou část obyvatelstva Liberce. Žalobce znovu zmínil vliv odpojení bytového domu na ekonomickou stránku provozování SZTE, kdy se v důsledku tvorby cen tepelné energie zvyšuje při poklesu zákazníků cena za jednotku tepla pro ostatní odběratele. Odpojením bytového domu (nehledě na odpojování dalších objektů v Liberci) pak může v SZTE vzniknout řada problémů technického rázu, což může ovlivnit funkčnost a provozuschopnost SZTE. Dále upozornil na negativní dopad na ovzduší v důsledku změny vytápění. Dle žalobce je rozhodnutí žalovaného nesrozumitelné co do posouzení stavby s veřejným zájmem. Naposledy žalobce zmínil, že soulad stavby s veřejným zájmem bylo třeba posoudit i s ohledem na projekt revitalizace SZTE na základě příslušných stavebních povoleních. Investice do tohoto projektu má smyslu jen tehdy, bude-li komu tepelnou energii dodávat. Nesouhlasil se způsobem, jakým stavební úřad naložil s předloženým posudkem ohledně dopadů změny způsobu vytápění na lokalitu Františkov, a postoj žalovaného. Žalobce konstatoval, že stavba je v rozporu s územně energetickou koncepcí a s veřejným zájmem. Nesrozumitelnost spatřoval žalobce také ve výkladu ustanovení § 77 odst. 5 energetického zákona žalovaným. Na str. 12 napadeného rozhodnutí žalovaný uvedl, že toto ustanovení upravuje výlučně občanskoprávní povinnost k úhradě nákladů odpojení. Podle žalobce je z tohoto ustanovení zřejmé, že ke změně způsobu vytápění může dojít pouze na základě stavebního řízení se souhlasem orgánů ochrany životního prostředí. Dopady odpojení bytového domu od SZTE na žalobce musí posoudit stavební úřad, jak to vyplývá z § 114 odst. 3 stavebního zákona a § 77 odst. 5 energetického zákona. 5. V další žalobní námitce žalobce upozornil na rozpor napadeného rozhodnutí s § 16 odst. 7 zákona o ochraně ovzduší, jež zakotvuje povinnost využití tepla ze SZTE nebo zdroje, který není stacionárním zdrojem. To neplatí, pokud energetický posudek prokáže, že využití tepla ze soustavy zásobování energií nebo zdroje energie, který není stacionárním zdrojem, není pro povinnou osobu přijatelné. Podle žalobce z tohoto ustanovení vyplývá, že stavebník je povinen při změnách stávajících staveb využít centrálního zdroje tepla, je-li to pro něj technicky možné a neprokáže-li energetickým posudkem, že vytápění ze SZTE je pro něj ekonomicky nepřijatelné. Energetický posudek musí obsahovat náležitosti stanovené zákonem č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií (dále jen „zákon o hospodaření energií“), konkrétně § 9a odst. 3, § 9a odst. 5 ve spojení s § 6 a § 7 vyhlášky č. 480/2012 Sb., o energetickém posudku a energetickém auditu (dále jen „vyhláška č. 480/2012 Sb.“). Žalobce namítal, že ze strany stavebního úřadu ani ze strany žalovaného nebyl energetický posudek přezkoumán s ohledem na odvolací námitky žalobce. Žalobce uvedl, že stavebník předložil dokument s názvem „Energetické posouzení“, nikoliv energetický posudek. Energetické posouzení neobsahuje evidenční list, který je podle § 6 písm. f) vyhlášky č. 480/2012 Sb. povinnou náležitostí posudku a neobsahuje oprávnění Ing. R. Ch. a Ing. P. S., kteří zpracovali posudek. Žalobce konstatoval, že způsob kalkulace obsažený v energetickém posouzení je v rozporný s požadavky vyhlášky č. 480/2012 Sb. Zdůraznil, že náklady na výstavbu nového zdroje u SZTE neexistují, neboť zařízení SZTE je v bytovém domě už vybudováno, zatímco u nových zdrojů tomu tak není. Významnou část celkové hodnoty všech nákladů spojených s novým zdrojem vytápění tvoří právě náklady na jeho výstavbu. K námitkám ohledně nákladů se stavební úřad ani žalovaný v rámci stavebního řízení nevyjádřil a pouze bylo uvedeno, že energetické posouzení předložené stavebníkem je relevantní dokument splňující definici § 16 odst. 7 zákona o ochraně ovzduší a ustanovení § 9a odst. 3 a odst. 5 zákona o hospodaření energií ve spojení s § 6 a § 7 vyhlášky č. 480/2012 Sb., s čímž žalobce nesouhlasí. Žalobce uvedl, že způsob zjišťování ekonomické nepřijatelnosti vytápění ze SZTE byl v rozporu se zákonem a odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 3. 2007, č. j. 1 As 16/2006-58 a ze dne 19. 4. 2013, č. j. 7 As 71/2012-39 ve vztahu k povinnosti stavebního úřadu a žalovaného ověřit soulad provedeného výpočtu ekonomické nepřijatelnosti se zákonem a ověřit, zda údaje uvedené stavebníkem odpovídají skutečnosti. 6. Žalobce také brojil proti absenci územního řízení a vydání územního rozhodnutí na předmětnou stavbu. Podle žalobce mělo být před vydáním stavebního povolení vedeno úz