9 Afs 66/2015 — Nejvyšší správní soud

59 Af 47/2017- 63 - text  59 Af 47/2017 - 63 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Lucie Trejbalové a soudců Mgr. Karolíny Tylové, LL.M., a Mgr. Zdeňka Macháčka v právní věci žalobkyně: XX bytem XX zastoupena advokátem Mgr. Lukášem Votrubou sídlem Moskevská 637/6, Liberec IV, Perštýn proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, Brno o žalobě proti rozhodnutím žalovaného ze dne 11. 8. 2017, č. j. 34934/17/5200-10422-705050, takto: I. Rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 11. 8. 2017, č. j. 34934/17/5200-10422-705050, se pro nezákonnost zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 19 456 Kč ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Mgr. Lukáše Votruby. Odůvodnění: I. Předmět řízení a napadené rozhodnutí 1. Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobkyně domáhala zrušení shora označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo změněno rozhodnutí (platební výměr) Finančního úřadu pro Liberecký kraj (dále jen „správce daně“) ze dne 25. 5. 2016, č. j. 856265/16/2601-51522-507384. Tímto prvostupňovým rozhodnutím byla žalobkyni podle pomůcek vyměřena daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2012 ve výši 97 653 Kč. Napadeným rozhodnutím byla částka vyměřené daně snížena na 72 813 Kč. 2. Na základě daňového řízení vedeného za zdaňovací období roku 2011 měl správce daně povědomost o tom, že se žalobkyně stala vlastníkem nemovitostí (bytových domů), které byly dříve pronajímány. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nepodala daňové přiznání k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2012, byla správcem daně vyzvána k jeho podání výzvou ze dne 21. 6. 2013. Žalobkyně na výzvu správce daně nereagovala. V průběhu daňového řízení správce daně prováděl úkony za účelem správného zjištění a stanovení daně, na základě kterých dospěl k závěru, že žalobkyně v daňovém řízení nesplnila svoji důkazní povinnost a daň není možno stanovit dokazováním. Správce daně proto dle § 145 odst. 1 a § 98 odst. 1 zákona č. 280/2009, daňového řádu (dále jen „daňový řád“), stanovil daň podle pomůcek. S důvody a se způsobem stanovení pomůcek byla žalobkyně seznámena písemností ze dne 17. 3. 2016. K výsledku a způsobu stanovení daně podle pomůcek se žalobkyně vyjádřila podáním doručeným správci daně dne 5. 4. 2016. Se stanovením daně podle pomůcek nesouhlasila, mimo jiné namítala, že pan XX neměl v roce 2009 příjem pouze z pronájmu bytů, ale významný příjem mu plynul též z pronájmu movitého majetku a průmyslového areálu v Českém Dubu. Správce daně důvody k pokračování v daňovém řízení neshledal. 3. Dne 25. 5. 2016 správce daně vydal platební výměr na daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2012. V odůvodnění dodatečného platebního výměru konstatoval, že daň byla žalobkyni vyměřena v souladu s § 145 odst. 1 daňového řádu podle pomůcek. Jako pomůcku správce daně použil zdaňovací období předešlého roku, tj. 2011, kdy byla žalobkyni stanovena daň rovněž podle pomůcek. Jako základní pomůcku pro příjmy i výdaje žalobkyně v roce 2011 správce daně použil daňové přiznání manžela žalobkyně pana XX za rok 2009. Žalobkyně vlastnila po celé zdaňovací období 2012 stejné nemovitosti, které vlastnila v roce 2011. Z těchto nemovitostí měla dle § 9 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (dále jen „zákon o daních z příjmů“), příjmy a výdaje vynaložené na jejich dosažení, zajištění a udržení. Jako pomůcku ke stanovení příjmů žalobkyně za zdaňovací období 2012 tedy správce daně použil příjmy stanovené správcem daně podle pomůcek za zdaňovací období 2011, tj. částku 3 285 150 Kč. Z katastru nemovitostí bylo zjištěno, že žalobkyně vlastnila v roce 2011 v osmi nemovitostech celkem 67 bytů, což odpovídalo průměrné výši nájmu za byt 4 086 Kč (3 285 150 : 12 : 67 = 4 086). Stejné nemovitosti se stejným počtem bytů vlastnila žalobkyně i v roce 2012. Správce daně nebyl schopen pro absenci tvrzení žalobkyně stanovit celkový počet nájemců v jednotlivých objektech a výši nájmů v jednotlivých bytech, popřípadě počet neobsazených bytů. Správce daně jako pomůcku použil také smlouvy o nájmu, které získal od úřadu práce na základě výzvy k poskytnutí informací. Z těchto smluv zjistil, že za jednotlivé byty bylo žalobkyni stanoveno průměrné nájemné ve výši 5 605 Kč. Částka 4 086 Kč je cca o čtvrtinu nižší než průměrné nájemné stanovené z nájemních smluv získaných správcem daně od úřadu práce, což by mohlo zohledňovat případnou neobsazenost bytů a tvoří tak výhodu daňového subjektu. Další výhodou pro daňový subjekt je, že správce daně nenavýšil příjmy o míru inflace, která byla v roce 2012 stanovena Českým statistickým úřadem ve výši 3,3 %. Jako pomůcku ke stanovení výdajů žalobkyně za zdaňovací období 2012 použil správce daně výdaje stanovené správcem daně podle pomůcek za zdaňovací období 2011, tj. částku ve výši 2 130 146 Kč. Správce daně přihlédl k míře inflace stanovené Českým statistickým úřadem pro rok 2011 a navýšil daňovému subjektu daňové výdaje za rok 2012 oproti roku 2011 o 3,3 %, tj. 2 130 146 + 70 295 = 2 200 441 Kč. Správce daně stanovil výdaje související s příjmy dle § 9 zákona o daních z příjmů v roce 2012 ve výši 2 200 441 Kč. Základ daně z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2012 byl stanoven tak, že správce daně odečetl od částky příjmů částku výdajů a stanovil výslednou hodnotu základu daně ve výši 1 084 709 Kč. Kromě již zmíněných výhod správce daně uplatnil daňovému subjektu slevu na dani pro poplatníky daně z příjmů fyzických osob dle § 35b a odst. 1 písm. a) zákona o daních z příjmů ve výši 24 840 Kč a daňové zvýhodnění na tři vyživované děti v celkové výši 40 212 Kč. Správce daně vysvětlil, že nepřistoupil k opakované svědecké výpovědi pana XX, protože svědek k věci vypovídal již dne 21. 4. 2015. Svědek si na konkrétní věci nevzpomínal, požadavek správce daně na předložení dokladů odmítl z důvodu ochrany osobních zájmů svých a osoby blízké. K žalobkyním předloženým fotografiím z několika poškozených bytů správce daně konstatoval, že z nich nelze zjistit, z jakých prostor byly pořízeny, ani v jakém období byly pořízeny. Zdůraznil, že neobsazenost bytů byla zohledněna částkou 1 221 270 Kč při konstrukci pomůcek. Správce daně neprováděl ani navrženou svědeckou výpověď jednatele společnosti XX., když konstatoval, že společnost je pro správce daně nekontaktní a nemovitost v Českém Dubu, kterou měla mít tato firma v pronájmu, je uzavřena, v zanedbaném stavu, vykazující známky dlouhodobého nepoužívání. 4. Žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedl, že žalobkyně získala v průběhu roku 2010 darem od svého manžela XX nemovitosti, které jsou pronajímány (byly pronajímány dříve). Za účelem zjištění obsazenosti bytových jednotek těchto nemovitostí správce daně zaslal výzvu k poskytnutí informací úřadu práce. Požadoval údaje o osobách, které pobíraly v roce 2012 příspěvek na bydlení v uvedených bytových domech. Správci daně byly poskytnuty nájemní smlouvy nájemníků žalobkyně, včetně dokladů o úhradě nájmů těchto osob žalobkyni. Tyto písemnosti prokazují, že v roce 2012 byly některé bytové jednotky žalobkyní pronajímány a žalobkyně byla povinna příjmy z pronájmu vykázat v daňovém přiznání za příslušné zdaňovací období. Podklady, které správce daně získal od úřadu práce, se týkaly pouze osob, které pobíraly v roce 2012 příspěvek na bydlení. Při srovnání počtu bytových jednotek v uvedených bytových domech (67 bytů) a počtu bytových jednotek, ke kterým se vztahoval příspěvek na bydlení (13 bytů), správce daně předpokládal, že v ostatních bytových jednotkách mohly v roce 2012 bydlet i osoby, které příspěvek na bydlení nepobíraly. Za situace, kdy žalobkyně v daňovém řízení nespolupracovala, a správce daně bez součinnosti žalobkyně nemohl získat informace o osobách, které nepobíraly příspěvek na bydlení, a bydlely v ostatních bytových jednotkách, neměl správce daně dostatek podkladů, na základě kterých by mohl stanovit daň dokazováním. Žalobkyně sice správci daně ve svém podání ze dne 5. 4. 2016 poté, co byla seznámena se způsobem stanovení daně a jednotlivými pomůckami, uvedla, co všechno nepronajímala, ale svá tvrzení nedoložila a neprokázala. I v průběhu odvolacího řízení správce daně prováděl úkony za účelem správného zjištění a stanovení daně, mimo jiné po žalobkyni požadoval seznam bytů, které v roce 2012 pronajímala, evidenci obdržených plateb nájmů, evidenci předpisů nájmů apod. Žalobkyně požadované důkazní prostředky nepředložila. Žalovaný proto konstatoval, že správce daně objektivně nemohl daň stanovit dokazováním, neboť neměl k dispozici relevantní údaje o příjmech a výdajích spojených s pronájmem. Správce daně dle žalovaného v odůvodnění platebního výměru jednoznačně vymezil, na které pomůcky pro stanovení daně použil a vyložil i svoje úvahy, kterými se při použití pomůcek za účelem stanovení daně řídi