7 As 73/2016 — Nejvyšší správní soud

59 A 2/2018- 52 - text  59 A 2/2018 - 52 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Lucie Trejbalové a soudců Mgr. Karolíny Tylové, LL.M., a Mgr. Zdeňka Macháčka ve věci žalobce: XX sídlem XX zastoupen advokátem Mgr. Martinem Pecklem sídlem Italská 753/27, Praha 2 proti žalovanému: Krajský úřad Libereckého kraje sídlem U Jezu 642/2a, Liberec 2 za účasti osoby na řízení zúčastněné: XX sídlem XX o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 11. 2017, č. j. OÚPSŘ 264/2017-330-rozh. takto: I. Žaloba proti rozhodnutí Krajského úřadu Libereckého kraje ze dne 2. 11. 2017, č. j. OÚPSŘ 264/2017-330-rozh., se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osobě zúčastněné na řízení se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Žaloba 1. Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhal zrušení shora označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města Liberec, odboru stavebního úřadu (dále jen „stavební úřad“) ze dne 25. 7. 2017, č. j. SURR/7130/080475/17-So CJ MML 153261/17, jímž bylo k žádosti stavebníka XX vydáno stavební povolení na „Změnu dokončené stavby – stavební úpravy – instalaci plynových kotlů BD XX č. p. XX, XX“ na pozemku p. č. XX v k. ú. XX. 2. Žalobce shodně jako v ostatních žalobách projednávaných zdejším soudem namítal, že napadené rozhodnutí žalovaného a stavební povolení jsou nezákonnými rozhodnutími, neboť byly vydány v rozporu se zákonem č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), zákonem č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, který s účinností od 1. 9. 2012 nahradil zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší, zákonem č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií, a v rozporu se zákonem č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon). 3. Žalobce nejprve obecně upozornil na to, že je účastníkem stavebního řízení z důvodu svého práva odpovídajícího věcnému břemeni ve smyslu energického zákona a vlastnického práva k soustavě zásobování tepelnou energií v Liberci (dále „SZTE“), která zahrnuje i rozvod vedoucí k předmětnému bytovému domu. Změna způsobu vytápění bytového domu, zahrnující odpojení od SZTE, může mít za následek řadu technických problémů, jež se mohou projevit ve snížení účinnosti SZTE, což se dotýká žalobce jako vlastníka SZTE, nikoli pouze jako jejího provozovatele. Žalobce namítal, že došlo k zásahu do jeho procesních práv postupem žalovaného i stavebního úřadu tím, že se žalovaný dostatečně nevypořádal s námitkami žalobce a nedostatečným způsobem přezkoumal stavební povolení. Stavební povolení se nevypořádalo s podmínkami podle zákona o ochraně ovzduší, stavebního zákona a energetického zákona a žalovaný nedal podnět k přezkoumání závazných stanovisek. 4. Žalobce namítal rozpor s § 2 odst. 2 písm. c) bod 3, § 3 odst. 2, § 77 odst. 5 energetického zákona, neboť nebyl správně posouzen soulad změny způsobu vytápění s územní energetickou koncepcí města Liberce, konkrétně s kapitolou 3.1.1., str. 99. Bytový dům se totiž nachází v okrajové oblasti, ve které je třeba v dosahu vybudované soustavy CZT (centrálního zdroje tepla) upřednostňovat dodávkové teplo, když zemní plyn lze preferovat v lokalitách nedostupných ze systému CZT. Žalovaný ani stavební úřad přitom soulad stavby s územními energetickými koncepcemi neposuzoval, žalovaným citovaná ustanovení jsou obsažena v územním plánu, nikoli v územní energetické koncepci. Podle žalobce musí být ustanovení § 77 odst. 5 energetického zákona aplikováno v plném rozsahu, jako nesprávnou označil žalobce úvahu žalovaného, že povolovaný zdroj tepla je centrálním. Takový pojem zákon nezná a povolovaný zdroj tepla nenaplňuje definici SZTE dle § 2 odst. 2 písm. c) energetického zákona. 5. Žalovaný měl posoudit, zda povolovaná stavba nebude ohrožovat veřejný zájem, tedy posoudit, zda bude zachováno provozování SZTE jako prioritního systému vytápění. Žalobce znovu zmínil vliv odpojení bytového domu na ekonomickou stránku provozování SZTE, kdy se v důsledku tvorby cen tepelné energie zvyšuje při poklesu zákazníků cena za jednotku tepla pro ostatní odběratele. Odpojením bytového domu (nehledě na odpojování dalších objektů v Liberci) pak může v SZTE vzniknout řada problémů technického rázu, což může ovlivnit funkčnost a provozuschopnost SZTE. Dále upozornil na negativní dopad na ovzduší v důsledku změny vytápění. Dle žalobce je rozhodnutí žalovaného nesrozumitelné co do posouzení stavby s veřejným zájmem. Naposledy žalobce zmínil, že soulad stavby s veřejným zájmem bylo třeba posoudit i s ohledem na projekt revitalizace SZTE na základě příslušných stavebních povolení. Investice do tohoto projektu má smyslu jen tehdy, bude-li komu tepelnou energii dodávat. Nesouhlasil se způsobem, jakým stavební úřad naložil s předloženým posudkem ohledně dopadů změny způsobu vytápění na lokalitu XX, a postojem žalovaného. Za nesrozumitelné označuje žalobce úvahy žalovaného, že § 77 odst. 5 energetického zákona upravuje výlučně občanskoprávní povinnost k úhradě nákladů odpojení. Proces změny způsobu vytápění nelze redukovat na smluvní záležitost mezi dodavatelem a odběratelem tepla. Na závěr námitky žalobce konstatuje, že stavba je v rozporu s územní energetickou koncepcí a s veřejným zájmem. 6. V další žalobní námitce žalobce upozornil na rozpor rozhodnutí s § 16 odst. 7 zákona o ochraně ovzduší, jež zakotvuje povinnost využití tepla ze SZTE nebo zdroje, který není stacionárním zdrojem, jak byla obdobně stanovena v § 3 odst. 8 předchozího zákona o ochraně ovzduší. Dle žalobce nepostačí, aby stavebník prokázal, že je pro něj vytápění z lokálního zdroje ekonomicky přijatelné a levnější, musí prokázat, že je pro něj vytápění ze SZTE ekonomicky nepřijatelné. Tuto povinnost stavebník nesplnil, žalovaný i stavební úřad splnění podmínky dle zákona na ochranu ovzduší posoudili nesprávně. Žalobce dále napadl způsob, jakým stavebník splnění podmínky doložil, když jím předložený dokument nelze pro formální a obsahové nedostatky považovat za energetický posudek. Tento dokument není jako XX a XX, kteří se na jeho vypracování podíleli. Žalovaný však považoval předložený dokument za vyhovující, nevyjádřil se k námitkám týkajícím se rozporu provedené kalkulace se zákonem a vyhláškou stanovenými požadavky. Žalovaný i stavební úřad byli povinni přezkoumat splnění podmínky ekonomické přijatelnosti a ověřit stavebníkem prezentované údaje. 7. Žalobce také brojil proti absenci územního řízení a vydání územního rozhodnutí na předmětnou stavbu. Podle žalobce mělo být před vydáním stavebního povolení vedeno územní řízení podle § 81 odst. 2 stavebního zákona, protože stavba bude mít významné dopady na okolí, včetně popsaných dopadů na SZTE a životní prostředí, které měly být kvalifikovaně posouzeny v územním řízení. Stavba, kterou dojde ke změně v užívání části prostor bytového domu, není pouhou stavební úpravou. Pokud jsou zkoumány dopady v území při připojení, je nutné též zohlednit účinky při odpojení. 8. S odkazem na § 7 a § 9a zákona č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií, žalobce namítal, že stavebník nedoložil energetický posudek, stavební povolení proto nemělo být vydáno. Změna zdroje vytápění totiž dle názoru žalobce představuje větší změnu dokončené stavby a zamýšlený systém vytápění nepředstavuje alternativní systém dodávek energie. 9. Dále žalobce namítal porušení svých procesních práv. Žalovaný se nedostatečně vypořádal s jeho námitkami, které do značné míry odmítl s poukazem na ustanovení § 114 odst. 1 stavebního zákona. Přitom z ustanovení § 89 odst. 2 žalobce dovozoval, že žalovaný byl povinen přezkoumat soulad stavebního povolení s právními předpisy, a to bez ohledu na obsah odvolacích námitek. Žalovaný byl povinen postupovat dle § 149 odst. 4 správního řádu ve vztahu k závaznému stanovisku Magistrátu města Liberec, odboru životního prostředí, což neučinil. Rovněž bylo porušeno ustanovení § 3 správního řádu tím, že žalovaný připustil, že se úplným a správným zjištěním stavu věci nehodlá zabývat, když odmítl žalobcovu argumentaci s poukazem na omezenou možnost podávání námitek ve stavebním řízení, ani se jím nezabýval, když neprovedl posouzení ekonomické nepřijatelnosti a neposoudil soulad stavby s územní energetickou koncepcí. 10. V závěru žalobce poukázal na čistě formalistický přístup správních orgánů s ohledem na § 114 stavebního zákona, § 16 odst. 7 zákona o ochraně ovzduší a § 77 odst. 5 energetického zákona, aniž by byla posouzena daná věc z hlediska vůle zákonodárce a orgánů územní samosprávy (energetická koncepce, veřejný zájem, ekonomické zájmy žalobce atd.). 11. S ohledem na nedostatečné odůvodnění napadeného rozhodnutí žalobce uvedl, že jsou případně splněny podmínky pro zrušení rozhodnutí bez jednání podle § 76 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dá