2 Afs 98/2004 — Nejvyšší správní soud

15 Ad 9/2017- 56 - text [OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK] 10 15 Ad 9/2017 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Václava Trajera a soudců Mgr. Ladislava Vaško a Ing. Mgr. Martina Jakuba Bruse ve věci žalobce: Ing. P. C., narozen „X“, bytem „X“, proti žalovaným: 1) Generální ředitel Generálního ředitelství cel, sídlem Budějovická 1387/7, 140 96 Praha 4, 2) Ředitel Celního úřadu pro Ústecký kraj, sídlem Hoření 3540/7A, 400 11 Ústí nad Labem, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného 1) ze dne 19. 10. 2017, č. j. 45137-4/2017-900000-302, a proti rozhodnutí žalovaného 2) ze dne 26. 10. 2017, č. j. 66352/2017-900000-405-29656, takto: I. Žaloba proti rozhodnutí ředitele Celního úřadu pro Ústecký kraj ze dne 26. 10. 2017, č. j. 66352/2017-900000-405-29656, se odmítá. II. Žaloba proti rozhodnutí generálního ředitele Generálního ředitelství cel ze dne 19. 10. 2017, č. j. 45137-4/2017-900000-302, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného 1) generálního ředitele Generálního ředitelství cel ze dne 19. 10. 2017, č. j. 45137-4/2017-900000-302, jímž žalovaný 1) zamítl žalobcovo odvolání a potvrdil rozhodnutí ředitele Celního úřadu pro Ústecký kraj (dále jen „ředitel celního úřadu“) ze dne 20. 6. 2017, č. j. 85508/2017-620000-01. Tímto rozhodnutím ředitel celního úřadu podle § 113 a § 122 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o služebním poměru“) žalobci od 1. 7. 2017 odňal osobní příplatek s tím, že ostatní složky služebního příjmu se nemění. Žalobce se v žalobě současně domáhal toho, aby soud zrušil také zmíněné rozhodnutí ředitele celního úřadu a uložil žalovanému 1) povinnost nahradit žalobci náklady soudního řízení. 2. Zároveň se žalobce v žalobě domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného 2) ředitele celního úřadu ze dne 26. 10. 2017, č. j. 66352/2017-900000-405-29656, jímž byl žalobce dnem 1. 11. 2017 zařazen do 5. tarifní třídy, 10. tarifního stupně a byl mu stanoven základní tarif 33 520 Kč s tím, že zvláštní příplatek ve výši 2 000 Kč se tímto rozhodnutím nemění. Žaloba 3. V žalobě žalobce namítal nespravedlivost a nezákonnost napadeného rozhodnutí žalovaného 1) vyplývající z žalobcem předložených důkazů. Popsal, že npor. Ing. J. Ch., vedoucí oddělení 22.1 celního úřadu, (dále jen „hodnotitel“) vyhotovil nepravdivé negativní průběžné hodnocení za rok 2016, v němž úmyslně nespravedlivě a nepravdivě posoudil žalobcovu odbornost, kvalitu plnění jeho služebních povinností a úroveň jeho teoretických znalostí včetně jejich aplikace při výkonu služby. Podle žalobce jej hodnotitel ve zlém úmyslu pomluvil a na základě toho mu ještě nespravedlivě navrhl odnětí osobního příplatku, čímž naplnil všechny znaky trestněprávního jednání pomluvy a zneužití pravomoci vedoucího příslušníka. Žalobce podotkl, že proti lživému negativnímu průběžnému hodnocení za rok 2016 a bezdůvodnému návrhu na odnětí osobního příplatku podal písemné námitky, ve kterých i s odkazem na zpracované sebehodnocení prokázal úmyslné zavrženíhodné trestněprávní jednání hodnotitele vůči žalobci, kdy hodnotitel chtěl žalobci způsobit co největší újmu, což se mu při spolupachatelství dalších příslušníků zdařilo. Žalobce měl za to, že prokázal také neplatnost průběžného hodnocení za rok 2016 z důvodu nesplnění povinnosti hodnotitele umožnit, aby se v rámci hodnoticího pohovoru hodnotitel i hodnocený vyjádřili k výsledkům hodnocení, které pak hodnotitel předá hodnocenému, jak ukládá čl. 8 odst. 3 vnitřního předpisu Celní správy České republiky, Generálního ředitelství cel, č. 5/2016 (dále jen „vnitřní předpis č. 5/2016“). Podle žalobce se totiž hodnotitel i žalobce vyjadřovali k úplně jiným výsledkům hodnocení, než které pak hodnotitel žalobci předal; k tomu se hodnotitel podle žalobce přiznal na poradě oddělení 22.1 dne 2. 3. 2017, což písemně potvrdili svědkové. Žalobce proto nepovažoval předané hodnocení za platné. 4. Žalobce upozornil na to, že žalovaný 1) zmíněné svědky nevyslechl, neprošetřil zavrženíhodné jednání hodnotitele a ještě mu nadržoval. Služební funkcionáři podle žalobce neprověřili ani další důkazně podložené skutečnosti uvedené v písemných námitkách, tyto námitky byly zamítnuty a bylo zahájeno řízení o odnětí osobního příplatku, v němž služební funkcionáři znovu ignorovali všechny předložené důkazy. Žalobce konstatoval, že žalovaný 1) vycházel jen z návrhu lživého negativního průběžného hodnocení za rok 2016, které v rozporu s předloženými důkazy prohlásil za platné, a navíc za služební hodnocení ve smyslu § 203 zákona o služebním poměru, ačkoli jím evidentně nebylo. Žalobce nesouhlasil se stanoviskem žalovaného 1), který výpovědi svědků označil za nadbytečné a zdůraznil pravomoc služebního funkcionáře osobní příplatek (kdykoli svévolně i zlovolně) snížit či odejmout jako nenárokovou složku služebního příjmu. To žalobce považoval za flagrantní zneužití pravomoci, při kterém došlo k nadržování, trestněprávnímu jednání i ke spolčení. Žalovaný 1) podle žalobce způsobil značné ohrožení jeho vážnosti u spoluobčanů, jeho zásadní poškození ve služebním poměru, poškození jeho dobré pověsti a narušení rodinných vztahů. Žalobce dodal, že šlo o pokračování několikaleté difamační kampaně, která zřejmě měla vyústit v jeho propuštění. Poznamenal, že na ochranu osobnosti proti neoprávněnému zásahu do svých práv nejen v souvislosti s podáním žaloby vynaložil značné finanční prostředky, úsilí a množství soukromého času. Požadoval proto náhradu nákladů ve výši 16 000 Kč plus soudní poplatek s tím, že tyto náklady zahrnují výdaje a soukromý čas vynaložené na studium, konzultace, přípravu, zpracování a podání žaloby, dopravu za právníky do Brna, s nimiž vedl konzultace, náklady na jejich pohoštění, používání soukromého telefonu, počítače a za přístup na internet. 5. Ve vztahu k rozhodnutí žalovaného 2) neuplatnil žalobce žádné žalobní body. Vyjádření žalovaného 1) k žalobě 6. Žalovaný 1) ve svém vyjádření odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí, jehož závěry se žalobce podle žalovaného snaží dezinterpretovat. Zdůraznil, že při svém rozhodování nevycházel pouze z průběžného služebního hodnocení, nýbrž v souladu s apelačním principem rozhodovací důvody ředitele celního úřadu rozvinul a doplnil uvedením konkrétních podkladů, pro které byl žalobci osobní příplatek odňat. Navržené svědecké výpovědi, které měly prokázat „neplatnost“ průběžného služebního hodnocení, podle žalovaného 1) diskvalifikoval sám žalobce tím, že toto hodnocení bez výhrad podepsal. Žalovaný 1) popřel, že by v napadeném rozhodnutí poukázal na možnost osobní příplatek kdykoli snížit či odejmout jako nenárokovou složku, a dodal, že fakultativně přiznávaný osobní příplatek může být přiznáván, měněn nebo odnímán pouze na základě konkrétních skutečností týkajících se kvality či rozsahu výkonu služby, přičemž tyto důvody musí být v rozhodnutí konkretizovány. Žalovaný 1) upozornil na to, že napravil deficit rozhodnutí ředitele celního úřadu, které bylo v tomto směru strohé. Podle žalovaného 1) nenese jeho postup žádné znaky svévole či zlovůle a žalobcova tvrzení o trestněprávním jednání a tvrzení související označil žalovaný 1) za nepodložená a ponechal je bez dalšího komentáře. Žalobcův požadavek na náhradu nákladů řízení pokládal žalovaný 1) za absurdní, náklady za nepřiměřené a nedoložené. V této souvislosti pak citoval rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 6 As 135/2015. Žalovaný 1) dále poznamenal, že žaloba proti rozhodnutí žalovaného 2) ze dne 26. 10. 2017 je nepřípustná, neboť žalobce nevyčerpal řádný opravný prostředek proti tomuto rozhodnutí. Doplnil, že předmětné rozhodnutí nemohlo konstituovat druhé odnětí osobního příplatku, jde o pouhý „mzdový výměr“ s deklaratorními účinky, jímž byla deklarována úprava základního tarifu, ke které došlo ex lege. Toto rozhodnutí tak podle žalovaného 1) nemá s obsahem žaloby nic společného. Žalovaný 1) navrhl zamítnutí žaloby pro nedůvodnost. Replika žalobce k vyjádření žalovaného 1) 7. Žalobce v replice ze dne 5. 2. 2018 podotkl, že žalovaný 1) neuvedl žádné konkrétní pravdivé odůvodnění, proč ředitel celního úřadu odňal žalobci osobní příplatek, a nedoložil soudu žádný důkaz, který by prokázal, že před vydáním rozhodnutí ředitele celního úřadu poklesla žalobcova dosavadní kvalita nebo rozsah výkonu služby v čase nebo ve srovnání s jinými příslušníky vykonávajícími stejnou službu a majícími stejný nebo vyšší osobní příplatek. Takové odůvodnění podle žalobce vyžaduje § 112 odst. 3 a § 122 odst. 1 zákona o služebním poměru. Dodal, že v rozhodnutí ředitele celního úřadu není uvedeno nic z toho, co žalovaný 1) zmínil jako důvody odnětí osobního příplatku v odstavcích 7 a 10 svého rozhodnutí. Podle žalobce nestačí konstatování o podstatném snížení kvality výkonu služby, v rozhodnut