6 Ads 87/2006 — Nejvyšší správní soud

15 A 235/2017- 39 - text [OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK] 9 15 A 235/2017 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Markéty Lehké, Ph.D., a soudců JUDr. Jakuba Kroupy a JUDr. Petra Černého, Ph.D., ve věci žalobce: Mgr. J. H., narozený „X“ bytem „X“ proti žalovanému: Krajský úřad Ústeckého kraje, odbor dopravy a silničního hospodářství sídlem Velká Hradební 3118/48, 400 02Ústí nad Labem v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 8. 2017, č. j. 3791/DS/2017, JID: 132498/2017/KUUK/NovK takto: I. Rozhodnutí Krajského úřadu Ústeckého kraje, odboru dopravy a silničního hospodářství, ze dne 17. 8. 2017, č. j. 3791/DS/2017, JID: 132498/2017/KUUK/NovK, včetně rozhodnutí Městského úřadu Litoměřice, odboru dopravy a silničního hospodářství, ze dne 3. 1. 2017, sp. zn. 0050689/16/DOP/KVo/809, č. j. MULTM/0000456/17/DOPPŘ/KVo, se pro vady řízení zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 3 038 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 8. 2017, č. j. 3791/DS/2017, JID: 132498/2017/KUUK/NovK, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Litoměřice, odboru dopravy a silničního hospodářství (dále jen „správní orgán I. stupně“), ze dne 3. 1. 2017, sp. zn. 0050689/16/DOP/KVo/809, č. j. MULTM/0000456/17/DOPPŘ/KVo, jímž byl žalobce dle § 125f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“), shledán vinným ze spáchání správního deliktu, jehož se dopustil tím, že v rozporu s § 10 odst. 3 téhož zákona jako provozovatel osobního motorového vozidla tov. zn. Ford Mondeo, r. z. „X“, nezajistil, aby při jeho užití v provozu na pozemních komunikacích byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích, když dne 16. 5. 2016 kolem 14:45 hodin v ulici Velká Dominikánská v Litoměřicích neznámý řidič s uvedeným vozidlem zastavil a stál v působnosti dopravní značky IP 12 (vyhrazené parkoviště) s dodatkovou tabulkou „pro držitele parkovacích karet, karta č. „X“ až „X“, přestože vozidlo nebylo touto parkovací kartou označeno, čímž porušil § 27 odst. 1 písm. o) zákona o silničním provozu a dopustil se tak přestupku dle § 125c odst. 1 písm. k) téhož zákona. Žaloba 2. Žalobce v žalobě úvodem shrnul průběh řízení o správním deliktu. Uvedl, že správnímu orgánu I. stupně zaslal stížnost s návrhem na konání ústního jednání, neboť po prostudování spisu zjistil skutečnosti vylučující spáchání přestupku, na základě kterého s ním bylo řízení o správním deliktu zahájeno. Uvedený návrh však byl odmítnut a namísto toho bez dalšího vydáno rozhodnutí o vině žalobce mimo jiné s odůvodněním, že k „podkladům řízení nebyla vznesena žádná námitka“. Tímto postupem ale dotyčný správní orgán dle žalobce porušil § 4 odst. 1 a 4 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). 3. V následném odvolacím řízení se žalovaný podle názoru žalobce nevypořádal s uplatněnými námitkami zejména týkajícími se prokázání samotného přestupku. Fotografie pořízené městkou policií totiž mají zachycovat žalobcovo vozidlo v čase 14:43 – 14:46 hodin, což může značit časový interval v rozmezí 2 minuty 1 sekunda až 3 minuty 59 sekund, přičemž podle § 27 odst. 1 písm. o) zákona o silničním provozu je zakázané až stání na vyhrazeném parkovišti překračující dobu 3 minut. To ale nebylo v dané věci postaveno najisto, stejně tak jako ohrožení či omezení ostatních účastníků silničního provozu, dle žalobce tedy nedošlo k naplnění formální stránky přestupku. Spisová dokumentace rovněž dále obsahuje fotografie okolí v čase 14:47 hodin, kdy při úvaze o spodní hranici by překročení povolené doby stání vozidla činilo pouhou 1 sekundu. V takovém případě ale nelze dle žalobce hovořit ani o naplnění materiální stránky přestupku. Vyjádření žalovaného k žalobě 4. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Uvedl, že se v odvolacím řízení vypořádal se všemi námitkami žalobce, a v tomto kontextu odkázal na odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí. 5. Co se týče námitky neprokázání spáchání přestupku, žalovaný měl za to, že v rozhodnutí byl dostatečně zkonstatován skutkový stav a uvedeno, na základě čeho byl ve věci učiněn příslušný závěr. Pokud použil pro určení doby formulaci „v čase od 14:43 do 14:47“, jednalo se dle něj o určení plných 3 minut, a to i s ohledem na § 608 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“), dle něhož platí, že lhůta kratší než dny se počítá od okamžiku, kdy započne, do okamžiku, kdy skončí. Zákon o silničním provozu přitom nevyžaduje určování času s přesností na sekundy, proto takovéto vymezení bylo dle názoru žalovaného dostatečně určité a správně kvalifikující znaky přestupku. 6. K námitce nenaplnění formální a materiální stránky přestupku žalovaný připomněl, že zatímco materiální stránka je dána společenskou škodlivostí protiprávního jednání, formální stránka je založena na principu, že protiprávní jednání musí být jako přestupek výslovně označeno v právním předpisu. V daném případě je tak nepochybné, že správní orgány shledaly materiální stránku v jednání spočívajícím v nedovoleném zastavení a stání na místě, kde to zákon o silničním provozu zakazuje. Žalobce jako provozovatel vozidla pak byl dle § 125f zákona o silničním provozu odpovědný za jednání, jímž porušení zákona uvedeným způsobem nezabránil. 7. V případě námitky nenařízení ústního jednání žalovaný podotkl, že žalobce byl v řízení v souladu s § 36 odst. 3 správního řádu poučen o tom, že má možnost nahlédnout do spisu a označit důkazy na podporu svých tvrzení v souladu s § 52 správního řádu. Uvedeného práva jmenovaný v řízení před správním orgánem I. stupně využil a v reakci na ně následně zaslal vyjádření, je proto zřejmé, že na svých právech zkrácen nebyl. Ústní jednání však dle žalovaného nebylo ve věci třeba nařizovat, neboť řízení o správním deliktu se vede na základě principu objektivní odpovědnosti provozovatele vozidla. Stejně tak se v jeho průběhu neprovádí ani dokazování, pouze se provozovatel vyzývá k úhradě určené částky nebo k označení osoby řidiče, jenž vozidlo řídil v době spáchání přestupku. 8. Závěrem žalovaný konstatoval, že účelem řízení o správním deliktu provozovatele vozidla je posílení bezpečnosti silničního provozu, když v minulosti zůstávala řada přestupků bez jakéhokoliv následku pro řidiče, neboť je provozovatelé s odkazem na osobu blízkou odmítali ztotožnit. Na druhou stranu je možnost sankčního postihu provozovatele vázána na přísné zákonné podmínky. Ty však v dané věci dle žalovaného splněny byly, přičemž předcházející řízení před správními orgány nebylo stiženo ani žádnou vadou, která by uvedený postup mohla zpochybnit, proto žalobce za správní delikt odpovídá. Posouzení věci soudem 9. Napadené rozhodnutí soud přezkoumal v řízení podle části třetí hlavy druhé prvního dílu zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), který vychází z dispoziční zásady vyjádřené v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 věty druhé a třetí a v § 75 odst. 2 věty první tohoto zákona. Z ní vyplývá, že soud přezkoumává rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během lhůty dvou měsíců ode dne, kdy bylo rozhodnutí žalobci oznámeno doručením písemného vyhotovení, jak stanoví § 72 odst. 1 věty první s. ř. s. Povinností žalobce je proto tvrdit, že správní rozhodnutí nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení, a toto tvrzení odůvodnit. Nad rámec žalobních námitek musí soud z úřední povinnosti přihlédnout toliko k takovým vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají jeho nicotnost podle § 76 odst. 2 s. ř. s. Takové nedostatky v projednávané věci nebyly zjištěny. 10. Z obsahu spisové dokumentace, kterou soudu předložil žalovaný, byly zjištěny následující podstatné skutečnosti. Dne 4. 8. 2016 oznámila Městská policie Litoměřice správnímu orgánu I. stupně podezření ze spáchání přestupku, jehož se měl dopustit neztotožněný řidič jednáním vymezeným v odstavci 1 tohoto rozsudku. Součástí oznámení byla i série fotografií zachycujících osobní motorové vozidlo tov. zn. Ford Mondeo, r. z. „X“, stojící na parkovacím místě v blíže neurčené lokalitě dne 16. 5. 2016 v časech 14:43, 14:44 a 14:46 hodin, v čase 14:47 je pak zachycena samotná dopravní značka IP 12 (vyhrazené parkoviště) s dodatkovou tabulkou „pro držitele parkovacích karet, karta č. „X“ až „X“. 11. Z výpisu z evidence motorových vozidel je zřejmé, že provozovatelem předmětného automobilu byl v rozhodné době žalobce. Dne 15. 8. 2016 proto správní o