6 Ads 33/2013 — Nejvyšší správní soud

15 Ad 2/2016- 66 - text  12 15 Ad 2/2016 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Václava Trajera a soudců Mgr. Ladislava Vaško a Ing. Mgr. Martina Jakuba Bruse ve věci žalobce: Ing. P. C., narozen „X“, bytem „X“, proti žalovanému: Generální ředitel Generálního ředitelství cel, sídlem Budějovická 1387/7, 140 96 Praha 4, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 2. 2016, č. j. 55993-10/2015-900000-302, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného generálního ředitele Generálního ředitelství cel ze dne 22. 2. 2016, č. j. 55993-10/2015-900000-302, jímž žalovaný v řízení o odvolání žalobce změnil rozhodnutí ředitele Celního úřadu pro Ústecký kraj (dále jen „ředitel celního úřadu“) ze dne 23. 9. 2015, č. j. 98182-12/2015-620000-6, kterým byl žalobce podle § 50 odst. 1 a odst. 3 písm. b) zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění účinném do 30. 9. 2016 (dále jen „zákon o služebním poměru“) uznán vinným ze spáchání kázeňských přestupků spočívajících v tom, že: 1) dne 7. 7. 2015 v rozporu s čl. 3 odst. 1 vnitřního pokynu č. 38/2009, nazvaného Používání aplikace Elektronická spisová agenda pro výkon spisové služby v elektronické podobě v Celní správě České republiky, (dále jen „pokyn č. 38/2009“) zaevidoval v aplikaci Elektronická spisová agenda (dále jen „eSAT“) pod č. j. 76566-5/2015-620000-22.1 dokument označený jako „Stížnost na vyřízení úředního záznamu č. j. 76566-3/2015-620000-22.1“ (dále jen „žalobcova stížnost“), který není možné považovat za dokument orgánu celní správy, protože k jeho zpracování nedal pokyn žádný služební funkcionář Celního úřadu pro Ústecký kraj (dále též „celní úřad“), a ani nevzešel z činnosti orgánu celní správy, tudíž je nutné jej považovat za soukromý dokument, ačkoli se týká poznatku při výkonu služby. Následně žalobce pomocí aplikace eSAT předal uvedený dokument k vypravení datovou schránkou celního úřadu do datové schránky Ministerstva financí, čímž nerespektoval § 18 odst. 1 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o elektronických úkonech“), který umožňuje fyzické osobě provádět úkon vůči orgánu veřejné moci prostřednictvím datové schránky, má-li zpřístupněnu svou datovou schránku a umožňuje-li to povaha úkonu; 2) dne 3. 8. 2015 v rozporu s čl. 3 odst. 3 a 4 rozkazu ředitele celního úřadu č. 74/2015, nazvaného Stanovení postupu podání podnětu v rámci celního úřadu, (dále jen „rozkaz č. 74/2015“) zaevidoval v aplikaci eSAT pod č. j. 76566-10/2015-620000-22.1 dokument označený jako „Reakce příslušníka ozbrojeného sboru na č. j. Generálního ředitelství cel: 39157/2015-900000-212 z 22. 7. 2015 – Vyřízení stížnosti na vyřízení úředního záznamu č. j. 765663/2015-620000-22.1 (č. j. 36554/2015-900000-212) a č. j. Ministerstva financí: 33356/2015/3902-4 z 16. 7. 2015, Věc – prap. C. P. – ‚STÍŽNOST na vyřízení úředního záznamu č. j. 76566-3/2015-620000-22.1‘ – Vaše značka: 76566-5/2015-620000-22.1 – vyrozumění“ (dále jen „písemná reakce příslušníka“) a následně jej odeslal služební elektronickou poštou plk. Ing. S. U., ředitelce odboru 21 Generálního ředitelství cel, a Mgr. J. R., zástupci ředitele odboru 39 a vedoucímu oddělení 3902 Ministerstva financí. Tím žalobce v obou případech porušil služební povinnost uvedenou v § 45 odst. 1 písm. a) zákona o služebním poměru za použití § 46 odst. 1 téhož zákona. Za toto jednání uvedené pod bodem 2) ředitel celního úřadu podle § 51 odst. 1 písm. a) zákona o služebním poměru ve spojení s § 186 odst. 6 téhož zákona uložil žalobci kázeňský trest – písemné napomenutí. 2. Změna provedená žalobou napadeným rozhodnutím spočívala v nahrazení výroku rozhodnutí ředitele celního úřadu novým zněním, jímž byl žalobce za použití § 50 odst. 1 a odst. 3 písm. b) zákona o služebním poměru uznán vinným ze spáchání kázeňského přestupku, jehož se dopustil tím, že dne 3. 8. 2015 v rozporu s čl. 3 odst. 1 pokynu č. 38/2009 a s čl. 3 odst. 2 a 4 rozkazu č. 74/2015 zaevidoval v aplikaci eSAT pod č. j. 76566-10/2015-620000-22.1 dokument – písemnou reakci příslušníka – a následně jej odeslal služební elektronickou poštou plk. Ing. S. U. a Mgr. J. R., ač o možném porušení uvedených předpisů věděl a byl s ním pro takový případ srozuměn, čímž v úmyslu nepřímém porušil služební povinnost uvedenou v § 45 odst. 1 písm. a) a § 46 odst. 1 zákona o služebním poměru. Za toto jednání byl žalobci podle § 51 odst. 1 písm. a) zákona o služebním poměru uložen kázeňský trest – písemné napomenutí. Dále žalovaný ve výroku svého rozhodnutí uvedl, že jinak zůstává napadené rozhodnutí beze změn. 3. Žalobce se v žalobě současně domáhal toho, aby soud zrušil také zmíněné rozhodnutí ředitele celního úřadu a uložil žalovanému povinnost nahradit žalobci náklady soudního řízení. Žaloba a další žalobcova podání 4. V žalobě žalobce namítal, že ačkoli žalovaný v napadeném rozhodnutí uvádí, že rozhodnutí ředitele celního úřadu změnil, ve skutečnosti nešlo o změnu, nýbrž o zrušení bodu 1) tohoto rozhodnutí a zamítnutí odvolání ve vztahu k bodu 2) a potvrzení této části rozhodnutí. Zrušením bodu 1) rozhodnutí ředitele celního úřadu žalovaný podle žalobce osvědčil, že toto rozhodnutí je v rozporu s právními předpisy nebo nesprávné, přičemž nesplnil povinnosti vyplývající z § 190 odst. 8 zákona o služebním poměru a z § 90 odst. 1 písm. a) nebo b) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), neboť měl řízení zastavit nebo věc vrátit k novému projednání řediteli celního úřadu. To žalovaný neučinil, a upřel tak žalobci právo na odvolání, pokud by konal podle § 90 odst. 1 písm. b) správního řádu. 5. Služební funkcionáři podle žalobce neprovedli vypořádání důkazů a nezkoumali je z pozice pravdy, neboť jinak by museli dospět k závěru, že se žalobce vytýkaných jednání nedopustil a že rozkaz č. 74/2015 je zmatečný a ve zřejmém rozporu s právními předpisy. Žalobce měl za to, že mu služební funkcionáři přisuzují jednání, které nikdy neuskutečnil. Vysvětlil, že zaevidováním písemné reakce příslušníka před jejím odesláním zajistil její průkaznou evidenci pro další oběh a sledování stavu jejího vyřizování, tedy konal v souladu se zákonem č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o archivnictví“) a v souladu s čl. 3 pokynu č. 38/2009. Žalobce poznamenal, že povinnosti uložené zmíněným zákonem se bezpečnostní sbor nemůže zbavit tím, že rozkaz č. 74/2015 nařídí její nedodržování, a dodal, že písemná reakce příslušníka nikdy nebyla podnětem ve smyslu rozkazu č. 74/2015. Podle žalobce je navíc tento rozkaz zmatečný a u dané písemnosti neproveditelný, neboť její adresáti nejsou zařazeni na Celním úřadu pro Ústecký kraj, ani se v jeho rámci nenachází žádný funkcionář, který by těmto osobám byl nadřízen. Žalobce dále namítal, že zmíněný rozkaz v rozporu s § 45 odst. 1 písm. h) a i), § 46 odst. 2 a § 175 zákona o služebním poměru, se zákonem č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“) a s ústavním pořádkem České republiky zavádí nepřípustnou cenzuru, kterou ředitel celního úřadu nezákonně omezuje práva příslušníků a zaměstnanců v případech, kdy tito upozorňují na zřejmý rozpor vydaného rozkazu (pokynu) s právními předpisy nebo se domáhají svých práv a nároků ze služebního či zaměstnaneckého poměru a stěžují si na ředitele celního úřadu. Zavedením této cenzury ředitel celního úřadu podle žalobce zneužil výkonu práv a povinností příslušníka vyplývajících ze služebního poměru k újmě jiných. Žalobce doplnil, že odstavec 4 rozkazu č. 74/2015 je v rozporu se zákonem o archivnictví a s vnitřními předpisy Celní správy České republiky upravujícími archivní a spisovou službu, neboť jím ředitel celního úřadu nařizuje neplnit povinnost opatřovat vytvořené nebo přijaté písemnosti jednoznačným identifikátorem (evidenčním číslem). Žalobce uzavřel, že pokud by nezaevidoval a neodeslal písemnou reakci příslušníka a nečinil další navazující kroky, stal by se zřejmě spolupachatelem trestného činu, jehož následkem je škoda velkého rozsahu. 6. Žalobce dále zdůraznil, že mu žalovaný i přes jeho písemnou žádost neumožnil před vydáním napadeného rozhodnutí nahlížet do spisu a pořizovat si z něj výpisy, navrhovat důkazy a činit jiné návrhy po celou dobu řízení, neposkytl mu informace potřebné k hájení jeho práv, neumožnil mu vyjádřit v řízení své stanovisko, ani vyjádřit se k podkladům rozhodnutí – k návrhu poradní komise – a případně navrhnout doplnění tohoto návrhu. V popsaném jednání spatřoval žalobce porušení § 174 odst. 1 zákona o služebním poměru a § 36 odst. 1 až 4 správního řádu. Podle žalobce žalovaný rovněž nerozhodl o o