8 As 68/2012 — Nejvyšší správní soud

59 A 38/2018- 62 - text  59 A 38/2018 - 62 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Lucie Trejbalové a soudců Mgr. Karolíny Tylové, LL.M. a Mgr. Zdeňka Macháčka ve věci žalobce: P. V. S., narozen dne XX bytem XX zastoupen advokátem Mgr. Markem Sedlákem sídlem Příkop 8, Brno proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem nám. Hrdinů 1634/3, Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 3. 2018, č. j. MV-11377-4/SO-2018 takto: I. Žaloba proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců ze dne 21. 3. 2018, č. j. MV-11377-4/SO-2018, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, ze dne 15. 11. 2017, č. j. OAM-1795-21/ZR-2017. Tímto prvostupňovým rozhodnutím bylo žalobci zrušeno povolení k trvalému pobytu podle § 87l odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) a stanovena lhůta k vycestování z území České republiky podle § 87l odst. 3 zákona o pobytu cizinců v trvání 60 dnů od právní moci rozhodnutí. 2. Žalobce správním orgánům vytýkal, že v rozporu s ustanovením § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), nedostatečně zjistily skutkový stav věci. Podle žalobce správní orgán I. stupně neprokázal, že jediným cílem prohlášení o určení otcovství žalobce bylo získání pobytového oprávnění. Není relevantní, jaký vztah měl žalobce k nezletilému dítěti v období zhruba jednoho roku od uznání otcovství do současnosti, na což se zaměřil správní orgán I. stupně i žalovaný. Dle žalobce je rozhodný skutkový stav ke dni souhlasného prohlášení o určení otcovství. Žalobce nesouhlasil s tvrzením správního orgánu I. stupně a žalovaného, že o dceru nepečoval a neměl o ní žádné informace, a proto byl souhlas určující otcovství účelový. Nemožnost o nezletilé dítě pečovat může mít řadu důvodů. Ani na základě toho, že nezletilá dcera žalobce byla dne 19. 10. 2007 umístěna do kojeneckého ústavu, dne 10. 12. 2007 vrácena matce a dne 4. 2. 2008 opětovně umístěna do kojeneckého ústavu a následně byla nařízena ústavní výchova, nemohl správní orgán dojít k závěru, že žalobce účelově uznal otcovství ve vztahu ke své dceři. 3. Žalobce brojil proti závěru správního orgánu I. stupně ohledně jeho výslechu ze dne 25. 9. 2006, že skutečnosti jím uvedené nebyly myšleny upřímně a vedly pouze k získání povolení k trvalému pobytu, což dokazuje i umístění dítěte do kojeneckého ústavu. Žalobce k tomu sdělil, že se v průběhu výslechu vyjadřoval ke skutkovému stavu v době provádění výslechu, kdy nezletilá dcera nebyla umístěna v kojeneckém ústavu. 4. Správní orgán I. stupně nezdůvodnil, čím Magistrát města Teplice a Krajský úřad Ústeckého kraje zdůvodňují svá tvrzení. Tato tvrzení obsažená v dokumentaci a ve zprávě nejsou nijak prokázána, a proto nemohla být podkladem pro rozhodnutí. Žalobce se nemohl k důkazům vyjadřovat. Tvrzení orgánů, že s žalobcem nejednaly, neboť neznaly, neboť neznaly jeho pobyt, jen dokresluje kvalitu jejich práce. Žalobce namítal, že výše uvedená informace a zpráva nejsou podkladem pro vydání rozhodnutí podle § 50 správního řádu. 5. Žalobce uvedl, že informace o nezrušitelném osvojení pro něj byla překvapivá, platil v dobré víře výživné k rukám matky nezletilé a dne 17. 7. 2017 se i setkal s osobou, kterou považoval za svou nezletilou dceru a pořídil si s ní fotografie. Nemohl tedy při výslechu lhát, jak uvedl správní orgán I. stupně, neboť jednal v dobré víře a vypovídal pravdivě. 6. V závěru žaloby žalobce namítal, že napadené rozhodnutí je nepřiměřené vzhledem k dopadům do jeho soukromého a rodinného života, neboť má v České republice manželku a děti. Z uvedených důvodů navrhoval, aby soud napadené rozhodnutí žalovaného zrušil, věc vrátil k dalšímu řízení žalovanému a žalobci přiznal náhradu nákladů řízení. 7. V písemném vyjádření k žalobě žalovaný navrhoval, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítnul. Uvedl, že byly splněny zákonné podmínky pro zrušení povolení k trvalému pobytu žalobce, neboť ze strany žalobce došlo k obcházení zákona tím, že dne 2. 8. 2006 účelově prohlásil otcovství k nezletilému českému dítěti. Žalobce zneužil institutu otcovství k tomu, aby si mohl vytvořit vazby na občana Evropské unie. K tvrzení žalobce o tom, že by se o nezletilé dítě mohl starat, žalovaný konstatoval, že žalobce o nezletilé dítě neprojevoval zájem, o čemž svědčí i skutečnost, že nevěděl, kde se jeho dítě nachází, a nikdy se nepodílel na jeho výchově a výživě. Proto došlo k tomu, že nezletilé dítě bylo umístěno do kojeneckého ústavu a následně bylo osvojeno. Správní orgán I. stupně i žalovaný vycházeli při vydání rozhodnutí z podkladů, se kterými se žalobce seznámil a nevznesl proti nim žádné námitky, ani nijak neprokázal, že by zprávy správních orgánů neodpovídaly skutečnosti. Žalovaný uvedl, že dobrá víra žalobce v tomto případě není relevantní. Žalobce byl zapsán v rodném listě nezletilého dítěte a projevovat zájem o něj měl a mohl. Žalobce pouze sledoval zájmy vlastní s cílem získat povolení k trvalému pobytu na území České republiky. Žalovaný navrhoval, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 8. Z obsahu správního spisu byly zjištěny tyto pro danou věc podstatné skutečnosti: 9. Dne 29. 3. 2017 byl správnímu orgánu I. stupně zaslán podnět ke zrušení trvalého pobytu žalobce podaný oddělením dlouhodobých víz. V podnětu bylo uvedeno, že manželka žalobce XX při podání žádosti o dlouhodobé vízum dne 15. 2. 2017 uvedla, že žalobce v roce 2006 účelově adoptoval dítě z dětského domova a po vyřízení formalit jeho pobytového oprávnění bylo nezletilé dítě znovu přijato do dětského domova. Součástí správního spisu je poznatek zastupitelského úřadu v Hanoji shrnující skutečnosti, které vyplynuly z pohovoru s žadatelem o vízum XX, manželkou žalobce. 10. Správní orgán I. stupně oznámil žalobci zahájení správního řízení ve věci řízení o zrušení povolení k trvalému pobytu pro důvodné podezření, že se žalobce dopustil obcházení zákona s cílem získat povolení k trvalému pobytu účelově prohlášeným souhlasem k určení otcovství. 11. Žalobce po seznámení se s podklady pro vydání rozhodnutí ve vyjádření namítal, že řízení bylo zahájeno pouze na základě „poznatku zastupitelského úřadu v Hanoji“ a požádal o provedení výslechu pracovníka zastupitelského úřadu, který sepsal poznatek, neboť jeho manželka tvrdí, že skutečnosti uvedené v poznatku nejsou pravdivé. Uváděl, že jeho dcera není v dětském domově a nikdy ji tam neodložil, což má být v řízení ověřeno. 12. Součástí správního spisu jsou protokoly o výslechu žalobce a J. K. ze dne 25. 9. 2006. Při výslechu žalobce uvedl, že je otcem XX a její matkou je XX. Ta vypověděla, že otec jejího dítěte se jmenuje XX. Oba tehdy uvedli, žalobce přispívá na výživu nezletilé 500 Kč měsíčně v hotovosti, nebydlí ve společné domácnosti, neboť k tomu žalobce nemá podmínky, žalobce tehdy uvedl, že jiné děti nemá. 13. Ve sdělení Městského úřadu v Jablonci nad Nisou vydaného dne 4. 9. 2006 bylo uvedeno, že ve věci XX, nar. ..., byl učiněn dodatečný zápis souhlasného prohlášení o určení otcovství žalobce v knize narození Městského úřadu v Jablonci nad Nisou dne 8. 8. 2006. 14. Ze sdělení Krajského úřadu Ústeckého kraje ze dne 6. 9. 2017 vyplynulo, že nezletilá XX, nar. dne ..., byla v roce 2010 nezrušitelně osvojena, a nenese znaky asijského etnika. Nezletilá XX byla dne XX předána do Kojeneckého ústavu v Teplicích a dne 10. 12. 2007 propuštěna na dlouhodobou návštěvu k matce. Po zhoršení situace v rodině byla nezletilá opět dne 4. 2. 2008 přijata do Kojeneckých ústavů Ústeckého kraje v Mostě. Rozsudkem Okresního soudu v Teplicích, který nabyl právní moci dne 6. 8. 2008, byla nad nezletilou nařízena ústavní výchova. Následně bylo rozsudkem Okresního soudu v Teplicích, který nabyl právní moci dne 1. 7. 2009, určeno, že rodiče neprojevovali opravdový zájem o nezletilou dceru XX a není třeba jejich souhlasu k osvojení dítěte. Následně bylo v roce 2010 nezletilé dítě nezrušitelně osvojeno. Ve vyjádření bylo rovněž uvedeno, že již v návrhu na předběžné opatření ze dne 19. 10. 2007 a návrhu na vydání rozhodnutí o nezájmu rodičů ze dne 13. 8. 2008 Magistrát města Teplice uvedl, že žalobce není pravděpodobně otcem nezletilé a otcovství bylo pravděpodobně uznáno účelově. 15. Při účastnickém výslechu dne 4. 10. 2017 žalobce uvedl, že je ženatý, manželka se jmenuje XX žije v České republice. Souhlasné prohlášení o otcovství učinil u XX, narozené dne ..., neboť je jejím biologickým otcem. Uvedl jméno matky, dále že se o svém otcovství se dozvěděl od matky nezletilé, podrobnosti ohledně seznámení s matkou a početí nezletilé se již nepamatoval, jen potvr