3 Afs 203/2019 — Nejvyšší správní soud

15 A 146/2018- 51 - text [OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK] 12 15 A 146/2018 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Petra Černého, Ph.D., a soudců Mgr. Radima Kadlčáka a Mgr. Ladislava Vaško ve věci žalobkyně: Ředitelství silnic a dálnic ČR, státní příspěvková organizace, IČO: 65993390, sídlem Na Pankráci 546/56, 145 05 Praha 4, zastoupená Mgr. Ing. Pavlem Musilem, advokátem, sídlem Škroupova 1325/34, 430 01 Chomutov, proti žalovanému: Krajský úřad Ústeckého kraje, sídlem Velká Hradební 3118/48, 400 02 Ústí nad Labem, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 6. 2018, č. j. 1109/SCKZU/2018-3, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě prostřednictvím svého právního zástupce domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 6. 2018, č. j. 1109/SCKZU/2018-3, kterým bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města Most, odboru životního prostředí a mimořádných událostí (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 24. 4. 2018, č. j. SZ-MmM/0026458/2018-SŘ2, jímž byla žalobkyně shledána vinnou ze spáchání přestupku podle § 66d odst. 2 písm. b) zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších přepisů (dále jen „zákon o obcích“), kterého se dopustila tím, že jako uživatelka pozemku par. č. „X“, v kat. úz. „X“ (dále jen „pozemek“), na něm v období od 16. 10. 2017 do 5. 3. 2018 neudržovala čistotu a pořádek, čímž narušila vzhled obce, když ani po opakovaných výzvách nezajistila úklid odpadem znečištěných ploch pozemku, konkrétně v místě pod tramvajovou zastávkou „Most - nádraží“ v ul. „X“. Za to byla žalobkyni ve smyslu § 35 písm. b) a § 46 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“), a § 66d odst. 4 zákona o obcích uložena pokuta ve výši 20 000 Kč, přičemž jí byla současně podle § 95 odst. 1 zákona o odpovědnosti za přestupky uložena povinnost uhradit náklady řízení v částce 1 000 Kč; to vše splatné do 30 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí. Žalobkyně se v žalobě zároveň domáhala toho, aby soud uložil žalovanému povinnost nahradit jí náklady řízení. Žaloba 1. Žalobkyně v podané žalobě předně namítla, že nemůže být subjektem přestupku podle § 66d odst. 2 písm. d) zákona o obcích, neboť dotčený pozemek neužívá ani nevlastní, a nemohlo tudíž dojít k naplnění skutkové podstaty předmětného přestupku. Žalobkyně je státní příspěvkovou organizací, přičemž vlastnictví státní příspěvkové organizace je ex lege vyloučeno ve smyslu § 55 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o majetku ČR“). Žalobkyně se dále neztotožňuje ani s tím, že byla žalovaným označena za uživatelku pozemku. Za uživatelku pozemku by totiž měla být považována osoba, která jej užívá reálně pro sebe na základě relevantního právního důvodu, jakým je zpravidla smlouva o nájmu či smlouva o výpůjčce. Žalobkyně však pozemek „pro sebe“ neužívá, neboť je pouze jeho majetkovým správcem. Odpad nacházející se na pozemku přitom nepochází od žalobkyně, když jsou jeho původci výlučně třetí osoby - užívající městskou hromadnou dopravu v Mostě (resp. s pozemkem sousedící tramvajovou zastávku). 2. K tomu žalobkyně doplnila, že z její zřizovací listiny, která stanovuje základní účel a předmět činnosti, jakož i hlavní úkoly žalobkyně, nijak nevyplývá, že základním předmětem její činnosti je výkon vlastnického práva státu k příslušným nemovitostem. Dále žalobkyni není jasné, z čeho žalovaný dovodil závěr, že je oprávněna majetek držet, užívat a nakládat s ním. Výklad zřizovací listiny žalobkyně ze strany žalovaného tak označila za nesprávný, účelový, extenzivní a kreativní. 3. Následně žalobkyně namítla, že k jednání zakládajícímu odpovědnost právnické osoby za přestupek nedošlo protiprávním jednáním fyzické osoby, které by bylo přičitatelné žalobkyni. Odpovědnost žalobkyně za přestupek tudíž nebyla dána. 4. Z rozhodnutí žalovaného pak dle žalobkyně není jasné, co bylo myšleno „fotografiemi zabíranými v širším záběru“, a které fotografie založené ve správním spisu to měly být. Žalobkyni rovněž není zřejmé, co měl žalovaný na mysli „celým okolím“, které mělo být hyzděno a okolím zmíněného pozemku, které mělo být údajně upravené, bez nečistot a nepořádku. Z napadeného rozhodnutí totiž nijak nevyplynulo, jak velké takové okolí mělo být, jakým směrem se takové okolí mělo nacházet a z jakých fotografií něco takového vůbec vyplývalo. Žalobkyně proto namítla, že závěry žalovaného nejsou podloženy důkazním materiálem a jsou neurčité a nepřezkoumatelné. 5. Žalobkyně dále zmínila, že právnická osoba za přestupek neodpovídá, jestliže prokáže, že vynaložila veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby přestupku zabránila. V řešeném případě, kdy původci odpadu byly výlučně třetí osoby, převážně užívající městskou hromadnou dopravu v Mostě, které buď nepoužívají odpadkové koše, nebo jim kapacita těchto košů nestačí, je tak dle žalobkyně otázkou, jaké úsilí by jako právnická osoba měla vynaložit, aby spáchání předmětného přestupku zabránila, neboť za daných okolností zamezit znečištění pozemku objektivně nebylo možné. Na likvidaci nepořádku na pozemku, způsobeného mj. občany statutárního města Most, přitom již v letošním roce vynaložila ze státních prostředků 250 000 Kč. Dle žalobkyně tedy i v případě, že by její odpovědnost za přestupek existovala, měla by jí být zproštěna. Žalovaný se však s touto námitkou v rámci odvolacího řízení nijak nevypořádal, a napadené rozhodnutí proto trpí vadou nezákonnosti. 6. Poté žalobkyně namítla, že pokus správních orgánů o vymezení pojmu „narušení vzhledu obce“ ve smyslu § 66d odst. 2 písm. d) zákona o obcích jako „nepořádku na pozemku na frekventovaném a viditelném místě“ a „narušení vzhledu obce neudržováním čistoty a pořádku na pozemku“ byl povšechný a nekomplexní, a tudíž nedostatečný. Pokud na nepořádek poukazovali občané obce, tato skutečnost dle žalobkyně nebyla ve věci prokázána, přičemž je pro samotné vymezení nadepsaného pojmu irelevantní. Jestliže správní orgány také tvrdily, že se pozemek svým vzhledem odlišoval od sousedních pozemků, pak ani tato skutečnost nebyla prokázána. Správní orgány se tedy v daném případě nevypořádaly s individualizací neurčitého právního pojmu vzhled obce, který měl být narušen, což činí napadené rozhodnutí nepřezkoumatelným. Žalovaný přitom nijak neuvedl, jak přihlédl ke specifické situaci a místním podmínkám a co za takovou specifickou situaci a místní podmínky vlastně považoval. 7. Závěrem žalobkyně zmínila, že chování uživatelů hromadné dopravy provozované na území města Most by nemělo být přičteno k její tíži. Naopak by bylo korektní, aby město Most s žalobkyní aktivně jednalo o spolupráci při hledání opatření, která by v rámci prevence minimalizovala znečištění pozemku uživateli hromadné dopravy. Ani tímto tvrzením se přitom žalovaný dle žalobkyně v odvolacím řízení nezabýval. Žalobkyně zároveň vyzývala Magistrát města Most k poskytnutí součinnosti a k provedení takových technických či jiných opatření v dotčené lokalitě, aby bylo čekajícím uživatelům hromadné dopravy zabráněno v odhazování odpadků na pozemek. Vyjádření žalovaného 8. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. K samotným žalobním námitkám poté odkázal na obsah odůvodnění napadeného rozhodnutí, přičemž zrekapituloval, že vlastníkem dotčeného pozemku je Česká republika a příslušnost hospodařit s tímto majetkem má právě žalobkyně. Dále žalovaný poukázal i na zřizovací listinu žalobkyně, z níž se podává, že tato hospodaří s majetkem svěřeným jí při jejím zřízení a nabytým v průběhu její činnosti, přičemž má právo tento majetek držet, užívat jej a nakládat s ním v souladu s právními předpisy a v souladu se zřizovací listinou. Žalobkyně tak má povinnost se o předmětný pozemek starat a je také zodpovědná za případné porušení povinností daných právními předpisy, tj. včetně povinnosti udržovat na pozemku čistotu a pořádek. Skutečnost, že odpad pochází od jiných osob než je osoba vlastníka či uživatele přitom nemá v projednávané věci dle žalovaného vliv na odpovědnost žalobkyně za předmětný přestupek. Objektivní stránka skutkové podstaty daného přestupku totiž nespočívá v jednání, tj. zbavení se odpadu jeho původcem v rozporu se zákonem o odpadech, ale naopak v nekonání v podobě opomenutí povinnosti udržovat čistotu a pořádek. S odkazem na § 14 odst. 3 zákona o majetku ČR žalovaný též uvedl, že v případě připuštění argumentace žalobkyně by bylo otázkou, kdo konkrétně by pak byl zodpovědný za stav dotčeného pozemku. Stát přitom svěřil hospodaření s tímto pozemkem právě žalobkyni. Sama žalobkyně dle žalovaného zároveň na svých webových stránkách mj. uvádí, že základním předmětem její činnos